Dávno předávno jsou pryč doby, kdy v češtině existoval jediný překlad Bible čili známá staročeská Bible kralická. Nikdy jsem to přesně nepočítal, nicméně když se podívám do své knihovny, najdu tam sedm překladů. A to počítám jen ty „seriózní“, nikoliv například Komiksovou bibli, kterou však nijak nezavrhuji – ostatně psal jsem o ní v samostatném článku zde na webu – nebo Parabibli, o které se napsat teprve chystám :-) Ani tak si nekladu nárok na úplnost své „sbírky“ českých Biblí, protože vím, že je jich možná ještě jednou tolik (minimálně alespoň co se Nového zákona týká).
Tajemné slovo parafráze
Mezi „mými“ překlady Knihy knih se nachází také velká Bible s názvem Slovo na cestu (s poznámkami). Když jsem o něco výše zmínil Parabibli, pak to je, abych tak řekl, velmi silně parafrázovaný text Písma, byť ovšem s jasně deklarovaným záměrem. Ale o tom, jak už jsem uvedl, až někdy příště. Překlad Slovo na cestu se ovšem řadí taktéž mezi takzvané parafrázované Bible, nicméně v porovnání právě s Parabiblí je to spíše „jen“ kompletní biblický text přeložený do velmi čitelného a sdělného jazyka. Když bychom si vzali na pomoc slovníky, pak pojem parafráze si v tomto případě můžeme vyložit podle Slovníku spisovné češtiny jako vyjádření téhož obsahu jiným způsobem.
Překlad Slovo na cestu zkrátka, stejně jako například český studijní nebo ekumenický překlad, vychází z původního hebrejského a řeckého textu Bible, ovšem nesnaží se o přesnost či doslovnost překladu, ale naopak naprosto záměrně podává českému čtenáři text ve srozumitelném, čtivém, a co nejméně teologickém či biblickém jazyku. Záměr je naprosto jasný – přiblížit Slovo boží i lidem nevěřícím, svou víru hledajícím, ale také třeba i těm, kterým se „normální“ Bible zkrátka špatně čte.
Hodně jiná Bible
Nechci se v tomto článku věnovat detailnímu rozboru překladu Slovo na cestu – to už udělali jiní a povolanější. Vaší pozornosti doporučuji podrobný článek Josefa Bartoně s názvem Nový zákon mezi překladem a parafrází, který vyšel v roce 2009 v Theologické revue Husitské teologické fakulty UK. Abyste ale i bez studia tohoto obsáhlého textu měli představu, uvedu jeden příklad. Překlad Slovo na cestu porovnám s oblíbeným překladem pro 21. století, tedy známou Biblí21. Jako onen příklad nám poslouží 1. kapitola knihy Římanům, verše 1–7. Nejprve Bible21:
Pavel služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, které Bůh skrze své proroky již dávno zaslíbil ve svatých Písmech.
Toto evangelium je o jeho Synu – který tělem pocházel z Davidova semene, Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých – o našem Pánu Ježíši Kristu.
Skrze něj a pro jeho jméno se nám dostalo této milosti, totiž apoštolství, aby lidé ze všech národů došli k poslušnosti víry; k nim patříte i vy, povolaní Ježíšem Kristem.
Všem Bohem milovaným povolaným svatým v Římě: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Ř 1:1–7 (B21)
Stejný text v překladu Slovo na cestu:
Milí přátelé, jako Kristův služebník posílám všem křesťanům v Římě srdečný pozdrav a přeji vám Boží milost a pokoj. Jak víte, byl jsem pověřen šířením radostné zprávy o Božím Synu Ježíši Kristu, zprávy, kterou z Božího vnuknutí předpovídali už proroci.
Tělesně je Kristus potomkem Davidovým, ve skutečnosti je však Synem samého Boha, jak nade vší pochybnost dokázalo jeho vzkříšení z hrobu.
Nám nehodným prokázal tu přízeň, že z nás učinil své vyslance a uložil nám vybízet lidi všech národů, aby ho uposlechli a uvěřili mu. K tomu jste byli mezi všemi povoláni i vy.
Ř 1:1–7 (SNC)
Kdybyste stejné biblické verše Bible21 porovnali například s Českým studijním překladem, oba texty by se lišily jen velmi málo. Stylistická charakteristika a syntaxe textu, potažmo pak snaha o co největší věrohodnost překladu s původní předlohou, využívá u „pravých“ Biblí stejné nebo podobné prostředky „biblického jazyka“.
