Filip s „filipem“ a etiopská inspirace

Textová verze epizody podcastu Filip s „filipem“ a etiopská inspirace

Petr Lindner | 11. 5. 2022

V nejrůznějších médiích můžeme poměrně často slyšet nebo číslo slovní spojení „křesťanská kultura“, „křesťanská civilizace“ nebo třeba „západní křesťanský svět“. Používají se obvykle pro označení jaké širší geopolitické orientace naší země nebo i celé Evropy. Osobně se nemůžu ubránit pocitu, že si jen málokdo za tyto pojmy umí dosadit správný význam, ovšem stejně tak si nejsem jistý, jestli tato slova dobře vnímají a hlavně používají i ti, kteří je vyslovují nebo píšou. Zvláště pak v naší „České pohanské republice“ :-) Nicméně to, že Česko je historicky křesťanskou zemí, je jaksi nesporné. Drobným důkazem jsou také biblická jména, s nimiž se denně setkáváme, i když možná nevíme – alespoň u všech tedy – že pochází z Bible. Dalším z takových příkladů budiž jedno z nejoblíbenějších mužských jmen posledních let – Filip.

Posluchače podcastu Biblická jména a úsloví zdraví, a při poslechu vás vítá jeho autor a účinkující v jedné osobě, Petr Lindner.

V tomto podcastu jsem několik epizod zařadil do obou kategorií – jak do Biblických jmen, tak i do Biblických úsloví, protože v nich zkrátka povídám v jednom dílu jak o jménu, tak i o úsloví, které má s oním jménem nějakou souvislost. V obou kategoriích najdete také tento díl, ovšem s jednou zvláštností navíc – poprvé je zde jméno zároveň také přímo součástí úsloví. Jinak řečeno, úsloví míti Filipa obsahuje zároveň biblické jméno Filip. Pojďme se nejprve věnovat jemu, a to z pohledu současné oblíbenosti u nás.

Věřím tomu, že každý zná hned několik Filipů, a jsem si skoro jistý, že většinou jsou to chlapci nebo mladí muži. Obliba jména Filip u rodičů novorozenců je totiž největší zhruba až od devadesátých let minulého století, přičemž Filipové nového tisíciletí se pohybují od čtvrtého do desátého místa mezi narozenými chlapečky. Poslední údaje Českého statistického úřadu za rok 2019 staví Filípky na pěkné šesté místo, přičemž dlužno dodat, že nejde o nejlepší rok, protože mezi lety 2009 až 2017 stál Filip ještě o jednu až dvě příčky výš. Už jsem o tom v tomto podcastu mluvil – první tři místa si na dlouhou dobu pro sebe zabrali Jakubové, Honzové a Tomášové, takže jméno Filip, pohybující se těsně za touto trojicí, můžeme hodnotit jako velmi preferované u současných rodičů.  

Nebylo tomu tak ale vždy. Web Našejména.cz uvádí první výskyt tohoto jména v Česku teprve až v roce 1964 s četností pouhých 14 Filipů. S přibývajícími lety však křivka oblíbenosti poměrně strmě stoupá, aby vrcholu dosáhla v roce 2005, kdy se u nás narodilo 1 951 Filipů. Další tři roky to bylo podobné, aby pak popularita lehce poklesla, nicméně jak už jsem říkal, jméno Filip si svou oblíbenost udrželo dodneška. Tedy minimálně do onoho roku 2019, kterým končí veřejně dostupné údaje ČSÚ. V roce 2016, kterým pro změnu končí data webu Našejména.cz, u nás žilo celkem 50 464 Filipů s věkovým průměrem 18 let. Toto číslo jen potvrzuje největší oblibu křestního jména Filip po miléniu. Filipy bychom tedy mohli označit za muže třetího tisíciletí :-)

Jakožto starověké nebo chcete-li biblické jméno nepochází Filip z hebrejštiny, nýbrž z řeckého Philippos (Φίλιππος), což možná vysvětluje to, že v Bibli se Filipové objevují až v Novém zákoně. V českém znění Filip znamená „milovník koní“. Česká Wikipedie k tomu dodává:

Ve starověkém Řecku si koně mohli dovolit jen bohatí lidé, kteří měli dostatek prostředků na jeho uživení, proto je jméno spojováno právě s láskou k něčemu vznešenému. Co do symbolického významu, jméno symbolizuje krásu, bohatství a ušlechtilost, což je také spojováno s aristokracií, tedy vrstvou, která nejčastěji vlastnila koně.

