<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Biblická… (textové verze) Archivy &#060; Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</title>
	<atom:link href="https://biblismy.cz/category/textove-verze-podcastu/biblicka-textove-verze/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://biblismy.cz/category/textove-verze-podcastu/biblicka-textove-verze/</link>
	<description>Biblismy.cz &#124; Biblická jména a úsloví</description>
	<lastBuildDate>Tue, 01 Sep 2026 03:49:33 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=7.1.4</generator>

<image>
	<url>https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2021/06/cropped-Biblicka-jmena-a-uslovi_ikona-webu3-150x150.jpg</url>
	<title>Biblická… (textové verze) Archivy &#060; Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</title>
	<link>https://biblismy.cz/category/textove-verze-podcastu/biblicka-textove-verze/</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>137 &#124; Proč právě křesťanství?</title>
		<link>https://biblismy.cz/137-proc-prave-krestanstvi_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/137-proc-prave-krestanstvi_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 31 Aug 2026 22:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[Fp 2]]></category>
		<category><![CDATA[Kol 1]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3350</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 1. 9. 2026 „Petře, proč ty seš vlastně křesťanem?“ Zeptal se mě kamarád. Když viděl můj poněkud vyjevený výraz, dodal: „Myslím, jakože existuje spousta modernějších náboženství – buddhismus, hinduismus, islám, různá esoterická hnutí… tak proč právě křesťanství? Zrovna od tebe bych čekal větší vodvaz.“ Tak modernější    [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/137-proc-prave-krestanstvi_txt/">137 | Proč právě křesťanství?</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/137-proc-prave-krestanstvi/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 1. 9. 2026</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph"><em>„Petře, proč ty seš vlastně křesťanem?“</em> Zeptal se mě kamarád. Když viděl můj poněkud vyjevený výraz, dodal: <em>„Myslím, jakože existuje spousta modernějších náboženství – buddhismus, hinduismus, islám, různá esoterická hnutí… tak proč právě křesťanství? Zrovna od tebe bych čekal větší vodvaz.“</em> Tak modernější    náboženství a&nbsp;větší odvaz… To jsou mi věci – blesklo mi hlavou. Nicméně se svým kamarádem jsme si chvíli povídali, ale protože brzy musel odejít, vlastně jsme se ani nedostali k&nbsp;jádru věci. Nevadí, třeba si poslechne tento díl podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong>, v&nbsp;němž se otázce <em>Proč právě křesťanství?</em> budu snažit vyhradit dostatek času.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Příjemný a&nbsp;klidný poslech vám přeje Petr Lindner.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Co Kuba – jak se jmenuje onen zvídavý kamarád – ještě stihl z&nbsp;mého povídání, než musel na vlak, byla základní informace, která do jeho představy <em>modernějšího náboženství</em>, potažmo <em>většího vodvazu</em>, bohužel vůbec nezapadá. „Křesťanství je v&nbsp;našich krajích <em>tradiční náboženství</em>,“ řekl jsem mu v&nbsp;první větě. Vím, měl jsem začít úplně jinak, ale už se stalo. Navíc je to pravda – u&nbsp;nás křesťanství skutečně je tradičním náboženstvím. Což ale, mimochodem, zároveň může být i&nbsp;trochu kontroverzní tvrzení. Proč? Protože není domácí — ve smyslu vzniku na zdejší půdě, nýbrž jde o&nbsp;náboženství takříkajíc importované. V&nbsp;tomto podcastu asi nemusím vysvětlovat, že křesťanství vzniklo v&nbsp;Izraeli, který leží na břehu Středozemního moře, jež sice do Evropy z&nbsp;velké části zasahuje, nicméně Izrael leží na jeho východním břehu v&nbsp;jihozápadní Asii. Z&nbsp;tohoto pohledu bychom tedy mohli křesťanství klidně postavit na roveň jiných dovezených náboženství, jako je například, Jakubem zmíněný buddhismus, hinduismus či islám.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Nebudu si ale hrát se slovíčky. Nic tradičnějšího než křesťanství v&nbsp;našich končinách opravdu není. Dorazilo k&nbsp;nám někdy v&nbsp;roce 863 díky slovanským věrozvěstům Cyrilu a&nbsp;Metodějovi, o&nbsp;kterých všichni víme minimálně proto, že 5. července je právě díky nim státní svátek a&nbsp;pokud nevychází na sobotu nebo neděli, můžeme si dát nikoliv vodvaz, jak říká Kuba, ale voraz… od práce :-)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Před tím, tedy pokud je vám nějakých 1 160 let křesťanství na naší rodné hroudě málo, zde Slované vyznávali různá lokální polyteistická náboženství, odkud známe například boha Peruna. Před nimi, v&nbsp;době germánského osídlení v&nbsp;1. až 5. století, fungovaly na našem území různé kulty předků a&nbsp;válečnická božstva; a&nbsp;ještě dříve – ještě před naším letopočtem – u&nbsp;nás působili Keltové se svým přírodním náboženstvím. Každopádně s&nbsp;příchodem Cyrila a&nbsp;Metoděje začala dlouhá etapa křesťanství, trvající dodnes. Rozhodně se nedá říct, že by neměla zajímavý dějinný průběh, ale podrobnosti už pro tento díl podcastu vynechám. Jisté však je, že křesťanství významnou měrou ovlivnilo a&nbsp;snad alespoň částečně stále ovlivňuje prakticky všechny vrstvy naší společnosti – od státnosti a&nbsp;práva přes jazyk, architekturu, umění, vzdělanost, morální normy až po každodenní život, nebo třeba… kalendář. Je docela smutné, jak málo si to někteří lidé uvědomují…</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Diego-Velazquez_Ukrizovany-Kristus.jpg" data-lbwps-width="1373" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Diego-Velazquez_Ukrizovany-Kristus.jpg"><img fetchpriority="high" decoding="async" width="1373" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Diego-Velazquez_Ukrizovany-Kristus.jpg" alt="Diego Velázquez: Ukřižovaný Kristus (kolem roku 1632) | Zdroj: Wikipedia.org" class="wp-image-3354" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Diego-Velazquez_Ukrizovany-Kristus.jpg 1373w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Diego-Velazquez_Ukrizovany-Kristus-1200x1790.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Diego-Velazquez_Ukrizovany-Kristus-768x1146.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Diego-Velazquez_Ukrizovany-Kristus-1030x1536.jpg 1030w" sizes="(max-width: 1373px) 100vw, 1373px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Diego Velázquez: Ukřižovaný Kristus (kolem roku 1632) | Zdroj: <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/File:Cristo_crucificado.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikipedia.org</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Ale dost pesimistických řečí. Ještě jsem však na začátku zapomněl předeslat, že tento díl podcastu bude hodně osobní a&nbsp;také…, ale to jsou asi všechny – osobně-protestantský, evangelický. <em>„Aspoň nějakej vodvaz“</em>, řekl by možná Kuba :-) Stejně osobně jsem mu měl své vysvětlování začít. Nepocházím z&nbsp;křesťanské rodiny, svou víru jsem si musel najít sám, což se stalo až ve druhé polovině mého života. K&nbsp;víře mě přivedly těžké životní okolnosti, jejichž důsledkem byla jakási <em>ztracenost</em> v&nbsp;tomto světě, ale také <em>ztracenost sama před sebou</em>. Potřeboval jsem se najít a&nbsp;zároveň jsem toužil po něčem, co mě bude držet za ruku a&nbsp;povede mě správnou cestou. Možná poprvé v&nbsp;životě jsem byl ochotný sám sobě přiznat, že nedokážu všechno – což jsem si v&nbsp;té době nabubřele myslel –, a&nbsp;možná poprvé jsem skutečně doslova bažil po pomoci. Ne po moci. Po pomoci. Abyste tomu rozuměli – v&nbsp;té době jsem žil v&nbsp;přesvědčení, že všechno zvládnu sám, žádnou pomoc od nikoho nepotřebuji. Týkalo se to čehokoliv. Přesto, nebo možná právě proto jsem se dostal do stavu, kdy jsem si – opakuji – až zoufale přál pomoc. Jak už dnes vím, tohle byl příliš těžký úkol pro jakéhokoliv člověka.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Moje tehdejší partnerka se zmínila o&nbsp;kurzech Alfa, které mimochodem v&nbsp;době, kdy tento díl podcastu vydávám, právě budou začínat svůj další ročník po celém Česku (i mimo něj). Tak jsem šel… Vůbec mě nenapadlo dívat se po čemkoliv jiném, po nějaké exotice či snad esoterice. Naprosto přirozeně jsem chtěl poznat křesťanského Boha. Věřím, že už tehdy mě vedl k&nbsp;sobě. Víra se často rodí z&nbsp;bolesti a&nbsp;člověk nikdy neví, kdy ho Ježíš pozve do svého Božího království. Já jsem jeho pozvání s&nbsp;povděkem přijal a&nbsp;jestli bych měl něčeho litovat, tak jen toho, že jsem to neudělal dřív. Ale znáte to – coby kdyby… :-)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Nevím, jestli bych tímto vysvětlením uspokojil svého kamaráda Jakuba, nicméně své povídání bych nejspíš zakončil větou: Ke křesťanství mě jednoduše přivedlo srdce. Srdce, v&nbsp;němž Pán Bůh – a&nbsp;o&nbsp;tom vůbec nepochybuji – nenápadně, nebo spíš <em>mně nepoznaně</em> pracoval už před tím.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Piero-della-Francesca_Vzkriseni.jpg" data-lbwps-width="1803" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Piero-della-Francesca_Vzkriseni.jpg"><img decoding="async" width="1803" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Piero-della-Francesca_Vzkriseni.jpg" alt="Piero della Francesca: Vzkříšení (1463) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3355" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Piero-della-Francesca_Vzkriseni.jpg 1803w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Piero-della-Francesca_Vzkriseni-1200x1363.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Piero-della-Francesca_Vzkriseni-768x872.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Piero-della-Francesca_Vzkriseni-1352x1536.jpg 1352w" sizes="(max-width: 1803px) 100vw, 1803px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Piero della Francesca: Vzkříšení (1463) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Resurrection.JPG" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Zatímco jsem v&nbsp;křesťanství – řečeno ve velkých uvozovkách – rostl, a&nbsp;tiše doufám, že rostu stále, doposud mě nenapadlo jednak jakkoliv o&nbsp;něm pochybovat, ale také položit si otázku: Proč právě křesťanství? Vždy jsem ho bral jako naprosto samozřejmou cestu, tak proč se v&nbsp;tom, lidově řečeno, „šťourat“, že ano? No ale protože jsem holt <em>mírně přemýšlivý</em>, tak jednoho krásného dne se tato otázka musela začít dožadovat odpovědi. Zvědavý kamarád Kuba to jen podpořil, tak na co dál čekat? Své úvahy jsem rozdělil do tří bodů, kdy každý z&nbsp;nich zároveň představuje jedinečný atribut křesťanské víry.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Prvním je skutečnost, že Bůh sestoupil k&nbsp;lidem jako jeden z&nbsp;nás. Tedy přesněji, jako Bůh a&nbsp;člověk v&nbsp;jedné osobě. O&nbsp;Ježíšově inkarnaci &#8211; vtělení &#8211; jsem už v&nbsp;tomto podcastu mluvil vícekrát, nyní se chci věnovat jeho důsledkům. Tento čin, tato historická skutečnost, se dá popsat krátkou větou: Bůh sám &#8211; osobně &#8211; vstupuje do lidského příběhu. Zkusil bych to ilustrovat na jedné příhodě ze svého života:&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Se svou milovanou sestrou v&nbsp;Kristu, Janou, jsme před časem vedli debatu o&nbsp;pokoře. Když jsem si jí stěžoval na své poněkud zbytnělé ego, kterého se ne a&nbsp;ne zbavit, řekla mi: <em>„Své zdravé ego si nech. Buď jako orel, který tu a&nbsp;tam slétne dolů ke slepicím, ale pak se zase vznese do oblak.“</em>&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Věděl jsem, že to není teologický výklad pokory. Ale jako osobní povzbuzení to mělo ohromnou sílu: Přestaň stát na špičkách a&nbsp;nosit nos nahoru, přestaň si dokazovat vlastní velikost, a&nbsp;přines něco dobrého, lepšího, novějšího ostatním lidem. Předávej to dalším. Inspiruj je. A&nbsp;pak se můžeš zase vznést – ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, co ti bylo Bohem darováno.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;tomto osobním momentu jsem si uvědomil, jak zásadní je, že Bůh sám vstoupil do lidského příběhu. Ne jako orel, který se na chvíli snese dolů, ale jako někdo, kdo se skutečně přiblíží člověku v&nbsp;jeho slabosti. Bůh člověka v&nbsp;jeho omezené schopnosti dobře si poradit s&nbsp;vlastním životem nenechává samotného, nýbrž mu osobně přichází na pomoc.</p>



<p class="wp-block-paragraph">A&nbsp;to jsme teprve na začátku…&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Nalistujete-li si v&nbsp;Bibli druhou kapitolu epištoly Filipským, zjistíte, že zde apoštol Pavel &#8211; jako v&nbsp;mnoha dalších svých textech &#8211; první křesťany, ale i&nbsp;nás, kteří jsme přišli po nich, vyzývá k&nbsp;životu v&nbsp;Kristu. Druhá kapitola tohoto dopisu začíná slovy:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Je-li možno povzbudit v&nbsp;Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a&nbsp;slitování: dovršte mou radost a&nbsp;buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v&nbsp;ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v&nbsp;pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v&nbsp;Kristu Ježíši:</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Filipsk%C3%BDm2%2C1-5" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Fp 2,1-5</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v&nbsp;Kristu Ježíši…</em></strong> co tím Pavel myslí? To se dozvídáme vzápětí. Poslední citovaný verš končí dvojtečkou, za níž pak následují tato slova:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Způsobem bytí byl roven Bohu, a&nbsp;přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z&nbsp;lidí. A&nbsp;v&nbsp;podobě člověka se ponížil, v&nbsp;poslušnosti podstoupil i&nbsp;smrt, a&nbsp;to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a&nbsp;dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i&nbsp;pod zemí – a&nbsp;k&nbsp;slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Filipsk%C3%BDm2%2C6-11" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Fp 2,6-11</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Ježíš nepřišel na zemi jen tak pro nic, za nic. Sestoupil k&nbsp;člověku proto, aby z&nbsp;něj sňal všechny hříchy. Bůh sám na sebe vzal důsledky lidského selhání.&nbsp;</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Kristuv-sestup-do-limbu.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1858" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Kristuv-sestup-do-limbu-1200x1089.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1858" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Kristuv-sestup-do-limbu.jpg" alt="Andrea Mantegna: Kristův sestup do limbu (1470–1475) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3352" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Kristuv-sestup-do-limbu.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Kristuv-sestup-do-limbu-1200x1089.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Kristuv-sestup-do-limbu-768x697.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Kristuv-sestup-do-limbu-1536x1394.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Kristuv-sestup-do-limbu-1980x1796.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Andrea Mantegna: Kristův sestup do limbu (1470–1475) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MantegnaDescentLimbo.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Jakkoliv je první aspekt výjimečný, protože sestoupeni Boha k&nbsp;lidem nemá v&nbsp;žádném jiném náboženství obdoby, druhý bod je pak doslova radikální. Bůh &#8211; Ježíš, <strong><em>způsobem bytí roven Bohu</em></strong>, <strong><em>sám sebe zmařil</em></strong>, říká apoštol Pavel. <strong><em>V&nbsp;podobě člověka se ponížil, v&nbsp;poslušnosti podstoupil i&nbsp;smrt, a&nbsp;to smrt na kříži. </em></strong>Kdo to kdy viděl, aby se Bůh obětoval za člověka? Nemělo by to náhodou být obráceně? Přece člověk má přinášet oběti Bohu. Nebo snad ne?</p>



<p class="wp-block-paragraph">Čtete-li Bibli, víte, že staří Židé oběti Bohu skutečně přinášeli. Zvířecí oběti tedy &#8211; aby bylo jasno. A&nbsp;byly to, jak čteme ve Třetí knize Mojžíšově, v&nbsp;Leviticu, Bohem nařízené oběti. Nešlo o&nbsp;lidský výmysl. Zvířecí oběti byly součástí Staré smlouvy. Představovaly symbolický znak smlouvy mezi Bohem a&nbsp;člověkem a&nbsp;také symbolický znak odpuštění, Boží milosti. Rozhodně nešlo o&nbsp;žádnou magii či jiné okultní praktiky. Starozákonní oběti měly několik významů: Ukazovaly vážnost hříchu a&nbsp;jeho následků, vyjadřovaly pokání, vděčnost a&nbsp;oddanost Bohu, měly připomínat, že odpuštění je Boží milost, a&nbsp;jak již dnes víme, byly také předobrazem oběti Ježíše Krista. Jenže to bychom nebyli my lidé, abychom si obětní systém nepřizpůsobili sami sobě.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Z&nbsp;obětí, jakožto jednoho ze způsobů uctívání Boha, se u&nbsp;části lidí v&nbsp;jisté míře stalo něco, co nikdy být nemělo – jakési kupování Boží přízně. <em>„Oběti jsem přinesl, zákon jsem naplnil, tak teď si zase můžu dělat, co já uznám za vhodné,“</em> říkali si nemnozí a&nbsp;tak se také chovali. A&nbsp;Bůh plakal… Nebyla to však chyba obětního systému, ale lidského srdce. Mimochodem, přesně tento postoj – snaha si Boha naklonit tím, co člověk udělá navenek, aby nemusel měnit to, co je uvnitř – se později objevil znovu v&nbsp;jiné podobě – při kupování odpustků.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Bylo proto třeba změnit zákon. Přijít s&nbsp;Novou smlouvou. Bůh tedy udělal to, co by žádnému z&nbsp;lidí nikdy nepřišlo na mysl. Obětoval se za člověka. Ne však jako nějaký románový hrdina ani jako mučedník. Ježíšova smrt na kříži vykoupila veškerý lidský hřích a&nbsp;zároveň, což je neméně důležité, obnovila a&nbsp;stále obnovuje vztah Boha s&nbsp;člověkem. Možná by se dalo říct: <em>Narovnává vztah Boha a&nbsp;člověka</em>. Celé to pak, alespoň tedy z&nbsp;mého pohledu, představuje doslova <em>kosmický akt</em>, nikoliv nějaký učebnicový morální příběh.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Vzkriseni.jpg" data-lbwps-width="1904" data-lbwps-height="1356" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Vzkriseni-1200x855.jpg"><img decoding="async" width="1904" height="1356" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Vzkriseni.jpg" alt="Andrea Mantegna: Vzkříšení (1459) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3353" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Vzkriseni.jpg 1904w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Vzkriseni-1200x855.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Vzkriseni-768x547.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/08/Andrea-Mantegna_Vzkriseni-1536x1094.jpg 1536w" sizes="(max-width: 1904px) 100vw, 1904px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Andrea Mantegna: Vzkříšení (1459) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mantegna,_Andrea_-_La_R%C3%A9surrection_-_1457-1459.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Třetí jedinečný atribut křesťanství je důsledkem Ježíšova vtělení, ukřižování a&nbsp;zmrtvýchvstání a&nbsp;zároveň představuje dokonalý paradox evangelia. Bůh se za člověka obětuje a&nbsp;kromě toho, že mu odpouští, jej navrch obdarovává. A&nbsp;ne jen tak obyčejným Božím merchem, reklamní propiskou či klíčenkou. Ježíš všem, kteří v&nbsp;něj věří, daruje spásu. Nový začátek, věčný život. Je to nezasloužený a&nbsp;ničím nezasloužitelný dar. Boží iniciativa založená na Kristově díle, nikoliv na lidském výkonu. Na člověku pak jen záleží, jestli tento dar přijme. Nic víc, nic méně…</p>



<p class="wp-block-paragraph">Je to opět apoštol Pavel, který ve svém listu Koloským přináší nádherný chvalozpěv na Krista, který všechno krásně shrnuje. První kapitola, verše 15 až 23:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v&nbsp;něm bylo stvořeno všechno na nebi i&nbsp;na zemi – svět viditelný i&nbsp;neviditelný; jak nebeské trůny, tak i&nbsp;panstva, vlády a&nbsp;mocnosti – a&nbsp;všechno je stvořeno skrze něho a&nbsp;pro něho. On předchází všechno, všechno v&nbsp;něm spočívá, on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z&nbsp;mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v&nbsp;něm přebývat, aby skrze něho a&nbsp;v&nbsp;něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v&nbsp;nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. I&nbsp;vás, kteří jste dříve byli odcizeni a&nbsp;nepřátelští Bohu svým smýšlením i&nbsp;zlými skutky, nyní s&nbsp;ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a&nbsp;bez úhony – pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a&nbsp;nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo kázáno všemu stvoření pod nebem a&nbsp;jehož jsem se já, Pavel, stal služebníkem.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Kolosk%C3%BDm1%2C15-23" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Kol 1,15-23</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Můj kamarád Kuba podle všeho považuje křesťanství na příliš staromódní, nudné, nemoderní. Mně naopak připadá fascinující. Kdybych ho měl charakterizovat velmi krátce, řekl bych, že je to <strong>náboženství pokory</strong>. Pokory Boha před člověkem, člověka před Bohem a&nbsp;člověka před člověkem. Je to naše tradiční víra, to se nedá odestát, ovšem není zkostnatělá. Takoví jsou – bohužel – jenom někteří její šiřitelé.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Pojďme si na závěr v&nbsp;jedné větě shrnout zmíněné tři body, tři aspekty, které považuji na křesťanství za klíčové a&nbsp;jedinečné: Bůh sestoupil k&nbsp;lidem; obětoval se za člověka; a&nbsp;navrch mu daroval milost, spásu a&nbsp;věčný život. Jsem šťastný, že v&nbsp;takového Boha věřím. Díky moc, Ježíši!</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.</strong></p>



<p class="wp-block-paragraph"></p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/137-proc-prave-krestanstvi_txt/">137 | Proč právě křesťanství?</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/137-proc-prave-krestanstvi_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>136 &#124; Poznat Boha – bonus: Bůh k&#160;obrazu svému?</title>
		<link>https://biblismy.cz/136-poznat-boha-bonus-buh-k-obrazu-svemu_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/136-poznat-boha-bonus-buh-k-obrazu-svemu_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 19 Jul 2026 06:00:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[Gn 1]]></category>
		<category><![CDATA[Gn 2]]></category>
		<category><![CDATA[Iz 55]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3319</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 19. 7. 2026 Bonusový díl k&#160;trilogii Poznat Boha jsem původně vůbec neměl v&#160;úmyslu vytvářet. Nicméně moje milovaná sestra v&#160;Kristu Katka mně před nedávnem napsala: „Teď jsem v&#160;jednom podcastu slyšela otázku: Stvořil Bůh člověka k&#160;obrazu svému, nebo naopak člověk Boha k&#160;tomu svému?“ To mě zaujalo a&#160;řekl jsem si, [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/136-poznat-boha-bonus-buh-k-obrazu-svemu_txt/">136 | Poznat Boha – bonus: Bůh k&nbsp;obrazu svému?</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/136-poznat-boha-bonus-buh-k-obrazu-svemu/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 19. 7. 2026</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph">Bonusový díl k&nbsp;trilogii <strong>Poznat Boha</strong> jsem původně vůbec neměl v&nbsp;úmyslu vytvářet. Nicméně moje milovaná sestra v&nbsp;Kristu Katka mně před nedávnem napsala: „Teď jsem v&nbsp;jednom podcastu slyšela otázku: Stvořil Bůh člověka k&nbsp;obrazu svému, nebo naopak člověk Boha k&nbsp;tomu svému?“ To mě zaujalo a&nbsp;řekl jsem si, že jde o&nbsp;správně provokativní myšlenku k&nbsp;předchozímu mikroseriálu <strong>Poznat Boha</strong>. Jestli se mi toto téma podařilo dobře zpracovat, to už ale musíte posoudit sami.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ze svého improvizovaného studia vás zdraví autor a&nbsp;interpret podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> v&nbsp;jedné osobě, Petr Lindner.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Nejsem mluvčím všelikého křesťanstva, i&nbsp;tak si ale myslím, že o&nbsp;stvoření člověka k&nbsp;obrazu Božímu, není třeba – alespoň tedy mezi lidem věřícím – zbytečně polemizovat. Bůh se nám dává poznat v&nbsp;Bibli a&nbsp;hned na jejím začátku, v&nbsp;první kapitole knihy Genesis, je psáno:&nbsp;</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>I&nbsp;řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a&nbsp;nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a&nbsp;nad celou zemí i&nbsp;nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a&nbsp;ženu je stvořil.&nbsp;</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Genesis1,26-27">Gn 1,26–27</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Sice jsem řekl, že o&nbsp;stvoření světa, potažmo pak člověčího druhu, není třeba zbytečně polemizovat, na druhou stranu však vím, jak málo se na jeho výkladu věřící společenství, či dokonce teologové shodnou. Každý z&nbsp;těchto hlasů do něj vnáší svůj způsob, jak čte Písmo, o&nbsp;vlastních zkušenostech s&nbsp;křesťanskou vírou ani nemluvě. Avšak pro tento díl podcastu budu vycházet z&nbsp;prosté premisy –&nbsp;je to psáno v&nbsp;Bibli. Prosím, nepodezírejte mě z&nbsp;fundamentalismu, jde jen o&nbsp;čistě praktické zjednodušení kvůli zachování snesitelně dlouhé stopáže :-)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Člověk byl tedy stvořen k&nbsp;obrazu Božímu, ovšem toto postavení poněkud komplikuje skutečnost, že jsme byli zároveň stvoření jako lidé svobodní a&nbsp;nadto myslící. Přičemž pojem <em>myslící</em> může nabývat mnoho podob –&nbsp;to všichni víme a&nbsp;do detailů bych raději snad ani nezacházel. Skoro jisté však je, že ani ne tak stvoření Boha – to asi není správné slovo –, ale jeho <em>přizpůsobení vlastnímu obrazu</em>, patří ke svobodnému lidskému myšlení odpradávna. Takže zdánlivě nesmyslná, reálně však krásně provokativní otázka, jestli stvořil Bůh člověka k&nbsp;obrazu svému, nebo si naopak člověk Boha přizpůsobuje vlastním představám, je rozhodně na místě.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Nechci být vůči Bohu neuctivý či snad drzý, ale nemůžu se zbavit pocitu, že si za to tak trochu může sám. V&nbsp;předchozích třech dílech tohoto podcastu se společným názvem <a href="https://biblismy.cz/133-poznat-boha-bible-jako-zaklad-vseho_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Poznat Boha</a> jsem mimo jiné řekl, že plně ho v&nbsp;tomto životě dost dobře poznat nejde. A&nbsp;to naprosto logicky dává prostor k&nbsp;našim domácím teologickým výtvorům, které vznikají vždycky tam, kde máme víc odvahy, někdy spíš víc pýchy a&nbsp;drzosti než informací a&nbsp;vzdělání, k&nbsp;nejrůznějším domněnkám, které se často tváří jako jistoty, vlastním konstrukcím, jež si člověk rád doplní tam, kde Bůh mlčí – ale i&nbsp;tam, kde mluví naprosto jasně; a&nbsp;co si budeme povídat, někdy vedou snahy o&nbsp;přizpůsobení, nebo možná dokonce přivlastnění si Boha obrazu svému až k&nbsp;čirým nesmyslům a&nbsp;fantasmagoriím.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ale nejde o&nbsp;nic nového pod sluncem. Rozhodně se nejedná o&nbsp;stav 21. století, svádět to na dobu internetovou, umělou inteligenci a&nbsp;jiné by bylo asi pošetilé. Přizpůsobování Boha vlastnímu obrazu se děje v&nbsp;podstatě už od stvoření člověka. Bible o&nbsp;tom hovoří, myslím, naprosto zřetelně.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">A&nbsp;nebudeme-li naivní ani takzvaně hyperkorektní, pak si nutně musíme přiznat, že v&nbsp;novodobých dějinách křesťanství to bohužel byla nezřídka samotná církev, která si obraz Boha ohýbala tak, jak se jí to hodilo k&nbsp;ovládání svých oveček. Chci věřit tomu, že dnes už se tak neděje, a&nbsp;jestli ano, pak v&nbsp;opravdu pouze výjimečných případech.</p>



<p class="wp-block-paragraph">No a&nbsp;konečně, nebudu-li já sám namyšlený a&nbsp;nepokorný, musím si taktéž mnohdy přiznat kus „nezdravé fantazie“ vůči vlastním představám o&nbsp;Bohu. Jen doufám, že ji příliš nepromítám do tohoto podcastu. To bych vážně nerad :-)</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/William-Blake_Dny-stvoreni.jpg" data-lbwps-width="1433" data-lbwps-height="2040" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/William-Blake_Dny-stvoreni.jpg"><img decoding="async" width="1433" height="2040" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/William-Blake_Dny-stvoreni.jpg" alt="William Blake: Dny stvoření (1794) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3326" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/William-Blake_Dny-stvoreni.jpg 1433w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/William-Blake_Dny-stvoreni-1200x1708.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/William-Blake_Dny-stvoreni-768x1093.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/William-Blake_Dny-stvoreni-1079x1536.jpg 1079w" sizes="(max-width: 1433px) 100vw, 1433px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">William Blake: Dny stvoření (1794) | Zdroj: <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Blake_ancient_of_days.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Řeknu to trochu neobratně, ale hlavní „problém mezi člověkem a&nbsp;Bohem“ spočívá v&nbsp;tom, že Bible – jakožto hlavní zdroj poznání Boha – jej popisuje lidským jazykem. Používá lidské obrazy, aby byl Bůh člověku pochopitelný. Jenže Bůh není člověk. Prorok Izajáš v&nbsp;55. kapitole stejnojmenné biblické knihy píše:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Mé úmysly nejsou úmysly vaše a&nbsp;vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a&nbsp;úmysly mé úmysly vaše.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Izaj%C3%A1%C5%A155,8-9" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Iz 55,8–9</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph"><em>Svrchovaný…</em>, to je to správné slovo a&nbsp;to zde Bůh o&nbsp;sobě jasně říká. <strong>Slovník spisovného jazyka českého</strong> k&nbsp;pojmu <em>svrchovaný</em> uvádí: <em>ničím neomezený, nikomu neodpovídající; (naprosto) nezávislý, suverénní</em>.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Otázka zní: Jsme ochotní to přijmout? Přece o&nbsp;sobě říkáme: Člověk je pán tvorstva. Skutečně? Pojďme se u&nbsp;tohoto úsloví na chvíli zastavit.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jeho původ je očividně biblický. Ostatně ta slova už na začátku zazněla: <strong><em>Ať lidé panují nad mořskými rybami a&nbsp;nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a&nbsp;nad celou zemí i&nbsp;nad každým plazem plazícím se po zemi.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Genesis1,26" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Gn 1,26</a> /ČEP/) Ať lidé panují… Jenže zde slovo <em>panovat</em> znamená spíše <em>spravovat</em>. <strong><em>Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v&nbsp;Edenu, aby ji obdělával a&nbsp;střežil.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Genesis2%2C15" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Gn 2,15</a> /ČEP/) Píše se ve 2. kapitole knihy Genesis. Člověk se má o&nbsp;svou zemi starat a&nbsp;chránit ji – to je ten správný způsob panování. </p>



<p class="wp-block-paragraph">Jenže nástup humanismu v&nbsp;renesanci, a&nbsp;potom osvícenství spolu s&nbsp;vědeckotechnickou revolucí v&nbsp;sedmnáctém a&nbsp;osmnáctém století, původní biblický význam panování člověka výrazně sekularizovaly. Z&nbsp;biblického správce se stal „pán tvorstva“, který si zemi podmaňuje silou a&nbsp;technologiemi. Boha k&nbsp;tomu nepotřebuje. A&nbsp;když už si jeho existenci připustí, dá mu takovou tvář a&nbsp;vlastnosti, jaké se nejlépe hodí jemu samotnému. Protože když Boha poznat nejde úplně, člověk si tu prázdnotu ochotně vyplní vlastní představou o&nbsp;tom, jak vysoko vlastně stojí…</p>



