Věřím, že jste poslouchali epizodu tohoto podcastu s názvem Jan. Ten, který pokřtil Ježíše, jenž nepojednává o nikom jiném nežli o Janu Křtiteli…, který mimo spoustu dalších lidí pokřtil také osobu výjimečnou, samotného pána Ježíše. Z Bible se kromě jiného dozvídáme, že Jan Křtitel působil čili křtil lidi v řece Jordán, a v souvislosti s Ježíšem pak informaci, že ten přišel z Galileje za Janem k Jordánu (Mt 3:13). Napadla vás ale někdy otázka: Kde to přesně, nebo aspoň s nějakou určitostí, vlastně bylo?
Samotná řeka Jordán má délku 250 kilometrů. Pramení v Chulském údolí severně nad Galilejským nebo chcete-li Genezaretským jezerem – které z biblických příběhů o Ježíši nepochybně znáte – a odtud teče jižně, na mapě svisle shora dolů do Mrtvého moře. Jestliže v Bibli čteme, že Ježíš přišel z Galileje, která se nacházela právě poblíž Galilejského jezera, za Janem k Jordánu, můžeme usuzovat, že ono památné místo bude někde spíše na horním toku Jordánu, poblíž zmíněného jezera.
Jenže… v Janově evangeliu navíc najdeme další nenápadné upřesnění místa Ježíšova křtu ve verši Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil (J 1:28). Betanie! O tomto místu už přece řeč v podcastech Biblická jména a úsloví byla, že ano? V kterém, že to bylo dílu? Hned ve dvou: v dílu Ležíš jako… Lazar! a v první části dvoudílné epizody Marie, Magdalénu pak nevyjímaje. Betanie ležela kousek od Jeruzaléma, jak se dozvídáme v dílu o Lazarovi. Jenže Jeruzalém neleží u řeky Jordán… tak kde je pravda?
Když jedna Betanie nestačí
Vtip je v tom, že ona Betanie nebyla jedna, nýbrž dvě. „Lazarova Betanie“, kde tento muž, jehož Ježíš vzkřísil z mrtvých, žil se svými sestrami Marií a Martou (ano, mluvím o tom také v dílu Marta… ta starostlivá, ale zbožná), skutečně ležela asi tři kilometry od Jeruzaléma. A ta druhá Betanie? Ta ležela u řeky Jordán, necelých 10 km vzdušnou čarou severně od jejího ústí do Mrtvého moře, tedy v podstatě na samém konci toku této biblické řeky. Druhým orientačním bodem pro určení polohy místa křtu Ježíše, může být ještě Jericho, vzdálené taktéž méně než deset kilometrů, tentokrát ale směrem na západ či severozápad.
Toto místo dnes najdete na mapách jako Qasr al-Jahúd, nebo také Al-Maghtas (místo údajně bližší původní Betanii) – oboje ve stejné lokalitě, pouze každé z nich na jiném břehu Jordánu. A v jiné zemi, protože Jordán je také hraniční řekou – na východní straně (Al-Maghtas) jste v Jordánsku, na západní (Qasr al-Jahúd) pak v Palestině (nebo chcete-li na Západním břehu Jordánu). Takže čistě fakticky – ani jedno z těch míst není na území Izraele, jak by se snad dalo předpokládat.
Qasr al-Jahúd (nebo Kasr al-Jahúd) dostal své jméno podle nedalekého pravoslavného kláštera, který byl na tomto místě postaven ve 4. století a později byl několikrát zničen a znovu vybudován. Oblast byla od šestidenní války v roce 1967 uzavřena; v 80. letech 20. století zpřístupnila izraelská armáda úzký koridor, kterým mohli místo navštěvovat předem objednané skupiny věřících. Po odminování okolního území bylo místo v létě 2011 zcela zpřístupněno veřejnosti. (Zdroj Wikipedie)
No a v této době sem proudí turisté, věřící i pohané, aby navštívili tuto slavnou biblickou lokalitu. Nejsou to ale jen zvědavci, kteří touží spatřit místo křtu Ježíše Krista. Původní Betanii zařadili do svého itineráře při cestách na Blízký Východ také papež Jan Pavel II., papež Benedikt XVI., a v roce 2014 rovněž papež František, čímž nepřímo potvrdili nárok Betanie za Jordánem na hodnověrnost sdělení evangelia (Zdroj izrael.svetadily.cz). Pochopitelně na tomto místě také probíhají křty. Kdo by nechtěl být pokřtěný na stejném místě jako Ježíš Kristus…
Vsuvka ryze nebiblická: Jordán romantiky zbavený
Myslím, že většina lidí, když v Bibli čte o řece Jordán, představuje si skutečnou řeku, řekněme typu našeho Labe. Jenže skutečnost je docela jiná. Dnešní Jordán je – i na svém dolním toku – spíše potok nežli řeka. Je sice pravděpodobné, že v Ježíšově době to byla velká řeka, nicméně dnes jsou její vody už na horním toku velmi intenzivně využívané k závlahám, čímž se Jordán doslova vysušuje. A katastrofálně se tím vysušuje i Mrtvé moře, jehož hladina rok od roku klesá údajně téměř o jeden metr!
Budete-li tedy vážit cestu jakožto poutníci do Qasr al Jahúd, respektive do místa původní „druhé“ Betanie – Al-Maghtas, počítejte s tím, že spatříte Jordán v reálné podobě potoka s kalnou, nepříliš vábně zavánějící vodou. Navíc s vícejazyčnými tabulemi (ruštinu nevyjímaje) uprostřed toku, sdělujícími, že tudy prochází státní hranice. Nechci vědět, jak se současný stav líbí samotnému Ježíši…
