Nejen David a Goliáš, ale spousta dalších biblických příběhů byla a je stále námětem nesčetných uměleckých děl rozličného druhu. Nicméně protože zatím poslední epizoda podcastu Biblická jména a úsloví pojednávala právě o Davidu a Goliášovi (poslouchejte zde), půjdeme se krátce podívat, jak si stojí tato nesourodá – ale pro umělce bezpochyby atraktivní – dvojice v umění.
Za Davidem a Goliášem do divadla
Bylo nebylo, kdysi, před mnoha a mnoha lety u nás působilo Osvobozené divadlo. To bylo nedílně spjato se jmény Jiří Voskovec a Jan Werich (V+W), s nimiž tvořil nerozdílnou trojici také hudební skladatel a pianista Jaroslav Ježek. Ta jména určitě budete znát, i kdybyste patřili mezi mladší ročníky.
V pořadí 26. divadelní hrou Voskovce, Wericha a Ježka v Osvobozeném divadle byla Těžká Barbora aneb 19 obrazů o zmoudření Eidamských. Tato hra sice sama o sobě nemá biblický námět, nicméně zazněla v ní také píseň s názvem David a Goliáš, jejíž text se „našeho“ příběhu týká jednoznačně.
V následující ukázce proběhne před samotnou písní krátký rozhovor Jana Wericha a Jiřího Voskovce, kdy se oba protagonisté baví o tom, že by se mělo říct něco aktuelního a břitce satirického, že by mohli jakožto „Dva intelektuální klauni pohazovati neviditelným míčkem abstraktních představ.“ Ovšem hned poté naráží na svobodu slova v různých nejmenovaných zemích, což zakončí lakonickým sdělením, že „U nás, dovolte, je pořádek – u nás se nesmí nic.“ Jan Werich vzápětí dodává „Tak snad abychom se utekli k podobenství, k Bibli.“ A Jiří Voskovec přitakává: „Bible je základ veškeré kultury, to je jednou zjištěný.“ Ale však si to celé poslechněte sami včetně písničky s výborným textem.
Toto ovšem byla původní verze, která vznikla na konci roku 1937. O patnáct let později byl k této písni – patrně vlivem mezinárodní politické situace v 50. letech, tedy jako důsledek takzvané studené války – přidaný „protiatomový“ dodatek. Dlužno ale dodat, že zde zazní i jakýsi ekologický podtón :-)
Za Davidem a Goliášem do galerie
Jednu ukázku námětu Davida a Goliáše ve výtvarném umění jste již viděli na začátku tohoto článku. Otázkou ale je, jak pokračovat dál. Učinit totiž byť jen z malé části nějaký reprezentativní výběr výtvarných děl s tímto motivem, by zabralo velmi mnoho prostoru. A o tom přece jenom tento web není.
Takže se omezím na pouhé další dva příklady. Oněch klasických děl s Davidem, stojícím s prakem před Goliášem, klečícím na jeho hrudi s napřaženým mečem nebo s useknutou Goliášovou hlavou v ruce, najdete – budete-li chtít – jistě skutečně velmi mnoho. Já vám teď chci prezentovat dvě malé perličky malířského umění.
Jak jistě sami uznáte, je to bizarní výjev. Poměrně mohutné, od pasu nahoru nahé mužské tělo, „zdobí“ na první pohled malá ženská hlava (byť jak víme z popisku, jde o portrét samotného malíře), kontrastující s velkou hlavou vousatého muže, o níž se postava opírá, držíc v jedné ruce prak a ve druhé kámen. Až při bližším pohledu zjistíte, že ona vousáčova hlava je oddělená od těla, postavená na stole nebo nějaké jiné podložce. Velmi zvláštní autoportrét německého malíře Johana Zoffanyho, žijícího na přelomu 18. a 19. století, co říkáte? :-)
Druhá ukázka je zároveň příkladem mojí profesionální deformace. Více než 40 let se pohybuji kolem fotografie, takže neustále – nejen na fotkách – podvědomě posuzuji kompozici, skladbu obrazu a další „parametry“ nejrůznějších vizuálních děl. Z toho důvodu mi nemohl nepadnout do oka obraz pravděpodobně taktéž německého malíře jménem J. J. Trube.
Hned na první pohled si můžete říct: „Tenhle J. J. Trube byl asi při čtení příběhu Davida a Goliáše v Bibli poněkud duchem nepřítomen. Jinak by přece nenamaloval Davida většího nežli Goliáše…“ Ano, na první pohled to tak skutečně vypadá. Jenže autor nepochybil v podání měřítka obou hlavních postav, nýbrž nešťastně zvolil pohled perspektivou širokoúhlého ohniska. Jinak řečeno: Když byste vzali fotoaparát se širokoúhlým objektivem a chtěli vyfotit podobnou scénu, postava, nacházející se blíž k objektivu, by také byla zobrazená větší – i když ve skutečnosti byla menší nežli postava, stojící dál od objektivu.
Zůstává otázkou, proč autor tohoto obrazu přistoupil k takovéto interpretaci biblické scény Davida s Goliášem. Já si myslím, že určitě nějaký důvod měl. Respektive, že mu onen na první pohled špatný poměr velikostí byl zřejmý, nicméně věděl co dělá, a proč to dělá. Jen my to nevíme, a asi se to už ani nedozvíme :-)