<p class="wp-block-paragraph">Mno…, taky máte pocit, že se točíme v&nbsp;kruhu? Nemám pro vás rozuzlení, ale přesto něco málo ano. V&nbsp;tomto podcastu často říkám, že se mi nelíbí vytrhávání biblických veršů z&nbsp;kontextu. Ne, že bych to nyní udělal, ale když jsem citoval Izajáše, vzal jsem jen střední část velmi silné pasáže 55. kapitoly této knihy. Nyní si ji poslechněte celou. Izajáš 55, verše 6–11:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k&nbsp;Hospodinu, slituje se nad ním, k&nbsp;Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho. „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a&nbsp;vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a&nbsp;úmysly mé úmysly vaše. Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z&nbsp;nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a&nbsp;činí ji plodnou a&nbsp;úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a&nbsp;chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s&nbsp;mým slovem, které vychází z&nbsp;mých úst: Nenavrátí se ke mně s&nbsp;prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k&nbsp;čemu jsem je poslal.“</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Izaj%C3%A1%C5%A155,6-11" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Iz 55,6–11</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">O&nbsp;střední části této citace, tedy o&nbsp;Boží svrchovanosti, jsem už mluvil. Před ní se v&nbsp;prvních dvou verších nachází výzva k&nbsp;pokání. Výzva k&nbsp;pokoře. Ne k&nbsp;pokoření, jak je pokora nezřídka mylně vykládaná, ale k&nbsp;uvědomění si skutečné vlastní velikosti před Bohem. Všimněte si, že jsem použil slovo velikost, přestože by sem syntakticky možná lépe seděl pojem malost. Jenže já věřím, že před Bohem není nikdo tak malý, aby měl být i&nbsp;takto nazývaný.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Desátý verš o&nbsp;lijáku a&nbsp;sněžení z&nbsp;mého pohledu říká asi toto: <em>Ne každý den v&nbsp;životě je sluncem zalitý. Hustý déšť a&nbsp;sněhem zasypaná krajina však může člověka tříbit, pomáhat mu k&nbsp;uvědomování si své správné – opět použiju to stejné slovo – velikosti. </em>Nechci sem moc tahat oblíbené klišé <em>Všechno špatné je pro něco dobré</em>, ale je pravda, že i&nbsp;negativní zkušenosti mohou vést k&nbsp;pozitivnímu vyústění. Ostatně říká to také Izajáš: <strong><em>[déšť a&nbsp;sníh] se nevrací zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a&nbsp;činí ji plodnou a&nbsp;úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a&nbsp;chléb tomu, kdo jí</em></strong>. Zde jen malá mentorská poznámka ke slovům <strong><em>nevrací se zpátky</em></strong>: Jen hlupák opakuje stejnou chybu a&nbsp;čeká, že výsledek bude jiný.</p>



<p class="wp-block-paragraph">No a&nbsp;konečně poslední část propojuje celou citaci s&nbsp;jejím začátkem. Nejprve se píše: <strong><em>Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko.</em></strong> Na konci pak čteme: <strong><em>Tak tomu bude s&nbsp;mým slovem, které vychází z&nbsp;mých úst: Nenavrátí se ke mně s&nbsp;prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k&nbsp;čemu jsem je poslal.</em></strong> Když čteme nebo slyšíme Boží slovo, Bůh s&nbsp;námi aktivně něco zamýšlí. Už jsem v&nbsp;tomto podcastu citoval slova jezuity Petra Koláře:&nbsp;</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Bůh není schovaný v&nbsp;popsaných stránkách nebo kdesi mezi nimi. Nevypadne, když Bibli obrátíš a&nbsp;zatřepeš s&nbsp;ní. Základní teze současných biblistů říká, že Boží slovo se děje, když někdo se zájmem čte opakovaně Písmo. Zjednodušeně řečeno: Boží slovo je událost, nikoliv zápis.</em></p>
<cite>Zdroj: Josef Beránek: Hovory s&nbsp;Petrem Kolářem (Nakladatelství Cesta ©2002)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Teď se skutečně kruh uzavřel, protože jsme opět skončili u&nbsp;Bible. Skončili? Nebo zde možná spíš začínáme? Mno…, pokud se kruh uzavřel, tak jsme u&nbsp;ní vlastně pořád :-)&nbsp;</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Salvador-Dali_Hyperkrychlove-ukrizovani.jpg" data-lbwps-width="1424" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Salvador-Dali_Hyperkrychlove-ukrizovani.jpg"><img decoding="async" width="1424" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Salvador-Dali_Hyperkrychlove-ukrizovani.jpg" alt="Salvador Dalí: Hyperkrychlové ukřižování (1954) | Foto Wally Gobetz, Flickr.com" class="wp-image-3325" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Salvador-Dali_Hyperkrychlove-ukrizovani.jpg 1424w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Salvador-Dali_Hyperkrychlove-ukrizovani-1200x1726.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Salvador-Dali_Hyperkrychlove-ukrizovani-768x1105.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Salvador-Dali_Hyperkrychlove-ukrizovani-1068x1536.jpg 1068w" sizes="(max-width: 1424px) 100vw, 1424px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Salvador Dalí: Hyperkrychlové ukřižování (1954) | Foto <a href="https://www.flickr.com/photos/wallyg/2231998506" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wally Gobetz, Flickr.com</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Na konci tohoto bonusového dílu k&nbsp;trilogii <strong>Poznat Boha</strong> bych se rád vrátil k&nbsp;jejímu třetímu dílu o&nbsp;Ježíši Kristu. Bible je základ, o&nbsp;tom nemůže být sporu. Bible nám zjevuje Ježíše a&nbsp;ten je <strong>živým Božím vysvětlením</strong>. Už jsem od několika křesťanů slyšel: „Když si v&nbsp;životě s&nbsp;něčím nevím rady, říkám si, co by v&nbsp;této situaci udělal Ježíš.“ To se mi zdá jako dobrá cesta. A&nbsp;Ježíš je, jak víme, cesta, pravda a&nbsp;život. Cesta k&nbsp;němu jsou <em>události Božího slova</em>, jak říká Petr Kolář, a&nbsp;já si dovolím dodat – samozřejmě také modlitba.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><em>Pane Ježíši, veď nás tímto životem tak, abychom nebyli „pány tvorstva“, ale dobrými správci toho, co nám Bůh svěřil. Uč nás úctě k&nbsp;lidem i&nbsp;k&nbsp;zemi. A&nbsp;dej nám pokoru před Bohem i&nbsp;před člověkem. </em><br><em>Amen.</em></p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.</strong>&nbsp;</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/136-poznat-boha-bonus-buh-k-obrazu-svemu_txt/">136 | Poznat Boha – bonus: Bůh k&nbsp;obrazu svému?</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/136-poznat-boha-bonus-buh-k-obrazu-svemu_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>135 &#124; Poznat Boha: Ježíš Kristus – živé Boží vysvětlení</title>
		<link>https://biblismy.cz/135-poznat-boha-jezis-kristus-zive-bozi-vysvetleni_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/135-poznat-boha-jezis-kristus-zive-bozi-vysvetleni_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 05 Jul 2026 14:00:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[J 1]]></category>
		<category><![CDATA[J 11]]></category>
		<category><![CDATA[J 15]]></category>
		<category><![CDATA[J 3]]></category>
		<category><![CDATA[Mk 10]]></category>
		<category><![CDATA[Mt 5]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3306</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 5. 7. 2026 Mikroseriál Poznat Boha začal povídáním o&#160;Bibli, kterou jsem nazval elementárním skriptem křesťanství. A&#160;protože jsem si vědom toho, že Bible není úplně přímočará kniha, druhý díl byl věnovaný poznání Boha skrze člověka. Předávání znalostí, zkušeností, poznatků, ale i&#160;způsobu života jeden druhému. K&#160;tomu samozřejmě nedílně patří [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/135-poznat-boha-jezis-kristus-zive-bozi-vysvetleni_txt/">135 | Poznat Boha: Ježíš Kristus – živé Boží vysvětlení</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/135-poznat-boha-jezis-kristus-zive-bozi-vysvetleni/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 5. 7. 2026</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph">Mikroseriál <strong>Poznat Boha</strong> začal povídáním o&nbsp;Bibli, kterou jsem nazval <em>elementárním skriptem křesťanství</em>. A&nbsp;protože jsem si vědom toho, že Bible není úplně <em>přímočará kniha</em>, druhý díl byl věnovaný poznání Boha skrze člověka. Předávání znalostí, zkušeností, poznatků, ale i&nbsp;způsobu života jeden druhému. K&nbsp;tomu samozřejmě nedílně patří také odborný nebo klidně i&nbsp;laický, byť tedy poučený výklad Bible. Docent katedry biblických studií ETF CUNI Petr Sláma v&nbsp;podcastu Bichle říká: <em>Křesťan a&nbsp;křesťanka se mohou spolehnout, že všechno potřebné o&nbsp;Bohu v&nbsp;Bibli je (</em><a href="https://open.spotify.com/episode/2GYo4ppqEJc1DWaSuqJYM0?si=tQFsPXUXSHeAKID869Agug" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zdroj</a><em>)</em>. S&nbsp;tím naprosto souzním, přesto však nyní namlouvám třetí díl mikroseriálu Poznat Boha…&nbsp;o Ježíši Kristu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Od mikrofonu podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> vás zdraví a&nbsp;příjemný poslech přeje Petr Lindner.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Vnímaví posluchači si teď možná řeknou: Vždyť Ježíš sám je – coby jedna z&nbsp;osob Boží trojice –&nbsp;Bohem. A&nbsp;všechno o&nbsp;něm se dozvídáme v&nbsp;Bibli. Tak k&nbsp;čemu samostatný díl o&nbsp;Kristu? Mno…, přiznám se, že to nedokážu vysvětlit jednou nebo dvěma větami. Ale doufám, že vám tato epizoda jako celek nakonec poskytne uspokojivou odpověď. Pojďme tedy na to, ale… ještě malá poznámka: O&nbsp;Ježíši Kristu jsem už v&nbsp;tomto podcastu mluvil mnohokrát – vlastně je o&nbsp;něm řeč skoro pořád – a&nbsp;navíc jsem natočil taktéž trilogii s&nbsp;názvem <a href="https://biblismy.cz/101-jezis-kdo-to-je-aneb-vazne-minena-otazka-1-cast_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Ježíš? Kdo to je? Aneb vážně míněná otázka</a>. Tudíž je možné, nebo spíš jisté, že se budu minimálně v&nbsp;některých věcech opakovat. Myslím však, že se za to nemusím omlouvat. O&nbsp;Ježíši Kristu je totiž možné cokoliv opakovat neustále a&nbsp;nikdy toho nebude dost.&nbsp;</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Jean-Bourdichon_Svata-trojice.jpg" data-lbwps-width="1310" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Jean-Bourdichon_Svata-trojice.jpg"><img decoding="async" width="1310" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Jean-Bourdichon_Svata-trojice.jpg" alt="Jean Bourdichon: Svatá trojice (asi 1503–1508) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3309" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Jean-Bourdichon_Svata-trojice.jpg 1310w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Jean-Bourdichon_Svata-trojice-1200x1876.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Jean-Bourdichon_Svata-trojice-768x1201.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Jean-Bourdichon_Svata-trojice-983x1536.jpg 983w" sizes="(max-width: 1310px) 100vw, 1310px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Jean Bourdichon: Svatá trojice (asi 1503–1508) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Trinit%C3%A9_Grandes_Heures_Anne_de_Bretagne.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Jsme teprve na začátku a&nbsp;už zde zaznělo: <em>Ježíš je – coby jedna z&nbsp;osob Boží trojice –&nbsp;sám Bohem</em>. Tudíž poznávat Boha skrze samotného Boha dává smysl největší. Že je to trochu plytké vysvětlení? Možná ano. Tak tedy jdeme dál.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;první kapitole evangelia podle Jana můžete číst:&nbsp;</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v&nbsp;náručí Otcově, nám o&nbsp;něm řekl.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan1,18" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 1,18</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Bohem se zde myslí Bůh Otec, Stvořitel, který se člověku nedává spatřit. A&nbsp;jak už jsem v&nbsp;tomto podcastu několikrát říkal, věřím, že k&nbsp;tomu má dobrý důvod a&nbsp;je to tak správně. Evangelista Jan však doplňuje: <strong><em>řekl nám o&nbsp;něm jednorozený Syn</em></strong> –&nbsp;tedy Ježíš Kristus. Nyní jsem citoval z&nbsp;Českého ekumenického překladu. Najdete-li si stejný verš ve Studijním překladu Miloše Pavlíka, budete číst tato slova:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Boha nikdo nikdy neuviděl; vyjádřil ho on, jednorozený Syn, jenž je v&nbsp;Otcově náruči.</em></strong></p>
<cite><a href="https://obohu.cz/bible/index.php?styl=MPCZ&amp;k=J&amp;kap=1&amp;v=18#v18" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 1,18</a> (MPCZ)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Ježíš vyjádřil, nebo možná lépe: vyjadřuje Boha. Co si pod tím představit? Jednoduše sám o&nbsp;sobě představuje Boha. Tak, jako člověk byl stvořen k&nbsp;obrazu Božímu, Ježíš je obrazem Božím. Ježíš je Bůh. To, že nám – slovy Českého ekumenického překladu – Ježíš řekl o&nbsp;Bohu Otci, tedy neznamená jen slova, nýbrž celé Ježíšovo bytí, celé jeho vyjádření.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Když se v&nbsp;tomto kontextu vrátíme na úplný začátek Janova evangelia, pak zde čteme:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u&nbsp;Boha, to Slovo bylo Bůh.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan1,1" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 1,1</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Slovem s&nbsp;velkým S&nbsp;zde Jan nazývá Ježíše, aby o&nbsp;třináct veršů dál napsal:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>A&nbsp;Slovo se stalo tělem a&nbsp;přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a&nbsp;pravdy.&nbsp;</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan1,14" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 1,14</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Bůh se tedy nenechává jen „popsat“, nýbrž přichází osobně. <strong>Ježíš je živé Boží vysvětlení.</strong> Proto také svému učedníku Filipovi na jeho prosbu <strong><em>Pane, ukaž nám Otce, a&nbsp;víc nepotřebujeme!</em></strong> odpovídá: <strong><em>Kdo vidí mne, vidí Otce</em></strong>. Opět Janovo evangelium, tentokrát 14. kapitola.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Boha Otce nikdo nikdy neviděl, Bůh Ježíš Kristus přichází osobně. Ježíš je inkarnovaný –&nbsp;vtělený Bůh. Jen malá vsuvka: Nepleťte si, prosím, inkarnaci s&nbsp;reinkarnací. Reinkarnace čili převtělování, je koncept východních náboženství, buddhismu a&nbsp;hinduismu, spojený s&nbsp;karmou –&nbsp;zákonem příčiny a&nbsp;následku. To vše je křesťanství cizí. Byť tedy, jak uvádí Wikipedie, <em>mnoho křesťanů v&nbsp;reinkarnaci věří. Například v&nbsp;USA jich je přibližně 25 %</em> (<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Reinkarnace" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zdroj</a>).</p>



<p class="wp-block-paragraph">Každopádně, jak jsem řekl mimo jiné ve 2. části trilogie <a href="https://biblismy.cz/102-jezis-kdo-to-je-aneb-vazne-minena-otazka-2-cast_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Ježíš? Kdo to je? Aneb vážně míněná otázka</a>, Ježíš je Bůh a&nbsp;člověk v&nbsp;jedné osobě. O&nbsp;nic víc Bůh, ani o&nbsp;nic víc člověk. Jeho božství je v&nbsp;rovnováze s&nbsp;jeho lidstvím. To mě mimochodem vede k&nbsp;myšlence, která už tak trochu zavání herezí, nebo chcete-li rouháním, takže bych ji snad ani veřejně neměl vyslovovat. Ale risknu to: Díky tomu, že se nám Ježíš dal poznat takříkajíc fyzicky a&nbsp;také díky svému „člověkobožství“, má možná blíž k&nbsp;lidem než Bůh Otec, pečlivě si chránící své soukromí. Ale asi je to… hloupost, takže jako bych nic neřekl :-)</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Thomas-Bathas_Svata-trojice.jpg" data-lbwps-width="1530" data-lbwps-height="2040" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Thomas-Bathas_Svata-trojice.jpg"><img decoding="async" width="1530" height="2040" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Thomas-Bathas_Svata-trojice.jpg" alt="Thomas Bathas: Svatá trojice (před r. 1590) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3310" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Thomas-Bathas_Svata-trojice.jpg 1530w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Thomas-Bathas_Svata-trojice-1200x1600.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Thomas-Bathas_Svata-trojice-768x1024.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Thomas-Bathas_Svata-trojice-1152x1536.jpg 1152w" sizes="(max-width: 1530px) 100vw, 1530px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Thomas Bathas: Svatá trojice (před r. 1590) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:The_Holy_Trinity_Thomas_Bathas.png" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Ježíše ve své době spatřily tisíce lidí, tudíž poznat se nám, nebo tedy těm, kteří žili v&nbsp;době jeho pozemské služby, skutečně dal. Na tomto místě bych si opět dovolil malou vsuvku, tentokrát týkající se jeho podoby. Na nesčetně obrazech a&nbsp;jiných uměleckých dílech vystupuje Ježíš – ne tedy vždy, ale velmi často – jako štíhlý mladý muž světlé pleti s&nbsp;jemnými rysy ve tváři, obvykle s&nbsp;lehce zvlněnými vlasy, spadajícími na ramena, které, podle fantazie autora, hrají různými odstíny –&nbsp;od tmavě hnědé až po blonďatou hřívu. Jeho oči mají velmi často poněkud nepřítomný výraz, vystupuje jako klidný, rozvážný muž téměř bez emocí.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jenže forenzní antropologové mají na Ježíšovu podobu dost odlišný názor. Na základě zkoumání částí lebek z&nbsp;vykopávek v&nbsp;Jeruzalémě a&nbsp;následných 3D počítačových modelů, zjistili, že typický muž té doby byl spíše menší podsadité postavy s&nbsp;výrazně snědší pletí. Podobně jako jiní galilejští muži nosil Ježíš patrně krátké vlasy a&nbsp;zastřižené vousy. Jeho tvář byla nejspíš charakterizovaná výrazným nosem a&nbsp;zřetelným nadočnicovým obloukem, tmavé oči měl patrně blízko sebe. Zkrátka někdo úplně jiný, než jak je Ježíš běžně zobrazován…</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jak vlastně došlo k&nbsp;tomu, že si jej umělci představují velmi pravděpodobně zcela odlišně od reality? Jde o&nbsp;historický proces trvající staletí. Všechno začalo už někdy ve 3. století, kdy římský císař Konstantin I. Veliký legalizoval křesťanství. Podoba Ježíše proto byla přizpůsobená římským ideálům. A&nbsp;pak to šlo dál přes středověký antisemitismus, kdy se evropští křesťané chtěli distancovat od judaismu; v&nbsp;renesanci sloužili jako modely pro Krista italští a&nbsp;severoevropští muži své doby, aby do toho posléze vstoupil kolonialismus, „vyvážející“ bílého Ježíše do celého světa, potažmo pak také americká popkultura. Obraz Hlava Ježíše od Warnera Sallmana z&nbsp;roku 1941 byl podle Wikipedie do konce 20. století reprodukován více než pět set milionkrát! (Zdroj: <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Head_of_Christ" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikipedie</a>) Jak tento portrét vypadá? Na to se můžete podívat v&nbsp;textové verzi tohoto dílu podcastu na jeho domovském webu Biblismy.cz. Protože my se nyní zase vrátíme k&nbsp;našemu tématu.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Warner-Sallman_Hlava-Krista.jpg" data-lbwps-width="1052" data-lbwps-height="1508" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Warner-Sallman_Hlava-Krista.jpg"><img decoding="async" width="1052" height="1508" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Warner-Sallman_Hlava-Krista.jpg" alt="Warner Sallman: Hlava Krista (1941) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3311" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Warner-Sallman_Hlava-Krista.jpg 1052w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Warner-Sallman_Hlava-Krista-768x1101.jpg 768w" sizes="(max-width: 1052px) 100vw, 1052px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Warner Sallman: Hlava Krista (1941) | Zdroj: <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/File:The_Head_of_Christ_by_Warner_Sallman_1941.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Jestli Ježíš ve skutečnosti vypadal tak či onak, není v&nbsp;podstatě zase tak důležitě. Zásadní zvěst zní: Vtělený Bůh přišel před asi dvěma tisíci lety na zemi. To je událost, která nemá v&nbsp;jiném náboženství obdoby. Proč se tak stalo? Už jsem to v&nbsp;tomto podcastu vysvětloval několikrát, nyní se to tedy pokusím co nejvíce zestručnit. Klíčové slovo je v&nbsp;tomto případě: <strong>Kristus</strong>. Ne, vážně nejde o&nbsp;Ježíšovo příjmení, to už jsem také vícekrát říkal. Kristus je něco jako titul. Pochází z&nbsp;řeckého Christos (Χριστός), což je překlad hebrejského Mašiach (מָשִׁיחַ) –&nbsp;Mesiáš. Mesiáš doslova znamená <strong>Pomazaný</strong>. Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI o&nbsp;tom mimo jiné udává</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Pomazání byl obřad, který vzdáleně připomíná korunovaci. Pomazáním olejem býval uveden do úřadu zejména král, a&nbsp;zřejmě i&nbsp;velekněz. Pomazání znázorňovalo Boží pověření a&nbsp;vyjadřovalo, že dotyčný je legitimní, Bohem pověřený (král, kněz). Postupem času převážil právě tento význam: pomazaný = legitimní, popřípadě pomazaný = přímo Bohem pověřený.</em></p>
<cite>Zdroj: <a href="https://ebs.etf.cuni.cz/index.php/Mesi%C3%A1%C5%A1" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI</a></cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;Izraeli byl mesiáš očekávaný zřejmě už v&nbsp;době královské, ale hlavně pak po návratu z&nbsp;Babylónského zajetí a&nbsp;v&nbsp;novozákonní době. Lidé nebyli spokojení s&nbsp;poměry, které tehdy vládli, a&nbsp;jejich naděje se upínala k&nbsp;mesiáši, o&nbsp;němž ale měli rozličné představy. Budu opět citovat zmíněný biblický slovník:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Představa mesiáše se pohybuje na široké škále, od ryze pozemské postavy (ovšem se specifickým Božím pověřením) přes postavu sice pozemskou, avšak nadanou nadpozemskými možnostmi, až po postavu původně nebeskou, seslanou na zem. Je možné, že zejména v&nbsp;lidových představách a&nbsp;očekáváních tato otázka mesiášovy&nbsp;„přirozenosti“&nbsp;nebyla příliš ujasněná. Lidé především doufali, že Bůh&nbsp;</em><em>někoho</em><em>&nbsp;pošle, a&nbsp;neřešili příliš detaily.</em></p>
<cite>Zdroj: <a href="https://ebs.etf.cuni.cz/index.php/Mesi%C3%A1%C5%A1" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI</a></cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Téměř jisté ale je, že s&nbsp;Mesiášem byla v&nbsp;té době spojovaná silná mocensko-politická očekávání. Lidé si představovali charismatického vůdce, který povstane proti římské okupační moci, zajistí konec útlaku a&nbsp;obnoví židovský národ –&nbsp;což se týkalo nejen občanských, ale samozřejmě také náboženských svobod. A&nbsp;že u&nbsp;toho potečou potoky krve, to nejspíš každý bral jako samozřejmost.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jenže Ježíšovo mesiášství, jak se dozvídáme z&nbsp;evangelií, je úplně jiné. Nepolitické, nenásilné, naopak plné milosti a&nbsp;odpuštění. Ale také utrpení. <strong><em>Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a&nbsp;zákoníků, být zabit a&nbsp;třetího dne vzkříšen.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Luk%C3%A1%C5%A19,22" target="_blank" rel="noreferrer noopener">L 9,22</a> /ČEP/) Říká Ježíš v&nbsp;9. kapitole Lukášova evangelia. Jako Mesiáš neohlašuje politické vítězství, ale cestu kříže. Vítězství přijde, ovšem skrze utrpení a&nbsp;smrt. Ježíšova cesta utrpení je však cestou lásky – nikoliv tedy lásky k&nbsp;bolesti, ale lásky k&nbsp;nám. Lásky k&nbsp;člověku. <strong><em>Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan15,13" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 15,13</a> /ČEP/) To jsou Ježíšova slova z&nbsp;15. kapitoly Evangelia podle Jana.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Kristus není ani užvaněný politik s&nbsp;ústy plnými nesplnitelných slibů, ani vojevůdce, řinčící zbraněmi a&nbsp;nahánějící hrůzu všude kolem sebe. Není přítelem pokrytců, lhářů a&nbsp;podvodníků. Nekamarádí se s&nbsp;oligarchy, lobbisty a&nbsp;jinými vydřiduchy. Je ochráncem chudých, utlačovaných, slabých a&nbsp;nemocných. <strong><em>Blaze těm, kdo hladovějí a&nbsp;žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Matou%C5%A15,6" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mt 5,6</a> /ČEP/), říká hned na začátku svého kázání na hoře.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Místo toho, aby vedl diplomatická jednání a&nbsp;stál v&nbsp;čele vojska, dává na kříži svůj život pro dobro nás všech, kteří v&nbsp;něj věříme. V&nbsp;epizodě <a href="https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">132 | Kde jsi? Když Bůh hledá člověka</a>, kterou jsem nazval prologem k&nbsp;této trilogii <strong>Poznat Boha,</strong> jejíž závěrečný díl právě posloucháte, jsem mimo jiné uvedl: <em>Bůh přišel v&nbsp;osobě Ježíše Krista na zemi sloužit lidem. Sloužit až tak, že pro dobro člověka skončil na kříži.</em>&nbsp;V Markově evangeliu můžete číst: <strong><em>Vždyť&nbsp;ani Syn&nbsp;člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a&nbsp;dal svůj život jako výkupné za mnohé. </em></strong>(<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Marek10,45" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mk 10,45</a> /ČEP/)&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ani to však ještě není všechno. <strong><em>Syn člověka přišel, aby hledal a&nbsp;spasil, co zahynulo </em></strong>(<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Luk%C3%A1%C5%A119,10" target="_blank" rel="noreferrer noopener">L 19,10</a> /ČEP/), píše se v&nbsp;evangeliu podle Lukáše. Jan pak do Ježíšových úst vkládá tato slova: <strong><em>Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v&nbsp;něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan3,16" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 3,16</a> /ČEP/)&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ježíš –&nbsp;mesiáš a&nbsp;spasitel…</p>



<p class="wp-block-paragraph">Když v&nbsp;Betanii zemřel Lazar, Ježíš před tím, než ho přivede zpět k&nbsp;životu, říká jeho sestře Martě: <strong><em>Já jsem vzkříšení a&nbsp;život. Kdo věří ve mne, i&nbsp;kdyby umřel, bude žít. A&nbsp;každý, kdo žije a&nbsp;věří ve mne, neumře navěky.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan11%2C25-26" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 11,25–26</a> /ČEP/)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Toto zaslíbení věčného života předjímá Ježíšovo zmrtvýchvstání. Bůh Ježíš pro člověka trpěl a&nbsp;zemřel na kříži, aby třetího dne vstal z&nbsp;mrtvých. Jeho zmrtvýchvstání radikálně mění perspektivu lidské konečnosti. Pozemský život představuje pouze jakousi úvodní fázi lidské existence, která po fyzické smrti nachází své dovršení v&nbsp;eschatologické realitě. Ježíšovo vzkříšení není jen událost dávné minulosti. Je to začátek nového života, který nabízí každému. Kdo věří v&nbsp;Krista, je s&nbsp;ním spojen – a&nbsp;proto smrt nemá poslední slovo. Po svém pozemském životě vstupujeme do života v&nbsp;Bohu a&nbsp;s&nbsp;Bohem.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Hans-Multscher_Vzkriseni.jpg" data-lbwps-width="1901" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Hans-Multscher_Vzkriseni.jpg"><img decoding="async" width="1901" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Hans-Multscher_Vzkriseni.jpg" alt="Hans Multscher: Vzkříšení (1437) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3308" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Hans-Multscher_Vzkriseni.jpg 1901w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Hans-Multscher_Vzkriseni-1200x1293.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Hans-Multscher_Vzkriseni-768x827.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/07/Hans-Multscher_Vzkriseni-1426x1536.jpg 1426w" sizes="(max-width: 1901px) 100vw, 1901px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Hans Multscher: Vzkříšení (1437) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hans_Multscher_-_Fl%C3%BCgel-Innenseite_des_Wurzacher_Altars_(rechts_unten)_-_Google_Art_Project.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Nevím, jak to máte vy, ale pro mě je Ježíš nevyčerpatelným a&nbsp;navrch úžasným zdrojem poznávání Boha…, skrze Boha samotného. Už jsem to v&nbsp;tomto podcastu řekl několikrát, ale rád se budu opakovat: Ježíš zkrátka je křesťanství. Proto jsem také natočil tento poslední díl trilogie <strong>Poznat Boha</strong>.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ale ještě, než se s&nbsp;vámi, milí posluchači, rozloučím, měl bych poslední poznámku. Bavíme-li se třeba s&nbsp;přáteli o&nbsp;nebi, o&nbsp;věčném životě po tomto pozemském žití, mnoho lidí říká, že by se tam chtěli potkat se svými bližními. Jen asi jednou jsem od někoho slyšel větu: <em>„Těším se na to, až se potkám s&nbsp;Ježíšem.“</em> </p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.</strong></p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/135-poznat-boha-jezis-kristus-zive-bozi-vysvetleni_txt/">135 | Poznat Boha: Ježíš Kristus – živé Boží vysvětlení</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/135-poznat-boha-jezis-kristus-zive-bozi-vysvetleni_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>134 &#124; Poznat Boha: Člověk člověku a&#160;andělé bez křídel</title>
		<link>https://biblismy.cz/134-poznat-boha-clovek-cloveku-a-andele-bez-kridel_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/134-poznat-boha-clovek-cloveku-a-andele-bez-kridel_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 16 Mar 2026 23:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[1Kor 3]]></category>
		<category><![CDATA[1Tm 2]]></category>
		<category><![CDATA[2Tm 1]]></category>
		<category><![CDATA[Gn 1]]></category>
		<category><![CDATA[Mt 18]]></category>
		<category><![CDATA[Mt 23]]></category>
		<category><![CDATA[Mt 28]]></category>
		<category><![CDATA[Ř 12]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3283</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 17. 3. 2026 Bůh se nám dává, tak nějak&#160;přirozeně, poznat v&#160;Bibli, řekl jsem mimo jiné v&#160;minulém dílu. Bible je elementární skriptum křesťanství – to jsem zde uvedl také – a&#160;proto jí byl první díl minisérie Poznat Boha věnovaný. Druhý díl, který právě začíná, se zabývá poznáním Boha [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/134-poznat-boha-clovek-cloveku-a-andele-bez-kridel_txt/">134 | Poznat Boha: Člověk člověku a&nbsp;andělé bez křídel</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/134-poznat-boha-clovek-cloveku-a-andele-bez-kridel/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 17. 3. 2026</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph">Bůh se nám dává, tak nějak&nbsp;přirozeně, poznat v&nbsp;Bibli, řekl jsem mimo jiné v&nbsp;minulém dílu. Bible je elementární skriptum křesťanství – to jsem zde uvedl také – a&nbsp;proto jí byl první díl minisérie <strong>Poznat Boha </strong>věnovaný. Druhý díl, který právě začíná, se zabývá poznáním Boha skrze člověka. Své zkušenosti, názory, dojmy, ale třeba i&nbsp;dilemata se vším možným jeden druhému my lidé předáváme naprosto běžně. Proč by tomu tak tedy nemělo být i&nbsp;s&nbsp;Bohem?</p>



<p class="wp-block-paragraph">U&nbsp;poslechu dalšího dílu podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> vás vítá a&nbsp;příjemný poslech přeje Petr Lindner.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Poznávat Boha přes člověka –&nbsp;není to s&nbsp;prominutím hloupost? Kdo je Bůh a&nbsp;kam se na něj hrabe člověk? Zadržte. Tento koncept možná na první dobrou nezní úplně smysluplně, nicméně budu se snažit vás přesvědčit, že opak je pravdou. Jednak je zde základní premisa, popsaná hned na začátku Bible:&nbsp;</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>I&nbsp;řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a&nbsp;nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a&nbsp;nad celou zemí i&nbsp;nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a&nbsp;ženu je stvořil.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Genesis1,26-27" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Gn 1,26–27</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;epizodě tohoto podcastu s&nbsp;názvem <a href="https://biblismy.cz/k-obrazu-svemu_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">K&nbsp;obrazu svému. O&nbsp;pošetilosti člověka a&nbsp;nekonečné Boží lásce</a> jsem se tímto tématem zabýval obšírněji a&nbsp;hned ze začátku jsem řekl, že třeba v&nbsp;poslední větě citace mohlo být místo pojmu&nbsp;<em>obraz</em>&nbsp;použité slovo&nbsp;<em>odraz</em>.&nbsp;Jinými slovy:&nbsp;<em>Bůh stvořil člověka, aby se v&nbsp;něm on sám odrážel. Aby člověk představoval odraz Boha.</em></p>



