Rubriky
Články

Ivan M. Jirous: Magorské modlitby. Kniha, plus audiokniha, které chcete

Troufám si tvrdit, že nakladatelství Biblion snad každý křesťan v této zemi zná. Sice o tom možná někdo neví, ale jen proto, že si ve své Bibli21 jednoduše nepřečetl jméno vydavatele. Nejmodernější český překlad Bible je v několika podobách stěžejním titulem tohoto vydavatelství, ostatně jeho překladatel – nebo abych byl korektní ke všem lidem, kteří se na překladu Bible21 podíleli – vedoucí projektu Alexandr Flek, je také šéfredaktorem Biblionu.

Toto nakladatelství duchovní literatury však nevydává jen Bibli21. V podcastu Biblická jména a úsloví jsem se zmiňoval například o knihách N. T. Wrighta, v mé knihovně se nachází také několik titulů Timothy Kellera a další počiny Biblionu. V portfoliu tohoto nakladatelství ale nenajdete (kromě zmíněné Bible21) pouze překlady zahraničních autorů. Zvláštní místo v nabídce Biblionu zaujímá Malá edice klasiků – aktuálně pětice (další tituly budou přibývat) velmi pěkně graficky a typograficky zpracovaných knížek malého formátu A6 v pevné vazbě: Jan Hus: Listy z KostniceMartin Luther: Dopisy blízkýmKarel Čapek: Skoro modlitby, John Stott: Radikální učedník a… Ivan M. Jirous: Magorské modlitby.

Zdroj foto Biblion
Zdroj foto Biblion

O této edici se na webu Biblionu dočtete mimo jiné toto:

Malá edice klasiků představuje širokému čtenářskému publiku duchovní odkaz autorů a myslitelů, k jejichž dílu by běžný čtenář přistupoval možná s ostychem, možná s obavou a možná by se jim vyhnul docela. Jednotlivé drobné svazky nabízejí vhled do myšlenkového světa „velikánů“, o nichž často slýcháme nebo čteme, ne tak často ale necháváme zaznít jejich vlastní hlas. Čtenářskou přístupnost podporuje nejen uspořádání do výboru kratších textů, zpravidla komentovaných editorem, ale také důraz kladený na takové seznámení s autorem, které je osobní, lidské.

Dvě knihy z této edice, Karel Čapek: Skoro modlitbyIvan M. Jirous: Magorské modlitby, pod nimiž je shodně podepsán jako editor – čili je sestavil a doprovodil erudovaným komentářem literární historik a teolog Martin C. Putna, jsou pak navíc dostupné jako audioknihy. Skvělé audioknihy! V tomto článku bych rád upoutal vaši pozornost (zatím) k jedné z nich – Ivan M. Jirous: Magorské modlitby

Básník undergroundu

Ivan Martin Jirous byl významnou postavou, možná se dá nazvat i legendou českého undergoundu 60.–90. let minulého století. Je známý jako umělecký vedoucí a manažer kapely The Plastic People of the Universe, organizátor nejrůznějších „protistátních“ kulturních akcí, patřil mezi signatáře Charty 77. Kvůli svým politickým názorům byl zrůdným totalitním komunistickým režimem pětkrát odsouzený k vězení. Odseděl si celkem 8,5 roku nepodmíněně, z toho čtyři ve třetí nápravně výchovné skupině, mezi nejhoršími zločinci, v bývalém kartuziánském klášteře ve Valdicích. Nikdy však své názory nezměnil a s bolševikem nikdy nekolaboroval.

Tento muž proslulý svými provokacemi a drsným životním stylem, alkoholismem, rváčstvím a vulgaritami, muž nazývající sám sebe „Magorem“ – jak uvádí Martin C. Putna v doslovu ke knize Magorské modlitby, však pod slupkou drsňáka skrýval velmi citlivou duši, silnou a upřímnou víru s notnou dávkou pokory. Jak to vím? Četl jsem, vlastně poslouchal audioknihu Ivan M. Jirous: Magorské modlitby.

Zdroj foto Biblion
Zdroj foto Biblion

Na tomto místě musím poodstoupit od samotného Magora, a smeknout pomyslný klobouk před skvělou, chce se mi napsat až úctyhodnou editorskou prací Martina C. Putny. Vytvořit tak výborný výběr z velmi obsáhlého Jirousova díla (jen kniha Magorova oáza má přes tisíc stran), to je skoro nadlidský úkol. Člověk z masa a kostí Putna ho však zvládl perfektně! Nebudu zde popisovat, jak a proč je kniha strukturovaná do tří tématických částí od Boha Stvořitele, Vykupitele a Utěšitele až po Magora Hříšníka, Vzpurníka a Vděčníka – to si, prosím, přečtěte nebo poslechněte v doslovu od samotného Martina C. Putny. Chci jen napsat, že kniha ukazuje Magorovu spiritualitu v celé své syrové kráse. Jirous není žádný velký bard, jeho verše jsou jednoduché, ostatně sám to o sobě ví a s pokorou to přiznává. V jednom dopisu z Valdic (kapitola Vděčník) píše:

Navíc tady mám Seiferta – Halleyovu kometu. (…) Tváří v tvář tak dobré poezii se člověk zarazí a řekne si, kde se v něm vůbec ta drzost psát bere. 

