V epizodě podcastu Nemluvit do větru… a jak to bylo s Babylónskou věží, se věnuji slovům, řeči, mluvení, zkrátka výjimečné lidské výsadě, určené ke vzájemnému dorozumívání, ke komunikaci. Mluvím zde o zmatení jazyků pod Babylónskou věží, o mluvení jazyky o Letnicích a dalších biblických pasážích a moudrech, spojených s touto tématikou. Jestliže jste tento díl podcastu Biblická jména a úsloví ještě neposlouchali, doporučuji ho vaší pozornosti. Tento článek pak můžete brát jako jakýsi bonus ke zmíněné epizodě podcastu.
Přísloví jako máku
To, že Bible pro spoustu lidí představuje knihu „která se nedá číst“, je známá skutečnost. Naštěstí zároveň víme, že s pomocí Ducha svatého to také bývá i přesně naopak. Třeba pro mě je Bible onou skutečnou Knihou knih, jíž na světě rovno není. Přesto ale v Bibli najdeme jednu část, jednu knihu, která se dost dobře nedá číst takříkajíc v kuse – knihu Přísloví. Jak sám název napovídá, tato starozákonní kniha je složená… z přísloví. Ze stovek přísloví, následujících pěkně jedno po druhém v celých 31 kapitolách této knihy. Většinou jde o (slovesně) jednoduchá dvojverší, takže skutečně nepřeberně mouder. Ano, doslova mouder a poučení, jejichž autorem je z převážné většiny zřejmě král Šalomoun, coby z Božího požehnání nejmoudřejší člověk na světě – jak praví První Královská 3:12:
Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu.
1 Kr 3:12 (B21)
Sami uznáte, že číst souvisle za sebou desítky až stovky dvojveršových přísloví skutečně dost dobře nejde. Tato krátká moudra se však výborně hodí právě pro bonusové texty tohoto typu, pro něž se z knihy Přísloví dají „vytáhnout“ jen vhodné verše. A tak učiním právě nyní. Jaké je téma? Jak už jsem napsal, volně navazuji na epizodu podcastu Nemluvit do větru… a jak to bylo s Babylónskou věží, tudíž námětem je: Slovo, jazyk, řeč, mluvení, ale také nesmyslné blábolení či lhaní. Zkrátka lidská komunikace…
Bonusový výběr
Pro tento článek jsem tedy vybral několik přísloví, a prvními dvěma začnu takříkajíc zlehka:
Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa,
jeho rtům dodá přesvědčivosti.Laskavá slova jsou jako plástev medu,
Př 16:23–24 (B21)
jak balzám na duši, celému tělu lék.
K tomu, myslím, není co dodat. Podobně, řekněme pozitivně, se vyjadřuje také další mnou vybraná dvojice přísloví, nicméně u té se na chvíli zastavíme. Nejprve si je ale přečtěte:
Ovocem svých úst si každý naplní břicho,
úrodou vlastních rtů se každý nasytí.Jazyk má moc nad smrtí i životem,
Př 18:20–21 (B21)
kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.
Autor těchto přísloví přirovnává mluvení k dobrému jídlu. Z tohoto překladu (Bible21) ale tak trochu „ční“ jakési zjednodušení – jakoby se zde psalo o libovolném mluvení. Zkrátka budete-li mluvit a mluvit – lhostejno, co budete říkat –, uděláte dobře. Tak to ale zcela jistě myšleno není, protože jak jsem napsal o něco výše, kniha Přísloví je knihou krátkých mouder.
Je zajímavé, že zrovna u těchto dvou dvojverší se české překlady Bible docela značně liší. V tomto případě se mi nejvíce líbí parafrázovaný překlad bible Slovo na cestu (psal jsem o něm zde), který hovoří takto:
Pronesená slova jsou plody,
které později sklidí a bude se jimi sytit.V moci jazyka je život i smrt,
Př 18:20–21 (SNC)
kdo ho moudře používá, nasytí se jeho plody.
To už zní srozumitelněji, co říkáte? Přesto však ještě jedno kratičké zastavení u prvního (dvacátého) verše. Sdělení je jasné – a už jsme ho v Bibli také četli na jiném místě, byť v jiné souvislosti – Člověk sklidí to, co zasel (Ga 6:7). Takže pozor na to, co říkáte – podle toho totiž budete sklízet plody svých slov.
No a jelikož nám přísloví trochu „přitvrdila“, pojďme na ještě o něco málo vyšší úroveň:
Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk,
Př 21:23 (B21)
chrání svou duši před trápením.
Starosti člověka tíží v srdci,
Př 12:25 (B21)
laskavé slovo ale radost navrátí.
V další dvojici přísloví už autor začíná používat protiklady, což je ostatně jakási typická charakteristika převážné většiny přísloví ve stejnojmenné knize. Zde se však pořád pohybujeme v jakési laskavé či vstřícné poloze. Pořádně se do toho král Šalomoun opírá na jiných místech knihy Přísloví – vybírám čtyři ukázky:
Unáhlené řeči bodají jako meče,
jazyk moudrých je ale jako lék.Pravdomluvné rty obstojí navždy,
Př 12:18–19 (B21)
prolhaný jazyk jen krátký okamžik.