<p class="wp-block-paragraph">Jenže člověk Boží dokonalosti nikdy nedosáhne, jak se druhým dechem dozvídáme v&nbsp;křesťanské nauce. S&nbsp;tím nemůžu nesouhlasit, avšak zároveň mně to nijak a&nbsp;v&nbsp;ničem nepřekáží. Poněkud delší úvod minulého dílu jsem totiž věnoval myšlence, že Boha nikdy nelze poznat v&nbsp;jeho úplnosti. Že stejně tak člověk nemůže dosáhnout Boží dokonalosti s&nbsp;touto tezí souzní téměř perfektně. Místo hledání svatého grálu bych se proto ve svém přemýšlení vydal trochu jinou cestou.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;dílu <a href="https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Kde jsi? Když Bůh hledá člověka</a>, který jsem nazval prologem k&nbsp;tomuto mikroseriálu o&nbsp;poznávání Boha, jsem také uvedl:&nbsp;</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Sám Pán Bůh nechodí po lidech jako nějaký podomní prodejce životního pojištění, nýbrž používá k&nbsp;tomu různé jiné prostředky. Člověku nejbližší jsou zase lidé, a&nbsp;tak není divu, že možná hlavním&nbsp;zprostředkovatelem&nbsp;Božího slova jsou lidi, které na své životní cestě potkáváme. A&nbsp;které nám Pán Bůh, alespoň jak já jsem přesvědčený, občas prostě postaví do cesty.</em></p>
<cite>Z&nbsp;dílu <a href="https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Kde jsi? Když Bůh hledá člověka</a></cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Nevěřím na to, že jsem <strong>náhodou</strong> potkal toho či onoho člověka, aby z&nbsp;tohoto setkání <strong>náhodou</strong> vzešlo něco, co mě přivedlo k&nbsp;Ježíši, změnilo můj náhled na věci Boží, prohloubilo mou víru. Jsem si jistý, že všechny lidi, kteří mé křesťanství nějak ovlivnili, ke mně jednoduše poslal Bůh. Apoštol Pavel v&nbsp;Prvním listu Korintským píše:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Jsme spolupracovníci na Božím díle, a&nbsp;vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a&nbsp;druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a&nbsp;to je Ježíš Kristus.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20Korintsk%C3%BDm3,9-11" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Kor 3,9–11</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Jsme spolupracovníci na Božím díle, a&nbsp;vy jste Boží pole, Boží stavba. […] jako rozumný stavitel jsem položil základ a&nbsp;druhý na něm staví.</em></strong> Myslím, že k&nbsp;tomu není co dodat. Pavel se zde přirovnává ke staviteli, mě napadá další podobnost –&nbsp;učitel. A&nbsp;ejhle, nenapadlo to jenom mě, ale… také apoštola Pavla. V&nbsp;Prvním listu Timoteovi totiž říká:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Byl jsem ustanoven hlasatelem a&nbsp;apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a&nbsp;nelžu – učitelem pohanů ve víře a&nbsp;v&nbsp;pravdě.&nbsp;</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20Timoteovi2,7" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Tm 2,7</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Byl jsem ustanoven hlasatelem, apoštolem a&nbsp;učitelem. Snad, aby dal Pavel větší důraz svým slovům, opakuje to stejné vzápětí ve Druhém listu Timoteovi:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>K&nbsp;jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a&nbsp;učitelem.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/2.%20Timoteovi1,11" target="_blank" rel="noreferrer noopener">2Tm 1,11</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Pavel zde mluví o&nbsp;zvěstování evangelia, v&nbsp;němž Ježíš <strong><em>zlomil moc smrti a&nbsp;zjevil nepomíjející život</em></strong>, jak říká v&nbsp;předcházejícím verši úvodní kapitoly Druhého listu Timoteovi.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Vy, kteří čtete Bibli, však jistě víte, že slovo učitel se zde vyskytuje častěji, ovšem obvykle ve spojení s&nbsp;Ježíšem. Ten ale, jak se zdá, ve svém <strong><em>Varování před zákoníky</em></strong>, jak je v&nbsp;Českém ekumenickém překladu nazvaná první část 23. kapitoly Matoušova evangelia, nabádá své posluchače k&nbsp;opaku:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Vy však si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A&nbsp;nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat ‚Učiteli‘: váš učitel je jeden, Kristus.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Matou%C5%A123,8-10" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mt 23,8–10</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Zdánlivý rozpor mezi doporučením nebo snad příkazem Ježíše a&nbsp;dvojitou proklamací apoštola Pavla je možná cítit v&nbsp;podcastu čili v&nbsp;mluveném slově, ovšem rozdíl je doslova vidět v&nbsp;tištěné Bibli. Učitel v&nbsp;Pavlově pojetí je psaný s&nbsp;malým počátečním písmenem –&nbsp;jde o&nbsp;službu druhým lidem. Ježíš mluví o&nbsp;Mistrech, Otci a&nbsp;Učitelích s&nbsp;velkými počátečními písmeny. Jde tedy svým způsobem o&nbsp;tituly, hodnosti, něco, co člověka vyvyšuje před ostatními. Kristus hned nato dodává:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Kdo je z&nbsp;vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a&nbsp;kdo se ponižuje, bude povýšen.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Matou%C5%A123,11-12" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mt 23,11–12</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Být učitelem ve víře, nebo obecně člověkem, který s&nbsp;druhým sdílí svou víru, mluví s&nbsp;ním o&nbsp;ní, odpovídá na nekonečné, někdy velmi nečekané otázky, snaží se vysvětlovat, ale také umí říct slovo <em>nevím</em> –&nbsp;to je skutečná služba člověku a&nbsp;Bohu, která se nikomu rozhodně nezapovídá.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Mimochodem, byla-li v&nbsp;prvním dílu této minisérie o&nbsp;poznávání Boha na první místo postavená Bible, pak ti, kdo ji aspoň jednou otevřeli, vědí, že – promiňte mi ten výraz – zkrátka, že se blbě čte. Člověku nepoučenému, potažmo čtenáři, kolem nějž Duch svatý zatím jen tak trochu krouží v&nbsp;mírném povzdálí, se tak velmi hodí výklad biblických veršů. Ostatně ten se možná hodí každému, kdo Bibli nečte jen tak, řekněme mechanicky. Kdo jiný by vám měl pomoci s&nbsp;porozuměním Božího Slova než jiný člověk? I&nbsp;když se třeba jedná o&nbsp;psané komentáře, celé knihy, nebo například – ať si trochu přihřeju vlastní polívčičku – namluvené podcasty, vždy za nimi stojí nějaký člověk, případně více lidí. Dokonce i&nbsp;fenomén současné doby, umělá inteligence, nedělá nic jiného, než využívá (někdo by řekl, vykrádá) již existující myšlenky lidí.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Bible však není „černobílá kniha“. Neposkytuje vždy přímočará sdělení a&nbsp;jasné odpovědi. To samozřejmě svádí k&nbsp;různým, a&nbsp;nejednou i&nbsp;velmi rozdílným výkladům. Boží slovo bylo v&nbsp;dějinách lidstva bohužel docela často zneužité k&nbsp;nikoliv bohulibým záměrům –&nbsp;to už jsem v&nbsp;tomto podcastu říkal také. Jak tedy poznat ty pravé vykladače Bible? To je otázka!</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Jacob-Pynas_Pavel-a-Barnabas-v-Lystre.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1346" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Jacob-Pynas_Pavel-a-Barnabas-v-Lystre-1200x789.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1346" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Jacob-Pynas_Pavel-a-Barnabas-v-Lystre.jpg" alt="Jacob Pynas: Pavel a Barnabáš v Lystře (mezi lety 1605 a 1650) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3287" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Jacob-Pynas_Pavel-a-Barnabas-v-Lystre.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Jacob-Pynas_Pavel-a-Barnabas-v-Lystre-1200x789.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Jacob-Pynas_Pavel-a-Barnabas-v-Lystre-768x505.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Jacob-Pynas_Pavel-a-Barnabas-v-Lystre-1536x1010.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Jacob-Pynas_Pavel-a-Barnabas-v-Lystre-1980x1301.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Jacob Pynas:&nbsp;Pavel a&nbsp;Barnabáš v&nbsp;Lystře (mezi lety 1605 a&nbsp;1650) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Paul_and_Barnabas_at_Lystra_MET_DP133560.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Ve zmíněném dílu <a href="https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Kde jsi? Když Bůh hledá člověka</a>, jsem takříkajíc <em>vhodné křesťanské konzultanty</em> specifikoval takto:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Nemusí to nutně být jenom „odborníci na Boha“ čili faráři, katecheti, nebo jiné teologicky vzdělané či aspoň poučené osoby. Je to sice už nejspíš pěkné klišé, ale stále platí, že každý věřící by měl svým životem ukazovat ostatním lidem svou příslušnost ke Kristu Ježíši. Vím, mluvíme o&nbsp;jakémsi ideálním stavu, který pravděpodobně nikdy nenastane, nicméně to, že ponětí o&nbsp;Bohu předává člověk člověku, popřít nelze. Osobní zkušenost a&nbsp;osobní svědectví bývají velmi cenné a&nbsp;myslím, že obvykle i&nbsp;velmi důvěryhodné.</em></p>
<cite>Z&nbsp;dílu <a href="https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Kde jsi? Když Bůh hledá člověka</a></cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">To už se trochu víc opakuji, nicméně rád bych svou myšlenku rozvedl. V&nbsp;případě oněch „odborníků na Boha“ je dobré vědět, že zejména faráři jsou, minimálně v&nbsp;tradičních českých církvích, tedy u&nbsp;katolíků, evangelíků nebo třeba husitů, osoby vysokoškolsky vzdělané. Teologicky vysokoškolsky vzdělané. Sice bych se poněkud zdráhal říct, že všechny tyto teologicky vzdělané osoby jsou zároveň také dobrými učiteli, avšak dá se předpokládat, že výklad Božího slova z&nbsp;jejich úst či psaných materiálů, by měl být… teď nevím, jak to přesně nazvat… no prostě dobrý. Prostý hereze čili názorů neslučujících se s&nbsp;teologií té či oné denominace, ve správné míře odborný, nebo možná spíš přesný, co se týče znalosti Božího Slova, prostě výklad na úrovni, nikoliv bezduché plácání vlastních dojmů a&nbsp;nesmyslných fikcí.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><em>No jo, jenomže já do žádné církve nechodím, do naší hospody žádný farář taky nechodí, tak jak se dostanu k&nbsp;těmhle lidem?</em> Jednoduše. Když půjdete v&nbsp;neděli dopoledne kolem kostela, můžete vejít dovnitř a&nbsp;po skončení bohoslužeb faráře, či v&nbsp;případě evangelické nebo husitské církve také farářku, prostě oslovit. Nevěřím, že vás odbude a&nbsp;třeba žádost o&nbsp;rozhovor odmítne. Pokud by to náhodou opravdu někdo udělal, ale znovu opakuji, že se mně tomu nechce věřit, asi je dobré jít o&nbsp;dům, tedy o&nbsp;kostel dál…</p>



<p class="wp-block-paragraph">Dobře, chápu, že oslovení neznámého člověka – potažmo faráře, o&nbsp;němž má možná navíc nějaké ty předsudky – pro někoho představuje nepřekonatelnou překážku. Co tedy zkusit zajít na kurzy Alfa, které různé církve každý podzim pořádají? Takových, kteří se zdráhají překročit práh kostela, tam totiž zcela určitě bude víc. Kurzy Alfa osobně nazývám <em>křesťanskou přípravkou</em>, byť jejich účelem rozhodně není předělávat nevěřící lidi na křesťany. Řečeno jazykem moderní doby zde dostanete relevantní informace o&nbsp;křesťanství, které vám kvůli zrušené výuce náboženství ve škole neposkytli. Nebo vám je nepředali rodiče, protože možná pocházíte z&nbsp;rodiny, která křesťanství nikdy neholdovala.</p>



<p class="wp-block-paragraph">No a&nbsp;pokud i&nbsp;malé společenství podobně hledajících lidí je pro vaši introvertní náturu podobně velkou překážkou jako oslovení faráře, jsou na řadě oni „řadoví věřící“, kteří by v&nbsp;ideálním případě měli svým životem ukazovat ostatním lidem svou příslušnost ke Kristu Ježíši. I&nbsp;kdyby se vám ale zdálo, že to na nich není nijak zvlášť vidět, nechce se mi věřit, že neznáte aspoň jednoho člověka, kamaráda, kterému důvěřujete, o&nbsp;němž víte, že je – lidově řečeno – <em>nábožnej</em>. Zeptejte se ho na jeho víru. A&nbsp;poslouchejte, co vám bude říkat.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Lodovico-Mazzolino_Dvanactilety-Jezis-uci-v-chramu.jpg" data-lbwps-width="1920" data-lbwps-height="2773" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Lodovico-Mazzolino_Dvanactilety-Jezis-uci-v-chramu.jpg"><img decoding="async" width="1920" height="2773" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Lodovico-Mazzolino_Dvanactilety-Jezis-uci-v-chramu.jpg" alt="Lodovico Mazzolino: Dvanáctiletý Ježíš učí v chrámu (1524) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3288" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Lodovico-Mazzolino_Dvanactilety-Jezis-uci-v-chramu.jpg 1920w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Lodovico-Mazzolino_Dvanactilety-Jezis-uci-v-chramu-1200x1733.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Lodovico-Mazzolino_Dvanactilety-Jezis-uci-v-chramu-768x1109.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Lodovico-Mazzolino_Dvanactilety-Jezis-uci-v-chramu-1064x1536.jpg 1064w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Lodovico-Mazzolino_Dvanactilety-Jezis-uci-v-chramu-1418x2048.jpg 1418w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Lodovico Mazzolino: Dvanáctiletý Ježíš učí v&nbsp;chrámu (1524) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lodovico_Mazzolino_-_The_Twelve-Year-Old_Jesus_Teaching_in_the_Temple_-_Google_Art_Project.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Na tomto místě malá vsuvka. Pokud se snad pozastavujete nad tím, že jsme se od teologicky vzdělaných lidí s&nbsp;jakýmsi kreditem pro křesťanskou výuku dostali až – teď mě prosím neberte za slovo – k <em>obyčejným křesťanům</em>, kteří se svou víru prostě „jenom“ snaží žít, chtěl bych vás ubezpečit, že na tom není nic zvláštního ani nekorektního. Pán Ježíš Kristus v&nbsp;18. kapitole Matoušova evangelia říká velmi důležitou větu:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>[Neboť] kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Matou%C5%A118,20" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mt 18,20</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Už to zde bylo řečeno také, náš Učitel s&nbsp;velkým U&nbsp;je jeden, Kristus. Všichni ostatní učitelé, ať už teologicky otitulovaní, nebo „řadově sloužící“, a&nbsp;ani apoštola Pavla nevyjímaje, jsou služebníci ve jménu Ježíše Krista. Zpochybňovat tu či onu kategorii učitelů, stavitelů Božího království, by bylo přinejmenším pošetilé, spíše úplně normálně hloupé.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Vrátím-li se na konec předchozí části, pak pobídka, abyste poslouchali, co vám váš věřící protějšek říká, není zbytečnou mentorskou frází, výplňovou větou, takzvanou vatou. Je totiž dobré opravdu pečlivě poslouchat, jak k&nbsp;vám tito lidé mluví – a&nbsp;to se týká úplně všech. Je to jenom můj názor, avšak myslím si, že dobrý <em>stavitel Božího díla</em> nebo jeho učitel by svému žáku čili posluchači v&nbsp;první řadě neměl nic vnucovat. Pokud si s&nbsp;ním dovolíte polemizovat, a&nbsp;on je schopný donekonečna obhajovat svou pravdu, minimálně mu schází pokora, v&nbsp;horším případě jde o&nbsp;fundamentalistu. Když už se to stane, je to obvykle něco mezi tím a&nbsp;obojí je samozřejmě špatně.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Druhá věc: Jakmile uslyšíte slovo <em>musíš</em>, které se nedejbože vícekrát opakuje, měla by vám začít v&nbsp;hlavě blikat varovná kontrolka. Jeden z&nbsp;prvních dílů tohoto podcastu, které jsem natočil, se jmenuje <a href="https://biblismy.cz/o-svobode-ve-vire_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">O&nbsp;svobodě ve víře aneb jak přežít desatero</a>. Pokud jste ho ještě neposlouchali, doporučuji ho v&nbsp;kontextu varování před slovem <em>musíš</em> vaší pozornosti. Doufám, že se mi v&nbsp;něm podařilo smysluplně objasnit pravý opak.</p>



<p class="wp-block-paragraph">A&nbsp;do třetice malá rada, která zde už zazněla, ale myslím, že stojí za to ji zopakovat. Jestliže se váš učitel nebojí říct slovo <em>nevím</em>, pak si z&nbsp;mého pohledu můžete být skoro jistí, že jste na správné adrese. Vezmu-li opět za základ Bibli a&nbsp;zopakuji-li, že to není jednoduchá kniha, pak říct k&nbsp;výkladu nějaké její části <em>nevím</em>, pro mě neznamená neznalost, nýbrž projev pokory a&nbsp;úcty k&nbsp;Božímu Slovu.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Gerbrand-van-den-Eeckhout_Jezis-kaze-u-Genezaretskeho-jezera.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1454" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Gerbrand-van-den-Eeckhout_Jezis-kaze-u-Genezaretskeho-jezera-1200x852.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1454" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Gerbrand-van-den-Eeckhout_Jezis-kaze-u-Genezaretskeho-jezera.jpg" alt="Gerbrand van den Eeckhout (připisováno): Ježíš káže u Genezaretského jezera (17. stol.) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3285" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Gerbrand-van-den-Eeckhout_Jezis-kaze-u-Genezaretskeho-jezera.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Gerbrand-van-den-Eeckhout_Jezis-kaze-u-Genezaretskeho-jezera-1200x852.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Gerbrand-van-den-Eeckhout_Jezis-kaze-u-Genezaretskeho-jezera-768x545.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Gerbrand-van-den-Eeckhout_Jezis-kaze-u-Genezaretskeho-jezera-1536x1091.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Gerbrand-van-den-Eeckhout_Jezis-kaze-u-Genezaretskeho-jezera-1980x1406.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Gerbrand van den Eeckhout (připisováno): Ježíš káže u&nbsp;Genezaretského jezera (17. stol.) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gerbrand_van_den_Eeckhout_(attr)_Jesus_predigt_am_See_Genezareth.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Přestože jsem v&nbsp;této epizodě vyjmenoval několik možností, jak nalézt svého duchovního učitele, uznávám, že někdy je trochu obtížné potkat v&nbsp;pravém smyslu spřízněnou křesťanskou duši. Jak už jsem naznačil, ani teologicky vzdělaní lidé nemusejí být vždy dobrými učiteli a&nbsp;samozřejmě to platí také pro všechny ostatní. Proč tomu tak je, to nám opět pomůže vysvětlit apoštol Pavel.&nbsp;</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Jako je v&nbsp;jednom těle mnoho údů a&nbsp;nemají všechny stejný úkol, tak i&nbsp;my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v&nbsp;Kristu a&nbsp;jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z&nbsp;nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v&nbsp;souhlase s&nbsp;vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v&nbsp;čele, ať je horlivý. Kdo se stará o&nbsp;trpící, ať pomáhá s&nbsp;radostí.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/%C5%98%C3%ADman%C5%AFm12,4-8" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Ř 12,4–8</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">To byla slova z&nbsp;Epištoly Římanům, 12. kapitola, 4. až 8. verš. Pavel zde popisuje dary Ducha Svatého, přesněji nazývané spíše jako charismata. Tak, jako každého z&nbsp;nás Pán Bůh obdařil nějakými hřivnami nebo chcete-li talentem –&nbsp; mluvil jsem o&nbsp;tom v&nbsp;dílu s&nbsp;názvem <a href="https://biblismy.cz/zakopana-hrivna-a-talent-k-lasce_txt/">Zakopaná hřivna. A&nbsp;talent k&nbsp;lásce</a> – stejně jsme od něj dostali různá charismata. Dary Ducha Svatého. <strong><em>Kdo má dar učit, ať učí</em></strong>, říká Pavel. Kdo má jiný dar, ať dělá něco jiného. Jako každý není výborný kuchař nebo skvělý fyzik, nejsou všichni lidé ani dobrými učiteli. Každý zkrátka nemůže dělat všechno, ale to vám jistě neříkám žádnou novinu. Nechtěl bych, aby to vyznělo tak, že duchovní učitel je něco víc než třeba učitel češtiny, přesto si však myslím, že být učitelem duchovním jednoduše dost dobře nejde bez duchovního obdarování. Já si takových lidí velmi, převelmi vážím. Moc bych proto každému, kdo hledá duchovního spřízněnce, přál, aby našel, nebo ve shodě s&nbsp;úvodem k&nbsp;tomuto dílu – aby mu Pán Bůh postavil do cesty učitele, se kterým mu jednoduše bude dobře. Jinak to vážně neumím říct.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;epizodě s&nbsp;dlouhým názvem <a href="https://biblismy.cz/jakobuv-zebrik_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Jákobův žebřík, věřící ateisté, hledání Boha a&nbsp;závislost na něm</a> jsem si trochu nebiblicky zateoretizoval o&nbsp;„spletených“ žebřících, kterými jsou někteří lidé vzájemně spojení přes nebe. Jako andělé z&nbsp;Jákobova příběhu, kteří naše přání, prosby, ale třeba i&nbsp;výkřiky zoufalství posílají k&nbsp;Pánu Bohu, aby se od něj vracely odpovědi, milost a&nbsp;požehnání, jsou tito lidé sobě navzájem pozemskými anděly bez křídel. Ať i&nbsp;vám tedy Pán Bůh postaví do cesty takového anděla-duchovního učitele.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Christian-Baer_Kazani-na-hore.jpg" data-lbwps-width="1600" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Christian-Baer_Kazani-na-hore.jpg"><img decoding="async" width="1600" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Christian-Baer_Kazani-na-hore.jpg" alt="Christian Baer: Kázání na hoře (stropní malba) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3286" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Christian-Baer_Kazani-na-hore.jpg 1600w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Christian-Baer_Kazani-na-hore-1200x1536.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/03/Christian-Baer_Kazani-na-hore-768x983.jpg 768w" sizes="(max-width: 1600px) 100vw, 1600px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Christian Baer: Kázání na hoře (stropní malba) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Deckenfresko_Unser_Lieben_Frauen_Lauben_16052015_(Foto_Hilarmont,_retuschiert).jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Mám takové neodbytné tušení, že jsem si tímto dílem podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> trochu…, možná trochu víc… naběhl. Když někdo, kdo se sám pokouší vykládat Bibli a&nbsp;vůbec rozumovat kolem křesťanské problematiky, poučuje druhé, jak by měl vypadat dobrý učitel,&nbsp; říká si o&nbsp;to, že druzí budou posuzovat jeho. Mluvím samozřejmě o&nbsp;sobě. Protože si ale nemyslím, že bych snad dělal z&nbsp;Bible trhací kalendář a&nbsp;také jiná témata vysloveně odbýval, musím si stát za svými názory.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ostatně pokud byste mi chtěli sdělit své hodnocení, postřehy či přání, budu za to moc rád. Napsat mi můžete na e-mail, který najdete v&nbsp;kapitole <a href="https://biblismy.cz/o-nas/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">O&nbsp;mně | Kontakt</a> na domovském webu tohoto podcastu na adrese Biblismy.cz, nebo mi nechte zprávu na <a href="https://www.facebook.com/biblicka.jmena" target="_blank" rel="noreferrer noopener">facebookové stránce Biblická jména a&nbsp;úsloví</a>.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.</strong></p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/134-poznat-boha-clovek-cloveku-a-andele-bez-kridel_txt/">134 | Poznat Boha: Člověk člověku a&nbsp;andělé bez křídel</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/134-poznat-boha-clovek-cloveku-a-andele-bez-kridel_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>133 &#124; Poznat Boha: Bible jako základ. Všeho.</title>
		<link>https://biblismy.cz/133-poznat-boha-bible-jako-zaklad-vseho_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/133-poznat-boha-bible-jako-zaklad-vseho_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 20 Feb 2026 06:35:35 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[J 17]]></category>
		<category><![CDATA[Žd 4]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3267</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 20. 2. 2026 Minulý díl tohoto podcastu jsem věnoval hledání člověka Bohem. Tedy tomu, když Bůh volá na člověka: „Kde jsi?“ Řekl jsem zde také, že Pán Bůh je ten první, kdo hledá člověka, první, kdo je aktivní v&#160;tomto vztahu. Na konci předchozího dílu jsem však také [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/133-poznat-boha-bible-jako-zaklad-vseho_txt/">133 | Poznat Boha: Bible jako základ. Všeho.</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/133-poznat-boha-bible-jako-zaklad-vseho/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 20. 2. 2026</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph">Minulý díl tohoto podcastu jsem věnoval hledání člověka Bohem. Tedy tomu, když Bůh volá na člověka: „Kde jsi?“ Řekl jsem zde také, že Pán Bůh je ten první, kdo hledá člověka, první, kdo je aktivní v&nbsp;tomto vztahu. Na konci předchozího dílu jsem však také doplnil, že ani lidem se nezapovídá hledat Boha. Naopak, je to činnost chvályhodná a&nbsp;doporučená, a&nbsp;proto se jí budu věnovat v&nbsp;následujících dílech podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong>.</p>



<p class="wp-block-paragraph">První z&nbsp;nich právě začal, a&nbsp;tak vám od mikrofonu přeji příjemný, ničím nerušený poslech.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Ještě, než se začnu podrobněji věnovat Bibli, jakožto předmětu tohoto dílu, musím na začátek uvést malé upřesnění. Zatímco předchozí epizoda byla o <em>hledání člověka Bohem</em>, v&nbsp;této a&nbsp;také v&nbsp;následujících asi dvou dalších nebudu mluvit ani tak o <em>hledání Boha člověkem</em>, jako spíše o <em>poznávání Boha</em>. Konkrétně v&nbsp;tomto dílu o&nbsp;Bibli je to příznačné určitě nejvíce. V&nbsp;Bibli Boha hledat nemusíme, zde se nám zjevuje, představuje a&nbsp;nechává se poznat… teď to řeknu možná trochu neobratně, ale jiné slovo mě vážně nenapadá –&nbsp;dává se nám poznat tak nějak <em>přirozeně</em>.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Zároveň s&nbsp;tím chci ale dodat, že poznávání Boha – ať už ze stránek Bible, nebo odkudkoliv odjinud – nejspíš nikdy, tedy alespoň minimálně v&nbsp;tomto životě, nikdy nekončí. Nemůžete jednoduše říct: „Tak, a&nbsp;teď už znám Boha dokonale!“ Těmito slovy byste se totiž prohlásili za Bohu rovného… Mluvil jsem o&nbsp;tom také ve <a href="https://biblismy.cz/125-neznamemu-bohu_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">125. dílu s&nbsp;názvem Neznámému Bohu</a>, kde jsem jednak zmiňoval německého křesťanského filozofa Josefa Piepera, který říká, že za svého života jsme ve&nbsp;<em>statu viatoris</em>&nbsp;– na cestě hledání, směřující k&nbsp;naplnění. Naplnění, kterého lze dosáhnout pouze v&nbsp;Bohu.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;tomto dílu cituji také Tomáše Halíka, který v&nbsp;knize <strong>Svět bez Boha</strong>, jíž napsal spolu s&nbsp;Anselmem Grünem píše mimo jiné také toto:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Hledal jsem Tě venku, zatímco ty jsi byl uvnitř, říká Bohu svatý Augustin. Možná, že teprve smrt osvobodí toho „uvnitř“ v&nbsp;hlubině našeho já, který nás vyvede ze všeho, s&nbsp;čím se často ztotožňujeme a&nbsp;na čem lpíme, byť to stále patří jen k&nbsp;onomu „venku“, k&nbsp;onomu povrchu našeho života, k&nbsp;našemu světu, ne však k&nbsp;našemu skutečnému, pravému a&nbsp;nezaměnitelnému já (k našemu „self“, „das Selbst“). Možná, že teprve smrt může dokonat onen sestup od „ego“ k&nbsp;„das Selbst“, sestup, který je obsahem a&nbsp;cílem duchovního života. Možná, že teprve ve smrti či za branou smrti uvidíme své já v&nbsp;celé jeho pravdě.</em></p>
<cite>Zdroj: Tomáš Halík, Anselm Grün | Svět bez Boha (Nakladatelství Lidové noviny ©2017)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Ptáte se, proč po poměrně krátké době znovu připomínám stejný úryvek z&nbsp;knihy Tomáše Halíka a&nbsp;Anselma Grüna? Jestliže jste poslouchali pozorně, nemohl vám uniknout velmi nenápadný, zároveň však až neskutečně přirozený obrat od Boha k&nbsp;člověku, a&nbsp;co víc, z&nbsp;toho plynoucí nedělitelné spojení člověka s&nbsp;Bohem. Tomáš Halík nejprve cituje církevního otce Augustina, který o&nbsp;Bohu říká: <em>Hledal jsem Tě venku, zatímco ty jsi byl uvnitř</em>. Uvnitř jej, uvnitř mě, uvnitř vás, uvnitř každého člověka. Augustin hledá Boha, Halík píše o&nbsp;skutečném, pravém a&nbsp;nezaměnitelném já, přičemž rovnítko je zde více než zřejmé. Spoluautor knihy <strong>Svět bez Boha</strong> se však vůbec nesnaží najít nějaké řešení, cestu k&nbsp;Bohu uvnitř sebe, na tomto světě, v&nbsp;tomto životě, nýbrž rovnou píše o&nbsp;zření ve smrti. Tedy podobně jako Josef Pieper hovoří o&nbsp;naplnění v&nbsp;Bohu, čímž se myslí taktéž <em>v&nbsp;Bohu po zdejším životě</em>.</p>



<p class="wp-block-paragraph">To je na jednu stranu potvrzení mých slov, že Boha není možné cele poznat. Tedy v&nbsp;tomto pozemském žití. Podle mě to však ničemu nevadí. Nijak to totiž nebrání snahám i&nbsp;tak poznat Boha co nejvíce, protože… to, co bylo před chvílí řečeno, zároveň může vzbuzovat otázku: Když hledáme Boha, snažíme se poznat Boha, neznamená to v&nbsp;jistém smyslu, hledání a&nbsp;poznání sama sebe? Nemyslím tím panteistický přístup, říkající, že Bůh je všechno a&nbsp;všechno je Bůh –&nbsp;to by nebylo biblické. Myslím skutečné spojení člověka a&nbsp;Boha, jak ho nádherně vylíčil Pán Ježíš Kristus ve své velekněžské modlitbě v&nbsp;17. kapitole Janova evangelia. Od 21. verše se modlí za všechny nové křesťany, za ty, kteří v&nbsp;něj teprve uvěří:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>[…] aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a&nbsp;já v&nbsp;tobě, aby i&nbsp;oni byli v&nbsp;nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v&nbsp;nich a&nbsp;ty ve mně; aby byli uvedeni v&nbsp;dokonalost jednoty a&nbsp;svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a&nbsp;zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a&nbsp;také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a&nbsp;ještě dám poznat, aby v&nbsp;nich byla láska, kterou máš ke mně, a&nbsp;já abych byl v&nbsp;nich.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan17%2C21-26" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 17,21–26</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Všimněte si, že v&nbsp;právě citovaných šesti verších se stejně tak šestkrát vyskytuje slovo <em>poznat</em>, a&nbsp;řeč je samozřejmě o&nbsp;poznání Boha. Jak se zdá, jsme na správné cestě.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Jean-Baptiste-Greuze_Ctenari-Bible.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1645" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Jean-Baptiste-Greuze_Ctenari-Bible-1200x964.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1645" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Jean-Baptiste-Greuze_Ctenari-Bible.jpg" alt="Jean-Baptiste Greuze: Čtenáři Bible | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3269" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Jean-Baptiste-Greuze_Ctenari-Bible.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Jean-Baptiste-Greuze_Ctenari-Bible-1200x964.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Jean-Baptiste-Greuze_Ctenari-Bible-768x617.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Jean-Baptiste-Greuze_Ctenari-Bible-1536x1234.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Jean-Baptiste-Greuze_Ctenari-Bible-1980x1590.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Jean-Baptiste Greuze: Čtenáři Bible | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Petit_Palais_Greuze_enfance_IMG_8790.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Omlouvám se, původně avizované „malé upřesnění“ na začátek se trochu protáhlo, ale doufám, že to nebylo od věci. Nyní nám už nic nebrání věnovat se Bibli. Proč Bibli, jakožto základnímu „nástroji“ k&nbsp;poznávání Boha? Čistě pragmaticky je Bible elementární skriptum křesťanství (a židovství, dlužno možná doplnit). Avšak nejde o&nbsp;učebnici, ani o&nbsp;historickou knihu, také to není sbírka básní a&nbsp;písní, nebo třeba, jak občas někde zaslechnu nebo čtu – návod na život. Bible je základním „nástrojem“ poznávání Boha jednoduše proto, že jde o&nbsp;Boží vlastní způsob, jak se nám spolehlivě představuje. <strong><em>Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u&nbsp;Boha, to Slovo bylo Bůh.</em></strong> Píše se v&nbsp;prvním verši Janova evangelia. V&nbsp;jedné větě je obsaženo všechno: stvoření, trojjedinný Bůh, Otec, Syn i&nbsp;Duch svatý; Slovo, jako Písmo svaté, které nám to všechno umožňuje poznat.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jiří Gruber ve své knize <strong>Pojď a&nbsp;přesvědč se</strong> píše: <em>Základní myšlenkou společnou všem biblickým knihám je, že Bůh se nám dává poznat nejzřetelněji skrze slovo a&nbsp;nikoli skrze události samotné.</em> Ještě o&nbsp;kousek dále jde jezuita Petr Kolář, který v&nbsp;knize rozhovorů říká:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Bůh není schovaný v&nbsp;popsaných stránkách nebo kdesi mezi nimi. Nevypadne, když bibli obrátíš a&nbsp;zatřepeš s&nbsp;ní. Základní teze současných biblistů říká, že Boží slovo se děje, když někdo se zájmem čte opakovaně Písmo. Zjednodušeně řečeno: Boží slovo je událost, nikoliv zápis.</em></p>
<cite>Zdroj: Josef Beránek: Hovory s&nbsp;Petrem Kolářem (Nakladatelství Cesta ©2002)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">To je velmi zajímavé: <em>Bůh se nám dává poznat nejzřetelněji skrze slovo. Boží slovo se děje. Boží slovo je událost, nikoliv zápis</em>. Ostatně samotná Bible o&nbsp;tom hovoří naprosto jednoznačně také – 4. kapitola knihy Židům, 12. a&nbsp;13. verš:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Slovo Boží je živé, mocné a&nbsp;ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a&nbsp;ducha, kostí a&nbsp;morku, a&nbsp;rozsuzuje touhy i&nbsp;myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a&nbsp;odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/%25C5%25BDid%25C5%25AFm4,12-13" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Žd 4,12–13</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">O&nbsp;biblické nahotě jsem mluvil před nedávnem v&nbsp;dílu s&nbsp;názvem <a href="https://biblismy.cz/129-zakazane-ovoce-a-nahota-v-bibli_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">129 | Zakázané ovoce a&nbsp;nahota v&nbsp;Bibli</a> a&nbsp;ejhle, už to tady máme zase. Ovšem tentokrát ve spojení s&nbsp;Božím Slovem. U&nbsp;těchto pouhých dvou veršů z&nbsp;knihy Židům bychom mohli strávit pěkně dlouhý čas jejich exegezí, ale tím vás nechci zatěžovat, proto jen heslovitě. Co se zde říká?</p>