Zdroj Wikipedie.cz

Když jsem na začátku mluvil o „křesťanské civilizaci“, pak musím dodat, že jméno Filip nenajdete jen u nás, ale v různých jazykových obměnách v celé Evropě. To má ostatně společné s patrně všemi biblickými jmény. No a kdy slaví Filipové svátek? 26. května – tedy alespoň podle „světského“ kalendáře, protože například v Českém liturgickém kalendáři ho najdete ještě jednou 3. května, kdy Filipovy jmeniny slaví také Chorvaté nebo Francouzi. Naši bratia Slováci pak mají, stejně jako Britové, Filipa v kalendáři 23. srpna. A třeba Řekové čili národ, odkud toto jméno pochází, slaví jméno Filipos 14. listopadu. Pokud se tedy jmenujete Filip, tak si vyberte a slavte svůj svátek třeba hned několikrát ročně. My Petrové máme jak známo 1,5 svátku, a mně osobně nic nebrání přijímat gratulace, potažmo pak hodnotné dary v obou dnech, tedy jak na Petra, tak i na Petra a Pavla :-)

Od současných Filipů a oblíbenosti tohoto jména u nás můžeme přejít k Filipům biblickým. Záměrně používám množné číslo, protože v Bibli, přesněji – jak už jsem zmínil – pouze v Novém zákonu, najdete celkem tři Filipy. Dva abych tak řekl dobré nebo naše a jednoho představitele římské nadvlády. O tom se jen skutečně pouze zmiňuje Lukášovo evangelium v úvodu třetí kapitoly, pojednávající o Janu Křtiteli, o němž v tomto podcastu najdete epizodu s názvem Jan. Ten, který pokřtil Ježíše. V prvních dvou verších můžete číst toto:

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když v Judsku vládl Pontius Pilát a v Galileji byl tetrarchou Herodes, jeho bratr Filip byl tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias byl tetrarchou v Abiléně, za velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synovi Zachariáše, v pustině.

L 3:1–2 (CSP) 

Tolik jen bleskově „špatný“ Filip, s nímž se nebudeme dál zdržovat a rovnou přejdeme k Filipům takříkajíc Kristovým. O prvním z nich, Ježíšovu učedníku Filipovi, jednom z dvanácti apoštolů, jsem se v podcastu Biblická jména a úsloví zmiňoval v různých souvislostech už několikrát. Tento Filip byl i přes své řecké jméno Hebrej čili Žid z rybářského městečka Betsaidy u Galilejského jezera, stejně jako další dva Ježíšovi učedníci, bratři Petr s Ondřejem – viz epizoda Ondřej, svědek Kristův pro příští časy. Mimochodem, kdybyste chtěli vědět, kde se rodiště těchto tří mužů nacházelo, pak vám doporučím svůj článek na webu Biblismy.cz, v němž popisuji a lokalizuji významná biblická místa na břehu tohoto jiným názvem Tiberiadského moře. Článek se jmenuje Biblický zeměpis: Galilejské moře. Nebo jezero?, a jak jsem právě řekl, najdete ho na „doprovodném webu“ tohoto podcastu Biblismy.cz.

Už jsem také řekl, že ti dobří novozákonní Filipové jsou v Bibli dva. Pokud ale nečtete Písmo pozorně, může vám tento fakt uniknout – protože samotným pojmenováním od sebe nejsou nijak odlišení. Dobří čtenáři Bible a lidé znalí Slova Božího však ví, že zde máme Filipa apoštola – to je ten, o kterém jsem mluvil před chvílí, a také Filipa evangelistu – o něm bude řeč nyní. Ono rozlišení nám poskytuje začátek 6. kapitoly knihy Skutků, verše 1–7:

V těch dnech, kdy přibývalo učedníků, nastalo reptání Helénistů proti Hebreům, že při každodenní službě jsou jejich vdovy zanedbávány. Proto apoštolové – oněch Dvanáct – svolali veškeré množství učedníků a řekli: „Není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech. Vyberte si tedy, bratři, mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných Ducha [Svatého] a moudrosti, které ustanovíme pro tento úkol; my však se oddáme modlitbě a službě slova.“ 

To slovo se zalíbilo celému shromáždění, i vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. 

Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velký zástup kněží byl poslušný víry.

