Rubriky
Biblická jména (textové verze)

Ondřej, svědek Kristův pro příští časy

Textová verze epizody podcastu Ondřej, svědek Kristův pro příští časy

Petr Lindner | 16. 3. 2022

Není žádným tajemstvím, že Ondřej patří mezi oblíbená křestní jména. Věřím, že každý z posluchačů tohoto podcastu zná nějakého toho Ondru či hned několik mužů nebo chlapců jména, které sice zní ryze česky, ale ve skutečnosti je jenom počeštěnou variantou… ne, to až za chvíli. Nepředbíhejme :-)

Zároveň je Ondřej také jménem, které alespoň mně vůbec nezní biblicky. S trochu nadsázky si Ondřeje dokážu představit spíše jako mládence ve valašském kroji s nezbytným černým plstěným kloboukem a valaškou v ruce, než jako Ježíšova učedníka, putujícího s ním izraelskou krajinou v dlouhé plátěné tunice. I když se ani jedna varianta nevylučuje, a také se nabízí spousta dalších, my se v tomto dílu samozřejmě podíváme na toho druhého, biblického Ondřeje.

Jako vždy vás od mikrofonu zdraví, a příjemný poslech přeje, autor a interpret podcastu Biblická jména a úsloví v jedné osobě, Petr Lindner.


V tomto dílu budu postupovat podle obvyklého scénáře epizod na téma biblická jména – na začátku se proto nejprve pojďme podívat na Ondřeje dnešní doby. Podle statistik webu Naše jména.cz, které patrně kvůli GDPR bohužel končí rokem 2016, u nás žije 76 225 Ondřejů, což odpovídá celkově 37. místu mezi všemi, tedy i ženskými křestními jmény.

Podíváme-li se však na data Českého statistického úřadu do roku 2019 pouze u chlapců, pak je vidět, že Ondrové se v posledních letech drží zhruba v první desítce nejoblíbenějších jmen, která rodiče dávají novorozencům.

Přestože původ křestního jméno Ondřej sahá do velmi dávné historie, v Česku bychom ho s věkovým průměrem 23 let mohli nazvat jménem konce dvacátého a začátku 21. století. Vrcholy grafu sahají nejvýš na začátku 90. let minulého století a poté po miléniu čili po roce 2000. 

Zdroj: Český statistický úřad

Jméno Ondřej je původně řecké, jde o počeštěnou variantu křestního jména Andreas, což znamená „mužný“, „statný“ či „odvážný“. S řeckým zněním Andreas pak souvisí také Ondřejové v cizích jazycích – v angličtině je to Andrew, psáno Andrew, německy stejně jako v řečtině Andreas, francouzsky André, ale například Maďaři mají Andráse, což už je blízké našemu Ondrášovi. No a v italštině je ekvivalentem Ondřeje jméno Andrea. V mužském rodu, podotýkám.

Nicméně Andreu, jakožto u nás obvyklejší ženské jméno, lze jako protějšek k Ondřejovi akceptovat. Můžete se však setkat také se staročeskou Ondřejkou, ale jen velmi zřídka – ve zmíněném roce 2016 jich u nás žilo pouhých 78. Každopádně Ondřejka s Ondřejem vcelku pochopitelně sdílí také svátek čili jmeniny. Zapište si do kalendáře datum 30. listopadu.


Od současných Ondřejů, Ondrů či Ondrášů, a oblíbenosti tohoto křestního jména u nás, se pojďme podívat do Bible. Zde najdete pouze jednoho jediného muže jménem Ondřej. Ano, toho Ondřeje, který patřil k dvanácti Ježíšovým apoštolům. Dokonce náležel ke čtveřici nejoblíbenějších Kristových učedníků. O Janovi, jakožto „nejvíc nejoblíbenějším“ učedníku jsem mluvil v epizodě tohoto podcastu s názvem Jan, evangelista Slova, Světla a Ducha Pravdy,  v dílu Jakub… nejoblíbenější z mužů byla řeč – jak jinak – o Jakubovi, třetí ze čtveřice je Petr, o kterém jsem natočil jeden z prvních dílů tohoto podcastu s názvem Petr. A nezbytná skála navrch, no a konečně k Ondřejovi se dostáváme nyní.