<p class="wp-block-paragraph">Boží Slovo je živé… Tedy <em>stále živé</em>. Není to, jak říká Petr Kolář, pouhý zápis. Je mocné a&nbsp;tak ostré či silné, že dokáže proniknout až na rozhraní duše a&nbsp;ducha. Abychom tomu rozuměli: Duše, řecky <em>psyché</em>, má v&nbsp;biblickém pojetí význam především antropologický, synonymní s&nbsp;výrazem&nbsp;život (<a href="https://ebs.etf.cuni.cz/index.php/Du%C5%A1e" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zdroj</a>). Kdežto duch, <em>pneuma</em>, je Duch Boží. Nebojím se jinými slovy říct „darované dobro Boží“. Osobně tomuto verši rozumím tak, že Slovo Boží proniká od Ducha Božího až do lidské podstaty člověka k&nbsp;jeho duši.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ovšem co je na tomto dvojverší velmi radikální, je pak konstatování <strong><em>Není tvora, který by se před ním mohl skrýt.</em></strong> Před čím skrýt? Před Božím Slovem, nebo před samotným Bohem? Domnívám se, že zde je takříkajíc <em>ve hře</em> kombinace obojího: Nikdo se nemůže skrýt&nbsp;před Bohem, který nás zkoumá&nbsp;skrze své Slovo. <strong><em>Proniká až na rozhraní duše a&nbsp;ducha, kostí a&nbsp;morku, a&nbsp;rozsuzuje touhy i&nbsp;myšlenky srdce.</em></strong></p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Philippe-de-Champaigne_Svaty-Augustin.jpg" data-lbwps-width="1684" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Philippe-de-Champaigne_Svaty-Augustin.jpg"><img decoding="async" width="1684" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Philippe-de-Champaigne_Svaty-Augustin.jpg" alt="Philippe de Champaigne: Svatý Augustin (mezi lety 1645 až 1650) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3271" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Philippe-de-Champaigne_Svaty-Augustin.jpg 1684w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Philippe-de-Champaigne_Svaty-Augustin-1200x1459.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Philippe-de-Champaigne_Svaty-Augustin-768x934.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Philippe-de-Champaigne_Svaty-Augustin-1263x1536.jpg 1263w" sizes="(max-width: 1684px) 100vw, 1684px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Philippe de Champaigne: Svatý Augustin (mezi lety 1645 až 1650) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Champaigne,_Philippe_de_-_Saint_Augustin_-_1645-1650.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">„Tak jo! Ukecal jsi mě, tu Bibli si pořídím a&nbsp;začnu ji číst.“ Mno…, nikdy jsem nebyl žádným lobbistou ani evangelistou, takže o&nbsp;to víc jsem rád, že jste se takhle rozhodli :-) Ale ještě před tím, než si svou první Bibli koupíte, bych si dovolil vám dát pár malých dobře míněných doporučení.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Asi každý ví, že Bible se dá najít v&nbsp;mnoha verzích na internetu, stejně jako existuje několik aplikací pro mobilní telefony. Vše obvykle zdarma. Má tedy ještě smysl si v&nbsp;dnešní době kupovat tištěnou Bibli? Moje odpověď a&nbsp;zároveň první doporučení pro vás zní: Má. Koupit si tištěnou Bibli má svůj význam. Zároveň jsem si ale vědom toho, že toto moje tvrzení (a nejspíš i&nbsp;další doporučení, která budou následovat) je, jsou a&nbsp;budou de facto subjektivní. Je to zkrátka můj názor a&nbsp;vy s&nbsp;ním můžete, ale také nemusíte souhlasit. Ale k&nbsp;věci: Proč doporučuji pořízení papírové Bible?</p>



<p class="wp-block-paragraph">Elektronická Bible na monitoru počítače, tabletu nebo smartphonu sice může mít také pěkný design, typografii a&nbsp;další estetické prvky, pořád je to však sterilní, s&nbsp;prominutím „mrtvá“ aplikace. Kniha, tištěná, papírová kniha, jež má své fyzické proporce čili je nějak velká, různě silná, má také svou váhu neboli správně hmotnost, je <em>hmatatelným objektem</em> a&nbsp;nezřídka krásným objektem, někdy i&nbsp;malým uměleckým dílem. Když k&nbsp;tomu přičtete šustění tenoučkého papíru při listování knihou, o&nbsp;mnohem lepším pocitu ze čtení „z papíru“ na rozdíl od čtení z&nbsp;monitoru ani nemluvě, mohlo by vám vyjít stejně jako mně, že papírová kniha, tištěná Bible, má i&nbsp;ve 21. století svůj smysl.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jen doplňuji, aby snad nedošlo k&nbsp;mýlce: Elektronické verze určitě nezatracuju. Mají své výhody a&nbsp;lze je smysluplně využívat spolu s&nbsp;papírovou Biblí. Například jen možnost rychlého vyhledání jakéhokoliv slova či řetězce, je k&nbsp;nezaplacení. Určitě to znáte sami: Hlavou se vám honí kousek nějakého biblického verše a&nbsp;vy marně vzpomínáte, jak to pokračuje a&nbsp;přemýšlíte, ve které biblické knize jste jej četli. V&nbsp;elektronické verzi je nalezení správného místa otázkou řádově minut, někdy i&nbsp;kratšího času.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Dobře, jdeme tedy koupit papírovou Bibli. Úplně přeskočím rozhodování, jestli malou, střední či snad velkou, jedno nebo dvousloupcovou sazbu, s&nbsp;takovou či onakou obálkou, zkrátka věc polygrafického zpracování. Tohle bych s&nbsp;dovolením fakt nechal na vás.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Docela důležitá je ale otázka překladu. V&nbsp;češtině existuje určitě více než deset překladů, v&nbsp;knihkupectvích ale běžně narazíte jen na některé, dlužno dodat také nejpoužívanější, z&nbsp;nich. Pokud tento podcast posloucháte delší dobu, víte, že k&nbsp;biblickým citacím jsem nejprve používal překlad Bible21 a&nbsp;později jsem přešel k&nbsp;Českému ekumenickému překladu. Oba tyto překlady jsou si velmi podobné s&nbsp;tím, že Bible21 je novější, vlastně poslední moderní překlad Bible, zatímco ČEP vznikal v&nbsp;70. a&nbsp;80. letech minulého století. K&nbsp;ekumenickému překladu jsem přistoupil hlavně proto, že je velmi často používaný v&nbsp;tradičních církvích a&nbsp;zastupuje tedy nejspíš většinu křesťanů. Ale neberte mě za slovo, nemám k&nbsp;tomu žádná relevantní čísla, jde víceméně o&nbsp;můj dojem. Vy si pořiďte překlad, který se vám líbí víc, byť bych tedy pořád uvažoval v&nbsp;intencích ČEP, Bible21 a&nbsp;přidal bych ještě Český studijní překlad. Anebo, a&nbsp;to se samozřejmě vůbec nevylučuje… si klidně kupte Biblí více. Zajímavá, byť tedy trochu neskladná, je například taky takzvaná synoptická Bible, kombinující vždy na každé straně překlad Bible Kralické a&nbsp;ČEP. No a&nbsp;jestliže jsem zmínil Bibli Kralickou, pak ta sice – alespoň podle mého názoru – není kvůli své češtině 16. století úplně nejvhodnější pro běžné čtení, nicméně minimálně jako součást kulturního dědictví našeho národa, bych rozhodně schvaloval ji mít na čestném místě své knihovny a&nbsp;alespoň občas do ní také nahlédnout.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Preklad-skupina_Bible-CEP.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1288" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Preklad-skupina_Bible-CEP-1200x755.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1288" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Preklad-skupina_Bible-CEP.jpg" alt="Překladatelská skupina při práci na Českém ekumenickém překladu Bible (foto archiv ČCE 1964) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3272" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Preklad-skupina_Bible-CEP.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Preklad-skupina_Bible-CEP-1200x755.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Preklad-skupina_Bible-CEP-768x483.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Preklad-skupina_Bible-CEP-1536x966.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Preklad-skupina_Bible-CEP-1980x1245.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Překladatelská skupina při práci na Českém ekumenickém překladu Bible (foto archiv ČCE 1964) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:P%C5%99ekladatelsk%C3%A1_skupina_p%C5%99i_pr%C3%A1ci_na_%C4%8Cesk%C3%A9m_ekumenick%C3%A9m_p%C5%99ekladu_Bible_(Archiv_%C4%8CCE)_2.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Tak! Bibli máme pořízenou, jdeme číst. Jak ale na to? Začít klasicky od první strany, nebo to brát systémem čtení novin odzadu čili od sportovní rubriky? Dělám si legraci, nicméně otázka <em>Jak číst Bibli?</em> i&nbsp;tak na stole je. Bible není kniha, kterou otevřete na první straně a&nbsp;čtete, dokud nedojdete na konec. Tedy alespoň pro mě nepředstavuje takovouto řekněme beletristicky koncipovanou publikaci. Zároveň tím ale neříkám, že byste snad měli Biblí nazdařbůh listovat a&nbsp;zkoušet číst různé knihy nebo jejich části tak, jak se vám to zrovna zdá dobré nebo na co vám náhodou padne zrak. No dobře, tak jak tedy na to? Popravdě, návodů na čtení Bible, existuje nepřeberně, ale jsem si jistý, že žádný z&nbsp;nich není ten jediný a&nbsp;pravý či univerzálně použitelný. To, co v&nbsp;tomto podcastu bude nyní následovat, je opět mé subjektivní doporučení, byť vyzkoušené na vlastní kůži.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Možná většina návodů ke čtení Bible doporučuje začít některým z&nbsp;evangelií. V&nbsp;tomto bych si osobně dovolil plout proti proudu. Určitě znáte ty – s&nbsp;prominutím – nejprofláknutější biblické příběhy o&nbsp;stvoření, Kainu a&nbsp;Abelovi, arše Noemově, Babylónské věži a&nbsp;další, podávané často téměř jako pohádky Boženy Němcové. Proč tedy nezačít číst Bibli právě jimi –&nbsp;jednoduše proto, abyste je konečně poznali takříkajíc v&nbsp;originále (byť jak víme, každý překlad je svým způsobem parafrází originálu). V&nbsp;praxi to znamená začít opravdu na začátku Bible, protože tyto příběhy najdete v&nbsp;první knize Mojžíšově, knize Genesis. No vidíte, jak je to jednoduché :-)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tato, abych tak řekl, klasika, končí v&nbsp;11. kapitole knihy Genesis, kdy dále už od Abrahama začínají starozákonní praotcové. I&nbsp;tyto části Bible je dobré číst, ovšem zde už bych doporučil „prokládat“ je právě zmiňovaným čtením evangelia.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Mimochodem, říkám si, že tento podcast můžou poslouchat i&nbsp;lidé křesťanstvím vůbec nepolíbení, lidé hledající nebo zkrátka ti, kteří sem zabloudili tak trochu náhodou, byť o&nbsp;křesťanství nemají možná vůbec žádný ánunk. Ví takový posluchač, co je to evangelium? Takže pro jistotu: Evangelium, česky <em>dobrá zpráva</em>, je vlastně příběh Ježíše Krista, syna Božího, podle něhož se mimochodem křesťanství jmenuje. Ne podle křtu, nýbrž podle Krista. Křesťané jsou „Kristovci“.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Evangelia jsou v&nbsp;Bibli čtyři a&nbsp;najdete je na začátku Nového zákona. Omlouvám se, ale zde musím udělat ještě jednu vsuvku. Myslím, že každý, byť sebevětší pohan ví, že Bible se skládá ze Starého a&nbsp;Nového zákona. Někdy se také říká: Ze židovské a&nbsp;z&nbsp;křesťanské části Bible. Já ale v&nbsp;tomto podcastu už poněkolikáté opakuji, že obě tyto části není dobré oddělovat od sebe. Nebudu nyní vysvětlovat proč, na to nemáme v&nbsp;této epizodě dostatek prostoru, nicméně tak to prostě je. Starý a&nbsp;Nový zákon patří neoddělitelně k&nbsp;sobě. Proč to tak zdůrazňuji? Protože při kupování nové Bible můžete narazit na nabídku právě separátního Starého, nebo častěji zvlášť pouze Nového zákona. Nějaké své důvody tyto oddělené knihy mají, ale vám bych doporučil pořídit <em>celou Bibli</em>, nikoliv jen její část.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tak, a&nbsp;teď už jdeme číst doporučené evangelium. Hmm…, ale které, když – jak před chvílí zaznělo – jsou v&nbsp;Bibli hned čtyři? Můj návrh je: Evangelium podle Lukáše. Proč zrovna toto? Protože v&nbsp;jistém smyslu je to první část jediného dvojdílného evangelia. Teď doufám, že neposlouchá žádný biblista, protože něco jako dvojdílné evangelium neexistuje. Jenže existuje kniha Skutků apoštolů, kterou napsal stejný autor čili Lukáš, a&nbsp;tato kniha je jistým logickým pokračováním evangelia. Tudíž doporučuji číst Lukášovo evangelium a&nbsp;po něm hned knihu Skutků. No a&nbsp;mezi tím lidově řečeno „dojet“ knihu Genesis a&nbsp;pokračovat druhou starozákonní knihou Exodus. Toto všechno vám nějakou dobu vydrží. Základy jsou položené, dál už se pak dá Bible číst i&nbsp;různě napřeskáčku nebo naopak systematicky po jednotlivých knihách. To už, myslím, záleží hodně také na založení a&nbsp;povaze jednotlivého čtenáře.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Pamatnik-Bible-Kralicke.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1365" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Pamatnik-Bible-Kralicke-1200x800.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1365" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Pamatnik-Bible-Kralicke.jpg" alt="Památník Bible Kralické, Kralice nad Oslavou. Foto Martin Veselka | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3270" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Pamatnik-Bible-Kralicke.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Pamatnik-Bible-Kralicke-1200x800.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Pamatnik-Bible-Kralicke-768x512.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Pamatnik-Bible-Kralicke-1536x1024.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/02/Pamatnik-Bible-Kralicke-1980x1320.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Památník Bible Kralické, Kralice nad Oslavou. Foto Martin Veselka | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kralice_nad_Oslavou_-_Pam%C3%A1tn%C3%ADk_Bible_Kralick%C3%A9.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Je na čase pomalu tento díl podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> vést ke konci. Jestli se mi podařilo přesvědčit vás, že <a href="https://biblismy.cz/bible-je-zaklad-veskere-kultury-aneb-david-a-golias-jako-umelecky-namet/" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Bible je základ veškeré kultury</em></a>, jak říká Jan Werich ve hře Těžká Barbora, nebo, že Bible je zkrátka základem všeho, to vážně nevím. Ale snažil jsem se, co mně síly stačily :-) To nejlepší jsem ze sebe vydával i&nbsp;při doporučení jakou Bibli si koupit a&nbsp;jak ji začít číst. Tak na závěr snad ještě malá rada navrch: Není vůbec špatné si ze čtení Bible vytvořit návyk. Zkrátka každý den kousek. Jednu kapitolu nebo i&nbsp;více, podle toho, jak vás to zrovna chytí.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Z&nbsp;mého pohledu je dobré tomu dát i&nbsp;víceméně pevný čas nebo část dne. Já jsem si třeba zvykl číst Bibli ráno, tedy pokud ji nestuduji více, například pro potřeby tohoto podcastu nebo jiný účel. Tak to zkuste taky, je to příjemné.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.</strong></p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/133-poznat-boha-bible-jako-zaklad-vseho_txt/">133 | Poznat Boha: Bible jako základ. Všeho.</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/133-poznat-boha-bible-jako-zaklad-vseho_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>132 &#124; Kde jsi? Když Bůh hledá člověka</title>
		<link>https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 13 Jan 2026 23:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[Ez 34]]></category>
		<category><![CDATA[J 10]]></category>
		<category><![CDATA[L 15]]></category>
		<category><![CDATA[L 19]]></category>
		<category><![CDATA[Mk 10]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3247</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 14. 1. 2026 Už delší dobu nosím v&#160;hlavě mikroseriál o&#160;hledání Boha, tedy o&#160;hledání Boha člověkem.&#160;Nedávno mně však došlo, že by mu měl, nebo snad dokonce musí předcházet díl, který se věnuje hledání člověka Bohem. Protože, a&#160;to si možná každý neuvědomuje, je to právě Bůh, který jako první [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/">132 | Kde jsi? Když Bůh hledá člověka</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 14. 1. 2026</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph">Už delší dobu nosím v&nbsp;hlavě mikroseriál o&nbsp;hledání Boha, tedy o&nbsp;hledání Boha člověkem.&nbsp;Nedávno mně však došlo, že by mu měl, nebo snad dokonce musí předcházet díl, který se věnuje hledání člověka Bohem. Protože, a&nbsp;to si možná každý neuvědomuje, je to právě Bůh, který jako první hledá člověka.&nbsp;Jestli se vám to zdá jako nesmysl, nevadí. I&nbsp;tak se vám budu snažit vysvětlit, že minimálně něco pravdy na tom skutečně je.</p>



<p class="wp-block-paragraph">U&nbsp;prvního dílu podcastu&nbsp;<strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong>&nbsp;roku 2026 vás zdraví a&nbsp;příjemný poslech přeje Petr Lindner.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Boží hledání člověka začíná poněkud překvapivě už v&nbsp;ráji, brzy po stvoření. Hned poté, co první lidé kousli do zakázaného ovoce, se Hospodin ptá Adama&nbsp;<strong><em>„Kde jsi?“</em></strong>&nbsp;Můžete si říct:&nbsp;<em>Co je to za nelogickou otázku? Pán Bůh přece musel naprosto přesně vědět, kde se Adam s&nbsp;Evou nacházejí.</em>&nbsp;To asi musel. Jenže jeho dotaz míří trochu jinam. V&nbsp;parafrázovaném znění Bůh říká:&nbsp;<em>„Kam ses ztratil, člověče?“</em>&nbsp;Tím, že Adam s&nbsp;Evou ochutnali zakázané ovoce stromu poznání dobrého a&nbsp;zlého, se, z&nbsp;lidského pohledu možná trochu paradoxně, Bohu vzdálili. Přesně tak, jako se od něj vzdaluje každý, kdo si chce hrát na Boha, nebo možná spíš na mocného či všemocného. Krásně je to vysvětleno v&nbsp;Evangeliu podle Marka na rozmluvě Ježíše s&nbsp;bratry Zebedeovými. Desátá kapitola, verše 35 až 45:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Přistoupili k&nbsp;němu Jakub a&nbsp;Jan, synové Zebedeovi, a&nbsp;řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“<br></em></strong><strong><em>Řekl jim:&nbsp;</em></strong><strong><em>„Co chcete, abych v</em></strong><strong><em>ám u</em></strong><strong><em>činil?</em></strong><strong><em>“<br>Odpov</em></strong><strong><em>ěd</em></strong><strong><em>ěli mu:&nbsp;</em></strong><strong><em>„Dej n</em></strong><strong><em>ám, abychom m</em></strong><strong><em>ěli m</em></strong><strong><em>ísto jeden po tv</em></strong><strong><em>é&nbsp;pravici a&nbsp;druh</em></strong><strong><em>ý&nbsp;po levici v&nbsp;tv</em></strong><strong><em>é&nbsp;sl</em></strong><strong><em>áv</em></strong><strong><em>ě.</em></strong><strong><em>“<br>Ale Je</em></strong><strong><em>žíš&nbsp;jim&nbsp;</em></strong><strong><em>řekl:&nbsp;</em></strong><strong><em>„Nev</em></strong><strong><em>íte, o</em></strong><strong><em>č&nbsp;</em></strong><strong><em>žád</em></strong><strong><em>áte. M</em></strong><strong><em>ůžete p</em></strong><strong><em>ít kalich, kter</em></strong><strong><em>ý&nbsp;j</em></strong><strong><em>á&nbsp;piji, nebo b</em></strong><strong><em>ýt pok</em></strong><strong><em>řt</em></strong><strong><em>ěni k</em></strong><strong><em>řtem, kter</em></strong><strong><em>ým j</em></strong><strong><em>á&nbsp;jsem k</em></strong><strong><em>řt</em></strong><strong><em>ěn?</em></strong><strong><em>“<br>Odpov</em></strong><strong><em>ěd</em></strong><strong><em>ěli:&nbsp;</em></strong><strong><em>„M</em></strong><strong><em>ůžeme.</em></strong><strong><em>“<br>Je</em></strong><strong><em>žíš&nbsp;jim&nbsp;</em></strong><strong><em>řekl:&nbsp;</em></strong><strong><em>„Kalich, kter</em></strong><strong><em>ý&nbsp;j</em></strong><strong><em>á&nbsp;piji, budete p</em></strong><strong><em>ít a&nbsp;k</em></strong><strong><em>řtem, kter</em></strong><strong><em>ým j</em></strong><strong><em>á&nbsp;jsem k</em></strong><strong><em>řt</em></strong><strong><em>ěn, budete pok</em></strong><strong><em>řtěni. Ale ud</em></strong><strong><em>ělovat m</em></strong><strong><em>ísta po m</em></strong><strong><em>épravici&nbsp;</em></strong><strong><em>či levici nen</em></strong><strong><em>í&nbsp;m</em></strong><strong><em>á&nbsp;v</em></strong><strong><em>ěc; ta m</em></strong><strong><em>ísta pat</em></strong><strong><em>ří&nbsp;t</em></strong><strong><em>ěm, jim</em></strong><strong><em>ž&nbsp;jsou p</em></strong><strong><em>řipravena.</em></strong><strong><em>“<br>Kdy</em></strong><strong><em>ž&nbsp;to usly</em></strong><strong><em>šelo ostatn</em></strong><strong><em>ích deset, za</em></strong><strong><em>čali se hn</em></strong><strong><em>ěvat na Jakuba a&nbsp;Jana. Je</em></strong><strong><em>žíš&nbsp;je zavolal k&nbsp;sob</em></strong><strong><em>ě&nbsp;a&nbsp;</em></strong><strong><em>řekl jim:&nbsp;</em></strong><strong><em>„V</em></strong><strong><em>íte,&nbsp;</em></strong><strong><em>že ti, kdo plat</em></strong><strong><em>í&nbsp;u n</em></strong><strong><em>árod</em></strong><strong><em>ů&nbsp;za prvn</em></strong><strong><em>í, nad nimi panuj</em></strong><strong><em>í, a&nbsp;kdo jsou u&nbsp;nich velc</em></strong><strong><em>í, utla</em></strong><strong><em>čuj</em></strong><strong><em>í&nbsp;je. Ne tak bude mezi v</em></strong><strong><em>ámi; ale kdo se mezi v</em></strong><strong><em>ámi chce st</em></strong><strong><em>át velk</em></strong><strong><em>ým, bu</em></strong><strong><em>ď&nbsp;va</em></strong><strong><em>ším slu</em></strong><strong><em>žebn</em></strong><strong><em>íkem; a&nbsp;kdo chce b</em></strong><strong><em>ýt mezi v</em></strong><strong><em>ámi prvn</em></strong><strong><em>í, bu</em></strong><strong><em>ď&nbsp;otrokem v</em></strong><strong><em>šech. V</em></strong><strong><em>ždy</em></strong><strong><em>ť&nbsp;ani Syn&nbsp;</em></strong><strong><em>člov</em></strong><strong><em>ěka nep</em></strong><strong><em>ři</em></strong><strong><em>šel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a&nbsp;dal svůj život jako výkupné za mnohé.“</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Marek10%2C35-45" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mk 10,35–45</a>&nbsp;(ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Ani, když jste kámoši s&nbsp;Ježíšem, ani, když s&nbsp;ním chodíte jako jeho učedníci po Izraeli, nezaručuje vám to místo rovné Bohu. A&nbsp;je to tak správně. Bůh je svrchovaný – nejvyšší, neomezený, zcela nezávislý, suverénní… Citovaná část desáté kapitoly Markova evangelia navíc říká další důležitou skutečnost: Bůh přišel v&nbsp;osobě Ježíše Krista na zemi sloužit lidem. Sloužit až tak, že pro dobro člověka skončil na kříži.&nbsp;<strong><em>V</em></strong><strong><em>ždy</em></strong><strong><em>ť&nbsp;ani Syn&nbsp;</em></strong><strong><em>člov</em></strong><strong><em>ěka nep</em></strong><strong><em>ři</em></strong><strong><em>šel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a&nbsp;dal svůj život jako výkupné za mnohé.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">A&nbsp;Ježíš je také ten, kdo člověka, abych tak řekl,&nbsp;<em>aktivně hledá</em>, aby mu předal své učení – a&nbsp;co víc, Boží spásu. V&nbsp;10. verši 19. kapitoly Evangelia podle Lukáše, poté, co se setká s&nbsp;celníkem Zacheem, Ježíš říká:&nbsp;<strong><em>Neboť&nbsp;Syn&nbsp;člověka přišel, aby hledal a&nbsp;spasil, co zahynulo.&nbsp;</em></strong>(<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Luk%C3%A1%C5%A119%2C1-10" target="_blank" rel="noreferrer noopener">L 19,1–10</a>&nbsp;/ČEP/)</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Jan-Luyken_Podobenstvi-o-ztracene-ovci.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1568" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Jan-Luyken_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-1200x919.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1568" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Jan-Luyken_Podobenstvi-o-ztracene-ovci.jpg" alt="Jan Luyken: Podobenství o ztracené ovci (Ilustrace z knihy Biblické dějiny a podoby Staré a Nové smlouvy; 1712) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3253" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Jan-Luyken_Podobenstvi-o-ztracene-ovci.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Jan-Luyken_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-1200x919.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Jan-Luyken_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-768x588.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Jan-Luyken_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-1536x1176.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Jan-Luyken_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-1980x1516.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Jan Luyken: Podobenství o&nbsp;ztracené ovci&nbsp;(Ilustrace z&nbsp;knihy Biblické dějiny a&nbsp;podoby Staré a&nbsp;Nové smlouvy; 1712) | Zdroj:&nbsp;<a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gelijkenis_van_het_verloren_schaap,_RP-P-OB-46.022.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Asi nejkrásnější příběh o&nbsp;hledání člověka Bohem vypráví Bible pomocí podobenství&nbsp;<strong>o&nbsp;ztracené ovci</strong>, jak jej sepsali evangelisté Matouš a&nbsp;Lukáš. Já budu v&nbsp;tomto dílu číst z&nbsp;Lukáše, protože ten podobenství doplňuje ještě dalším, navazujícím podobenstvím&nbsp;<strong>o&nbsp;ztraceném penízi</strong>. Prvních sedm veršů 15. kapitoly Lukáše, předznamenaných v&nbsp;Českém ekumenickém překladu jako&nbsp;<strong>Podobenství o&nbsp;ztracené ovci</strong>:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a&nbsp;hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové&nbsp;a zákoníci mezi sebou reptali:&nbsp;„On přijímá hříšníky a&nbsp;jí&nbsp;s nimi!“&nbsp;Pověděl jim toto podobenství:<br>„Má-li někdo z&nbsp;vás sto ovcí&nbsp;a ztratí&nbsp;jednu z&nbsp;nich, což&nbsp;nenechá&nbsp;těch devadesát devět na pustém místě&nbsp;a nejde za tou, která&nbsp;se ztratila, dokud ji nenalezne?&nbsp;Když&nbsp;ji nalezne, vezme si ji s&nbsp;radostí&nbsp;na ramena, a&nbsp;když&nbsp;přijde domů, svolá&nbsp;své přátele a&nbsp;sousedy a&nbsp;řekne jim:&nbsp;‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která&nbsp;se mi ztratila.‘ Pravím vám,&nbsp;že právě tak bude v&nbsp;nebi větší&nbsp;radost nad jedním hříšníkem, který&nbsp;činí&nbsp;pokání, než&nbsp;nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání&nbsp;nepotřebují.“</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Luk%C3%A1%C5%A115%2C1-7" target="_blank" rel="noreferrer noopener">L 15,1–7</a>&nbsp;(ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Ježíšova podobenství jsou mezi lidem křesťanským známá a&nbsp;oblíbená a&nbsp;<strong>Podobenství o&nbsp;ztracené ovci</strong>&nbsp;patří k&nbsp;těm, která jsou slyšet hodně často. Pointa tohoto příběhu tak už byla nesčetněkrát vykládána. Ovčák čili sám Pán Ježíš Kristus má své ovce čili nás lidi v&nbsp;takové lásce, že se neváhá vydat pro jednu jedinou ztracenou duši ze stohlavého stáda.&nbsp;<strong>…<em>&nbsp;právě tak bude v&nbsp;nebi větší&nbsp;radost nad jedním hříšníkem, který&nbsp;činí&nbsp;pokání, než&nbsp;nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání&nbsp;nepotřebují</em></strong>, říká Ježíš.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Teologové, zvyklí dělat důkladnou exegezi každého biblického textu, spatřují v&nbsp;tomto podobenství ještě jeden nikoliv nevýznamný detail. V&nbsp;originálním řeckém textu je na místě slov&nbsp;<strong><em>ztrat</em></strong><strong><em>í [jednu z&nbsp;nich]</em></strong>&nbsp;a&nbsp;<strong><em>[kter</em></strong><strong><em>á&nbsp;se] ztratila,&nbsp;</em></strong>slovo&nbsp;<em>ἀπολ</em><em>έσας [apolésas]</em>, které kromě významu&nbsp;<em>ztratit</em>, může znamenat také&nbsp;<em>zahubit, zahynout, zničit</em>… Takže vlastně ztratit se takříkajíc absolutně. Ježíš ale nechce ztratit žádného člověka a&nbsp;už vůbec nechce, aby kdokoliv zahynul. Proto se za každým vydává jako za ztracenou ovcí ze svého podobenství.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Všimněte si také věty&nbsp;<strong><em>Když&nbsp;ji nalezne, vezme si ji s&nbsp;radostí&nbsp;na ramena…</em></strong>&nbsp;Může to čistě pragmaticky, ale také alegoricky znamenat, že ovce – nebo onen člověk/hříšník – má nějaké fyzické či duchovní nebo morální zranění a&nbsp;Ježíš mu tedy pomáhá z&nbsp;nesnází. To určitě ano, ale myslím si, že význam je mnohem hlubší. Spočívá v&nbsp;<em>nesení životem</em>. Jakmile člověk přijme Ježíše, pak ten jej potom obrazně nese jeho životem, dává mu smysl, naplnění, naději a&nbsp;pokoj.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Hans-Collaert_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-a-minci.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1533" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Hans-Collaert_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-a-minci-1200x898.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1533" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Hans-Collaert_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-a-minci.jpg" alt="Hans Collaert: Podobenství o ztracené ovci a ztracené minci (rytina, 1585 nebo 1643) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3252" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Hans-Collaert_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-a-minci.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Hans-Collaert_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-a-minci-1200x898.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Hans-Collaert_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-a-minci-768x575.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Hans-Collaert_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-a-minci-1536x1150.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Hans-Collaert_Podobenstvi-o-ztracene-ovci-a-minci-1980x1482.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Hans Collaert: Podobenství o&nbsp;ztracené ovci a&nbsp;ztracené minci&nbsp;(rytina, 1585 nebo 1643) | Zdroj:&nbsp;<a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gelijkenissen_van_het_verloren_schaap_en_het_verloren_muntstuk_Gelijkenissen_uit_het_Nieuwe_Testament_(serietitel)_Theatrum_Biblicum_Hoc_Est_Historiae_Sacrae_Veteris_et_Novi_Testamenti_Tabulis_Aenei,_RP-P-1976-30-312.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Podobenství&nbsp;<strong>o&nbsp;ztracené ovci</strong>, podobně jako nejedna další parabola v&nbsp;Novém zákoně, ve skutečnosti není úplně, abych tak řekl,&nbsp;<em>autorským dílem</em>&nbsp;Ježíše. Ten totiž velmi často cituje nebo parafrázuje starozákonní texty, v&nbsp;tomto případě slova svého otce, Hospodina, který je pronesl již mnoho stovek let před tím ústy proroka&nbsp;Ezechiela. V&nbsp;prvních osmi verších 34. kapitoly stejnojmenné biblické knihy čteme:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>I&nbsp;stalo se ke mně slovo Hospodinovo:<br>„Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a&nbsp;řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce? Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. Neduživé jste neposílili, nemocnou jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a&nbsp;surově. Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře; staly se potravou veškeré polní zvěři a&nbsp;zůstávají rozptýleny. Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a&nbsp;není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral.<br>Slyšte tedy, pastýři, slovo Hospodinovo:<br>Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, mé ovce jsou loupeny a&nbsp;stávají se potravou veškeré polní zvěři, protože nemají pastýře a&nbsp;moji pastýři mé ovce nehledají; pasou sami sebe, ale mé ovce nepasou.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Ezechiel34%2C1-8" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Ez 34,1–8</a>&nbsp;(ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Ezechielovo proroctví míří jak na vztah lidí k&nbsp;Bohu, tak i&nbsp;na společenství samotné. Často říkám, že člověk se od svého stvoření v&nbsp;principu nijak nezměnil.&nbsp;<strong><em>[…] moji pastýři mé ovce nehledají; pasou sami sebe, ale mé ovce nepasou.</em></strong>&nbsp;Co k&nbsp;tomu dodat? Jako by Ezechiel mluvil o&nbsp;dnešní individualizované společnosti orientované na výkon… Ale pojďme dál. Prorokova slova samozřejmě pocházejí od Hospodina a&nbsp;ten stejně jako mluví, tak i&nbsp;jedná. V&nbsp;následujících dvou verších zbavuje pastýře jejich služby s&nbsp;tím, že je bude volat k&nbsp;odpovědnosti, aby od 11. verše řekl:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Toto praví Panovník Hospodin:&nbsp;<br>„Hle, já sám vyhledám své ovce a&nbsp;budu o&nbsp;ně pečovat. Tak jako pastýř pečuje o&nbsp;své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o&nbsp;své ovce a&nbsp;vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v&nbsp;den oblaku a&nbsp;mrákoty. Vyvedu je z&nbsp;národů, shromáždím je ze zemí a&nbsp;přivedu je do jejich země. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a&nbsp;na všech sídlištích v&nbsp;zemi. Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor. Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě na horách izraelských.&nbsp;&nbsp;<br>Sám budu pást své ovce a&nbsp;dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina.&nbsp;Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a&nbsp;nemocnou posílím, kdežto tučnou a&nbsp;silnou zahladím. Budu je pást a&nbsp;soudit.“</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Ezechiel34%2C11-16" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Ez 34,11–16</a>&nbsp;(ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Už jsem to v&nbsp;tomto podcastu říkal několikrát: bylo by chybou, oddělovat od sebe Starý a&nbsp;Nový zákon čili vnímat je jako dvě samostatné, na sobě nezávislé části. Jak sami jistě uznáte, Ježíšovo podobenství o&nbsp;ztracené ovci je doslova&nbsp;<em>evangelijním naplněním</em>&nbsp;prorocké kapitoly starozákonní knihy Ezechiel. Otec Bůh dal ústy proroka své zaslíbení, Boží syn Ježíš Kristus je naplňuje.&nbsp;</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Godfried-Schalcken_Podobenstvi-o-ztracene-minci.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1642" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Godfried-Schalcken_Podobenstvi-o-ztracene-minci-1200x962.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1642" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Godfried-Schalcken_Podobenstvi-o-ztracene-minci.jpg" alt="Godfried Schalcken: Podobenství o ztracené minci (asi 1680) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3251" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Godfried-Schalcken_Podobenstvi-o-ztracene-minci.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Godfried-Schalcken_Podobenstvi-o-ztracene-minci-1200x962.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Godfried-Schalcken_Podobenstvi-o-ztracene-minci-768x616.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Godfried-Schalcken_Podobenstvi-o-ztracene-minci-1536x1232.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Godfried-Schalcken_Podobenstvi-o-ztracene-minci-1980x1587.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Godfried Schalcken: Podobenství o&nbsp;ztracené minci (asi 1680) | Zdroj:&nbsp;<a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Godefridus_Schalcken_-_Parable_of_the_Lost_Piece_of_Silver_-_GS-108_-_Leiden_Collection.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Jak už bylo zmíněno, za podobenstvím&nbsp;<strong>o&nbsp;ztracené ovci</strong>&nbsp;se v&nbsp;Lukášově evangeliu nachází další podobenství –&nbsp;<strong>o&nbsp;ztraceném penízi</strong>. Je to krátká parabola o&nbsp;třech verších, pojďme si ji přečíst:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Nebo má-li nějaká žena&nbsp;deset stříbrných mincí&nbsp;a ztratí jednu z&nbsp;nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a&nbsp;nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A&nbsp;když&nbsp;ji nalezne, svolá&nbsp;své&nbsp;přítelkyně&nbsp;a sousedky a&nbsp;řekne:&nbsp;‚Radujte se se mnou, poněvadžjsem nalezla peníz, který&nbsp;jsem ztratila.‘&nbsp;Pravím vám, právě&nbsp;tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který&nbsp;činí&nbsp;pokání.“</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Luk%C3%A1%C5%A115%2C8-10" target="_blank" rel="noreferrer noopener">L 15,8–10</a>&nbsp;(ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">U&nbsp;podobenství, navazujícího na předchozí text slovem&nbsp;<em>nebo [má-li nějaká žena…]</em>, lze logicky předpokládat stejnou pointu, a&nbsp;poslední verš to také jasně říká:&nbsp;<strong><em>Prav</em></strong><strong><em>ím v</em></strong><strong><em>ám, pr</em></strong><strong><em>áv</em></strong><strong><em>ě&nbsp;tak je radost p</em></strong><strong><em>řed and</em></strong><strong><em>ěly Bo</em></strong><strong><em>žími nad jedn</em></strong><strong><em>ím h</em></strong><strong><em>říšn</em></strong><strong><em>íkem, kter</em></strong><strong><em>ý&nbsp;</em></strong><strong><em>čin</em></strong><strong><em>í&nbsp;pok</em></strong><strong><em>án</em></strong><strong><em>í.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Mimochodem, je zajímavé, jaké výrazové prostředky Ježíš používá v&nbsp;těchto dvou shodně vyznívajících podobenstvích. Chov ovcí byl ve starověkém Izraeli jedním ze&nbsp;životně důležitých způsobů obživy, tudíž se dá předpokládat, že takové přirovnání i&nbsp;prostý lid dobře chápal a&nbsp;takříkajíc na ně&nbsp;<em>slyšel</em>. Ježíš ale, jakoby chtěl oslovit i&nbsp;vyšší společenskou třídu, lidi, kteří se neživili zemědělstvím, ale třeba byli úředníky nebo v&nbsp;Bibli „oblíbenými“ celníky, vkládá za podobenství o&nbsp;ovcích ještě kratičký příběh o&nbsp;tom, na co by mohli slyšet oni – o&nbsp;penězích. Četl jsem však také výklad, který hovořil o&nbsp;deseti stříbrných jako ekvivalentu snubního prstenu. V&nbsp;židovské kultuře té doby bylo údajně zvykem, že nevěsta dostala při svatbě deset stříbrných mincí spojených do řetízku. Tento šperk, zvaný&nbsp;<em>semedi</em>, se pak nosil jako čelenka nebo náhrdelník. To by pak samozřejmě vysvětlovalo, proč se v&nbsp;tomto podobenství píše o&nbsp;ženě, která ztratila deset stříbrných mincí. Takže smysl tomuto výkladu rozhodně upřít nelze.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Cristobal-Garcia-Salmeron_Dobry-pastyr.jpg" data-lbwps-width="1547" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Cristobal-Garcia-Salmeron_Dobry-pastyr.jpg"><img decoding="async" width="1547" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Cristobal-Garcia-Salmeron_Dobry-pastyr.jpg" alt="Cristóbal García Salmerón: Dobrý pastýř (17. stol.) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3249" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Cristobal-Garcia-Salmeron_Dobry-pastyr.jpg 1547w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Cristobal-Garcia-Salmeron_Dobry-pastyr-1200x1589.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Cristobal-Garcia-Salmeron_Dobry-pastyr-768x1017.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Cristobal-Garcia-Salmeron_Dobry-pastyr-1160x1536.jpg 1160w" sizes="(max-width: 1547px) 100vw, 1547px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Cristóbal García Salmerón: Dobrý pastýř (17. stol.) | Zdroj:&nbsp;<a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:El_Buen_Pastor,_de_Crist%C3%B3bal_Garc%C3%ADa_Salmer%C3%B3n_(Museo_del_Prado).jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Jsme-li v&nbsp;dílu věnovaném hledání člověka Bohem, který se navíc shodou okolností tak nějak stále motá kolem ovcí, coby jednoho z&nbsp;důležitých biblických zvířat, nesmím zapomenout citovat ještě jeden z&nbsp;dalších velmi krásných textů na toto téma. Opět jsou to Ježíšova slova, která se nachází v&nbsp;10. kapitole Janova evangelia, 14. až 16. verš:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a&nbsp;ony znají mne, tak jako m</em></strong><strong><em>ě&nbsp;zn</em></strong><strong><em>á&nbsp;Otec a&nbsp;j</em></strong><strong><em>á&nbsp;zn</em></strong><strong><em>ám Otce. A&nbsp;sv</em></strong><strong><em>ůj&nbsp;</em></strong><strong><em>život d</em></strong><strong><em>áv</em></strong><strong><em>ám za ovce. M</em></strong><strong><em>ám i&nbsp;jin</em></strong><strong><em>é&nbsp;ovce, kter</em></strong><strong><em>é&nbsp;nejsou z&nbsp;tohoto ov</em></strong><strong><em>čince. I&nbsp;ty mus</em></strong><strong><em>ím p</em></strong><strong><em>řiv</em></strong><strong><em>ést. Usly</em></strong><strong><em>ší&nbsp;m</em></strong><strong><em>ůj hlas a&nbsp;bude jedno st</em></strong><strong><em>ádo, jeden past</em></strong><strong><em>ýř.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan10%2C14-17" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 10,14–17</a>&nbsp;(ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>M</em></strong><strong><em>ám i&nbsp;jin</em></strong><strong><em>é&nbsp;ovce, kter</em></strong><strong><em>é&nbsp;nejsou z&nbsp;tohoto ov</em></strong><strong><em>čince. I&nbsp;ty mus</em></strong><strong><em>ím p</em></strong><strong><em>řiv</em></strong><strong><em>ést.</em></strong>&nbsp;Ježíš nečeká, až jeho ovečky přijdou za ním. Sám je hledá a&nbsp;sám je přivádí k&nbsp;sobě. Je regulérní se však zeptat:&nbsp;<em>Pořád se zde mluví o&nbsp;tom, že Bůh sám hledá člověka a&nbsp;přivádí ho k&nbsp;sobě. Otázka proto zní: Jak to konkrétně dělá?</em></p>



