Před rokem, před nejdůležitějším křesťanským svátkem, jsem v tomto podcastu zveřejnil desátý díl s názvem Veselé Velikonoce… a jak to bylo s mesiášem. Po dalších třiceti epizodách, které jsem za rok napsal a natočil, se k Velikonocům vracím. Popravdě, nejprve jsem trochu zvažoval, jestli se do tohoto tématu pustit znovu. Pak jsem si ale uvědomil, že nesmírně důležité události, které se před více než dvěma tisíci lety na Velikonoce staly, jsou téměř nekonečným námětem k zamýšlení se nad nimi. Tudíž jak se říká, jdu do toho znovu. Opakovat se nebudu, byť tedy na velikonoční díl z minulého roku v jistém okamžiku maličko navážu.
K Velikonocům nedílně patří ukřižování a vzkříšení Ježíše – a zejména ukřižování bylo nesčetněkrát zobrazeno na obrazech, grafikách, freskách… Nevím proč, ale obraz Žlutý Kristus od Paula Gaugina mě jednoduše fascinuje, přestože umělec Ježíše zasadil do úplně jiného prostředí, snad slunného, byť podzimního francouzského kraje Provence, a přestože jeho kompozice by na akademické půdě neobstála ani se zavřenýma očima :-) Spisovatel Octave Mirbeau o Žlutém Kristu napsal, že je zneklidňující a znamenitou směsici barbarské nádhery, katolické liturgie, hinduistických tužeb, gotické obraznosti, temného a subtilního symbolismu. A já s ním souhlasím.
Ve svém letošním velikonočním speciálu podcastu Biblická jména a úsloví jsem se snažil být taky trochu slunný, optimistický, sdílející naději, kterou nám Velikonoce přináší. Ale to už si poslechněte sami.
Přeji příjemný a ničím nerušený poslech!
Pokud přece jenom z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete poslouchat moje vyprávění, je zde ještě druhá volba – přečtěte si textovou verzi tohoto dílu podcastu.