Ondřej byl bratr apoštola Petra, i když jak víme, původně se Petr jmenoval Šimon. Jejich rodina pocházela z Betsaidy, vesnice na přítoku řeky Jordán do Galilejského jezera, ležící asi čtyři kilometry od jeho severního břehu. Později se přestěhovali do Kafarnaum, rybářské vesnice, ležící o několik kilometrů jihozápadněji taktéž na břehu Galilejského, nebo chcete-li Genezaretského jezera. Zde je také Ježíš, jako první dva svoje učedníky, „draftoval“ do svého týmu, aby se – jak o tom vypráví synoptická evangelia – z takříkajíc „normálních“ rybářů stali rybáři lidí. Krátký úryvek o počátku cesty apoštola Ondřeje přečtu z Markova evangelia, kapitola první, verše 16–18:

A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Šimonova bratra Ondřeje, jak do moře vrhají [síť]; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“ A hned opustili sítě a následovali ho.

Mk 1:16–18 (CSP)

Představte si tu situaci: Živíte se tvrdou prací rybáře u Galilejského jezera. Celé dny trávíte ve vlhku, ve vodě, nechránění před větrem, váš život je jedna velká dřina. Jednou přivezete plnou loď ryb, jindy se vrátíte s prázdnou. Na nějakou zábavu nejspíš není ani čas, ani chuť. Po práci přijdete domů, něco sníte, a jediné, po čem toužíte, je aspoň pár hodin spánku. Ale svou práci máte rádi. Dělal to tak váš otec i jeho otec, nic jiného si neumíte představit, a nic jiného si ani nepředstavujete.

Jednoho krásného dne však potkáte chlapíka producírujícího se na břehu, který vám řekne „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“ Co uděláte? Pustíte sítě a jdete za ním… Jen tak, bez rozmýšlení, bez toho, abyste se poradili s rodinou a přáteli, bez zvažování pro a proti, jednoduše jdete s Ježíšem místo ryb „lovit lidi“. 

Že je to neuvěřitelné? Ne. Tak to bylo. Bible o tom píše, a Bible nelže. O podobné příhodě, v níž Ondřej hraje hlavní roli tentokrát s „kolegou“, učedníkem Janem, jsem nikoliv mluvil v tomto podcastu, ale psal na webu Biblismy.cz v článku Kde bydlíš Ježíši? Hledání Beránkova příbytku. Pojednává o tom, jak Ondřej s Janem, původně učedníci Jana Křtitele, potkali Ježíše poté, co ho právě Jan Křtitel v řece Jordánu pokřtil – a ptali se ho „Rabbi, což se překládá ‚Učiteli‘, kde bydlíš?“ (J 1:38 CSP) A šli s ním, a už s ním zůstali. 

V tomto článku mimo jiné píšu:

Jan s Ondřejem v tu chvíli jednoduše pocítili neodolatelnou touhu následovat Ježíše. Dost dobře si to možná neuměli vysvětlit, ale bylo jim jasné, že jedině tudy vede jejich další cesta.

A o něco dál dodávám:

Pán Bůh pracuje s každým člověkem, ať je to pravý křesťan, naplněný Duchem svatým, nebo poslední pohan, vyznávající jen sám sebe.

Šimona a Ondřeje za pohany označit nelze. Byli to Židé, kterým židovská víra téměř jistě cizí nebyla. Nebyli to v této době ale ani křesťané. Křesťanství se teprve rodilo, Šimon s Ondřejem nebyli ani pokřtění, natož aby přijali Ducha svatého. Nyní se dopustím možná trochu kontroverzního názoru, ale jsem přesvědčený, že on, tedy Duch svatý, už s nimi v té době – teď to malinko odlehčím – trochu koketoval. Ostatně měl k tomu parťáka na slovo vzatého – samotného pána Ježíše Krista. Proto Šimon s Ondřejem bez jediného zaváhání položili sítě a šli s Ježíšem.