<p class="wp-block-paragraph">Způsobů, jak Bůh vystupuje v&nbsp;roli rybáře lidí, je více. Společným jmenovatelem jim je, abych tak řekl,&nbsp;<em>zprostředkovanost</em>. Sám Pán Bůh nechodí po lidech jako nějaký podomní prodejce životního pojištění, nýbrž používá k&nbsp;tomu různé jiné prostředky. Člověku nejbližší jsou zase lidé, a&nbsp;tak není divu, že možná hlavním&nbsp;zprostředkovatelem&nbsp;Božího slova jsou lidi, které na své životní cestě potkáváme. A&nbsp;které nám Pán Bůh, alespoň jak já jsem přesvědčený, občas prostě postaví do cesty. Nemusí to však nutně být jenom „odborníci na Boha“ čili faráři, katecheti, nebo jiné teologicky vzdělané či aspoň poučené osoby. Je to sice už nejspíš pěkné klišé, ale stále platí, že každý věřící by měl svým životem ukazovat ostatním lidem svou příslušnost ke Kristu Ježíši. Vím, mluvíme o&nbsp;jakémsi ideálním stavu, který pravděpodobně nikdy nenastane, nicméně to, že ponětí o&nbsp;Bohu předává člověk člověku, popřít nelze. Osobní zkušenost a&nbsp;osobní svědectví bývá velmi cenné a&nbsp;myslím, že obvykle i&nbsp;velmi důvěryhodné.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Před chvilkou jsem použil slovní spojení „zprostředkovatelem&nbsp;<em>Božího slova</em>&nbsp;jsou lidi“.&nbsp;<em>Božího slova…</em>&nbsp;Boží slovo je zapsané v&nbsp;Bibli, Bůh se nám tudíž dává poznat skrze tuto knihu. V&nbsp;tomto případě už je trochu sporné říkat, že Bůh takto hledá člověka. Spíš jde o&nbsp;tak nějak konsenzuální proces, do kterého se musí zapojit obě strany. Bůh nám sice Bibli dal, abychom v&nbsp;ní četli jeho Slovo, my ale po ní musíme sáhnout, otevřít ji a&nbsp;svaté Písmo číst. Bible je však v&nbsp;každém případě největším zdrojem poznání Boha, onu&nbsp;<em>Knihu knih</em>&nbsp;tudíž jednoduše nejde vynechat, naopak je potřeba ji dát na přední, možná úplně první místo.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Když jsem říkal, že Bůh není podomní prodejce a&nbsp;nechodí tedy po lidech, neznamená to ještě, že tomu tak nebylo nikdy. Samozřejmě není řeč o&nbsp;podomním prodeji, nýbrž o&nbsp;chození po lidech. Před nějakými 2&nbsp;000 lety se mohli lidé setkat s&nbsp;Bohem v&nbsp;osobě Ježíše Krista, který za své pozemské služby předával učedníkům a&nbsp;ostatním lidem Boží slovo. Přestože byl ukřižován a&nbsp;po zmrtvýchvstání odešel k&nbsp;Bohu Otci, žije v&nbsp;nás stále a&nbsp;navždy&nbsp;zůstává&nbsp;– když to řeknu možná trochu hloupě, ale snad aspoň trochu příznačně – zůstává hlavním hrdinou křesťanství. Mno… asi spíš hlavní postavou křesťanství :-) Ostatně už jsem to v&nbsp;tomto podcastu říkal možná vícekrát: Ježíš jednoduše je křesťanství.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">No a&nbsp;když už byla řeč o&nbsp;Bohu Otci a&nbsp;Božím synu Ježíši Kristu, neměli bychom zapomenout na třetí osobu křesťanského trojjediného Boha –&nbsp;Ducha svatého. Také skrze něj Bůh hledá člověka. Myslím, že neobstojí ani námitky typu, že&nbsp;nevěřící lidé přece nemají Ducha svatého. Je to sice v&nbsp;souladu s&nbsp;obecnou křesťanskou teologií, nicméně osobně jsem si jistý, že tak, jak Duch svatý působí na „pravověrné“ křesťany, stejně dokáže ovlivňovat i&nbsp;lidi nevěřící. Nevěřící lidé sice možná ještě nejsou oním chrámem Ducha svatého, jak se píše v&nbsp;První knize Korintským, ovšem Duch usvědčuje člověka z&nbsp;hříchu, vede ho k&nbsp;pravdě a&nbsp;otevírá jeho srdce –&nbsp;a nečiní rozdíly mezi věřícími nebo nevěřícími lidmi. Bůh stvořil svět a&nbsp;do světa stvořil člověka. Jako takový tedy naprosto logicky mluví k&nbsp;úplně každému člověku. A&nbsp;na úplně každém člověku pak je, zdali je ochotný mu naslouchat.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jeden z&nbsp;nejslavnějších citátů církevního otce Augustina zní:&nbsp;<em>Stvořil jsi nás pro sebe a&nbsp;nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v&nbsp;Tobě</em>. Všimněte si, že výrok, který zaznívá v&nbsp;první autobiografii na světě, jak bývá nazývaná Augustinova slavná kniha Vyznání, začíná stvořením. Augustin vychází z&nbsp;myšlenky, že člověk byl stvořený s&nbsp;ontologickou čili bytostnou, vrozenou touhou po něčem, co jej přesahuje. Slovo&nbsp;<em>nepokoj</em>&nbsp;představuje jakýsi hnací motor,&nbsp;<em>spočinout v&nbsp;Bohu</em>pak znamená nalezení pevného bodu, od nějž se pak život člověka odvíjí. Jde o&nbsp;neklid v&nbsp;lidské duši, představující „volání domů“. A&nbsp;tímto neklidem nás Pán Bůh volá k&nbsp;sobě.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Dobry-pastyr-a-bozska-pastyrka.jpg" data-lbwps-width="1601" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Dobry-pastyr-a-bozska-pastyrka.jpg"><img decoding="async" width="1601" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Dobry-pastyr-a-bozska-pastyrka.jpg" alt="Dobrý pastýř a božská pastýřka (autor neznámý; 18. stol.) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3250" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Dobry-pastyr-a-bozska-pastyrka.jpg 1601w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Dobry-pastyr-a-bozska-pastyrka-1200x1535.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Dobry-pastyr-a-bozska-pastyrka-768x982.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2026/01/Dobry-pastyr-a-bozska-pastyrka-1201x1536.jpg 1201w" sizes="(max-width: 1601px) 100vw, 1601px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Dobrý pastýř a&nbsp;božská pastýřka&nbsp;(autor neznámý; 18. stol.) | Zdroj:&nbsp;<a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Buen_pastor_y_divina_pastora.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Na začátku tohoto dílu jsem řekl, že už delší dobu nosím v&nbsp;hlavě mikroseriál o&nbsp;hledání Boha člověkem. Dnešní díl, který se chýlí ke svému konci, tak měl být jakýmsi prologem k&nbsp;dalším několika epizodám, jež budou následovat. Snažil jsem se v&nbsp;něm, jako ostatně v&nbsp;každém dílu, mít svá tvrzení biblicky podložená a&nbsp;použitá ve správném kontextu. Zkrátka nic si takzvaně necucat z&nbsp;prstu. Možná proto i&nbsp;vy jste nyní ochotní přijmout myšlenku, že Bůh je skutečně tím prvním, kdo hledá člověka.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Nic to však nemění na tom, že ani lidem se nezapovídá hledat Boha. Naopak, je to činnost chvályhodná a&nbsp;doporučená, a&nbsp;proto se jí budu věnovat v&nbsp;následujících dílech podcastu&nbsp;<strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong>.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.</strong></p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/">132 | Kde jsi? Když Bůh hledá člověka</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/132-kde-jsi-kdyz-buh-hleda-cloveka_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>128 &#124; O&#160;lásce podle Jana</title>
		<link>https://biblismy.cz/128-o-lasce-podle-jana_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/128-o-lasce-podle-jana_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 17 Nov 2025 23:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[1J 1]]></category>
		<category><![CDATA[1J 4]]></category>
		<category><![CDATA[Fp 4]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3181</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 18. 11. 2025 Nevěřím, že byste neznali tzv. hymnus o&#160;lásce, popsaný ve 13. kapitole Prvního listu Korintským. Kdybych mluvil jazyky lidskými i&#160;andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a&#160;zvučící zvon. (1Kor 13,1 /ČEP/) … Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a&#160;není domýšlivá. (1Kor [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/128-o-lasce-podle-jana_txt/">128 | O&nbsp;lásce podle Jana</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/128-o-lasce-podle-jana/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 18. 11. 2025</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph">Nevěřím, že byste neznali tzv. <em>hymnus o&nbsp;lásce</em>, popsaný ve 13. kapitole Prvního listu Korintským. <strong><em>Kdybych mluvil jazyky lidskými i&nbsp;andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a&nbsp;zvučící zvon.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/B21.CEP/1.%20Korintsk%C3%BDm13,1" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Kor 13,1</a> /ČEP/) … <strong><em>Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a&nbsp;není domýšlivá.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/B21.CEP/1.%20Korintsk%C3%BDm13,4" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Kor 13,4</a> /ČEP/) A&nbsp;tak dále, však to znáte sami. Kolik třeba jen svatebčanů tyto verše slyšelo… Jenže apoštol Pavel, autor tohoto hymnu o&nbsp;lásce, má v&nbsp;Bibli silného konkurenta. S&nbsp;možná ještě větší hloubkou totiž ve svém první listu píše o&nbsp;lásce evangelista Jan.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Od mikrofonu podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> vás zdraví a&nbsp;příjemný poslech přeje Petr Lindner.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Janovy dopisy jsou v&nbsp;porovnání s&nbsp;Pavlovými epištolami jen krátkými epizodami Nového zákona. Druhý a&nbsp;třetí list, obsahující pouhou jednu kapitolu, by se pak s&nbsp;nadsázkou dal místo dopisu nazvat jen <em>koresponďákem</em> :-) Délka textu však není měřítkem jeho hodnoty – rozhodující je obsah. A&nbsp;ten, jak to Jan mistrně dokazuje, uchvacuje svou hloubkou a, řeknu-li to poněkud stroze, teologickou výpovědí. Ale to už trochu předjímám.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Hned na začátku prvního Janova dopisu si čtenáři Bible možná všimnou malé zvláštnosti – chybí oslovení adresátů listu tak, jak to typicky ve svých dopisech dělá apoštol Pavel. A&nbsp;jak to ostatně obvykle činí většina lidí, píšící někomu dopis. Nebo dnes spíš e-mail.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">První Janova epištola začíná těmito slovy:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a&nbsp;čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o&nbsp;něm a&nbsp;zvěstujeme vám život věčný, který byl u&nbsp;Otce a&nbsp;nám byl zjeven. Co jsme viděli a&nbsp;slyšeli, zvěstujeme i&nbsp;vám, abyste se spolu s&nbsp;námi podíleli na společenství, které máme s&nbsp;Otcem a&nbsp;s&nbsp;jeho Synem Ježíšem Kristem. To píšeme, aby naše radost byla úplná.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20list%20Jan%C5%AFv1,1-4" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1J 1,1–4</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Autor tří dopisů, Janova evangelia a&nbsp;knihy Zjevení (podle Jana) pobýval podle historických pramenů na konci svého života v&nbsp;Efezu v&nbsp;dnešním Turecku, a&nbsp;své dopisy pravděpodobně psal křesťanům v&nbsp;okolních sborech Malé Asie. Chybějící oslovení konkrétní osoby naznačuje, že zkrátka svůj první dopis psal jako obecný list, možná dokonce jako kázání nebo teologické pojednání, které mělo kolovat mezi mnoha křesťany. Něco jako „přečti a&nbsp;pošli to dál“.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Kromě scházejícího oslovení vás možná zaujme také druhá zvláštnost. Zatímco druhý a&nbsp;třetí list Janův autor píše v&nbsp;první osobě jednotného čísla (a mají oslovení), svůj první dopis Jan píše v&nbsp;množném čísle. Důvodů může být více. I&nbsp;v&nbsp;současnosti používá spousta autorů množné číslo snad proto, aby dali textu větší váhu. Nicméně v&nbsp;případě první Janovy epištoly, myslím, není mnoho prostoru k&nbsp;pochybám o&nbsp;tom, že plurál zde autor používá jakožto jakýsi mluvčí Ježíšových apoštolů, k&nbsp;nimž od počátku patřil. Jak můžete číst ve všech třech synoptických evangeliích, Ježíš na břehu Galilejského jezera nejprve povolal do služby Šimona Petra a&nbsp;jeho bratra Ondřeje, aby vzápětí z&nbsp;další bratrské dvojice rybářů, Jakuba Zebedeova a&nbsp;– <em>našeho</em> – Jana učinil taktéž „lovce lidí“, jak je nazývá píše Lukáš ve svém evangeliu.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Začíná-li první Janův list slovy, <strong><em>co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a&nbsp;čeho se naše ruce dotýkaly…</em></strong>, je to prohlášení svědků Ježíše, protože ono <strong><em>Slovo života</em></strong> není nic jiného a&nbsp;nikdo jiný než právě Ježíš Kristus. Jan tedy píše za lidi, kteří Ježíše skutečně fyzicky poznali a&nbsp;trávili s&nbsp;ním nějaký čas jeho pozemské služby. Píše za svědky a&nbsp;zvěstovatele: <strong><em>Co jsme viděli a&nbsp;slyšeli, zvěstujeme i&nbsp;vám… </em></strong>Navíc ale dodává:<strong><em> …abyste se spolu s&nbsp;námi podíleli na společenství, které máme s&nbsp;Otcem a&nbsp;s&nbsp;jeho Synem Ježíšem Kristem. </em></strong>Janův dopis je tedy kromě svědectví a&nbsp;zvěstování také pozváním do společenství Ježíšovy církve.</p>