Sk 6:1–7 (CSP)

Tato událost se stala v době počátečního pronásledování prvních křesťanů. Poté, co byli Petr a Jan postaveni před židovskou veleradu, aby následně byli apoštolové uvěznění a v hned noci vysvobození Božím andělem. A událo se to před tím, než byl nově jmenovaný evangelista Štěpán křivě obviněn a ukamenován. O tom a o Štěpánovi ale zase až někdy jindy, v samostatném dílu tohoto podcastu. My se nyní vrátíme k Filipu evangelistovi.

Tento „druhý“ Filip je právě tím mužem, od nějž pochází úsloví míti Filipa. Tedy je a není :-) Původ tohoto úsloví totiž není zcela jasný. Poměrně podrobný článek na toto téma přinesl v roce 1933 časopis Naše řeč. Tento, cituji: recenzovaný vědecký časopis věnovaný češtině jako mateřskému jazyku, vychází od roku 1916 dodnes, kdy jej vydává Ústav pro jazyk český AV ČR. Takže řekněme relevantní zdroj informací.

Ve zmíněném článku se dočtete, že úsloví míti Filipa by mohlo pocházet ze slova filipika. Filipiky jsou – jak se zde píše – čtyři útočné řeči Demosthenovy proti Filipovi Makedonskému; říká se tak i čtrnácti polemikám Ciceronovým proti Antoniovi. Další teorie hovoří o možné spojitosti se slovem „filuta“ (z francouzského „filou“) nebo dokonce s pojmem filosofie. A článek se pouští i do velmi abstraktní úvahy o zvukomalebnosti slova Filip:

A konečně původem toho rčení (nebo jedním z jeho původů) může být pouhý zvuk. Slovo »Filip« zní jaksi vrabčácky, čiperně a pohotově; nemohlo by se dobře říkat o bystrém a versatilním člověku, že má v hlavě Romualda nebo Bonifáce. »Filip« už svým zvukem vyjadřuje cosi jako čilost a vtip.

Zdroj Naše řeč

Aby byl výklad kompletní, článek v časopisu Naše řeč zmiňuje také známou polemiku Karla Čapka s Arne Novákem. Zrovna po této výměně názorů se však Čapek nakonec víceméně přiklání k názoru literárního historika a kritika Nováka, který svůj text končí těmito slovy:

Z pořekadla padlo světlo i na jeho nositele: opravdu Filipem míníme bystrého dovtipu, jako Matějem dobromyslného hlupce, Káčou hádavou ženu, Dorotkou lehké děvče. A dávno nemyslíce na časného vyznavače Kristova ani na komorníka mouřenínského, řekneme: Karel Čapek má Filipa.

Zdroj Naše řeč

Otázka tedy zní: Kdo je Arne Novákem popsaný časný vyznavač Kristův a kdo je komorník mouřenínský? Časný vyznavač Kristův je, jak už jistě sami chápete, právě Filip, ustanovený jako jeden z devíti evangelistů Ježíšovými apoštoly. No a onen komorník mouřenínský, tím je myšlený etiopský eunuch, kterého Filip pokřtil na jeho cestě z Jeruzaléma do Gazy. Jak to bylo, se dozvídáme v 8. kapitole knihy Skutků. Než se však dostanu k samotnému „předmětnému činu“, přečtu verše 4 až 13, které následují po úvodu k této kapitole, kde se píše o Saulově pronásledování prvních křesťanů – o tom jsem mluvil v epizodě tohoto podcastu s názvem Kterak Pavel k Šav(e)lovi přišel…

Filip v Samaří
Ti tedy, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali slovo. Filip sestoupil do města Samaří a hlásal jim Krista. Zástupy jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co Filip mluvil, když slyšely a viděly znamení, která činil. Neboť z mnoha těch, kteří měli nečisté duchy, tito duchové s velikým křikem vycházeli a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. A v onom městě nastala veliká radost.

Šimon kouzelník
Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii a ohromoval samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký. Všichni od nejmenšího do největšího mu věnovali pozornost a říkali: „Tento člověk je ta moc Boží, která se nazývá Veliká.“ Věnovali mu pozornost proto, že je dlouhý čas ohromoval svou magií. Když však uvěřili Filipovi, který jim zvěstoval evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy. Dokonce sám Šimon uvěřil, byl pokřtěn a držel se Filipa. Když viděl, jak se dějí veliká znamení a mocné činy, velmi nad tím žasl.