Mimochodem, jméno Ondřej je, jak jsem řekl na začátku tohoto dílu, řeckého původu. Před chvílí jsem však uvedl, že bratři Ondřej a Šimon byli Židé. Proto se biblisté domnívají, že jméno Ondřej není pravým jménem tohoto rybáře a posléze apoštola. Proč tomu tak je, na to jsem nenašel žádné vysvětlení, a upřímně řečeno mě to ani nijak netrápí. V Bibli se píše o Ondřejovi, tak je to zkrátka Ondřej, ať se před tím jmenovat třeba Tonda nebo Pepa. V hebrejštině samozřejmě :-)


Apoštol Ondřej není řekněme tak výraznou novozákonní postavou jako například jeho bratr Petr – jak jsem řekl, v té době ještě zvaný Šimon – nebo třeba apoštol Pavel. Nicméně jak už jsem také uvedl, coby jeden z učedníků, kteří byli Ježíšovi po dobu jeho působení na zemi nejblíž, zažil mnoho důležitých událostí. Některé z nich pouze zmíním, u jiných se zastavím pro podrobnější výklad.

Jednu, na první pohled banální, ale ve skutečnosti nezanedbatelnou či důležitou událost, popisuji ve zmíněném článku Kde bydlíš Ježíši? Hledání Beránkova příbytku. Něco jsem naznačil před chvílí, a jak to bylo celé, to si už přečtěte v onom článku na webu Biblismy.cz :-) 

Ondřej byl, tentokrát spolu s Filipem, také tím učedníkem, který před známým nasycením pěti tisíců lidí na břehu Galilejského jezera Ježíšovi tak trochu sedl na lep. Přečtu celý příběh z Janova evangelia, 6. kapitola, verše 1 až 15:  

Potom Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko velikonoce, židovský svátek. 

Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?“ To říkal, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce dělat. Filip mu odpověděl: „Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.“ 

Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: „Tady je chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí.“ 

Na tom místě bylo mnoho trávy. I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc. Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i z ryb dostali, kolik chtěli. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“ Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší. 

Když ti lidé viděli znamení, které [Ježíš] učinil, říkali: „To je skutečně ten Prorok, který má přijít na svět.“ Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, odešel opět na horu, zcela sám.

J 6:1–15 (CSP)

Jak jste slyšeli, Ježíš učedníky svým dotazem „Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?“ jenom zkoušel, protože dobře věděl, jaký zázrak následně udělá. Ostatně toto nebyl první nadpřirozený jev, kterého byl Ondřej svědkem. 

Israhel van Meckenem: Apoštolové Petr a Ondřej | Zdroj Wikimedia Commons
Israhel van Meckenem: Apoštolové Petr a Ondřej | Zdroj Wikimedia Commons

Omlouvám se, že trochu „skáču“ v Novém zákoně odzadu dopředu, ale myslím, že to zase tak moc nevadí :-) Další ze zázraků, přesněji řečeno první dva zázraky, které Ježíš učinil v Ondřejově přítomnosti, se totiž odehrály hned poté, co Kristus Šimona a jeho bratra Ondřeje vyzval k následování a přijetí role rybářů lidí. Budu pokračovat v první kapitole Markova evangelia, verše 21 až 28:

I vešli do Kafarnaum. Hned v sobotu vstoupil do synagogy a učil. Byli ohromeni jeho vyučováním, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako učitelé Zákona. 

V jejich synagoze byl [právě] člověk s nečistým duchem. Vykřikl: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, vím, kdo jsi: Ten Svatý Boží.“ 

Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho.“ A ten nečistý duch jím zalomcoval, zvolal silným hlasem a vyšel z něho. 

Všichni užasli, takže se dohadovali mezi sebou, říkajíce: „Co to je? Nové učení! S pravomocí dokonce přikazuje nečistým duchům, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned rozšířila [všude] po celém okolí Galileje.