Prolhané rty se Hospodinu hnusí,
kdo žijí v pravdě, ti jej potěší.Rozvážný člověk umí své vědění tajit,
Př 12:22–23 (B21)
hňup ale z plna hrdla křičí nesmysly.
K obsahu těchto přísloví opět není co dodat, vše je naprosto jasné a srozumitelné. Podívejme se ale na dvě zajímavé souvislosti: Máme zde čtyři přísloví ve dvou dvojicích následujících po sobě. Obě dvojice mají společné téma – Moudrá či rozvážná řeč vs. plácání nesmyslů a unáhlené závěry, plus lež vs. pravda. Krátce a jasně, funguje to bezvadně.
Jak jste si ale jistě všimli, mezi těmito dvěma dvojicemi, pocházejícími ze stejné 12. kapitoly knihy Přísloví chybí (respektive nachází se tam) ještě dva verše, dvě přísloví. Píše se zde toto:
Zlomyslní mají v srdci jen faleš,
mírumilovní žijí v radosti.Spravedlivým nic neublíží,
Př 12:20–21 (B21)
darebáky stíhá samé neštěstí.
Ona dvě vsunutá dvojverší zde mají nepochybně naznačit, nebo spíše říci narovinu, že „nevhodné“ používání jazyka není jenom tak něco, co by se podle pravidel nemělo dělat, nýbrž činí to lidi zlomyslnými a falešnými darebáky – a je třeba se toho, jak by krásnou staročeštinou sdělila Bible Kralická – ostříhat.
Mimochodem, když jsme u seřazení přísloví – u českých překladů Bible jsem si všiml jedné zajímavé věci: Všechny nejznámější překlady (alespoň ty, které mám k dispozici) oddělují na stránkách jednotlivá dvojverší „entrem“ čili jsou vysazená samostatně. Jediný Český studijní překlad má přísloví vysazená za sebou, jakoby šlo o souvislý text. Je pravda, že oddělená dvojverší se lépe čtou, to nelze popřít. Ale osobně si tak nějak ve skrytu duše říkám, jestli provedení překladu CSP přece jenom není správnější. Ale zároveň uznávám, že je to víceméně marginální problém.
Zajímalo by mě také, jak to vidíte vy. Budu rád, když mi svůj názor napíšete do komentáře pod článkem.
Sebeodhalení
Na konci tohoto článku na sebe – jako bonus č. 2 – ještě něco „prásknu“ :-) Vlastně jsem s tím začal už, když jsem psal epizodu podcastu Nemluvit do větru… a jak to bylo s Babylónskou věží, na níž tento článek volně navazuje. Ano, když jsem ji psal, protože jak možná víte, všechno mluvené slovo podcastu Biblická jména a úsloví je de facto „čtené slovo“. Díky tomu vám můžu poskytovat také textové verze všech dílů, aniž bych musel namluvené díly podcastů pracně přepisovat. Nicméně hlavní důvod, proč tomu tak je, spočívá v tom, že bez této doslovné psané přípravy bych to zkrátka před mikrofonem nedal. Výsledkem by s téměř stoprocentní jistotou bylo nesouvislé blábolení, které byste nejspíš nevydrželi dlouho poslouchat. Ale vraťme se ke slíbenému sebeoodhalení.
Ve zmíněném dílu Nemluvit do větru… a jak to bylo s Babylónskou věží, jsem mimo jiné také řekl, že bych se měl naučit nazpaměť Přísloví 15:1. To platí stále, ale protože s tématem tohoto článku souvisí také následující druhý verš 15. kapitoly knihy Přísloví, uvedu zde nyní oba:
Vlídná odpověď odvrací zlobu,
příkrá řeč ale budí hněv.Jazyk moudrých zpříjemňuje poznání,
Př 15:1–2 (B21)
tupci z úst chrlí samé nesmysly.
Považovat se za moudrého mi brání i moje malá začátečnická pokora, ovšem tupcem bych se s dovolením také nenazval :-) Při dokončování tohoto článku mi však přišlo na mysl vysvětlení toho, proč nejsem „mluvič“ či chcete-li rétor, ale „psavec“.
Nepatřím k těm, kteří si za každou cenu ulehčují práci, nicméně musím suše konstatovat, že psaní (a následné čtení pro účely natáčení podcastu) je jednoduše – alespoň pro mě – snazší. Dříve, než psaný text zveřejníte, můžete si ho po sobě mnohokrát přečíst, opravit, přepsat, jinak formulovat… kdežto slovo, které vyslovíte, je v tom okamžiku na světě… v celé své nahotě.
Proto nerad mluvím „z placu“. Zkrátka to dobře neumím. Neberte to prosím jako alibismus – když něco dělám, snažím se to dělat poctivě. A když neumím souvisle a smysluplně mluvit jen například na základě bodových poznámek, raději si to celé, slovo od slova napíšu, aby byl výsledek poslouchatelný. Vím totiž navíc, jak může být špatně použité slovo… ošidné. Ale to výše citovaná přísloví z knihy Přísloví, už myslím řekla jasně i bez mého poznatku.
Toto je tedy mé dnešní odhalení :-)