Sk 8:4–13 (CSP)

Proč zmiňuji tuto pasáž? V předchozím úryvku z 6. kapitoly Skutků jsem mimo jiné četl: Proto apoštolové – oněch Dvanáct – svolali veškeré množství učedníků a řekli: „Není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech. Jak vám to zní? Že to vypadá, jakoby apoštolové hledali číšníky či prostě posluhu? :-) Dobře, toto byl Český studijní překlad, podíváme se do dalších českých mutací Bible. Ať však vezmu Bibli21, Bibli Kralickou, Český ekumenický překlad nebo třeba Jeruzalémskou Bibli, pořád čteme ve stejném duchu: „obsluhovali stoly“, „přisluhovali stolům“, sloužili u stolů“… Jako vždy se více liší pouze parafrázovaný překlad Slovo na cestu, kde 2. verš 6. kapitoly Skutků apoštolů zní takto:

Dvanáct apoštolů svolalo společné shromáždění celého sboru a předložilo tento návrh: „My se musíme plně věnovat rozhlašování Božího poselství a nemůžeme tedy ještě dohlížet na pořádek a spravedlnost při rozdílení jídla.

Sk 6:2 (BCZ)

Noví evangelisté zkrátka dělali v první církvi to, čemu dnes říkáme služba. Starali se o běžný chod společných prostor, a také tudíž sloužili u stolu. To jaksi není nic proti ničemu. Ostatně první církev představovala velmi pravděpodobně jakousi formu komuny. Ve 2. kapitole Skutků o tom můžeme číst – verše 44 až 47:

Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval. Denně zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce. Chválili Boha a byli oblíbeni u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni.

Sk 2:44–47 (CSP)

Ovšem Filip a jeho osm „kolegů“ by nebyli evangelisty v pravém slova smyslu, kdyby také neevangelizovali čili nekázali Boží slovo, a dokonce také vyháněli zlé duchy a uzdravovali. To samozřejmě činili také – proto jsem četl začátek 8. kapitoly Skutků s podtitulem Filip v Samaří a Šimon kouzelník. 

Nyní už tedy konečně můžeme postoupit k onomu – podle slov Arne Nováka – komorníku mouřenínskému.

Stále posloucháte epizodu podcastu Biblická jména a úsloví s názvem Filip s „filipem“ a etiopská inspirace, a stále se nacházíme v novozákonní knize Skutků. Na konci 8. kapitoly najdete část s podtitulem Etiopan uvěřil v Krista, která představuje biblický základ úsloví míti Filipa. Pojďme si přečíst 26. až 40. verš:

Pánův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi na jih k cestě, která sestupuje z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je pustá. 

I vstal a šel. A hle, muž z Etiopie, eunuch, dvořan kandaky, etiopské královny, který byl správcem celého jejího pokladu, se přijel poklonit Bohu do Jeruzaléma a nyní se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše. 

Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“ Filip přiběhl a uslyšel, že čte proroka Izaiáše, i řekl: „Rozumíš tomu, co čteš?“ On řekl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevysvětlí?“ A požádal Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu. 

To místo Písma, které četl, bylo toto: „Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa. Ve [svém] ponížení byl zbaven práva. Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat ze země.“ 

Eunuch Filipovi řekl: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip otevřel svá ústa, začal od tohoto místa Písma a zvěstoval mu Ježíše. 

Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ [Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“] Rozkázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho pokřtil. 

Když vystoupili z vody, Pánův Duch uchopil Filipa a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se. Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všechna města a zvěstoval evangelium, až přišel do Cesareje.

Sk 8:26–40 (CSP)

Zajímavá situace. Etiopský eunuch čili hezky česky slovy Bible Kralické kleštěnec neboli muž zbavený svého mužství, vykonávající vysoce postavenou službu u královy matky – to se skrývá pod tajemným slovem kandaka – tak tento cizinec se byl v Jeruzalémě poklonit Bohu. Těžko říci, jaké pohnutky vedly mouřenína z daleké Etiopie, aby vážil velmi dlouhou cestu k židovskému Bohu, byť to byl s největší pravděpodobností pohan jako Brno :-) Zároveň to však nebyl nikdo jiný než právě pán Bůh, který zařídil jeho setkání s Filipem, jež vyvrcholilo obrácením eunucha na křesťanskou víru, završeným takříkajíc okamžitým křtem. 