Nicméně v jeho „undergroundových říkankách“ dost dobře nejde nepoznat pravdivost, upřímnost, a hlubokou víru a cit. Ano, hned na začátku Putna do knihy možná i trochu provokativně předkládá Magorovy verše:

Pročpak mu říkáš vole
ontologické pole?
Tolik jsi zblbnul z láhve
že se bojíš říct Jahve? 

A o kousek dál ještě přitvrdí a nejspíš poněkud zarazí konzervativního čtenáře či posluchače další Magorskou básní:

Boží oko se kundě podobá
Ty v Staré Říši spíš
možná že z Valdic ještě blíž
je k Bohu nežli z Ostrova 

Ale to je prostě Magor, jehož poetická duše milovníka přírody se zároveň tetelí nad kytičkami a ptáčky, rozčiluje se nad kácením stromů kvůli rozšiřování silnic, aby dokonce na několik let přestal chodit do kostela Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří poté, co preláti nechali ořezat lípy: „…zdravé, asi osmdesátileté lípy osekali, ořezali způsobem, jímž se tvarují městské akáty – bylo nám řečeno, že lípy stínily pohled na kostel. Rozzuřil jsem se, několik let jsem tam do chrámu nevešel.“ 

Tolikrát jsem psal
o olších
a dneska je prvně vidím kvést
Nepřestáváš mě Bože můj
laskavě světem vést 

A tuhle cestou do Vydří
prvně jsem viděl květy dubů
Tak laskavě mě Bože veď
dokud se dívat budu 

Magor je katolík, jemuž se však protiví a odpuzuje ho institucionalizace církve, pokrytectví mnoha věřících i kléru. Mimochodem, byť sám jsem protestant, velmi mě zaujala kapitola Panna Maria. Uctívání Ježíšova matky v Magorově podání nemá nic společného s naučenými modlitbami či katolickým katechismem – jak sám píše, s hnusným bigotním katolicismem – i zde je jasně zřetelná láska, úcta a opravdová zbožnost.

„Jinak to, co nás odlišuje od protestantů, je úcta k Panence Marii, úcta k ženě. Nemám na mysli ten hnusnej bigotní katolicismus, ale to, jak ho cítím já. Nebo jak ho cítil Deml a podobní. Katolicismus udržuje tradici středověkých truvérů, kteří se kořili ženě. A to není jen o lásce tělesný. Kromě toho – katolickou církev vždycky posunovali dál heretici. – Tvůj vztah ke katolické církvi je asi dost komplikovaný, ne? – Vůbec ne. Katolická církev má komplikovanej vztah ke mně.“ 
(I labuť, i lůna MO) 

Zdroj foto Biblion
Zdroj foto Biblion

Skvělá audiokniha

Jak jsem napsal v úvodu, knihu Ivan M. Jirous: Magorské modlitby „kopíruje“ také její audioverze. Magorovy básně namluvil herec Oldřich Kaiser, komentáře „Magora Magorem“ a vlastní editorské poznámky pak Martin C. Putna. Celkem 5 hodin a 14 minut poslechu… ovšem výborného! Klidný, zřetelný a nádherně znělý hlas „dospělého“ Oldřicha Kaisera (zapomeňte na Možná přijde i kouzelník) dokonale kontrastuje s tak trochu exaltovaným Putnovým projevem. Kaiser jakožto jakási „klidná síla“ pomalu a zřetelně formuluje Magorovy myšlenky a pocity, aby další slova do vás Putna s naléhavostí sobě vlastní téměř vykřičel.

V závěrečné ediční poznámce Martin C. Putna uvádí, nebo spíše poctivě přiznává, že Magora osobně znal – a tudíž je možné, že jeho editorský výběr není objektivní. Nevím sice, jak se pozná objektivita v takovéto práci, nicméně já jsem se s Magorem neznal a neznám se ani s Putnou. Proto můžu s klidným svědomím napsat: Kniha a audiokniha Ivan M. Jirous: Magorské modlitby je o bezesporu výjimečný počin. Doporučuji každému!

Ivan M. Jirous: Magorské modlitby – zdroj a ceny

(aktualizace 04/2022)

Kniha: 289 Kč
Audiokniha: 260 Kč


Ukázky audioknihy Ivan M. Jirous: Magorské modlitby


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Jít nahoru