<p class="wp-block-paragraph">No a&nbsp;v&nbsp;rámci úvodního seznámení s&nbsp;První Janovou epištolou si všimněte také výrazné literární podobnosti s&nbsp;úvodem Janova evangelia. <strong><em>Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u&nbsp;Boha, to Slovo bylo Bůh.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan1,1" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 1,1</a> /ČEP/) Tak začíná čtvrté čili Janovo evangelium. Pro porovnání znovu zopakuji úvodní verš Prvního Janova listu: <strong><em>Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a&nbsp;čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20list%20Jan%C5%AFv1,1" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1J 1,1</a> /ČEP/) Myslím, že o&nbsp;shodě v&nbsp;autorství se skoro ani nedá pochybovat. Biblisté nejsou v&nbsp;jednotě pouze v&nbsp;otázce datování Janových listů a&nbsp;evangelia. Dříve se předpokládalo, že Janovo evangelium vzniklo jako první a&nbsp;teprve po něm jeho tři listy, v&nbsp;současnosti se však prosazuje i&nbsp;opačné pořadí s&nbsp;tím, že jako první byl sepsaný druhý a&nbsp;třetí dopis, poté první list Janův a&nbsp;teprve po něm evangelium. Nicméně na hloubce výpovědi všech Janových děl to nic nemění, tudíž se můžeme obrátit k&nbsp;předmětu tohoto dílu podcastu, <em>lásce podle Jana</em>.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Peter-Paul-Rubens_Sv-Jan-evangelista.jpg" data-lbwps-width="1437" data-lbwps-height="1920" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Peter-Paul-Rubens_Sv-Jan-evangelista.jpg"><img decoding="async" width="1437" height="1920" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Peter-Paul-Rubens_Sv-Jan-evangelista.jpg" alt="Peter Paul Rubens: Sv. Jan evangelista (asi 1610–1612) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3184" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Peter-Paul-Rubens_Sv-Jan-evangelista.jpg 1437w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Peter-Paul-Rubens_Sv-Jan-evangelista-1200x1603.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Peter-Paul-Rubens_Sv-Jan-evangelista-768x1026.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Peter-Paul-Rubens_Sv-Jan-evangelista-1150x1536.jpg 1150w" sizes="(max-width: 1437px) 100vw, 1437px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Peter Paul Rubens: Sv. Jan evangelista (asi 1610–1612) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rubens_apostel_johannes_grt.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Janův krátký opus o&nbsp;lásce má své první tóny už ve třetí kapitole, ale zde je spíše charakteru upozornění nebo napomínání svých souvěrců. Ještě i&nbsp;začátek kapitoly čtvrté se nese v&nbsp;mentorském duchu varování před falešnými proroky. Od 7. verše však můžeme číst nádherný, typicky janovský text. Citaci rozdělím na dvě části –&nbsp;nejprve 7. až 13. verš:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z&nbsp;Boha, a&nbsp;každý, kdo miluje, z&nbsp;Boha se narodil a&nbsp;Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V&nbsp;tom se ukázala Boží láska k&nbsp;nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V&nbsp;tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a&nbsp;poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.<br>Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i&nbsp;my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v&nbsp;nás zůstává a&nbsp;jeho láska v&nbsp;nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v&nbsp;něm a&nbsp;on v&nbsp;nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20list%20Jan%C5%AFv4,7-13" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1J 4,7–13</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Nezaměnitelný Janův literární styl je tentokrát skoro až matematicky přesný. Přináší jasná sdělení, jimž nepřipouští žádné pochybnosti:&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Láska je z&nbsp;Boha, a&nbsp;každý, kdo miluje, z&nbsp;Boha se narodil a&nbsp;Boha zná.<br>Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;dalším verši přichází jediné takříkajíc zdůvodnění Boží lásky s&nbsp;eschatologickým přesahem:&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>V&nbsp;tom se ukázala Boží láska k&nbsp;nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.</em></strong>&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph">Život zde na zemi a&nbsp;život věčný, alespoň tak si já tento verš vykládám. Ovšem hned následující slova nás z&nbsp;nebe vrací zpátky na zem:&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>V&nbsp;tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a&nbsp;poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">To je ale divný verš! :-) Všichni hledají Boha, shánějí se po jeho lásce, a&nbsp;přitom on byl první, kdo miloval – a&nbsp;stále miluje – člověka. A&nbsp;taky ho hledá, nebo přesněji spíše na něj trpělivě čeká. Na ty, kteří ještě z&nbsp;jakéhokoliv důvodu nepřijali jím nabízenou lásku.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jan tím také, trochu pod čarou, připomíná nepodmíněnost Boží lásky. Nemusíme si ji zasloužit, vymodlit, odpracovat, koupit. Ale… měli bychom, a&nbsp;v&nbsp;některých českých překladech najdete i&nbsp;slovo <em>muset</em>, nebo <em>jsme povinni</em> tuto lásku předávat dál.&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Jestliže Bůh nás tak miloval, i&nbsp;my se máme (nebo musíme, případně jsme povinni se) navzájem milovat.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Mimochodem, v&nbsp;řečtině je zde slovo ὀφείλομεν [ofeilomen], které skutečně může znamenat jak <em>měli bychom</em>, tak i <em>musíme</em>, a&nbsp;dokonce vyjadřuje i <em>dluh</em> nebo <em>stav zadluženosti</em>. Mohli bychom tak říct, že se musíme vzájemně milovat, jelikož to Bohu za jeho lásku dlužíme. Jenže to by popíralo premisu nepodmíněné Boží lásky, jak jsem o&nbsp;ní před okamžikem mluvil. Proto si myslím, že v&nbsp;Českém ekumenickém překladu nebo třeba také v&nbsp;Bibli kralické či v&nbsp;Českém studijním překladu použité slovní spojení <strong><em>máme se navzájem milovat</em></strong>, je správnější, nežli <strong><em>musíme…</em></strong>, které používá například Bible21, Studijní překlad Miloše Pavlíka, nebo překlad Nového zákona Františka Žilky. I&nbsp;když… zrovna Bible kralická sice uvádí text <strong><em>i&nbsp;myť máme jedni druhé milovati</em></strong>, nicméně v&nbsp;poznámkovém aparátu k&nbsp;Šestidílce je u&nbsp;slova <em>máme</em> poznámka <em>povinní jsme</em>. Tak si vyberte :-)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Každopádně závěr první části Janova opusu o&nbsp;lásce je typicky janovský:</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v&nbsp;nás zůstává a&nbsp;jeho láska v&nbsp;nás dosáhla svého cíle.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Kruh se uzavřel. Vrátíme-li se až ke stvoření, pak je naprosto zřejmé, že Bůh stvořil člověka z&nbsp;lásky a&nbsp;k&nbsp;lásce. V&nbsp;dějinách lidstva se však cosi pokazilo a&nbsp;znovu to byl Bůh, který měl ve svém srdci lásku. V&nbsp;Pánu Ježíši položil svůj život za nás… a&nbsp;navrch nám daroval věčný život. Ježíšovým zmrtvýchvstáním započalo Boží království už zde na zemi. Říkám to v&nbsp;tomto podcastu už poněkolikáté, ale musím se znovu opakovat: Tohle není lidský konstrukt. Toto dokáže jenom Bůh.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Jean-Bourdichon_Jan-evangelista.jpg" data-lbwps-width="1216" data-lbwps-height="1901" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Jean-Bourdichon_Jan-evangelista.jpg"><img decoding="async" width="1216" height="1901" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Jean-Bourdichon_Jan-evangelista.jpg" alt="Jean Bourdichon: Jan evangelista (asi 1503–1508) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3183" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Jean-Bourdichon_Jan-evangelista.jpg 1216w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Jean-Bourdichon_Jan-evangelista-1200x1876.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Jean-Bourdichon_Jan-evangelista-768x1201.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Jean-Bourdichon_Jan-evangelista-983x1536.jpg 983w" sizes="(max-width: 1216px) 100vw, 1216px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Jean Bourdichon: Jan evangelista (asi 1503–1508) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Grandes_Heures_Anne_de_Bretagne_Saint_Jean.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Nyní si pojďme přečíst druhou část pojednání o&nbsp;lásce ze 4. kapitoly Prvního listu Jana. Verše 14 až 21:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>A&nbsp;my jsme spatřili a&nbsp;dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v&nbsp;tom zůstává Bůh a&nbsp;on v&nbsp;Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k&nbsp;nám, a&nbsp;věříme v&nbsp;ni. Bůh je láska, a&nbsp;kdo zůstává v&nbsp;lásce, v&nbsp;Bohu zůstává a&nbsp;Bůh v&nbsp;něm. V&nbsp;tom jeho láska k&nbsp;nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i&nbsp;my v&nbsp;tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a&nbsp;kdo se bojí, nedošel dokonalosti v&nbsp;lásce.<br>My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a&nbsp;přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A&nbsp;tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i&nbsp;svého bratra.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20list%20Jan%C5%AFv4,14-21" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1J 4,14–21</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Jan zde zčásti opakuje to, co již bylo řečeno v&nbsp;první citaci, nicméně hned druhý verš tohoto čtení, ve skutečnosti tedy 15. verš 4. kapitoly, přináší ve smyslu této části dopisu takříkajíc novou informaci: <strong><em>Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v&nbsp;tom zůstává Bůh a&nbsp;on v&nbsp;Bohu</em></strong>. Zkrátka s<em>ola fide</em> čili <em>pouze vírou</em> –&nbsp;jak říkáme my protestanti. Jan je obecně silně christologický čili „prokristovský“, což je samozřejmě jen dobře. Chtělo se mi napsat, že Ježíš je jádrem křesťanství, ale to by bylo slabé tvrzení. Ježíš jednoduše je křesťanství. A&nbsp;křesťanství je Ježíš. Jak se zdá, už jsem si osvojil Janovu dikci :-) Ale vážně a&nbsp;opět lehce matematicky pár rovnítek:&nbsp;</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v&nbsp;tom zůstává Bůh a&nbsp;on v&nbsp;Bohu.<br>Bůh je láska, a&nbsp;kdo zůstává v&nbsp;lásce, v&nbsp;Bohu zůstává a&nbsp;Bůh v&nbsp;něm.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Poté se dozvídáme možná překvapivé sdělení, a&nbsp;totiž, že protikladem lásky je strach. <strong><em>A&nbsp;kdo se bojí, nedošel dokonalosti v&nbsp;lásce.</em></strong> Není to trochu divné? Není, čteme-li tento verš v&nbsp;kontextu s&nbsp;veršem předcházejícím:</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>V&nbsp;tom jeho láska k&nbsp;nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i&nbsp;my v&nbsp;tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a&nbsp;kdo se bojí, nedošel dokonalosti v&nbsp;lásce.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Jan píše o&nbsp;posledním soudu a&nbsp;strachem myslí právě obavy z&nbsp;něj. Kraličtí to v&nbsp;Šestidílce krásnou staročeštinou vysvětlují takto:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Kdož koli pravou lásku k&nbsp;Bohu i&nbsp;k&nbsp;svým bližním má, takový nic se posledního soudu jako někdy Kain, Saul a&nbsp;Jidáš, neleká: nýbrž jist jsa tím, že jest učiněn skrze víru synem Božím, a&nbsp;tak života věčného dědicem, s&nbsp;potěšením jeho očekává.</em></p>
<cite>Zdroj: Bible kralická šestidílná, kompletní vydání s&nbsp;původními poznámkami | Vydala Česká biblická společnost, 2014</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Dobře, to je naprosto srozumitelné vysvětlení. Ale přesto si i&nbsp;tak můžeme položit otázku: Je Boží láska lékem na strach i&nbsp;takříkajíc obecně? Pro odpověď můžeme jít například do závěru Listu Filipským. V&nbsp;šestém a&nbsp;sedmém verši poslední kapitoly zde apoštol Pavel píše:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Netrapte se žádnou starostí, ale v&nbsp;každé modlitbě a&nbsp;prosbě děkujte a&nbsp;předkládejte své žádosti Bohu. A&nbsp;pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i&nbsp;mysl v&nbsp;Kristu Ježíši.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP.B21/Filipsk%C3%BDm4,6-7" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Fp 4,6–7</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Mohli bychom nahradit slovo <em>pokoj</em> slovem <em>láska</em>? Osobně s&nbsp;tím nemám nejmenší problém. <strong><em>A&nbsp;láska Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i&nbsp;mysl v&nbsp;Kristu Ježíši.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Vrátíme-li se k&nbsp;samému závěru 4. kapitoly Janova prvního listu, pak zde ještě čteme zajímavé a&nbsp;chce se mi říct až šalomounské přirovnání, které leckomu dokáže pěkně zamotat hlavu. Jan nejprve parafrázuje to, co už jinými slovy napsal v&nbsp;první části: <strong><em>My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. </em></strong>Vzápětí ale pokračuje takto:</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a&nbsp;přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A&nbsp;tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i&nbsp;svého bratra.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Tři zápory ve druhé větě jsou na mě už trochu moc, přiznám se. Ale jako celek Janovo sdělení chápu, alespoň myslím, vcelku jasně. Člověk nemůže dost dobře milovat Boha, když nemiluje svého bližního. Pán Bůh si přeje lásku opětovanou. Ale protože samotnému Bohu nemáme co přidat, ba naopak on nás vybízí brát si od něj plnými hrstmi, máme, nebo možná musíme, milovat své bratry. Sestry tedy nevyjímaje, protože si myslím, že pojem bratr se v&nbsp;náboženském textu dá považovat za generické maskulinum :-)</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Domenico-Ghirlandaio_Sv-Jan-na-ostrove-Patmos.png" data-lbwps-width="1734" data-lbwps-height="1756" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Domenico-Ghirlandaio_Sv-Jan-na-ostrove-Patmos.png"><img decoding="async" width="1734" height="1756" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Domenico-Ghirlandaio_Sv-Jan-na-ostrove-Patmos.png" alt="Domenico Ghirlandaio: Sv. Jan na ostrově Patmos | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3187" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Domenico-Ghirlandaio_Sv-Jan-na-ostrove-Patmos.png 1734w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Domenico-Ghirlandaio_Sv-Jan-na-ostrove-Patmos-1200x1215.png 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Domenico-Ghirlandaio_Sv-Jan-na-ostrove-Patmos-768x778.png 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/11/Domenico-Ghirlandaio_Sv-Jan-na-ostrove-Patmos-1517x1536.png 1517w" sizes="(max-width: 1734px) 100vw, 1734px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Domenico Ghirlandaio: Sv. Jan na ostrově Patmos | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Budapest_kunst_0003.tif?page=1" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Možná si říkáte, proč jsem takhle před koncem roku zase po nějaké době vytáhl ze šuplíku téma lásky. Vždycky se snažím pracovat na námětu, který mě zrovna nějakým způsobem oslovuje. Jak mě tedy <em>takhle před koncem roku</em> oslovuje téma Boží a&nbsp;lidské lásky? Jednoduše mám neodbytný a&nbsp;bohužel už déletrvající pocit, jako by se mezi lidmi láska nějak ztrácela. Nebo možná spíš umenšovala. Nezřídka cítím chlad a&nbsp;nemyslím tím počasí. Nezájem o&nbsp;druhé lidi. Obracení se jenom na sebe…</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ani nevíte, jak rád bych se mýlil a&nbsp;taky doufám, že se aspoň trochu opravdu pletu. Že je to jenom můj pocit, způsobený právě třeba sychravým podzimem. Ale i&nbsp;tak jsem připravil tento díl podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong>, který právě končí. Tak snad se vám líbil…</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.&nbsp;</strong></p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/128-o-lasce-podle-jana_txt/">128 | O&nbsp;lásce podle Jana</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/128-o-lasce-podle-jana_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>127 &#124; Pilát v&#160;krédu a&#160;Ježíš v&#160;pekle</title>
		<link>https://biblismy.cz/127-pilat-v-kredu-a-jezis-v-pekle_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/127-pilat-v-kredu-a-jezis-v-pekle_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 09 Sep 2025 22:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[1Pt 3]]></category>
		<category><![CDATA[Ř 8]]></category>
		<category><![CDATA[Sk 4]]></category>
		<category><![CDATA[Ž 2]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3150</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 10. 9. 2025 Takříkajíc „hlavní knihou“ křesťanství je samozřejmě Bible, k&#160;ní se však v&#160;průběhu dějin připojila spousta dalších dokumentů, nebo možná lépe článků víry, teologickým jazykem – dogmat. Mistry světa jsou v&#160;tom bratři katolíci, ale nic to není proti jiným, kteří si rovnou Bibli přiohnuli k&#160;obrazu svému. [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/127-pilat-v-kredu-a-jezis-v-pekle_txt/">127 | Pilát v&nbsp;krédu a&nbsp;Ježíš v&nbsp;pekle</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/127-pilat-v-kredu-a-jezis-v-pekle/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 10. 9. 2025</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph">Takříkajíc „hlavní knihou“ křesťanství je samozřejmě Bible, k&nbsp;ní se však v&nbsp;průběhu dějin připojila spousta dalších dokumentů, nebo možná lépe článků víry, teologickým jazykem – dogmat. Mistry světa jsou v&nbsp;tom bratři katolíci, ale nic to není proti jiným, kteří si rovnou Bibli přiohnuli k&nbsp;obrazu svému. Například Jehovisté. Ale nejsem tu proto, abych hodnotil počínání toho či onoho. Chci tím říct, že díl, který jste právě začali poslouchat, bude o&nbsp;jednom z&nbsp;takzvaných článků víry, a&nbsp;to o <strong>Apoštolském vyznání víry</strong>.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Příjemný poslech další epizody podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> vám přeje Petr Lindner.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Myslím, že na úplný začátek bude dobré, když si Apoštolské vyznání víry přečteme. Někteří posluchači tohoto podcastu jej možná vůbec neznají a&nbsp;ostatním jistě neuškodí si ho připomenout. Mimochodem, toto neříkám jen tak pro nic za nic. Přiznám se vám, že osobně si text Apoštolského vyznání víry – bůhví proč – nejsem schopen zapamatovat. Vždycky, když na něj při bohoslužbách dojde, sahám po našem evangelickém zpěvníku, kde je toto krédo vytištěné pod číslem 345. Což je číslo, které jsem i&nbsp;já schopný udržet ve své děravé hlavě :-)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Dobře, konec řečí, pojďme si poslechnout znění Apoštolského vyznání víry:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Věřím v&nbsp;Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i&nbsp;země.</em><br><em>I&nbsp;v&nbsp;Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z&nbsp;Ducha svatého, narodil se z&nbsp;Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován, umřel a&nbsp;byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z&nbsp;mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i&nbsp;mrtvé.</em><br><em>Věřím v&nbsp;Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a&nbsp;život věčný.<br>Amen.</em></p>
<cite>Apoštolské vyznání víry</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Co to je, ono vyznání víry a&nbsp;k&nbsp;čemu slouží? Jednoduše řečeno jde o&nbsp;text, kterým se člověk hlásí ke své víře, k&nbsp;tomu, v&nbsp;co věří. Vyznání víry je zřetelně trinitární – věřím v&nbsp;Boha Otce, Ježíše Krista a&nbsp;v&nbsp;Ducha svatého. Tak to má být, to je křesťanství. Ale po pravdě, ještě jsem neslyšel nikoho, kdo by – při otázce typu <em>V&nbsp;co věříš?</em> – začal recitovat vyznání víry čili krédo, z&nbsp;latinského <em>credo</em> – věřím. Vyznání víry je liturgický text, který se čte při různých příležitostech na shromážděních církve, ať už jsou to bohoslužby, mše, nebo jiný křesťanský rituál. Pěkně to charakterizuje Wikipedie, která uvádí, že <em>vyznání víry je nedlouhý text, kterým se věřící veřejně přihlašuje k&nbsp;hlavním článkům své&nbsp;víry</em>. (Zdroj: <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A9do" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikipedie</a>)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Na Wikipedii je také zajímavě popsaný vznik kréda, který by nám mohl pomoci ještě lépe pochopit jeho význam. Cituji:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Když se rané křesťanství na samém počátku rozcházelo se židovstvím, odmítli jeho představitelé stavět je na národním či etnickém principu a&nbsp;omezit se na „křesťany ze židovství“ (viz Sk 10,1-48; Sk 15,1-35; Ga 2,1-10). Vznikající křesťanská církev se tedy nevymezovala ani sídlem (jako většina antických kultů), ani jazykem, ani původem svých věřících. Tím však zároveň vznikla potřeba nějakého jiného vymezení, jímž se stalo „vyznání víry“ tj. přihlášení se k&nbsp;určitému obsahu této víry (odtud konfese).</em></p>
<cite>Zdroj: <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A9do" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikipedie</a></cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">To jsou důležité informace. Vždycky, když slyším nebo čtu – obvykle z&nbsp;úst či pera politiků – pojem <em>křesťanská Evropa</em>, říkám si jednak co asi dotyčný o&nbsp;křesťanství ví, a&nbsp;také mně okamžitě v&nbsp;hlavě vyvstanou Ježíšova slova z&nbsp;poslední kapitoly Evangelia podle Marka: <strong><em>Jděte do celého světa a&nbsp;kažte evangelium všemu stvoření.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Marek16%2C15" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mk 16,15</a> /ČEP/) Závěrečným <em>amen</em> se člověk po vyslovení vyznání víry přiznává nejen k&nbsp;tomu, v&nbsp;co věří, ale zároveň se připojuje k&nbsp;celosvětové církvi Kristově bez ohledu na denominaci, ke které se hlásí. Uznávám, že pojem <em>celosvětová církev</em> může znít trochu nabubřele, nicméně je to fakt. Ježíš nepřišel na tento svět, aby založil nějakou místní křesťanskou buňku kdesi na břehu Galilejského jezera, nýbrž proto, aby jeho učení bylo pro každého, kdo jej přijme za své. Ostatně, vrátím-li se ke zmíněnému pojmu <em>křesťanská Evropa</em>, pak podle průzkumů naopak v&nbsp;Evropě nebo také ve Spojených státech amerických počet křesťanů bohužel klesá, aby však nabýval v&nbsp;oblastech, jako je subsaharská Afrika, latinská Amerika, ale také v&nbsp;Jižní Koreji a&nbsp;– přestože jsou zde křesťané pronásledováni – i&nbsp;v&nbsp;Číně. Ale to jsem trochu odbočil od vyznání víry.</p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;tomto dílu budu mluvit o&nbsp;Apoštolském vyznání víry. Je třeba ale dodat, že nejde o&nbsp;jediné krédo v&nbsp;křesťanství užívané či vyznávané. Existuje také například Nicejské vyznání víry, Nicejsko-konstantinopolské, nazývané také někdy Nicejsko-cařihradské, nebo Chalkedonské vyznání víry. Není účelem této epizody popisovat jednotlivá kréda, uvedu jenom, že první tři vyznání jsou ve shodě s&nbsp;Apoštolským taktéž trinitární čili vyznávají Otce, Syna a&nbsp;Ducha svatého, kdežto poslední zmíněné, Chalkedonské vyznání víry je silně christologické – zaměřené na Ježíše Krista.</p>



<p class="wp-block-paragraph">„Naše“ Apoštolské vyznání víry je patrně nejpoužívanější, ve své&nbsp;liturgii ho mají jak katolíci nebo starokatolíci, tak i&nbsp;protestanté – evangelíci, luteráni nebo anglikánská církev. Legenda praví, že pochází od samotných Ježíšových apoštolů – odtud tedy jeho název, nicméně reálné období jeho vzniku leží někde mezi druhým až devátým stoletím našeho letopočtu.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/James-Tissot_Jezis-pred-Pilatem-Prvni-rozhovor.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1188" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/James-Tissot_Jezis-pred-Pilatem-Prvni-rozhovor-1200x696.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1188" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/James-Tissot_Jezis-pred-Pilatem-Prvni-rozhovor.jpg" alt="James Tissot: Ježíš před Pilátem, první rozhovor (19. stol.) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3153" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/James-Tissot_Jezis-pred-Pilatem-Prvni-rozhovor.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/James-Tissot_Jezis-pred-Pilatem-Prvni-rozhovor-1200x696.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/James-Tissot_Jezis-pred-Pilatem-Prvni-rozhovor-768x446.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/James-Tissot_Jezis-pred-Pilatem-Prvni-rozhovor-1536x891.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/James-Tissot_Jezis-pred-Pilatem-Prvni-rozhovor-1980x1149.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">James Tissot: Ježíš před Pilátem, první rozhovor (19. stol.) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jesus_Before_Pilate,_First_Interview.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Nemusíte mít obavy, nechystám se rozebírat celý text Apoštolského vyznání víry, chci se zastavit pouze u&nbsp;dvou malých částí. Na konci epizody&nbsp;tohoto podcastu s&nbsp;názvem <a href="https://biblismy.cz/114-umyt-si-nad-necim-ruce_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Umýt si (nad něčím) ruce</a>, v&nbsp;níž se velmi často skloňuje jméno Pilát Pontský – protože to byl on, kdo si umyl ruce nad Ježíšem – jsem si položil otázku: Proč musí být Pilátovo jméno v&nbsp;krédu? Proč musí být text o&nbsp;svaté trojici „pošpiněný“ zmiňováním tohoto padoucha? A&nbsp;slíbil jsem, že jakmile najdu odpověď, seznámím vás s&nbsp;ní. Zde je tedy výsledek mého „bádání“:</p>



<p class="wp-block-paragraph">Pilátovo jméno v&nbsp;krédu má hned trojí opodstatnění. Jednak stvrzuje reálnou historicitu a&nbsp;představuje jakési časové razítko. To, že římský místodržitel Pontius Pilát skutečně žil, a&nbsp;bylo to na začátku našeho letopočtu, potvrzují spisy učenců, jako byli Tacitus, Josephus Flavius, Filón Alexandrijský nebo Eusebios. Čili autoři, kterým se takříkajíc dá věřit. To pochopitelně zároveň jistým způsobem potvrzuje historicitu všech důležitých událostí, které se v&nbsp;souvislosti s&nbsp;Pilátem a&nbsp;Ježíšem staly.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Pilát zároveň představuje nejvyšší světskou moc v&nbsp;tehdejším Izraeli. To je patrně druhým důvodem, proč se ve vyznání víry nachází Pilátovo jméno. Tedy, nachází se tam jako připomenutí, že žádná světská moc nestojí nad mocí Boží. Apoštol Pavel v&nbsp;osmé kapitole listu Římanům píše:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani v</em></strong><strong><em>ýšiny ani hlubiny, ani co jin</em></strong><strong><em>ého v&nbsp;cel</em></strong><strong><em>ém tvorstvu nedok</em></strong><strong><em>áže n</em></strong><strong><em>ás odlou</em></strong><strong><em>čit od l</em></strong><strong><em>ásky Bo</em></strong><strong><em>ží, kter</em></strong><strong><em>á je v&nbsp;Kristu Je</em></strong><strong><em>žíši, na</em></strong><strong><em>šem P</em></strong><strong><em>ánu.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/%C5%98%C3%ADman%C5%AFm8%2C38-39" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Ř 8,38–39</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Ani mocnosti, ani žádná moc…</em></strong> nás, nedokáže odloučit od lásky Boží. Pilát to zkusil, i&nbsp;když, jak víme, se do toho zrovna moc nehrnul, nicméně ani tak to nevyšlo.</p>



<p class="wp-block-paragraph">A&nbsp;důvod třetí? Zmínění jména představitele římské okupační moci zároveň připomíná naplnění starozákonních proroctví – zde již myšleno obecně, včetně ukřižování a&nbsp;zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jako příklad si můžeme přečíst třeba krátký druhý Žalm:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?<br>Srocuj</em></strong><strong><em>í se kr</em></strong><strong><em>álov</em></strong><strong><em>é zem</em></strong><strong><em>ě, vl</em></strong><strong><em>ádcov</em></strong><strong><em>é se spolu umlouvaj</em></strong><strong><em>í proti Hospodinu a&nbsp;pomazan</em></strong><strong><em>ému jeho: </em></strong><strong><em>„Zp</em></strong><strong><em>řetrh</em></strong><strong><em>áme jejich pouta, jejich provazy pry</em></strong><strong><em>č odhod</em></strong><strong><em>íme.</em></strong><strong><em>“<br>Ten, jen</em></strong><strong><em>ž tr</em></strong><strong><em>ůn</em></strong><strong><em>í v&nbsp;nebes</em></strong><strong><em>ích, se sm</em></strong><strong><em>ěje, Panovn</em></strong><strong><em>íkovi jsou k&nbsp;sm</em></strong><strong><em>íchu.<br>Jednou k&nbsp;nim promluv</em></strong><strong><em>í v&nbsp;hn</em></strong><strong><em>ěvu, ve sv</em></strong><strong><em>ém rozl</em></strong><strong><em>ícen</em></strong><strong><em>í je napln</em></strong><strong><em>í d</em></strong><strong><em>ěsem: </em></strong><strong><em>„J</em></strong><strong><em>á jsem ustanovil sv</em></strong><strong><em>ého kr</em></strong><strong><em>ále na Sij</em></strong><strong><em>ónu, na sv</em></strong><strong><em>é svat</em></strong><strong><em>é ho</em></strong><strong><em>ře!</em></strong><strong><em>“<br>P</em></strong><strong><em>řednesu Hospodinovo rozhodnut</em></strong><strong><em>í. On mi </em></strong><strong><em>řekl: </em></strong><strong><em>„Ty jsi m</em></strong><strong><em>ůj syn, j</em></strong><strong><em>á jsem t</em></strong><strong><em>ě dnes zplodil.<br>Po</em></strong><strong><em>žádej, a&nbsp;národy ti předám do dědictví, v&nbsp;trvalé vlastnictví i&nbsp;dálavy země.  <br>Rozdrt</em></strong><strong><em>íš je </em></strong><strong><em>železnou hol</em></strong><strong><em>í, rozbije</em></strong><strong><em>š je jak n</em></strong><strong><em>ádobu z&nbsp;hl</em></strong><strong><em>íny.</em></strong><strong><em>“<br>Nu</em></strong><strong><em>že, kr</em></strong><strong><em>álov</em></strong><strong><em>é, m</em></strong><strong><em>ějte rozum, dejte na v</em></strong><strong><em>ýstrahu, soudcov</em></strong><strong><em>é zem</em></strong><strong><em>ě!<br>Slu</em></strong><strong><em>žte Hospodinu s&nbsp;b</em></strong><strong><em>ázn</em></strong><strong><em>í a&nbsp;j</em></strong><strong><em>ásejte s&nbsp;chv</em></strong><strong><em>ěn</em></strong><strong><em>ím.<br>L</em></strong><strong><em>íbejte syna, a</em></strong><strong><em>ť se nerozhn</em></strong><strong><em>ěv</em></strong><strong><em>á, a</em></strong><strong><em>ť na cest</em></strong><strong><em>ě nezhynete, jestli</em></strong><strong><em>že jen m</em></strong><strong><em>álo vzplane hn</em></strong><strong><em>ěvem. Blaze v</em></strong><strong><em>šem, kte</em></strong><strong><em>ří se k&nbsp;n</em></strong><strong><em>ěmu ut</em></strong><strong><em>íkaj</em></strong><strong><em>í!</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/%C5%BDalm2" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Ž 2</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Bůh se nebojí lidského vzdoru, naopak se mu směje, zpívá ve 2. Žalmu král David, jemuž je autorství této oslavné písně přisuzováno. Potvrzují to ve své modlitbě ve 4. kapitole knihy Skutků Ježíšovi apoštolové. Poté, co byli Petr a&nbsp;Jan po vyšetřování uzdravení chromého muže propuštění židovskou veleradou – ovšem tedy se „zákazem činnosti“ – apoštolové parafrázují právě druhý Žalm:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>[…] „Pane, který jsi učinil nebe i&nbsp;zemi i&nbsp;moře a&nbsp;všecko, co je v&nbsp;nich, ty jsi skrze Ducha svat</em></strong><strong><em>ého </em></strong><strong><em>ústy na</em></strong><strong><em>šeho otce Davida, sv</em></strong><strong><em>ého slu</em></strong><strong><em>žebn</em></strong><strong><em>íka, </em></strong><strong><em>řekl: </em></strong><strong><em>‚Pro</em></strong><strong><em>č zu</em></strong><strong><em>ří pohan</em></strong><strong><em>é hn</em></strong><strong><em>ěvem a&nbsp;n</em></strong><strong><em>árody osnuj</em></strong><strong><em>í marn</em></strong><strong><em>á spiknut</em></strong><strong><em>í? Povst</em></strong><strong><em>ávaj</em></strong><strong><em>í kr</em></strong><strong><em>álov</em></strong><strong><em>é zem</em></strong><strong><em>ě a&nbsp;vlada</em></strong><strong><em>ři se srocuj</em></strong><strong><em>í proti Hospodinu a&nbsp;jeho Mesi</em></strong><strong><em>áši.</em></strong><strong><em>‘<br>Opravdu se srotili v&nbsp;tomto m</em></strong><strong><em>ěst</em></strong><strong><em>ě Herodes a&nbsp;Pontius Pil</em></strong><strong><em>át spolu s&nbsp;pohany i&nbsp;s&nbsp;n</em></strong><strong><em>árodem izraelsk</em></strong><strong><em>ým proti tv</em></strong><strong><em>ému svat</em></strong><strong><em>ému slu</em></strong><strong><em>žebn</em></strong><strong><em>íku Je</em></strong><strong><em>žíšovi, kter</em></strong><strong><em>ého jsi posv</em></strong><strong><em>ětil, a&nbsp;vykonali, co tv</em></strong><strong><em>á ruka a&nbsp;tv</em></strong><strong><em>á v</em></strong><strong><em>ůle p</em></strong><strong><em>ředem ur</em></strong><strong><em>čila.<br>Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a&nbsp;dej svým služebníkům, aby s&nbsp;odvahou a&nbsp;odhodlaně mluvili tvé slovo; a&nbsp;vztahuj svou ruku k&nbsp;uzdravov</em></strong><strong><em>án</em></strong><strong><em>í, </em></strong><strong><em>či</em></strong><strong><em>ň znamen</em></strong><strong><em>í a&nbsp;z</em></strong><strong><em>ázraky skrze jm</em></strong><strong><em>éno sv</em></strong><strong><em>ého svat</em></strong><strong><em>ého slu</em></strong><strong><em>žebn</em></strong><strong><em>íka Je</em></strong><strong><em>žíše.</em></strong><strong><em>“</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Skutky%20apo%C5%A1tol%C5%AF4%2C24-30" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Sk 4,24–30</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Tolik tedy k&nbsp;Pilátově <em>přítomnosti</em> v&nbsp;Apoštolském vyznání víry. Myslím, že tohoto římského zbabělce už máme nyní akorát tak dost, tudíž můžeme přejít ke druhému tajemství kréda, a&nbsp;totiž k&nbsp;otázce: Co dělal Ježíš v&nbsp;pekle, kam podle textu vyznání víry sestoupil po své smrti?</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Ludovico-Mazzolino_Kristus-pred-Pilatem.jpg" data-lbwps-width="1777" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Ludovico-Mazzolino_Kristus-pred-Pilatem.jpg"><img decoding="async" width="1777" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Ludovico-Mazzolino_Kristus-pred-Pilatem.jpg" alt="Ludovico Mazzolino: Kristus před Pilátem (asi 1525) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3154" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Ludovico-Mazzolino_Kristus-pred-Pilatem.jpg 1777w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Ludovico-Mazzolino_Kristus-pred-Pilatem-1200x1383.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Ludovico-Mazzolino_Kristus-pred-Pilatem-768x885.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Ludovico-Mazzolino_Kristus-pred-Pilatem-1333x1536.jpg 1333w" sizes="(max-width: 1777px) 100vw, 1777px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Ludovico Mazzolino: Kristus před Pilátem (asi 1525) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ludovico_Mazzolino_-_Christ_before_Pilate_-_WGA14719.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Hned poté, co padne Pilátovo jméno, zaznívá v&nbsp;Apoštolském vyznání víry tato věta: <em>byl ukřižován, umřel a&nbsp;byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z&nbsp;mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i&nbsp;mrtvé.</em>Slova o&nbsp;tom, že <em>sestoupil do pekel</em>, se nacházejí pouze v&nbsp;Apoštolském vyznání víry – v&nbsp;ostatních je nenajdete. Není to zvláštní? Možná ano, možná ne. My si nejprve řekneme, co je myšleno oním peklem. Protože pohádkovými představami strašlivých nebo naopak hloupých čertů se zde vážně zabývat nebudeme.</p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;řečtině je v&nbsp;Apoštolském vyznání víry na místě našeho pojmu <em>peklo,</em> slovo <em>κατώτατα</em> [katótata], které znamená <em>dno</em> nebo <em>něco, co je nízko, dole</em>. Peklo sice obecně vnímáme jako něco, co je dole, nicméně Bible v&nbsp;případě významů, odpovídajících našemu peklu, pracuje s&nbsp;jinými pojmy – ve starozákonní hebrejštině je to <em>šeól</em> a&nbsp;v&nbsp;řečtině pak <em>hádés </em>nebo<em> gehenna</em>. Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI k&nbsp;tomu uvádí:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Oba termíny, hebr.&nbsp;š<sup>e</sup>&#8218;ól&nbsp;(podsvětí) a&nbsp;řec.&nbsp;hádés&nbsp;(říše/vláda smrti), podobně jako&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/index.php/Hrob" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>hrob</em></a><em>&nbsp;bývají obecně výrazem pro smrt. Naříká-li např. Jákob, že sestoupí za synem do podsvětí (</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_37,35" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Gn 37,35</em></a><em>, nemyslí tím návštěvu v&nbsp;pekle, ale smrt žalem. V&nbsp;rámci tehdejšího obrazu světa se předpokládalo, že toto místo je lokalizováno někde v&nbsp;pod naším světem (</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Nu_16,30" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Nu 16,30</em></a><em>;&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Mt_11,23" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Mt 11,23</em></a><em>), vzdálené od Boha jako dárce života&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Iz_38,18" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Iz 38,18</em></a><em>;), v&nbsp;propasti (abyssos&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=L_8,31" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>L 8,31</em></a><em>;&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=%C5%98_10,7" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Ř 10,7</em></a><em>;&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=L_8,31" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>L 8,31</em></a><em>;&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=%C5%98_10,7" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Ř 10,7</em></a><em>;&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Zj_9,1-11;_20,1-3" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Zj 9,1-11; 20,1-3</em></a><em>) – v&nbsp;nekonečné hlubině v&nbsp;prostoru i&nbsp;v&nbsp;čase, obdobě hebr.&nbsp;t<sup>e</sup>hóm&nbsp;z&nbsp;<a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_1,2" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Gn 1,2</a>&nbsp;(srov.&nbsp;nejhlubší útroby země&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=%C5%BD_63,10" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Ž 63,10</em></a><em>).</em></p>