Oproti tomu jazyk SNC je mnohem více „civilní“. Všimněte si, že zde úplně chybí slova apoštol, evangelium, milost či dokonce semeno – i slovník je tedy okleštěný od ryze náboženských výrazů. Znovu však opakuji, to vše je kvůli lepší čitelnosti a porozumění biblického textu, určeného těm, kteří se v „normální“ Bibli takříkajíc špatně orientují.
(Porovnání obou překladů „vedle sebe“ najdete na webu Bibleserver.com.)
Bez poznámek ani ránu
Bibli Slovo na cestu si můžete pořídit v několika provedeních – od malého cestovního formátu, přes knihu s obalem na zip, nebo luxusní vydání se stříbrnou ořízkou a další… ale, co je důležité – k dispozici je jak varianta samotné Bible, tak i Bible s poznámkami, kterou vám z vlastní zkušenosti velmi rád doporučím.
Slovo na cestu s poznámkami je opatřené velmi rozsáhlým poznámkovým aparátem, jehož zdrojem je Life Application Bible, známá v anglicky mluvících zemích. Pokud byste ani díky čtivému překladu jakékoliv části Bible nerozuměli, poznámky vám jej spolehlivě vysvětlí. Kromě toho však přináší také další doplňující informace, dobový kontext, upřesnění a vysvětlení reálií či doporučení a rady, jak biblické verše využít v běžném životě. Poznámkový aparát tuto knihu povyšuje dnešním jazykem řečeno „o level výš“. (I když jsem si vědom poněkud kontroverzního tvrzení, spočívajícího v něčem vyšším, než je samotná Bible ;-))
Kromě samotných poznámek a také třeba vkusných kreseb americké ilustrátorky Annie Vallott, nebo přehledné a dobře čitelné sazby, zde najdete také další obsah navíc. Mapky, časové osy, profily důležitých biblických postav, biblické odkazy nebo třeba věcný index s poznámkami. Není divu, že moje Slovo na cestu s poznámkami, které vidíte na fotografiích v tomto článku, váží při svém rozměru 18 × 24 cm a 1 935 stranách, vytištěných na obvyklém „cigaretovém papíru“ skoro 1,5 kilogramu :-)
Když jsme u faktických údajů, pak je třeba dodat, že Slovo na cestu vydává Česká biblická společnost, a pořídit ji lze v nejnovějším jednosvazkovém vydání od 400 do 1 600 Kč. Pokud patříte mezi ty, kteří si rádi v Bibli podtrhávají a/nebo píší poznámky, mám pro vás dobrou zprávu navíc – nově si SNC můžete zakoupit také v poznámkové verzi, kdy na vnějších okrajích stran je ponechaný prostor prázdného linkovaného třetího sloupce pro vaše vlastní postřehy.
Slovo na cestu – na konec
Vrátím-li se ještě jednou k charakteristice tohoto překladu jakožto parafrázi původního biblického zdroje, je třeba dodat, že Slovo na cestu nemá jen své příznivce, ale také lidi, kteří k němu mají takříkajíc ambivalentní postoj, nebo se k tomuto překladu staví doslova odmítavě. Nebudu se pouštět do úvah o tom, že každý překlad z jednoho jazyka do druhého, potažmo pak navíc z historického jazyka do současného, je vlastně jistou parafrází (pokud tedy není úplně doslovný, což se pak obvykle nedá číst). Napíšu jen vlastní názor:
Slovo na cestu mám hodně rád. Přiznávám, že nejvíce asi právě kvůli zmíněnému výbornému poznámkovému aparátu. Nicméně zatímco některé z mých Biblí jsou jako nové, SNC patří k těm ohmatanějším. Ale… téměř vždy jej čtu současně s některým z „pravých“ překladů, a nezřídka s více verzemi teologicky přesnějších Biblí. Slovo na cestu je obvykle na konci studia – nejprve čtu například v Českém studijním překladu, ten porovnám s Biblí21 a třeba i Českým ekumenickým překladem, někdy i Biblí kralickou – a nakonec to celé uzavřu Slovem na cestu s poznámkami. Další výklad je pak už jen dílem Ducha svatého…
Abych ale jenom nechválil. Jsou části překladu Slova na cestu, které ani mně nevyhovují, ba dokonce bych je nejraději přepsal. Jedním příkladem za všechny budiž epický prolog Janova evangelia. Určitě to znáte: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Tento nádherný text, konkrétně prvních osmnáct veršů první kapitoly Jana, v překladu Slovo na cestu vyznívá až bych řekl… plytce. Porovnejte si sami zde.