Mk 1:21–28 (CSP)

Vžijme se ještě jednou do kůže bratrů Šimona a Ondřeje. Rybářské nádobíčko budiž odloženo, jde se do učení k Ježíši. Asi nám bude něco povídat, budeme se modlit, přesvědčovat ostatní lidi a tak různě, že ano? A bác! Hned první den… zázrak! Ježíš jen tak mýrnyx-týrnyx vyžene v synagoze z člověka démona. Nevím jak vy, ale já bych byl lehce v šoku. Jenže tím to nekončí. Vzápětí se spolu s Janem a Jakubem vydávají do svého domu, kde Šimonova tchyně leží v horečkách. Přečtu pokračování 1. kapitoly Marka, verše 29 až 45:

A hned, když vyšli ze synagogy, přišli s Jakubem a Janem do domu Šimona a Ondřeje. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Ježíš přistoupil, uchopil [její] ruku a pozdvihl ji. [Ihned] ji horečka opustila a ona je obsluhovala. 

Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a všechny démonizované. Celé město se shromáždilo přede dveřmi. I uzdravil mnoho trpících rozličnými chorobami a vyhnal mnoho démonů. A těm démonům nedovoloval mluvit, neboť ho znali. 

Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon a ti, kteří byli s ním, se pustili spěšně za ním. Když ho našli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ Říká jim: „Pojďme jinam, do sousedních městeček, abych i tam hlásal evangelium, neboť kvůli tomu jsem vyšel.“ 

A hlásal evangelium v jejich synagogách po celé Galileji a vyháněl démony. Tu k němu přišel malomocný, padl [před ním] na kolena a prosil ho: „Chceš-li, jsi mocen mne očistit.“ Ježíš, hluboce pohnut, vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď očištěn.“ A [když to řekl,] hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš mu přísně domluvil a hned ho poslal pryč. Řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic neřekl! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“ 

On však vyšel a začal to velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš již nemohl veřejně vstoupit do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A přicházeli k němu odevšad.

Mk: 1:29–45 (CSP)

Právě jste slyšeli, že uzdravením Šimonovy tchyně zázraky neskončily. Ježíš vyhnal z lidí spousty démonů, a navrch uzdravil malomocného člověka. Zde si prosím všimněte, jakým způsobem nemocný člověk Ježíše prosí o uzdravení. Nemluví stylem „Ježíši, prosím uzdrav mě“, říká „Chceš-li, jsi mocen mne očistit.“ Ten člověk mu věří, a odevzdává se jeho vůli. Zní to jako drobnost, ale kéž bychom my všichni tímto způsobem oslovovali Ježíše ve svých modlitbách. „Pane Ježíši, vím, že je to v tvé moci. Je-li to i tvoje vůle, pomoz mi s tím, prosím…“

Reprodukce z knihy Theatrum biblicum ze 17. století – Ježíš uzdravuje deset malomocných (podle L 17:12–19) | Zdroj Wikimedia Commons
Reprodukce z knihy Theatrum biblicum ze 17. století – Ježíš uzdravuje deset malomocných (podle L 17:12–19) | Zdroj Wikimedia Commons

Ale to jsem trochu odbočil. Ondřej a jeho „spoluučedníci“ byli jednoduše rovnou hozeni do vody. Žádná apoštolská přípravka, a pak apoštolská škola prvního stupně, poté vyšší apoštolské vzdělání. Ježíš zkrátka ihned otevřel první semestr vysoké školy apoštolské. „Dobře se dívejte, a učte se, přátelé. Času je málo, práce až nad hlavu.“ Ostatně když Kristus svých dvanáct apoštolů „vyučil“, dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony, schopnost léčit nemoci a poslal je hlásat Boží království, ustanovil dalších 72 evangelistů, kterým řekl:

„Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“

Lk 10:2 CSP

S Ondřejem se setkáme v Bibli ještě na dalších místech, já už se v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví budu věnovat jen jedné, zato však velmi významné epizodě. Budu číst 13. kapitolu Markova evangelia:

Znamení příchodu Syna člověka
Když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Učiteli, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!“ Ježíš mu řekl: „Hledíš na tyto veliké stavby? Jistě [zde] nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“ 

A když seděl na Olivové hoře naproti chrámu, ptali se ho v soukromí Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to bude a jaké bude znamení, až se to všechno začne naplňovat?“ 

Ježíš jim začal říkat: „Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl. [Neboť] mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem‘ a svedou mnohé. Když uslyšíte o válkách a válečné zvěsti, neděste se, musí to nastat, ale ještě nebude konec. Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na různých místech budou zemětřesení, budou hladomory [a nepokoje]. To bude začátek porodních bolestí. Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat soudům a do synagog, budete biti a kvůli mně budete stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví.