<p class="wp-block-paragraph"><em>V&nbsp;NZ se v&nbsp;evangeliích užívá i&nbsp;řec. termín&nbsp;gehenna&nbsp;– pořečtěná forma hebr.&nbsp;gé&#8216; hinnóm. Josephus Flavius ani Filón ho neužívají. Ať je původní etymologie slova jakákoli, spojuje se tu představa zániku s&nbsp;ohněm. Jde tak o&nbsp;obraz úplného zániku (</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Mt_5,22.29.30;_10,28;_23,33;_Mk_9,43-47;_L_12,5;_Jk_3,6" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Mt 5,22.29.30; 10,28; 23,33; Mk 9,43-47; L 12,5; Jk 3,6</em></a><em>&nbsp;srov.&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Zj_19,20" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>Zj 19,20</em></a><em>), nikoli&nbsp;pekelných muk, jak se o&nbsp;nich mluví v&nbsp;pseudepigrafní literatuře pozdního židovství (1Hen 22,10n).</em></p>
<cite>Zdroj: <a href="https://ebs.etf.cuni.cz/index.php/Peklo" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI</a></cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Nikde žádní čerti, po Luciferovi ani památky… Kdybych to měl říct velmi krátce, pak Biblické peklo je z&nbsp;mého pohledu – jak ostatně zaznělo v&nbsp;citaci –&nbsp;<em>místo, vzdálené od Boha jako dárce života</em>. Vzdálené nikoliv ve smyslu distance, nýbrž místo, které dost možná může být velmi blízko, ovšem člověk je zde oddělený od Boha. Moc nevěřím na muka v&nbsp;ohnivém jezeře a&nbsp;jiné apokalyptické výjevy. Představa světa bez Boha mě však děsí sama o&nbsp;sobě.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Abychom se ale příliš neodklonili od Apoštolského vyznání víry, budu citovat ještě jednu krátkou část hesla Peklo Encyklopedického biblického slovníku ETF CUNI:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>V&nbsp;raně křesťanském pojetí dochází k&nbsp;účinné christologizaci&nbsp;hádés. Ježíš se stává pánem i&nbsp;nad podsvětím, jak se to odráží v&nbsp;církevním učení o&nbsp;jeho sestoupení do pekla v&nbsp;mezidobí od smrti do vzkříšení. Odvozuje se m. j. od&nbsp;</em><a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=1P_3,19" target="_blank" rel="noreferrer noopener"><em>1P 3,19</em></a><em>, kde čteme jak vzbouřené mocnosti (padlí andělé z&nbsp;dob Noemových&nbsp;<a href="https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_6,1-4" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Gn 6,1-4</a>?) jsou (zřejmě v&nbsp;podsvětí)&nbsp;drženi ve vazbě&nbsp;a čekají na soud. Tyto představy mají většinou varovnou (parenetickou) funkci.</em></p>
<cite>Zdroj: <a href="https://ebs.etf.cuni.cz/index.php/Peklo" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI</a></cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Tak! A&nbsp;je to tady. Sestoupení do pekla v&nbsp;Apoštolském vyznání víry se odvozuje od 19. verše 3. kapitoly Prvního listu apoštola Petra. Já jej nyní přečtu spolu s&nbsp;veršem jemu předcházejícím a&nbsp;po něm následujícím:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Vždyť i&nbsp;Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k&nbsp;Bohu. Byl usmrcen v&nbsp;těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s&nbsp;trestem, pokud se stavěl koráb, v&nbsp;němž bylo z&nbsp;vody zachráněno jenom osm lidí.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20list%20Petr%C5%AFv3%2C18-20" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Pt 3,18–20</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Jak to říct jednoduše? Ježíš zkrátka po své smrti sestoupil do pekla oznámit onomu <em>světu bez Boha</em>, že smrt byla poražena. Možná byste si mohli říct, že by bylo logičtější, kdyby to udělal až po svém zmrtvýchvstání. Pak by to mělo jistě větší váhu. Na tom určitě něco je, ovšem Ježíš zvolil, abych tak řekl, <em>lidský postup</em>. Proč? Protože byl a&nbsp;je stále vtěleným Bohem. Bohem a&nbsp;člověkem v&nbsp;jedné osobě.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Herrada-z-Landsberga_Hortus-Deliciarum_Peklo.jpg" data-lbwps-width="1604" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Herrada-z-Landsberga_Hortus-Deliciarum_Peklo.jpg"><img decoding="async" width="1604" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Herrada-z-Landsberga_Hortus-Deliciarum_Peklo.jpg" alt="Herrada z Landsberga: Peklo (z obrazové encyklopedie Hortus deliciarum /Zahrada rozkoší/, 1180) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3151" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Herrada-z-Landsberga_Hortus-Deliciarum_Peklo.jpg 1604w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Herrada-z-Landsberga_Hortus-Deliciarum_Peklo-1200x1532.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Herrada-z-Landsberga_Hortus-Deliciarum_Peklo-768x981.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Herrada-z-Landsberga_Hortus-Deliciarum_Peklo-1203x1536.jpg 1203w" sizes="(max-width: 1604px) 100vw, 1604px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Herrada z&nbsp;Landsberga: Peklo (z obrazové encyklopedie Hortus deliciarum /Zahrada rozkoší/, 1180) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hortus_Deliciarum_-_Hell.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">O&nbsp;pekle v&nbsp;biblickém pojetí by se dalo mluvit ještě hodně dlouho. Mohli bychom řešit, jak je to s&nbsp;dušemi zemřelých lidí, s&nbsp;nenapravitelnými hříšníky, nebo těmi, kteří nepřijali Ježíše Krista. Já osobně se však těmito otázkami nijak zvlášť nezabývám, a&nbsp;proto kvůli nim ani nebudu dál prodlužovat tuto epizodu podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong>. To bychom se taky mohli dostat třeba až k&nbsp;očistci, jakožto „katolické instituci“, kterou osobně rozhodně nesdílím a&nbsp;nepřijímám.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ať tak či tak, doufám, že jsem v&nbsp;tomto dílu snad srozumitelně a&nbsp;řekněme i&nbsp;relevantně vysvětlil, proč v&nbsp;Apoštolském vyznání tak „trčí“ Pilátovo jméno, a&nbsp;co dělal Ježíš po své smrti v&nbsp;pekle. Potažmo, co se peklem v&nbsp;křesťanství, na rozdíl od obecných více či méně pohádkových představ, myslí.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.</strong></p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Hieronymus-Bosch_Videni-posmrtneho-zivota-Peklo.jpg" data-lbwps-width="1600" data-lbwps-height="3553" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Hieronymus-Bosch_Videni-posmrtneho-zivota-Peklo.jpg"><img decoding="async" width="1600" height="3553" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Hieronymus-Bosch_Videni-posmrtneho-zivota-Peklo.jpg" alt="Hieronymus Bosch: Vidění posmrtného života; Peklo (cca 1490–1516) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3152" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Hieronymus-Bosch_Videni-posmrtneho-zivota-Peklo.jpg 1600w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Hieronymus-Bosch_Videni-posmrtneho-zivota-Peklo-1200x2665.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Hieronymus-Bosch_Videni-posmrtneho-zivota-Peklo-768x1705.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Hieronymus-Bosch_Videni-posmrtneho-zivota-Peklo-692x1536.jpg 692w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/09/Hieronymus-Bosch_Videni-posmrtneho-zivota-Peklo-922x2048.jpg 922w" sizes="(max-width: 1600px) 100vw, 1600px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Hieronymus Bosch: Vidění posmrtného života; Peklo (cca 1490–1516) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Accademia_-_Visioni_dell%27Aldil%C3%A0_-_L%27inferno_-_Bosch.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/127-pilat-v-kredu-a-jezis-v-pekle_txt/">127 | Pilát v&nbsp;krédu a&nbsp;Ježíš v&nbsp;pekle</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/127-pilat-v-kredu-a-jezis-v-pekle_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>126 &#124; Díky Bohu</title>
		<link>https://biblismy.cz/126-diky-bohu_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/126-diky-bohu_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 21 Aug 2025 22:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[1Kor 1]]></category>
		<category><![CDATA[1Kor 14]]></category>
		<category><![CDATA[1Kor 15]]></category>
		<category><![CDATA[1Pt 5]]></category>
		<category><![CDATA[1Te 5]]></category>
		<category><![CDATA[Ef 5]]></category>
		<category><![CDATA[Fp 1]]></category>
		<category><![CDATA[J 10]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3136</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 22. 8. 2025 Slovní spojení díky Bohu kolem sebe slýcháme dnes a&#160;denně, a&#160;přestože se v&#160;něm vysloveně zmiňuje Bůh, rozhodně se nedá říct, že by ho používali výhradně lidé věřící. Jde o&#160;zažitý frazém, u&#160;nějž, podle mého názoru, jeho duchovní přesah naprostá většina lidí vůbec nevnímá. Je to podobné, [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/126-diky-bohu_txt/">126 | Díky Bohu</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/126-diky-bohu/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 22. 8. 2025</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph">Slovní spojení <strong>díky Bohu</strong> kolem sebe slýcháme dnes a&nbsp;denně, a&nbsp;přestože se v&nbsp;něm vysloveně zmiňuje Bůh, rozhodně se nedá říct, že by ho používali výhradně lidé věřící. Jde o&nbsp;zažitý frazém, u&nbsp;nějž, podle mého názoru, jeho duchovní přesah naprostá většina lidí vůbec nevnímá. Je to podobné, jako když někoho naprosto automaticky pozdravíme slovy <strong>Dobrý den</strong>, a&nbsp;pravděpodobně si ani neuvědomujeme, že mu vlastně přejeme… dobré prožití dne. Ale tak to v&nbsp;jazyce někdy bývá. I&nbsp;přesto bych se na děkování Bohu v&nbsp;tomto dílu podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> rád podíval podrobněji.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Příjemný poslech vám přeje Petr Lindner.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph">Fráze <strong>díky Bohu</strong> se v&nbsp;drtivé většině případů používá v&nbsp;pozitivním významu. Těžko asi někdo řekne například: „<em>Díky Bohu, že jsem ráno zase zaspal a&nbsp;přišel do práce o&nbsp;hodinu později. Díky tomu jsem dostal okamžitou výpověď“</em> :-) Čeština je však velmi mnohotvárná a <strong>díky Bohu</strong> lze použít i&nbsp;v&nbsp;jiném smyslu. Jestliže někomu řeknu: <em>„Díky Bohu, že jsi tady tak brzy,“</em> přičemž dotyčný má hodinové zpoždění, jde samozřejmě o&nbsp;ironii až sarkasmus. No a&nbsp;pokud si ulevíte slovy: <em>„Díky Bohu, že už to mám za sebou,“</em> sice Bohu děkujete v&nbsp;pozitivním významu, ale to, co už máte za sebou, nejspíš znovu zažít nechcete.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Mimochodem, ono (převážně) pozitivní vyznění fráze <strong>díky Bohu</strong> souvisí právě s&nbsp;prvním slovem <em>díky</em>. Mnoho lidí nejspíš zapomnělo, že existuje také pojem <em>kvůli</em>, aby ho nevhodně nahrazovali právě slovem <em>díky</em>. Já jsem to – záměrně špatně – použil před chvílí, když jsem v&nbsp;příkladu negativního využití fráze <strong>díky Bohu</strong> řekl: „<em>Díky</em><em> tomu jsem dostal okamžitou výpověď.“</em> Výpověď dotyčný nedostal <em>díky</em> tomu, že zase přišel pozdě, nýbrž <em>kvůli</em> tomu, že si nedokáže nařídit budík. Jiný příklad – řeknu-li: <em>„Díky tomu, že je velké sucho, nebudu mít letos na zahrádce žádné ovoce,“</em> je to stylisticky špatně. Dobroty ze zahrádky nebudete mít <em>kvůli</em> tomu, že dlouho nepršelo. Nikoliv <em>díky</em> suchému létu. Za negativní věci zkrátka neděkujeme. Proto říkám: <em>„Díky Bohu jsem ve svém věku zdravý, a&nbsp;i&nbsp;ten mozek mi ještě docela slouží,“</em> jedním dechem však dodávám <em>„Kvůli vlastní lenosti ale bohužel málo sportuju.“</em></p>



<p class="wp-block-paragraph">A&nbsp;ještě jedna zajímavost: Frázi <strong>díky Bohu</strong> lze psát nejen jako dvě slova, ale také dohromady čili hezky česky jako spřežku – <strong>díkybohu</strong>. Pravidla českého pravopisu to umožňují, tak jestliže se vám tato podoba líbí víc, klidně ji používejte. V&nbsp;mluvené řeči se to ale samozřejmě nijak neprojeví :-)</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jan-Brueghel-mladsi_Raj-se-stvorenim-Evy.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1621" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jan-Brueghel-mladsi_Raj-se-stvorenim-Evy-1200x950.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1621" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jan-Brueghel-mladsi_Raj-se-stvorenim-Evy.jpg" alt="Jan Brueghel mladší: Ráj se stvořením Evy (1636–1640) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3137" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jan-Brueghel-mladsi_Raj-se-stvorenim-Evy.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jan-Brueghel-mladsi_Raj-se-stvorenim-Evy-1200x950.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jan-Brueghel-mladsi_Raj-se-stvorenim-Evy-768x608.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jan-Brueghel-mladsi_Raj-se-stvorenim-Evy-1536x1216.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jan-Brueghel-mladsi_Raj-se-stvorenim-Evy-1980x1567.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Jan Brueghel mladší: Ráj se stvořením Evy (1636–1640) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Paradise_with_the_Creation_of_Eve_(SM_1097).png" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Možná vás překvapí, že v&nbsp;samotné Bibli se slovní spojení <strong>díky Bohu</strong> – ve významu, v&nbsp;jakém ho nejčastěji v&nbsp;běžném jazyku používáme – nachází méně často, než bychom čekali. Obvyklejší jsou výzvy <strong><em>vzdávejte díky Bohu</em></strong> nebo <strong><em>vzdávání díky Bohu</em></strong> v&nbsp;přítomném či minulém času. Doslova učebnicový příklad – 5. kapitola Listu Efeským, 20. verš:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>[…] a&nbsp;vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a&nbsp;Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.</em></strong> </p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Efezsk%C3%BDm5%2C20" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Ef 5,20</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;„našem“ významu používá <strong>díky Bohu</strong> převážně a&nbsp;skoro až bych řekl exkluzivně apoštol Pavel ve svých dopisech.</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Děkuji&nbsp;Bohu&nbsp;svému při každé vzpomínce na vás</em></strong>, (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Filipsk%C3%BDm1%2C3" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Fp 1,3</a> /ČEP/) píše na začátku Listu Filipským; <strong><em>Stále za vás&nbsp;Bohu&nbsp;děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v&nbsp;Kristu Ježíši</em></strong>, (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20Korintsk%C3%BDm1%2C4" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Kor 1,4</a> /ČEP/) čteme v&nbsp;První epištole Korintským, abychom pak ve 14. kapitole této knihy zaznamenali slova: <strong><em>Děkuji&nbsp;Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni</em></strong>. (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20Korintsk%C3%BDm14%2C18" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Kor 14,8</a> /ČEP/)</p>



<p class="wp-block-paragraph">A&nbsp;tak bychom mohli pokračovat dál, byť si tedy ještě všimneme malé stylistické změny v&nbsp;15. kapitole téhož dopisu, kde Pavel píše:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Chvála buď&nbsp;Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20Korintsk%C3%BDm15%2C57" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Kor 15,57</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Frázi <strong>chvála Bohu</strong> přece v&nbsp;současném jazyku také používáme, že ano? Jak se zdá, <strong>díky Bohu</strong> a <strong>chvála Bohu</strong> by tedy mohly být jakési synonymní fráze. No…, ano i&nbsp;ne. V&nbsp;moderním jazyku, kdy tato slovní spojení převážně používáme, jak už jsem řekl, automaticky, to nejspíš platí. Jestliže tedy použijeme <strong>díky Bohu</strong> nebo <strong>chvála Bohu</strong>, má to stejné vyznění, jde o&nbsp;synonymní frázi. Biblický jazyk však funguje trochu jinak – pojmy <strong>díky</strong> a <strong>chvála</strong>, byť tedy mají mnoho společného, obecně vnímá mírně odlišně. Když se v&nbsp;Bibli <strong>děkuje Bohu</strong>, nebo je zde vyzýváno k&nbsp;děkování Bohu, je, nebo má to být vyjádření vděčnosti. <strong>Chvála Bohu</strong> pak představuje uznání, uctívání nebo vyvyšování Boha. Jinak řečeno: díky se vyjadřuje za něco, co Bůh udělal, chválí se jednoduše za to, že Bůh je.</p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;současném pojetí v&nbsp;křesťanském prostředí pod slovem chvála myslíme jak modlitby, tak i, ve smyslu původního chvalozpěvu – viz typicky kniha Žalmů –,&nbsp;také písně chval. Občas si dělám trochu legraci z&nbsp;naší evangelické liturgie, kdy bohoslužby, prokládané písněmi, přirovnávám k&nbsp;muzikálu. No a&nbsp;kdybychom se podívali k&nbsp;sestrám a&nbsp;bratrům v&nbsp;evangelikálních církvích, pak zde je zvykem obecně nazývat písně chválami. A&nbsp;u&nbsp;evangelikálů také, podle mě mnohem častěji než v&nbsp;jiných, řekněme tradičních sborech, zaznívá při bohoslužbách slovo Haleluja. To pochází ze stejně znějícího hebrejského výrazu הללויה‎ [haleluja], který znamená <em>Chvalte Hospodina</em> nebo <em>Chvalte Pána</em>.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Tak. Na tomto místě by mohla malá jazykozpytná vložka skončit, abychom se vrátili k&nbsp;původnímu tématu, slovnímu spojení <strong>díky Bohu</strong>.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Secondo-Bianchi_Buh-tvori-slunce-a-mesic.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1690" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Secondo-Bianchi_Buh-tvori-slunce-a-mesic-1200x990.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1690" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Secondo-Bianchi_Buh-tvori-slunce-a-mesic.jpg" alt="Secondo Bianchi: Bůh tvoří slunce a měsíc (1785) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3142" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Secondo-Bianchi_Buh-tvori-slunce-a-mesic.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Secondo-Bianchi_Buh-tvori-slunce-a-mesic-1200x990.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Secondo-Bianchi_Buh-tvori-slunce-a-mesic-768x634.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Secondo-Bianchi_Buh-tvori-slunce-a-mesic-1536x1268.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Secondo-Bianchi_Buh-tvori-slunce-a-mesic-1980x1634.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Secondo Bianchi: Bůh tvoří slunce a&nbsp;měsíc (1785) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:God_creating_the_sun_and_moon_PK-P-144.005,_PK-P-144.161.tiff?page=1" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Opusťme tezi, kdy frazém <strong>díky Bohu</strong> používáme automaticky, aniž bychom přemýšleli nad jeho obsahem, a&nbsp;zkusme se zamyslet nad otázkami <em>proč</em> a <em>za co</em>. Za co a&nbsp;proč Bohu děkujeme? Mohli bychom říct, že je to v&nbsp;Bibli takříkajíc předepsáno. Je to opět apoštol Pavel, který na konci poslední kapitoly Prvního listu Tesalonickým píše:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v&nbsp;Kristu Ježíši pro vás.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20Tesalonick%C3%BDm5%2C18">1Te 5,18</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Nebo, tentokrát v&nbsp;předposlední kapitole epištoly Efeským, uvádí:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Zpívejte Pánu, chvalte ho z&nbsp;celého srdce a&nbsp;vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a&nbsp;Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Efezsk%C3%BDm5%2C19-20">Ef 5,19–20</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Zde si můžete všimnout, že Pavel vyzývá adresáty svého dopisu jak k&nbsp;děkování Bohu, tak i&nbsp;ke chvále Boha. Proto jsem také před chvílí řekl, že <em>díky</em> a <em>chvála</em> mají mnoho společného. Nebo možná lépe –&nbsp;tak nějak patří k&nbsp;sobě.</p>



<p class="wp-block-paragraph">No ale jak asi sami uznáte, to, že se děkování Bohu v&nbsp;Bibli doporučuje, je sice dobrý důvod k&nbsp;následování, ale zároveň trochu… teď nevím, jak se správně vyjádřit… zkrátka je to trochu chabá pohnutka, proč Bohu děkovat. Poděkování je vyjádřením vděčnosti, slova díků by měla jít ze srdce, nikoliv jen proto, že je to někde – i&nbsp;když ve svaté knize – předepsáno.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Uznávám, že otázka: <em>Za co Bohu děkovat</em>, je zároveň poněkud nešťastně položená. Samozřejmě, když řeknu: <em>Díky Bohu za to, že jsem stále zdravý</em>, děkuji za to, že nemusím běhat po doktorech, dodržovat medikaci a&nbsp;třeba se trápit v&nbsp;bolestech nebo s&nbsp;jiným zdravotním omezením. Otázka <em>Za co?</em> však směřuje k&nbsp;řekněme celkovému kontextu. Nebojím se totiž poněkud lapidárně říct, že Bohu jednoduše děkujeme za všechno. Proč? Protože stvořil tento svět. Bez něj bychom neděkovali vůbec, protože bychom zkrátka nebyli :-) Bůh stvořil tento svět a&nbsp;s&nbsp;vydatnou pomocí Ducha Svatého, nás tímto světem také provádí – to je, myslím, hodně pádný důvod k&nbsp;vděčnosti a&nbsp;tedy i&nbsp;k&nbsp;děkování.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Na tomto místě mi dovolte malou vsuvku: Křesťanská víra má mnoho podob, nezřídka i&nbsp;více či méně bizarních podob. Znám například jednoho člověka, který se považuje za křesťana, ovšem zároveň věří na reinkarnaci. Marně jsem se mu snažil vysvětlit, že tím v&nbsp;podstatě popírá smysl a&nbsp;význam Ježíšova vzkříšení a&nbsp;de facto tak neguje celý princip křesťanství, ať tedy pojem <em>princip křesťanství</em> zní jakkoliv zvláštně. Ne, on je o&nbsp;reinkarnaci přesvědčený. Napadlo mě však, zeptat se ho, jak to má se stvořením. <em>„Věříš, že tento svět stvořil Bůh?“</em> <em>„Ano,“</em> zněla odpověď. <em>„Že Bůh stvořil svět, tomu věřím.“</em> Jsem ten poslední, kdo by měl, a&nbsp;hlavně, kdo by chtěl někomu něco předepisovat, nicméně myslím si, že křesťan by měl věřit, že Bůh stvořil svět. Nemusí přijmout, že ho stvořil za šest dní, jak s&nbsp;oblibou říká náš farář. To může být jen součást křesťanského mystéria. Ale i&nbsp;kdyby mu to trvalo mnohem déle – což se čistě pragmaticky u&nbsp;tvoření světa dá předpokládat –&nbsp;nic to nemění na tom, že Bůh je takříkajíc autorem světa. A&nbsp;proto bychom mu měli, jak říká apoštol Pavel, <strong><em>vždycky za všecko </em></strong>děkovat. A… uctívat jej, vyvyšovat, zkrátka chválit Boha. Za to, že je.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Buh-geometr.jpg" data-lbwps-width="1494" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Buh-geometr.jpg"><img decoding="async" width="1494" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Buh-geometr.jpg" alt="Anonym (iluminace na pergamenu, poč. 13. stol.): Bůh geometr | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3141" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Buh-geometr.jpg 1494w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Buh-geometr-1200x1645.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Buh-geometr-768x1053.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Buh-geometr-1121x1536.jpg 1121w" sizes="(max-width: 1494px) 100vw, 1494px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Anonym (iluminace na pergamenu, poč. 13. stol.): Bůh geometr | Zdroj: <a href="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4d/God_the_Geometer.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Abych řekl pravdu, teď mi běží hlavou, jestli jsem předchozí část trochu neodbyl. Když bych to shrnul, tak jsem vlastně pouze konstatoval, že Bohu bychom měli děkovat, potažmo pak jej chválit… za stvoření. Tečka. Důvodů k&nbsp;děkování Bohu je samozřejmě mnohem více, ale jak už jsem řekl, bez stvoření by nebylo za co děkovat. Ovšem pokud byste si otevřeli Bibli, zjistili byste to, co bezpochyby víte i&nbsp;beze mě, a&nbsp;totiž, že ani zde se samotnému stvoření nevěnuje zrovna nadbytek prostoru. První dvě kapitoly knihy Genesis musí stačit.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Mě tato strohost vždycky udivovala. Tak zásadní událost a&nbsp;tak málo je v&nbsp;Bibli popsaná. Jenže když jsem pak nad tím přemýšlel, položil jsem sám sobě otázku: „Co víc by tam ještě mělo být dodáno?“ „Měla snad být součástí příběhu stvoření i&nbsp;Boží projektová dokumentace, jak je tomu málem u&nbsp;popisu zhotovení schrány úmluvy v&nbsp;knize Exodus? Nebo by zde mělo být popsán každý kámen, který Bůh – a&nbsp;na jaké místo – položil?“ Myslím, že by to tuto událost větší neudělalo. Ostatně to snad ani nejde. Tudíž ony dvě kapitoly První knihy Mojžíšovy zkrátka stačí. A&nbsp;my proto postoupíme dál.</p>



<p class="wp-block-paragraph">V&nbsp;předchozí části této epizody podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> jsem citoval apoštola Pavla z&nbsp;Prvního listu Tesalonickým. Jen na okraj: Oba listy Tesalonickým jsou v&nbsp;katolickém prostředí známé také jako listy Soluňanům. Proč tento názvoslovný rozpor? Nejde o&nbsp;rozpor. Soluň je český název dnes miliónového, druhého největšího města Řecka, které se v&nbsp;místním jazyku čili v&nbsp;řečtině jmenuje <em>Θεσσαλονίκη</em> [Tesaloniki].</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ještě jednou tedy opakuji, co apoštol Pavel ve svém listu do Tesaloniky píše: <strong><em>Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v&nbsp;Kristu Ježíši pro vás.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20Tesalonick%C3%BDm5%2C18" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Te 5,18</a> /ČEP/) <strong><em>Za všech okolností</em></strong>, říká Pavel. Ne tedy jenom, když je vám dobře, všechno jde jako po másle, svět kolem vás je zahalený&nbsp;růžovým oparem. Za všech okolností. Tedy i&nbsp;pokud vám dobře není, daří se vám mizerně, podělalo se všechno, co se podělat mohlo a&nbsp;vy začínáte mít pocit, že Pán Bůh na vás úplně kašle. „A v&nbsp;téhle šlamastyce mu mám děkovat? To přece nedává logiku!“ Logiku to možná nedává, ale smysl ano. Poslechněte si, co k&nbsp;tomu píše Kateřina Lachmanová ve své knize <strong>Vězení s&nbsp;klíčem uvnitř</strong>:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Uprostřed existenčních nejistot a&nbsp;strachů mohu Boha chválit ne za to, že nemám čím zaplatit nájem, ale za to, že „jemu na nás záleží“ (1 Petr 5,7). Nemusím z&nbsp;plna hrdla děkovat za to, že můj muž je otrokem alkoholu a&nbsp;děti jsou nevěřící, ale za to, že Bůh je miluje, že je stále hledá, i&nbsp;když oni jej nehledají, a&nbsp;jde za nimi jako za tou zbloudilou ovcí do každé rokle, do každého trní…</em></p>
<cite>Zdroj: Kateřina Lachmanová | Vězení s&nbsp;klíčem uvnitř (Karmelitánské nakladatelství ©2022)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Dává vám to smysl? Mně ano. Boha máme chválit za to, že jemu na nás záleží, píše Kateřina Lachmanová a&nbsp;cituje tím část 7. verše páté kapitoly Prvního listu apoštola Petra: <strong><em>Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20list%20Petr%C5%AFv5%2C7" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1Pt 5,7</a> /ČEP/) A&nbsp;také nás miluje a&nbsp;jde za námi jako za zbloudilými ovcemi, dodává Lachmanová. Zbloudilými ovcemi pravděpodobně myslí Ježíšovo podobenství O&nbsp;ztracené ovci, které najdete v&nbsp;18. kapitole Evangelia podle Matouše nebo v&nbsp;15. kapitole Lukášova evangelia. Možná ale měla autorka knihy <strong>Vězení s&nbsp;klíčem uvnitř</strong> na mysli podobenství O&nbsp;dobrém pastýři, jak je zapsáno v&nbsp;Evangeliu podle Jana. Mně se tato <em>podobnost podobenství</em> zamlouvá více, a&nbsp;proto z&nbsp;něj část přečtu. Janovo evangelium, 10. kapitola, verše 7–15:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>„Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a&nbsp;lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i&nbsp;vycházet a&nbsp;nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a&nbsp;ničil. Já jsem přišel, aby měly život a&nbsp;měly ho v&nbsp;hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a&nbsp;ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a&nbsp;utíká, když vidí, že se blíží vlk. A&nbsp;vlk ovce trhá a&nbsp;rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a&nbsp;ony znají mne, tak jako mě zná Otec a&nbsp;já znám Otce. A&nbsp;svůj život dávám za ovce.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Jan10%2C7-15" target="_blank" rel="noreferrer noopener">J 10,7–15</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce,</em></strong> říká Ježíš, vtělený Bůh. A&nbsp;navrch přidává:<strong><em> Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a&nbsp;ony znají mne, tak jako mě zná Otec a&nbsp;já znám Otce. A&nbsp;svůj život dávám za ovce.</em></strong></p>



<p class="wp-block-paragraph">Ježíš za své ovce, za nás svůj život dal. Bůh Otec obětoval svého syna kvůli lidem. Kvůli vám, kvůli tobě i&nbsp;kvůli mně. Kvůli tomu, že člověka nadevšechno miluje. Potřebujete ještě nějaký další důvod k&nbsp;tomu, abyste Pánu Bohu <strong><em>vždycky a&nbsp;za všechno</em></strong> děkovali?</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Thomas-Cooper-Gotch_Aleluja.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1486" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Thomas-Cooper-Gotch_Aleluja-1200x871.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1486" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Thomas-Cooper-Gotch_Aleluja.jpg" alt="Thomas Cooper Gotch: Aleluja (1896) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3140" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Thomas-Cooper-Gotch_Aleluja.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Thomas-Cooper-Gotch_Aleluja-1200x871.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Thomas-Cooper-Gotch_Aleluja-768x557.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Thomas-Cooper-Gotch_Aleluja-1536x1115.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Thomas-Cooper-Gotch_Aleluja-1980x1437.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Thomas Cooper Gotch: Aleluja (1896) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Thomas_Cooper_Gotch_-_Alleluia_-_Google_Art_Project.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Na tomto místě by mohla epizoda podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> na téma <em>děkování Bohu</em> klidně skončit. Ale mám takové tušení, že leckomu z&nbsp;vás se možná hlavou honí otázka: „To máme Bohu děkovat také za zlo ve světě?“ Jsem si jistý, že se zlem, kterého kolem sebe bohužel vídáme více než dost, nemá Bůh vůbec nic společného. Ostatně před chvílí citovaná slova by tím pěkně pokrytecky popřel. A&nbsp;můj Bůh, Bůh, ve kterého věřím, takový není. Specialistou na konání zla je bohužel sám člověk. Takže „děkovat“, a&nbsp;to ve velkých uvozovkách, za něj můžeme jenom sami sobě.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Na druhou stranu otevřeně říkám, že jsou situace, kdy Bohu neděkuji. Naopak, nadávám mu, až to pěkné není. Když umře můj mladý kamarád, sportovec v&nbsp;plné síle, kterého zabila rakovina, brečím bezmocností a&nbsp;křičím na Boha: „Proč to děláš? Proč to dopouštíš?!“ Někdy jsou v&nbsp;životě člověka tak těžké chvíle, v&nbsp;nichž dost dobře nejde Bohu děkovat. Ale když největší žal utichne, možná si uvědomíme, že Pán Bůh je jediný, kdo na nás trpělivě čeká, aby ve správné chvíli, kterou zná jenom on, naše srdce potěšil způsobem tak překvapivým, jak to dokáže jen Stvořitel světa.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jacopo-Tintoretto_Stvoreni-zvirat.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1183" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jacopo-Tintoretto_Stvoreni-zvirat-1200x693.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1183" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jacopo-Tintoretto_Stvoreni-zvirat.jpg" alt="Jacopo Tintoretto: Stvoření zvířat (1551–1552) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3139" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jacopo-Tintoretto_Stvoreni-zvirat.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jacopo-Tintoretto_Stvoreni-zvirat-1200x693.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jacopo-Tintoretto_Stvoreni-zvirat-768x444.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jacopo-Tintoretto_Stvoreni-zvirat-1536x887.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Jacopo-Tintoretto_Stvoreni-zvirat-1980x1144.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Jacopo Tintoretto: Stvoření zvířat (1551–1552) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jacopo_Tintoretto_%E2%80%94_Creation_of_the_Animals.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Když jsem v&nbsp;předchozí části mluvil o&nbsp;tom, že někdy Bohu nadávám, nepřímo jsem tím naznačil, že se s&nbsp;ním zkrátka dá mluvit. Ostatně už starozákonní patriarcha Mojžíš Hospodina nejednou, s&nbsp;prominutím, ukecával, a&nbsp;taky ho přesvědčil ke změně názoru. Zároveň to ale neznamená, že bychom se s&nbsp;Pánem Bohem měli handrkovat jako trhovkyně o&nbsp;každou – ještě jednou s&nbsp;prominutím – kravinu. Myslím, že ono poděkování z&nbsp;vděčnosti, které jde ze srdce, nikoli „z vrchu hlavy“, jak ve své knize píše Kateřina Lachmanová, potažmo pak chvála Boha za to, že prostě je, našemu vztahu s&nbsp;ním prospěje mnohem více.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Našemu vztahu? Jak říkám, našemu vztahu s&nbsp;Bohem. Křesťanství je víra, v&nbsp;níž člověk vstupuje do vztahu s&nbsp;Bohem. Nebo Bůh do vztahu s&nbsp;člověkem? Teď vážně nevím. Ale díky Bohu za to!</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.</strong></p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/126-diky-bohu_txt/">126 | Díky Bohu</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/126-diky-bohu_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>125 &#124; Neznámému Bohu</title>
		<link>https://biblismy.cz/125-neznamemu-bohu_txt/</link>
					<comments>https://biblismy.cz/125-neznamemu-bohu_txt/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Petr Lindner]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 05 Aug 2025 22:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Biblická… (textové verze)]]></category>
		<category><![CDATA[1J 1]]></category>
		<category><![CDATA[L 24]]></category>
		<category><![CDATA[Mt 28]]></category>
		<category><![CDATA[Sk 17]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://biblismy.cz/?page_id=3121</guid>