Jak to bylo s reklamou a Ježíšem
V tiráži Bible Slovo na cestu nenajdete jméno překladatele nebo překladatelů. To je divné, ne? Ve výše zmíněném článku Josefa Bartoně, se ale mimo jiné také dozvíte – cituji:
Tvorba základní verze překladového textu Slovo na cestu začala a po celou dobu (v letech 1978–1988) probíhala jako spontánní a soukromá, ba do značné míry ilegální iniciativa skupiny překladatelů z několika křesťanských církví pod vedením adventisty Jiřího Drejnara.
Ona do značné míry ilegální iniciativa byla – alespoň podle slov samotného Jiřího Drejnara – spíše plně ilegální. Drejnar byl totiž v hledáčku STB, odmítl spolupráci, byl komunisty perzekuován, vládnoucí garnitura se k němu zkrátka chovala jako k nepříteli státu. To ho – a jeho přátele spolupřekladatele – ale neodradilo od práce na tomto překladu, který těsně před sametovou revolucí dokončili a vydali (tehdy zatím pouze Nový zákon). Toto a spoustu dalšího se dozvíte v dílu Jak šlo Slovo na cestu, pořadu České televize Cesty víry (natočeno 2011), který vám vřele doporučuji zhlédnout.
A jakou roli v tomto příběhu hraje reklama? Jiří Drejnar se totiž nejprve nadchnul pro reklamu, o níž si myslel, že se stane tím, co ho bude provázet celým životem. Nicméně stačilo jedno komunistické ideologické školení po roce 1948, aby Jiří zjistil, s kým má tu „čest“ a komu by měl sloužit. Sám k tomu v pořadu ČT říká:
„Hned na tom prvním školení jsem byl šokován tím, když jsem slyšel od toho přednášejícího lektora takové věci, se kterými jsem nemohl souhlasit. A tam najednou přišel zlom. Já jsem přehodil v této chvíli a v této situaci výhybku ve svém životě, a mým cílem přestala být reklama, a stal se jím Ježíš Kristus a cesta za ním, cesta k Bohu.
Dneska si uvědomuji, že to vlastně byli komunisté, hlasatelé úplně jiné ideologie, než kterou jsem chtěl vyznávat, a ti mě vlastně donutili, abych začal studovat Bibli, a přivedli mě na tu cestu, na které jsem se pak nacházel a nacházím až dodneška.“
Možná si říkáte, že doba komunistické totality pominula už před více než 30 lety, tak proč jsou jména překladatelů Slova na cestu dodnes „utajována“? Jednu část odpovědi najdeme také v podrobném článku Josefa Bartoně s názvem Nový zákon mezi překladem a parafrází:
Skupina překladatelů si původně přála zůstat v anonymitě: jejich jména nebyla při publikování zveřejněna jednak proto, aby (na způsob dávných anonymních překladatelů Kralické bible) na pozadí přeloženého posvátného textu příliš nezvýrazňovali svoji úlohu, jednak – u prvního vydání ještě za komunistické éry – tu sehrála svou roli významná potřeba konspirace, protože část členů kolektivu byli duchovní „bez státního souhlasu“ či lidé jinak režimem perzekvovaní, a jejich jména by nejspíše zásadně ohrozila samotnou edici. Kromě toho nechtěli vysouvat do popředí ani církevní příslušnost, a to z ekumenických důvodů.
Aby vysvětlení bylo úplné, v souvislosti s textem [aby] na pozadí přeloženého posvátného textu příliš nezvýrazňovali svoji úlohu už musím jen naposledy z pořadu ČT citovat pana Drejnara:
„Je to něco, co svědčí ne o naší šikovnosti – to byla moudrost boží, že nám otvíral cestu. Ale o tom, že jsme mohli obstát, a že pán Bůh nám vždycky dal možnosti, jak konat to jeho dílo tak, abychom jeho mohli oslavit, a nemuseli se za svou práci stydět.“
Slovo na cestu online
Poslední informace: Jsme na webu čili v online prostoru, není tedy od věci uvést také zdroj pro online verzi Slova na cestu. Spolu s dalšími třemi překlady: Českým ekumenickým překladem, Biblí kralickou a překladem Bible 21, najdete online Slovo na cestu – včetně možnosti porovnávání dvou překladů a dalších funkcí – na webu Bibleserver.com.