Všem národům musí být nejprve vyhlášeno evangelium. A když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý. A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.“

Velké soužení
„Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘ postavenou, kde nemá být – kdo čte, ať rozumí – tehdy ti, kteří budou v Judsku, ať utíkají do hor. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje a nevstupuje dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu. A kdo bude na poli, ať se neobrací k věcem, které jsou vzadu, aby si vzal svůj plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, aby [k vašemu útěku] nedošlo v zimě.

Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane. A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny. A tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, [nebo:] ‚Hle, tam!‘, nevěřte. Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené. Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl.“

Příchod Syna člověka
„Ale v oněch dnech, po onom soužení, se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář. Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zatřesou.‘ A potom uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou. A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů od nejzazšího konce země až po nejzazší konec nebe.“

Podobenství o fíkovníku
„Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko. Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“

Bděte, protože neznáte den Jeho příchodu
„O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. Dávejte si pozor, bděte [a modlete se], neboť nevíte, kdy je ten určený čas. Jako člověk, který je na cestách: opustil svůj dům, dal svým otrokům plnou moc, každému jeho práci a dveřníkovi přikázal, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem, aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící. Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“

Mk 13 (CSP)

Třináctou kapitolu Markova evangelia jsem četl celou, protože je to, abych tak řekl, zvláštní oddíl evangelia. Totéž, byť samozřejmě podáno trochu jinými slovy, najdete také ve 24. kapitole Matoušova a 21. kapitole Lukášova evangelia.

Ve všech třech novozákonních knihách vidíme tuto posloupnost: Po vjezdu Ježíše do Jeruzaléma na oslíku dojde ke známému vyhnání směnárníků a prodavačů všeho možného z chrámu, aby následně Ježíš vyprávěl několik podobenství. O hospodáři a zlých vinařích, o dani císaři, o sedmi bratrech a vdově… Najednou však nastává obrat. Učedníci obdivují jeruzalémské stavby, Ježíš ale kontruje pomíjivostí lidské honby za dokonalostí, a oné čtveřici nejoblíbenějších apoštolů, mezi nimiž je i Ondřej, na Olivetské hoře sděluje důležité proroctví o posledních dnech a svém druhém příchodu, které bych se nebál nazvat jakousi předzvěstí závěrečné biblické knihy Zjevení.


V minulé části tohoto dílu jsem řekl, že Ježíš své učedníky při vzdělávání nevodil za ručičku, ale rovnou je hodil do vody, hned začal vyučovat „vysokou školu apoštolskou“. Nicméně všechny zázraky, které před apoštoly učinil, jsou proti tomuto proroctví pořád ještě nižšími ročníky apoštolské fakulty. Teprve v tomto oddílu evangelia Ježíš došel k nejvyššímu stupni vzdělání, uzavřel výuku. Poslední seminář před ukřižováním…

Nerad bych vás zklamal, ale v tomto dílu nebudu detailně rozebírat Ježíšova slova z 13. kapitoly Markova evangelia. Je to do značné míry samostatné, velmi důležité téma, jemuž budu raději věnovat některou z dalších epizod tohoto podcastu. I tak se ale zastavím u jednoho krátkého verše.

Poté, co Ježíš líčí, jak nastanou války, hladomory, zemětřesení a další soužení, a křesťané budou kvůli jeho jménu pronásledovaní, řekne, že toto je teprve začátek. Aby vzápětí dodal: Všem národům musí být nejprve vyhlášeno evangelium. Následně svým učedníkům radí, aby mluvili v Duchu svatém, dodá, že budou rozdělené rodiny, a tuto část zakončí větou Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.