					<description><![CDATA[<p>Textová verze.(Podcast můžete poslouchat zde) Petr Lindner &#124; 6. 8. 2025 Boha nikdo nikdy neviděl, sděluje nám v&#160;Bibli evangelista Jan. To víme i&#160;bez něj, můžete si samozřejmě říct, ale na věci to nic nemění. Stvořitel světa se však před člověkem neskrývá. Naopak, dává se nám různými způsoby poznat. Cesta k&#160;jeho poznání však není vždy přímočará [&#8230;]</p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/125-neznamemu-bohu_txt/">125 | Neznámému Bohu</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<h6 class="wp-block-heading has-text-align-center">Textová verze.<br>(Podcast můžete poslouchat <a href="https://biblismy.cz/125-neznamemu-bohu/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zde</a>)</h6>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<h5 class="wp-block-heading"><mark style="background-color:rgba(0, 0, 0, 0)" class="has-inline-color has-accent-color">Petr Lindner | 6. 8. 2025</mark></h5>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Boha nikdo nikdy neviděl</em></strong>, sděluje nám v&nbsp;Bibli evangelista Jan. <em>To víme i&nbsp;bez něj</em>, můžete si samozřejmě říct, ale na věci to nic nemění. Stvořitel světa se však před člověkem neskrývá. Naopak, dává se nám různými způsoby poznat. Cesta k&nbsp;jeho poznání však není vždy přímočará a&nbsp;navíc, troufám si tvrdit, také nikdy nekončí. Ostatně&nbsp;hledání Boha je staré jako lidstvo samo. Jedním z&nbsp;krásných příkladů je příběh apoštola Pavla na&nbsp;athénském Areopagu. Sice se udál před nějakými dvěma tisíci lety, jeho slova jsou ale stejně současná jako tehdy.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Příjemný a&nbsp;ničím nerušený poslech dalšího dílu podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> vám přeje Petr Lindner.</p>



<hr class="wp-block-separator has-text-color has-background has-accent-background-color has-accent-color is-style-default"/>



<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Jděte ke všem národům a&nbsp;získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i&nbsp;Syna i&nbsp;Ducha svatého a&nbsp;učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Matou%C5%A128%2C19-20" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mt 28,19–20</a> /ČEP/) Tato Ježíšova slova z&nbsp;poslední kapitoly Matoušova evangelia jsou předznamenáním křesťanských misií. Jedním z&nbsp;prvních velkých misionářů byl právě apoštol Pavel. Jestliže znáte jeho příběh, o&nbsp;kterém vyprávím v&nbsp;tomto podcastu také – v&nbsp;dílu nazvaném <a href="https://biblismy.cz/pavel_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Kterak Pavel k&nbsp;Šav(e)lovi přišel…</a>, pak víte, že v&nbsp;době, kdy Ježíš těmito slovy vyzval své učedníky k&nbsp;šíření křesťanství po celém světě, stál Pavel na druhé straně barikády. Jakožto farizej patřil k&nbsp;nejhorlivějším odpůrcům nově vznikající víry. Hned první zmínka o&nbsp;něm v&nbsp;Bibli, konkrétně úvodní věta 8. kapitoly Skutků apoštolů, svědčí o&nbsp;Pavlově „zaměření“ jednoznačně. Čteme zde jasné sdělení: <strong><em>Saul schvaloval, že Štěpána zabili</em></strong>. První křesťanský mučedník zemřel obzvlášť krutým způsobem – ukamenováním. I&nbsp;v&nbsp;tomto případě vás odkážu na epizodu tohoto podcastu, tentokrát s&nbsp;názvem: <a href="https://biblismy.cz/stepan_txt/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mluvil jsem, a&nbsp;neposlouchali… Martyrium podle Štěpána</a>. (A ještě jen drobnost pro pořádek – Saul bylo původní hebrejské jméno apoštola Pavla.)</p>



<p class="wp-block-paragraph">No ale, jak víme, Pavel se na cestě do Damašku, na níž se potkal se zmrtvýchvstalým Ježíšem, doslova obrátil, a&nbsp;z&nbsp;dřívějšího odpůrce křesťanství se změnil na velmi činorodého apoštola. Jak můžete číst v&nbsp;knize Skutky apoštolů, podnikl několik misijních cest do oblastí dnešního Turecka, Řecka a&nbsp;Itálie, ostrovy Kypr, Krétu či Maltu nevyjímaje. Některé zdroje uvádějí, že na svých cestách za šířením křesťanství Pavel urazil během dvanácti až čtrnácti let více než 14&nbsp;000 kilometrů. Podotýkám, že to bylo v&nbsp;době, kdy o&nbsp;letadlech se lidem ještě nejspíš ani nesnilo, na tehdejších lodích byste asi dobrovolně plout nechtěli a&nbsp;po souši se chodilo buďto pěšky nebo na hřbetě nějakého toho kopytníka. Takže už jen z&nbsp;pohledu cestovatelského šlo o&nbsp;úctyhodný výkon.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Na jedné ze svých misií Pavel zavítal také do řeckých Athén, města plného kultury a&nbsp;vzdělanosti, ale také celého panteonu bohů, a&nbsp;to tak, že doslova. Starořecké slovo Πάνθειον&nbsp;[pantheion]&nbsp;totiž znamená <em>chrám všech bohů</em>. A&nbsp;že jich Řekové měli přehršle – od Dia až po Dionýsa, celkem dvanáct olympských bohů. Jak to vypadá, když k&nbsp;lidem, žijícím mezi těmito božími přebytky, přijde apoštol Pavel, se snahou, představit jim monoteistické náboženství? Přečtu druhou část 17. kapitoly knihy Skutků, v&nbsp;Českém ekumenickém překladu nazvanou <strong><em>V&nbsp;Athénách</em></strong>:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><strong><em>Zatím na ně Pavel v&nbsp;Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v&nbsp;tom městě, velmi ho to znepokojovalo. Proto mluvil v&nbsp;synagóze se židy a&nbsp;s&nbsp;pohany, kteří uvěřili v&nbsp;jediného Boha; a&nbsp;každý den hovořil i&nbsp;na náměstí s&nbsp;lidmi, kteří tam právě byli. Rozmlouvali s&nbsp;ním i&nbsp;někteří epikurejští a&nbsp;stoičtí filosofové. Jedni se ptali: „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?“ Druzí říkali: „Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva.“ Tak soudili, protože Pavel kázal o&nbsp;Ježíšovi a&nbsp;o&nbsp;zmrtvýchvstání.<br>Pak ho vzali s&nbsp;sebou, dovedli na Areopag a&nbsp;tam mu položili otázku: „Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš. Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je.“ Všichni Athéňané i&nbsp;cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a&nbsp;poslouchají něco nového.<br>Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a&nbsp;promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v&nbsp;uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a&nbsp;prohlížel si je, nalezl jsem i&nbsp;oltář s&nbsp;nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a&nbsp;ještě neznáte, toho vám zvěstuji: Bůh, který učinil svět a&nbsp;všechno, co je v&nbsp;něm, ten je pánem nebe i&nbsp;země, a&nbsp;nebydlí v&nbsp;chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i&nbsp;všechno ostatní. On stvořil z&nbsp;jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i&nbsp;hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a&nbsp;tak jej nalézt, a&nbsp;přece není od nikoho z&nbsp;nás daleko. ‚Neboť v&nbsp;něm žijeme, pohybujeme se, jsme,‘ jak to říkají i&nbsp;někteří z&nbsp;vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘ Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z&nbsp;kamene lidskou zručností a&nbsp;důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a&nbsp;nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a&nbsp;obrátili se k&nbsp;němu. Neboť ustanovil den, v&nbsp;němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k&nbsp;tomu určil. Všem lidem o&nbsp;tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z&nbsp;mrtvých.“<br>Jakmile uslyšeli o&nbsp;vzkříšení z&nbsp;mrtvých, jedni se mu začali smát a&nbsp;druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“<br>A&nbsp;tak Pavel od nich odešel. Někteří se však k&nbsp;němu připojili a&nbsp;uvěřili; mezi nimi byl i&nbsp;Dionysios z&nbsp;Areopagu, žena jménem Damaris a&nbsp;s&nbsp;nimi ještě jiní.</em></strong></p>
<cite><a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Skutky%20apo%C5%A1tol%C5%AF17%2C16-34" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Sk 17,16–34</a> (ČEP)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Tak… <strong><em>nedovzdělanec</em></strong> Pavel, jak ho nazvali epikurejští a&nbsp;stoičtí filozofové, mistrnou zkratkou všem vylíčil, co je a&nbsp;na čem staví křesťanství. Kdo vlastně byli Pavlovi protivníci nebo možná spíše oponenti čili oni epikurejci a&nbsp;stoikové? Epikurejci se nazývají podle řeckého filozofa Epikúra, základem jehož učení byl důraz na blažený život v&nbsp;podobě duševního klidu. Prosazoval velmi skromný až asketický způsob života, jeho filozofie však byla ateistická. <em>Bohové se podle něj o&nbsp;svět a&nbsp;osud člověka nezajímají, člověk si musí smysl života najít a&nbsp;uskutečňovat sám.</em> Tak praví <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Epik%C3%BAros" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikipedie</a>. Epikurejci tedy velmi pravděpodobně byli velkými Pavlovými oponenty.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Agostino-Scilla_Filosof-Epicuros.jpg" data-lbwps-width="1560" data-lbwps-height="2048" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Agostino-Scilla_Filosof-Epicuros.jpg"><img decoding="async" width="1560" height="2048" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Agostino-Scilla_Filosof-Epicuros.jpg" alt="Agostino Scilla: Filosof Epikuros (asi 1670–1680) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3126" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Agostino-Scilla_Filosof-Epicuros.jpg 1560w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Agostino-Scilla_Filosof-Epicuros-1200x1575.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Agostino-Scilla_Filosof-Epicuros-768x1008.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Agostino-Scilla_Filosof-Epicuros-1170x1536.jpg 1170w" sizes="(max-width: 1560px) 100vw, 1560px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Agostino Scilla: Filosof Epikuros (asi 1670–1680) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Agostino_Scilla._The_philosopher_Epicurus.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Druhý filozofický směr, na etiku zaměření stoikové, na tom byli s&nbsp;vírou o&nbsp;poznání lépe. Vyznávali panteismus, což mimochodem nijak nesouvisí s&nbsp;pantheonem, o&nbsp;němž už byla řeč. Panteisté byli přesvědčení, že všechno, co existuje, tvoří jeden celek božské povahy. Zjednodušeně řečeno: bůh je všechno a&nbsp;všechno je bůh. V&nbsp;případě stoiků lze tedy o&nbsp;jakési transcendenci mluvit, byť velmi záleží na tom, z&nbsp;jakého konce se to vezme. Takováto „univerzální víra“ může být interpretovaná jak v&nbsp;rámci náboženské víry, tak skrze filozofický ateismus. Hranice mezi imanencí a&nbsp;transcendencí je velmi tenká, ale budiž. Nicméně ke stoikům ještě poznámka: Wikipedie tvrdí, že z&nbsp;římského stoicismu <em>vzešly nauky, jež měly veliký vliv na socialismus. Stoici byli první, kdo hlásali, že všichni lidé jsou děti společného boha, podléhají stejným zákonům, a&nbsp;jsou proto rovní občané. Z&nbsp;lidského společenství podle nich nelze vylučovat ani barbary či nepřátele.</em> (Zdroj: <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Stoicismus" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikipedie</a>.)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Než se dostaneme k&nbsp;Pavlově řeči, přidám navrch ještě jedno upřesnění reálií. Pokud jste navštívili Athény, ať už osobně, nebo aspoň prstem na mapě, pravděpodobně víte, co je onen Areopag, kde náš apoštol pronášel svou řeč. Jde o&nbsp;skalní blok nedaleko athénské Akropole. Ještě dnes zde můžete najít zbytky kamenných křesel, vytesaných do skály, na nichž zasedal soudní dvůr, takzvaná <em>vrchní rada</em>. Zde byly zároveň vynášeny rozsudky, na kterých se usnesla tzv. <em>rada pěti set</em>, zasedající dole pod Areopagem. Podle toho, jak čtu 17. kapitolu Skutků apoštolů, mám dojem, že Areopag sloužil také jako jakési diskusní fórum místních i&nbsp;přespolních intelektuálů, kteří se zde probírali nejrůznějšími tématy. Napadá mě, že to klidně mohla být i&nbsp;taková starověká obdoba londýnského Speakers&#8216; Corner v&nbsp;Hyde Parku, kde může každý člověk svobodně vyjádřit svůj názor. I&nbsp;když si nejsem jistý, jak to tam funguje dnes…</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Erik-Drost_Pohled-na-Areopag-z-Akropole.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1370" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Erik-Drost_Pohled-na-Areopag-z-Akropole-1200x803.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1370" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Erik-Drost_Pohled-na-Areopag-z-Akropole.jpg" alt="Erik Drost: Pohled na Areopag z Akropole (2010) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3123" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Erik-Drost_Pohled-na-Areopag-z-Akropole.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Erik-Drost_Pohled-na-Areopag-z-Akropole-1200x803.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Erik-Drost_Pohled-na-Areopag-z-Akropole-768x514.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Erik-Drost_Pohled-na-Areopag-z-Akropole-1536x1028.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Erik-Drost_Pohled-na-Areopag-z-Akropole-1980x1325.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Erik Drost: Pohled na Areopag z&nbsp;Akropole (2010) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Acropolis_(5987124810).jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Myslím, že je nejvyšší čas, dostat se od epikurejců a&nbsp;stoiků, potažmo pak Areopagu k&nbsp;samotné Pavlově řeči, kterou na tomto athénském Speakers&#8216; Corner pronesl. Jednak si nelze nevšimnout, jak je Pavel, řečeno dnes moderním slovem –&nbsp;inkluzivní. Novou víru nikomu nevnucuje, nezpochybňuje ani neútočí na řecký boží panteon. Když na začátku říká: <strong><em>Athéňané, vidím, že jste v&nbsp;uctívání bohů velice horliví</em></strong>, zní to možná lehce podbízivě, ale na druhou stranu je Pavel takříkajíc „v obrazu“. Slovy <strong><em>Neboť v&nbsp;něm žijeme, pohybujeme se, jsme</em></strong><em> a <strong>Vždyť jsme jeho děti</strong></em> cituje básníky Epimenida z&nbsp;Kréty a&nbsp;Arata ze Soloi z&nbsp;jeho díla Fainomena. Jako <strong><em>nedovzdělanec</em></strong> se tedy apoštol Pavel rozhodně neukazuje, naopak je na svou misi výborně připravený. A&nbsp;ví, nebo přinejmenším tuší, že by křesťanství mohlo být srozumitelné i&nbsp;jiným kulturám.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jeho – promiňte mi ten suchý pojem – <em>shrnutí křesťanství</em>, představuje jednoduše brilantní řečnický výkon. Upřímně řečeno bych někdy chtěl umět vystihnout v&nbsp;několika málo větách podstatu křesťanské víry tak, jako se to podařilo Pavlovi. Apoštol na začátku své řeči první a&nbsp;jednou (byť tedy poněkud rozvitou) větou svým posluchačům – a&nbsp;nám, čtenářům Bible – sděluje, že to byl Bůh, kdo stvořil tento svět. Bůh, který je svébytný, svrchovaný a <strong><em>všemu dává život, dech i&nbsp;všechno ostatní</em></strong>. Z&nbsp;jednoho člověka, tedy z&nbsp;Adama, stvořil veškeré lidstvo a&nbsp;dal mu řád.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Sedmadvacátý verš 17. kapitoly knihy Skutků čili třetí věta Pavlova proslovu pak zní: <strong><em>Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a&nbsp;tak jej nalézt, a&nbsp;přece není od nikoho z&nbsp;nás daleko.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Skutky%20apo%C5%A1tol%C5%AF17%2C27" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Sk 17,27</a> /ČEP/) Bůh není od nikoho z&nbsp;nás daleko, ale přesto ho musíme hledat. Pavel jednak naráží na řecký oltář neznámému bohu, ale zároveň říká velkou pravdu – Boha je třeba neustále hledat. Omlouvám se, tuto silnou myšlenku nyní opustím, ale jen dočasně, abych se k&nbsp;ní v&nbsp;další části tohoto dílu vzápětí vrátil. Teď pojďme dokončit minirozbor Pavlovy řeči na Areopagu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Myslím, že i&nbsp;jeho další slova o&nbsp;nesmyslnosti připodobňování Boha nejrůznějším oltářům či sochám <strong><em>ze zlata, stříbra nebo z&nbsp;kamene</em></strong>, mohli Pavlovi posluchači ještě pochopit. I&nbsp;to, když začal mluvit o&nbsp;pokání a&nbsp;posledním soudu asi, lidově řečeno, <em>skousli</em>. Nicméně jakmile jim sdělil, že tím soudcem bude muž, kterého Bůh vzkřísil z&nbsp;mrtvých – tedy Ježíš Kristus – vysloužil si posměšky a&nbsp;ironický komentář: <strong><em>Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy</em></strong>.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Pokud se nad touto situací zamyslíte, možná, stejně jako já, dojdete k&nbsp;zajímavému poznání. Tehdejší Řekové byli podle všeho opravdu velmi zbožní, jak Pavel na začátku svého projevu připomíná. Dodneška se zachovalo mnoho soch, oltářů a&nbsp;jiných liturgických předmětů z&nbsp;té doby. Jenže tito lidé uctívali podobu boha, nebo v&nbsp;případě Athéňanů, podobu mnoha bohů, kterou si sami vymysleli. Sami, jak říká Pavel, <strong><em>lidskou zručností a&nbsp;důmyslem</em></strong>, určili, jak bude jejich bůh vypadat. Vytvářeli si modly, čímž možná tak trochu, za mě ale spíše docela výrazně, sami sebe postavili do boží role. Což je samozřejmě ve vztahu člověk a&nbsp;Bůh velmi špatně.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Jenže když potom přijde apoštol Pavel a&nbsp;řekne, že Bůh se vtělil do člověka, kterého navíc ještě vzkřísil z&nbsp;mrtvých, mají z&nbsp;toho jeho posluchači, aniž by přemýšleli nad tím, co jim bylo právě sděleno, doslova <em>bohapustou</em> legraci. Sochy z&nbsp;kamene, zlata a&nbsp;stříbra ano, člověk jako Bůh ne. Proč? Nechci zdlouhavě rozebírat své domněnky, co všechno mohlo lidem bránit tuto myšlenku přijmout. Řeknu jen, proč si myslím, že vzít ji za své je dobré. Co je člověku nejbližší? Sochy a&nbsp;oltáře? Ne, člověku je nejbližší zase člověk. Když se tedy Bůh stal člověkem, přišel k&nbsp;nám nejblíž, jak to jen šlo. I&nbsp;kdybychom uvažovali čistě logicky, tak to dává smysl. Jestliže Bůh tento svět stvořil, a&nbsp;jestliže stvořil také člověka, aby byl jeho obrazem – jak se píše v&nbsp;1. kapitole knihy Genesis – není nic přirozenějšího než být člověku nablízku v&nbsp;lidské podobě. V&nbsp;Ježíši Kristu.</p>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Franz-Georg-Hermann_Pavel-na-Areopagu.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1362" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Franz-Georg-Hermann_Pavel-na-Areopagu-1200x798.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1362" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Franz-Georg-Hermann_Pavel-na-Areopagu.jpg" alt="Franz Georg Hermann: Pavel na Areopagu (1729) | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3125" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Franz-Georg-Hermann_Pavel-na-Areopagu.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Franz-Georg-Hermann_Pavel-na-Areopagu-1200x798.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Franz-Georg-Hermann_Pavel-na-Areopagu-768x511.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Franz-Georg-Hermann_Pavel-na-Areopagu-1536x1022.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Franz-Georg-Hermann_Pavel-na-Areopagu-1980x1317.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Franz Georg Hermann: Pavel na Areopagu (1729) | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Wei%C3%9Fenau_Festsaal_Paulus_vor_dem_Areopag.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Tato epizoda podcastu <strong>Biblická jména a&nbsp;úsloví</strong> se jmenuje <strong>Neznámému Bohu</strong> a&nbsp;já jsem vám slíbil, že se vrátím k&nbsp;jedné – z&nbsp;mého pohledu velmi důležité – větě Pavlova proslovu na Areopagu: <strong><em>Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a&nbsp;tak jej nalézt, a&nbsp;přece není od nikoho z&nbsp;nás daleko.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Skutky%20apo%C5%A1tol%C5%AF17%2C27" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Sk 17,27</a> /ČEP/) Jestliže se podíváte, jak tento verš zní v&nbsp;jiných českých překladech, zjistíte, že v&nbsp;několika z&nbsp;nich zde zaznívá také slovo <em>dotknout se</em>, <em>nahmatat</em> Boha. Bible kralická užívá poněkud méně poetický pojem <em>makat</em>: <strong><em>Aby hledali Pána, zda by snad makajíce, mohli nalezti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z&nbsp;nás</em></strong>. Překladatelé si však slova o&nbsp;dotýkání nevymysleli. Vycházejí z&nbsp;původního řeckého textu Nového zákona, kde se na tomto místě nachází slovo, jehož základem je řecké <strong>ψηλαφάω</strong> [psylafao], které jednak znamená <em>dotýkat se</em>, a&nbsp;jednak v&nbsp;metafyzickém smyslu také představuje mentální nebo duchovní hledání. Toto slovo se v&nbsp;Novém zákonu vyskytuje pouze čtyřikrát, přičemž podobný význam jako v&nbsp;Pavlově řeči má na začátku Prvního Janova listu, kde můžete číst: <strong><em>Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a&nbsp;čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/1.%20list%20Jan%C5%AFv1%2C1" target="_blank" rel="noreferrer noopener">1J 1,1</a> /ČEP/)</p>



<p class="wp-block-paragraph">Naše ruce se dotýkaly slova… Dotknout se něčeho, neznamená nutně jen fyzické <em>makání</em>, jak by řekli Kraličtí. Můžeme být dotčení, nebo jinak řečeno <em>pohnuti</em> jak štěstím, tak i&nbsp;tragédií, pohledem na krásnou krajinu, ale také třeba zničenou přírodu. Dotýká se nás spousta věcí, aniž bychom s&nbsp;nimi měli fyzický kontakt. Anselm Grün v&nbsp;knize Svět bez Boha píše:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Protože je nám Bůh nablízku, protože nás obklopuje v&nbsp;celém svém stvoření, můžeme se ho dotknout ve všem, na co sáhneme. V&nbsp;rostlinách se dotýkáme Boha jako Stvořitele. A&nbsp;také naopak lze říci: kdykoli dovolíme něčemu se nás dotknout, dotýká se nás Bůh. [Při dialogu s&nbsp;ateisty je tato věta naprosto zásadní.] Když dovolíme, aby se nás něco dotklo až v&nbsp;srdci, potkáváme se s&nbsp;Bohem, nebo jak to vyjadřuje Lukáš, nalézáme Boha. Když se nás dotkne krása květiny, krása člověka, krajiny či obrazu, pokaždé se nás dotýká Bůh. Je potřeba ale opravdového ohledávání a&nbsp;dotýkání. Co se opravdu stane, když se dotkneme květiny nebo stébla trávy? Čeho nebo koho se v&nbsp;takový okamžik dotýkáme? Nakonec jde vždy o&nbsp;tajemství života, tajemství Boha, jehož se dotýkáme.</em></p>
<cite>Zdroj: Tomáš Halík, Anselm Grün | Svět bez Boha (Nakladatelství Lidové noviny ©2017)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">Grünova zmínka Lukáše se ho netýká jen jako autora knihy Skutků, ale i&nbsp;Evangelia podle Lukáše, kde se v&nbsp;poslední kapitole také nachází řecké slov <strong>ψηλαφήσατέ</strong> [psylafísaté]. Vzkříšený Ježíš zde říká svým učedníkům: <strong><em>Podívejte se na mé ruce a&nbsp;nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a&nbsp;přesvědčte se: duch přece nemá maso a&nbsp;kosti, jako to vidíte na mně.</em></strong> (<a href="https://www.bibleserver.com/CEP/Luk%C3%A1%C5%A124%2C39" target="_blank" rel="noreferrer noopener">L24,39</a> /ČEP/) K&nbsp;tomu Anselm Grün dodává:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Srovnáváme-li zmíněné místo s&nbsp;kázáním na Areopagu s&nbsp;tím, jak se učedníci dotýkají toho, kdo vstal z&nbsp;mrtvých, můžeme říct, že se dotýkáme stvoření, potkáváme se s&nbsp;tím, kdo o&nbsp;sobě říká: „Jsem to já. Já jsem já. Jsem, kdo jsem.“ Ve stvoření se potkáváme se Stvořitelem. Pro Lukáše spočívá tajemství zmrtvýchvstání v&nbsp;tom, že nalézáme cestu ke své opravdové podstatě, že budeme moci říct: Já jsem já. Kontaktem se světem, hmatavým ohledáváním krásy poznáváme sami sebe, otevírá se před námi pravda o&nbsp;tom, kým jsme. Nejsme pouze součástí světa. Stojíme rovněž „naproti“ světu. A&nbsp;tím, že se ho dotýkáme a&nbsp;ohmatáváme ho, se potkáváme se svou opravdovou podstatou. Naše opravdové já se ovšem věcí nezmocňuje, nevyužívá je, nevykořisťuje, naopak se jich jen dotýká a&nbsp;ohmatává je a&nbsp;pak ponechá věci spočinout v&nbsp;jejich tajemství.</em></p>
<cite>Zdroj: Tomáš Halík, Anselm Grün | Svět bez Boha (Nakladatelství Lidové noviny ©2017)</cite></blockquote>



<p class="wp-block-paragraph">To jsou krásná a&nbsp;moudrá slova, přesto bych si dovolil dodat: Ponecháváme také Bohu jeho tajemství. Kromě toho, že „člověk poznávající“ ponechává věci spočinout v&nbsp;jejich tajemství, to stejné činí, nebo by měl činit i&nbsp;ve vztahu k&nbsp;Bohu. Přijmout Boží neviditelnost a&nbsp;neuchopitelnost. A&nbsp;také to, že Boha nejspíš nikdy, alespoň tedy v&nbsp;tomto životě, dokonale nepoznáme. Proto jsme také stále, jak říká německý křesťanský filozof Josef Pieper, ve <em>statu viatoris</em> – na cestě hledání, směřující k&nbsp;naplnění. Naplnění, kterého lze dosáhnout pouze v&nbsp;Bohu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Na tomto místě se, myslím, velmi hodí citovat ještě spoluautora knihy <strong>Svět bez Boha</strong>, Tomáše Halíka, který v&nbsp;kapitole <strong>Pochybnost stáří</strong>, píše:</p>



<blockquote class="wp-block-quote is-layout-flow wp-block-quote-is-layout-flow">
<p class="wp-block-paragraph"><em>Hledal jsem Tě venku, zatímco ty jsi byl uvnitř, říká Bohu svatý Augustin. Možná, že teprve smrt osvobodí toho „uvnitř“ v&nbsp;hlubině našeho já, který nás vyvede ze všeho, s&nbsp;čím se často ztotožňujeme a&nbsp;na čem lpíme, byť to stále patří jen k&nbsp;onomu „venku“, k&nbsp;onomu povrchu našeho života, k&nbsp;našemu světu, ne však k&nbsp;našemu skutečnému, pravému a&nbsp;nezaměnitelnému já (k našemu „self“, „das Selbst“). Možná, že teprve smrt může dokonat onen sestup od „ego“ k&nbsp;„das Selbst“, sestup, který je obsahem a&nbsp;cílem duchovního života. Možná, že teprve ve smrti či za branou smrti uvidíme své já v&nbsp;celé jeho pravdě.</em></p>
<cite>Zdroj: Tomáš Halík, Anselm Grün | Svět bez Boha (Nakladatelství Lidové noviny ©2017)</cite></blockquote>



<figure class="wp-block-image size-full"><a href="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Rafael_Sv-Pavel-kaze-v-Athenach.jpg" data-lbwps-width="2048" data-lbwps-height="1585" data-lbwps-srcsmall="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Rafael_Sv-Pavel-kaze-v-Athenach-1200x929.jpg"><img decoding="async" width="2048" height="1585" src="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Rafael_Sv-Pavel-kaze-v-Athenach.jpg" alt="Rafael: Sv. Pavel káže na Areopagu | Zdroj: Wikimedia Commons" class="wp-image-3122" srcset="https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Rafael_Sv-Pavel-kaze-v-Athenach.jpg 2048w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Rafael_Sv-Pavel-kaze-v-Athenach-1200x929.jpg 1200w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Rafael_Sv-Pavel-kaze-v-Athenach-768x594.jpg 768w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Rafael_Sv-Pavel-kaze-v-Athenach-1536x1189.jpg 1536w, https://biblismy.cz/domains/biblismy.cz/wp-content/uploads/2025/08/Rafael_Sv-Pavel-kaze-v-Athenach-1980x1532.jpg 1980w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></a><figcaption class="wp-element-caption">Rafael: Sv. Pavel káže na Areopagu | Zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Raphael_-_St_Paul_Preaching_at_Athens_c.1515-6.jpg" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Wikimedia Commons</a></figcaption></figure>



<p class="wp-block-paragraph">Nevím, možná jsem některé posluchače závěrem předchozí části zklamal. Třeba vám někdo tvrdí, že Boha, stejně jako sám sebe, dokonale poznal, ví o&nbsp;něm všechno, a&nbsp;když budete chtít, všechno vám také řekne. Ode mě to však nečekejte. Jsem si příliš mnoho vědom Božího mystéria, které nás – nemusíme si nic nalhávat – kromě jiného tak trochu udržuje v&nbsp;uctivém odstupu od Stvořitele. Pánu Bohu sice běžně tykáme, ale určitě to není žádný kámoš na čundry nebo na pivo. V&nbsp;pojmu <em>boží bázeň</em> se skrývá doslova nábožná úcta ve smyslu nejvyšší pokory. Ale k&nbsp;tomu všemu naprosto samozřejmě a&nbsp;nedílně patří ono hledání, dotýkání se a&nbsp;poznávání Boha. Poznávání z&nbsp;Bible, z&nbsp;osoby Ježíše Krista – vtěleného Boha, ze zkušeností svých i&nbsp;jiných věřících, z&nbsp;knih, kázání a&nbsp;třeba, jak tiše doufám, také z&nbsp;tohoto podcastu.</p>



<p class="wp-block-paragraph">Ostatně, tahle cesta poznávání Boha je – alespoň tedy pro mě – úžasným… nebojím se použít slovo: dobrodružstvím. Říkám si, a&nbsp;to už myslím v&nbsp;nadsázce, že bych asi ani Boha dokonale znát nechtěl. Vždyť co by pak bylo cílem mého hledání?</p>



<p class="wp-block-paragraph"><strong>Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a&nbsp;buďte s&nbsp;Bohem.</strong></p>
<p>Článek <a href="https://biblismy.cz/125-neznamemu-bohu_txt/">125 | Neznámému Bohu</a> se nejdříve objevil na <a href="https://biblismy.cz">Biblismy.cz | Biblická jména a úsloví</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://biblismy.cz/125-neznamemu-bohu_txt/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
