Rubriky
Články

Nebaví vás číst Žalmy? Poslouchejte Oboroh

Do známé pětice takzvaných mudroslovných knih Bible (knihy Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel a Píseň písní), nebo pro náš účel možná lépe poetických či básnických starozákonních knih, neoddělitelně patří Žalmy. Není to tak dávno, co jsem v úvodu k článku O slovech, jazyku, řeči, mluvení… v knize Přísloví napsal, že tato kniha „…se dost dobře nedá číst takříkajíc v kuse“. Nedalo by se něco podobného tvrdit také o Žalmech? Nenechme se svést podbízejícímu se zjednodušení a zkusme to jinak.

Starověké chvály

České slovo žalm pochází z latinského psalmus, přičemž to má za vzor řecké psalmos, které je překladem hebrejského mizmor – píseň. Nicméně hebrejsky se žalmy řekne tehilim (תהילים), a tehila (תהילה) znamená chvála (Zdroj Wikipedie).

Kniha Žalmů tedy představuje jakýsi starozákonní náboženský zpěvník, mohli bychom ji přirovnat k dnešnímu kancionálu. Najdete v ní 150 básnických modliteb, chvalozpěvů, proseb i díků, nářky nevyjímaje – zkrátka směsici nejrůznějšího volání k Pánu Bohu, nebo jak bychom řekli dnes, komunikace s Bohem

Žalmy vznikaly v dlouhém časovém období, podle různých zdrojů asi od roku 950 př. n. l. do roku 520 př. n. l. Často je jejich autorství připisováno králi Davidovi – vcelku běžné je označení Žalmy krále Davida –, ovšem teologie tvrdí, že král David napsal jen část Žaltáře – jak je u nás často tato kniha hezky česky nazývána.

Stárnoucí David brnká na harfu a přednáší žalmy. Rytina E. van Panderen, 1620 | Zdroj Wikimedia Commons
Stárnoucí David brnká na harfu a přednáší žalmy. Rytina E. van Panderen, 1620 | Zdroj Wikimedia Commons

Dost však suchých údajů – byť ty zde slouží k tomu, abychom si uvědomili, že Žalmy jsou skutečně… zpěvníkem. Ještě ale jedna informace „z druhé ruky“. C. S. Lewis údajně napsal:

„Žalmy jsou básněmi, určenými ke zpěvu, nikoli věroučnými statěmi, a už vůbec ne kázáními… Máme-li jim rozumět, musíme je číst jako básně…, jinak nám unikne, co skutečně obsahují, a budeme do nich vkládat něco, co tam není.“

Od Žalmů k Oborohu

Básně, určené ke zpěvu… C. S. Lewis to jako vždy vystihl dokonale. Nevím, jak jste na tom vy, ale já osobně mám raději prózu nežli poezii. Nevyhýbám se jí – příkladem budiž moje pochvalná recenze knihy Ivan M. Jirous: Magorské modlitby. Kniha, plus audiokniha, které chcete, nicméně přece jenom nesrovnatelně častěji čtu prózu. Jak to máte vy?

Ovšem pozor! Zhudebněné básně, to už je jiná… písnička :-) Možná si to neuvědomujete, ale vlastně každá píseň – a tím nemyslím pouze náboženskou tvorbu –, je zhudebněnou básní. Jasně, jejich autoři povětšinou psali texty písní, nikoliv básně, které poté někdo zhudebnil (i když ani to není výjimkou), no ale není takový text písně vlastně také básní? Uff…, konec hraní se slovy, pojďme k meritu tohoto článku.

Takovéto zhudebněné básně jednoduše posloucháme všichni dnes a denně – a nepovažujeme to za čtení poezie. Jak to souvisí s Žalmy? Někdy v 80. letech minulého století dostal Slávek Klecandr, kapelník křesťanské folk-rockové skupiny Oboroh vnuknutí zhudebnit právě Žalmy. V dokumentu České televize Oboroh z cyklu Cesty víry k tomu říká:

„Jednou ráno jsem si takhle četl Bibli – což jsem dělal pravidelně, než jsem šel do tý fabriky, to jsem byl pořád ještě v těch železárnách – no a zrovna mi padl zrak na Žalm 39. Říkal jsem si ‚To by bylo úžasný to zpívat‘. Ale nevěděl jsem jak. Tehdy jsem použil takovou ‚obezličku‘, že jsem vzal vlastní muziku, kterou jsem měl hotovou a zkusil si to s ní. A ono se to tak nějak prapodivně propojilo.“

Poté Slávek Klecandr v dokumentu říká, jak s respektem zahrál první zhudebněný Žalm 39 kolegům ze skupiny, aby to – jeho vlastními slovy, „bylo přijato :-)“ 

„A pak se spustila lavina. Asi rok a půl jsem nedělal nic jinýho v tý muzice, než že jsem nevycházel z údivu, že mi padají do hlavy jakýsi hudební nápady, který s těma Žalmama souvisí. Furt jsem je četl dokolečka, všech sto padesát…“

Třicet plus

K prvnímu zhudebněnému Žalmu 39 postupně přibývaly další, tudíž v roce 1991 vychází první CD Oborohu – Žalmy I. O dva roky později pak přichází dvojka s podtitulem Spatřujeme světlo, na třetí desku Žalmů – Pozvedám své oči k horám – si příznivci této kapely museli počkat až do roku 2011. Tři desky, třicet žalmů. Další pak najdete i na několika CD Oborohu s vlastní tvorbou, přesněji s vlastními texty. To už si ale nastudujte sami například na webu kapely.

Přeji příjemný poslech!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Jít nahoru