Trochu, abych tak řekl sémanticky čtivěji, to podává Matouš, který nejprve vyjmenuje všechna příkoří, na která se mají apoštolové – potažmo pak my všichni – připravit, aby první oddíl zakončil slovy: Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec. (Mt 24:14 CSP)

Nikdo neví, kdy nastane čas Ježíšova druhého příchodu. Neví to dokonce ani on sám, jak se píše na konci ve 32. verši. Toto je, dnešním jazykem, „exkluzivní informace“, jíž disponuje jen a pouze Otec Stvořitel. Ne, vážně to neví ani Svědkové Jehovovi, i když o tom velmi rádi spekulují a ohromují či spíše straší svoje příznivce. Nicméně z evangelií se dozvídáme, že aby se to stalo, je třeba splnit jednu podmínku – musí být nejprve vyhlášeno evangelium všem národům světa. V Markovi čteme všem národům, v Matoušovi pak po celém světě na svědectví všem národůmA tehdy přijde konec, dozvídáme se na závěr tohoto oddílu. Jen dodávám: konec tohoto světa, jež bude vzápětí nahrazený začátkem nového Božího království. Věčného Božího království!

Mám-li mluvit sám za sebe, pak za prvé to lidově řečeno neřeším. Ctím slova Bible, která, jak už jsem řekl a hlavně jak jsem četl ve 13. kapitole Markova evangelia, jasně říkají, že informaci o druhém příchodu Ježíše má pouze pán Bůh. Nepředpokládám, že zrovna mně by se s tím chtěl Otec Stvořitel svěřovat, takže – slovy repliky z filmu Knoflíkáři – znovu opakuji: neřeším to a nepátrám to tom

Nedá mi však nezamyslet se nad oním vyhlášením evangelia do celého světa. Někde jsem četl, že od tohoto okamžiku, tedy rozšíření evangelia po celém světě, jsme – díky moderním technologiím, zejména samozřejmě internetu – vzdálení už jen malý kousek. Je také pravdou, že křesťanství je už nyní geograficky nejrozšířenějším náboženstvím na světě. Třeba hinduismus je soustředěný de facto pouze v Indii, budhismus v Jihovýchodní Asii, o něco „rozptýlenější“ je pak islám. Křesťany však najdete po celém světě, na celých světadílech. Podíváte-li se na mapu náboženství podle států, zjistíte, že celá Severní a Jižní Amerika je křesťanská. K tomu samozřejmě Evropa, plus severní a část střední Asie. Pochopitelně, že všude se najdou drobné enklávy jiných duchovních proudů, ale to je jaksi přirozené – v tuto chvíli se zabývám podstatnými čísly. I když… poslouchejte dál.

Z mého pohledu jsme však i přes celosvětové rozšíření křesťanství pořád na míle daleko okamžiku, kdy bude evangelium vyhlášeno úplně všude. A nemyslím si ani, že by to měla být mocná neviditelná síla internetu, která by to měla nějak zásadně ovlivnit. Ano, internet umožňuje dostat informace k lidem skutečně velmi rychle a efektivně. Do posledních koutů světa. O tom není sporu. Potíž nastává v tom, zdali všichni lidé budou chtít evangeliu naslouchat. Jenom si ho poslechnout nebo přečíst. Ne ho rovnou přijmout – ostatně o tom Ježíš nemluví. Říká doslova vyhlásit evangelium. Oznámit ho všem lidem. Nechat ho „vybubnovat“ po celém světě, rozhodit z letadla letáky s evangeliem po celé zemi, vyhlásit ho obecním rozhlasem… 

Dobře, takže vážně: Stačí, když se z toho „velkého světa“ vrátíme domů. Kolik lidí ve vašem okolí je ochotno jenom si poslechnout evangelium? Nemyslím vaše křesťanské přátele, nýbrž ty ostatní, kteří se nehlásí k žádné víře nebo se označují za ateisty. Odmítají cokoliv, co je spojené s náboženstvím. Takových lidí je u nás čtyřikrát více než křesťanů, a to jsme prosím součástí takzvané křesťanské Evropy. Tak že bychom zavedli povinnou přednášku evangelia na základních či středních školách? Nevím…, není to vůbec jednoduché, a myslím si, že cesta bude ještě dlouhá. Každé, na první pohled „správné“ řešení, má totiž své příslovečné ale… 