Úsloví míti Filipa se z tohoto příběhu odvozuje pro důvtip evangelisty, který ihned pochopil, že tak těžkou prorockou knihu, jako je Izaiáš, dost dobře nemůže nepoučený „zájemce o křesťanství“ dostatečně pochopit. Nicméně jako správný rybář lidí toho Filip využil a ve jménu Božím získal další ovečku do Ježíšovy církve. Dlužno však dodat, že ne jen tak lecjakou ovečku. Tento etiopský kleštěnec se totiž bezpochyby stal jedním z nových křesťanů, kteří šířili evangelium daleko za hranicemi Izraele. Pokud to byl navíc takto vysoce postavený královský úředník, mělo jeho slovo zcela jistě patřičnou váhu, což je při této – nebojím se říci – misionářské práci samozřejmě velká výhoda.

Mimochodem, podle údajů z roku 2010, tvořili křesťané v Etiopii 40–48 % obyvatelstva! Takže to jediné Ježíšovo semínko hořčice, které etiopský eunuch na počátku našeho letopočtu přivezl domů díky Filipovi – který měl Filipa –, časem vydalo velkou úrodu. Co jsem to říkal na začátku o takzvané „křesťanské západní civilizaci“? To jsou paradoxy, že?

Předchozím výkladem jsem probral v podstatě všechno, co se jména Filip a úsloví míti Filipa týká. Aspoň tedy myslím… Nyní bych se proto mohl rozloučit a poděkovat vám za poslech. Ale ještě chvíli si vás dovolím zdržet. Tuto epizodu podcastu Biblická jména a úsloví totiž zakončím reklamou! :-) Neděste se a nevypínejte prosím své přijímače. Nebudu vám vnucovat reklamu na prací prášky, ani na pojištění nebo snad hygienické potřeby. Rád bych udělal reklamu sám sobě.

Vlastně jsem to už načal v první polovině tohoto dílu, kdy jsem vás odkazoval na „doprovodný web“ tohoto podcastu, který najdete na adrese Biblismy.cz. Měkké i, měkké i, es a tvrdé y – Bib-lis-my tečka cé zet. Jak jistě víte, mluvené díly tohoto podcastu vydávám vždy ve středu v lichých týdnech. Měli byste ale také vědět, že zároveň s tím na webu Biblismy.cz zveřejňuji také jejich textovou verzi. Přesný přepis slovo od slova. Tedy… on to vlastně není přepis, ale podklad ke čtenému podcastu :-) Důležité však je, že psaný text je doplněný odkazy na biblické i jiné citace, zdroje dalších informací, a také obrázky – v drtivé většině reprodukce obrazů starých mistrů k danému tématu. Psaný text má oproti podcastu také tu výhodu, že se v něm dá rychle vyhledávat. To je ostatně možné napříč celým webem Biblismy.cz – jednoduše zadáte požadované slovo nebo frázi do políčka, které se zobrazí po klepnutí na ikonku lupy s popiskem Hledat, a prozkoumají se všechny texty všech dílů podcastu. To ale ještě není všechno.

Každou sudou středu zde vydávám psané články, které jsou samozřejmě taktéž nějakým spojovacím prvkem navázané na biblická nebo chcete-li křesťanská témata. Občas se mi podaří propojit je i s předchozím namluveným dílem. Příkladem budiž třeba článek s názvem Jan pokřtil Ježíše v Jordánu. Kde přesně se to stalo?, který navazuje na již zmíněnou epizodu podcastu Jan. Ten, který pokřtil Ježíše. Ale není to vždy pravidlem, protože v rámci „sudostředečních“ článků často také doporučuji vaší pozornosti „cizí projekty“, ať už jsou to křesťanské podcasty jiných autorů nebo třeba zajímavé knihy. Například komiksová Bible – ta je výborná :-)

Web Biblismy.cz zkrátka poskytuje tomuto podcastu jakousi přidanou hodnotu, a já budu samozřejmě moc rád, když budete kromě poslouchání audionahrávek navštěvovat i tuto stránku. Nemůžu se sice rovnat Ježíšovým apoštolům a evangelistům, ale pokud moje práce přiměje alespoň jednoho člověka – a nemusí to být ani etiopský eunuch :-) – přinejmenším k hlubšímu zamyšlení se nad křesťanskou zvěstí, budu velmi šťastný.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!