Osobně bych proto na nějaké rychlé či instantní řešení nevsázel, i když bych si ho velmi přál. Protože se bavíme o evangeliu – o dobré zprávě, o nejúžasnější zvěsti, která kdy byla lidem daná samotným Stvořitelem. Naprosto chápu, proč Ježíš chce, aby o dobré zprávě před jeho druhým příchodem věděli všichni lidé. Chce přijít do světa, který na něj bude připravený. Chce přijít do světa, který – pokud s evangeliem nebude rovnou souznít – bude o něm alespoň vědět. Vědět, že existuje dobrá zpráva, v níž je obsaženo jednoduše všechno. Cesta, pravda i život, Ježíš Kristus, naděje, láska, milosrdenství a spasení. Ne honosné stavby, které obdivovali Ježíšovi učedníci, a už vůbec ne peníze, majetek, či snad dokonce moc. Teprve až poznáme pravé hodnoty, pak může nastat věčné Boží království.


Biblického Ondřeje bychom, alespoň pro tento díl podcastu, měli za sebou. Informace, které se týkají dalšího Ondřejova působení po ukřižování Ježíše Krista, už v Bibli nenajdete. Je třeba hledat v historické literatuře nebo apokryfních evangeliích. Dozvíte se, že apoštol Ondřej šířil křesťanství v Malé Asii, což bylo území, na kterém se dnes nachází zhruba dvě třetiny asijské části Turecka. Působil také na pobřeží Černého moře, v dnešním Rumunsku, na Ukrajině, ale dorazil prý až k řece Volze v Rusku. 

Uvádí se, že pobýval i ve Skotsku, což vzhledem k velké vzdálenosti a tehdejším možnostem cestování zní až neuvěřitelně. Ale Ondřej je patronem Skotska a kříž ve tvaru písmene X je také symbolem skotské vlajky. Nezbude nám tedy, než i tuto informaci přijmout. 

Zdroje hovoří taktéž o jeho pobytu v Arménii a Kurdistánu, a návratu přes Makedonii do Řecka, kde byl kolem roku 60 našeho letopočtu zatčený a ukřižovaný. Stejně jako jeho bratr Petr, žádal v pokoře a úctě k pánu Ježíši, aby nezemřel na stejném kříži jako on. Zatímco Petra ukřižovali na obráceném kříži, Ondřej zemřel na kříži ve tvaru písmene X – viz zmíněná skotská vlajka –, k němuž byl údajně přivázaný provazy, což jeho utrpení jen prodloužilo.

Rytina Ondřeje a Jana Evangelisty | Zdroj Wikimedia Commons
Rytina Ondřeje a Jana Evangelisty | Zdroj Wikimedia Commons

Jsme na konci epizody podcastu Biblická jména a úsloví s názvem Ondřej, svědek Kristův pro příští časy. Na začátku jsme se mimo jiné dozvěděli, jak s Ondřejem souvisí jméno Andrea, a v části, věnované apoštolu Ondřejovi, toho bylo řečeno… mnoho :-) I když jsem zmínil, že Ondřej nepatří mezi tak výrazné postavy Bible, jako například jeho bratr Petr nebo apoštol Pavel, zjistili jsme, že jakožto jeden ze čtyř Ježíšových nejoblíbenějších učedníků, byl Ondřej svědkem mnoha důležitých událostí. Je skoro až škoda, že v Bibli nemáme také Ondřejovo evangelium. Určitě by nám přineslo další úžasné poznání, poučení a mnoho duchovní potravy, kterou se v této době potřebujeme sytit možná více než kdy jindy.

Jestliže jste u tohoto dlouhého dílu vydrželi až do konce, bylo moje povídání nejspíš přínosné. I kdyby tomu tak nebylo, dejte mi prosím vědět – budu vám vděčný za jakoukoliv zpětnou vazbu.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!