Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Přitakání celému životu
Petr Lindner | 24. 8. 2023
Název tohoto dílu podcastu jsem si vypůjčil z knihy Jana Šedivého O kontemplaci. Samotné kontemplaci se ale věnovat nechci, už jen proto, že o ní vím příliš málo a nemám s ní téměř žádné osobní zkušenosti. Nicméně kontemplace je svým způsobem určitý postoj k životu, tudíž moudra z této knihy jsou, jak se říká, přenositelná pro každého. Snad se mi podaří je správně přenést i na vás nebo k vám, milí posluchači :-)
U dalšího z krátkometrážních dílů podcastu Biblická jména a úsloví vás vítá Petr Lindner.
Víra v Ježíše Krista nerovná se šťastný život. (Byť jsem si vědom toho, že slovní spojení šťastný život může chápat každý člověk různě.) Jisté ale je, že křesťané nejsou lidmi, kteří by snad byli vyloučení z jakéhokoliv podílu na větším či menším trápení. Ostatně před časem jsem o tom natočil epizodu tohoto podcastu se svým osobním svědectvím. Chcete-li ji slyšet, hledejte podle názvu: Vstaň a jdi! To všechno samozřejmě ví i Jan Šedivý, který v kapitole Co hledáš? své knihy O kontemplaci píše:
Co tedy ale doopravdy hledáme? Nebylo by poctivější přiznat: „Říkám sice, že hledám Boha, ale vlastně mi jde především o to, abych se cítil dobře?“ Dobrý pocit totiž bývá často mnohem důležitější, než jsme si ochotni připustit, a závislost na něm je jednou z velkých překážek na vnitřní cestě. Ani zde není samozřejmě zakázáno hledat radost a štěstí. Toužit po štěstí a usilovat o něj je důležité, jinak by s námi něco nebylo v pořádku. Současně bychom ale měli vědět, že to není všechno, protože život je víc než to. Má smysl, i když se necítíme dobře, a můžeme ho vnímat jako smysluplný dokonce i ve chvílích, kdy jsme nemocní, pronásledováni nebo trpíme nějakým jiným způsobem. Chtěli bychom se cítit dobře a hledáme štěstí. Ale současně jsme nevyhnutelně zaváděni i do situací, kde štěstí necítíme.
Zdroj: Jan Šedivý | O kontemplaci
Autor citace sice primárně píše řekněme o pocitu vyhoření při kontemplaci, ale jak asi sami uznáte, tato slova platí jaksi obecně. Říkáme, že hledáme Boha, ale vlastně nám jde především o to, cítit se dobře. Jan Šedivý to však nerozporuje, naopak říká, že je to v pořádku. Ale dodává… život je víc než to. V následujícím odstavci pak svá slova rozvádí a upřesňuje:
Přitakání celému životu obsahuje také přitakání nemoci a nakonec smrti. To neznamená, že bychom měli vyhledávat těžkosti. Znamená to však neutíkat pryč a postavit se tomu, co na nás dolehne. Neúspěchy, nemoc, utrpení i smrt jsou temnou stránkou života. Někdy uplyne mnoho let, než zjistíme, k čemu něco bylo dobré. I proto nemáme popírat to, co je těžké a nepříjemné. Akceptovat situaci, to ještě neznamená, že nic neděláme, nebo že od něčeho utíkáme. Přijetí v sobě zahrnuje konfrontaci. Něčemu čelit také může znamenat, že bolestné životní situace vydržíme. Na duchovní cestě se setkáváme i s obrazem bojovníka a jeho schopností čelit, něco vydržet, dovolit situaci, aby na nás působila – a vytěžit z ní, co se dá. Lidé schopní trpět nejsou slaboši. Jejich síla spočívá ve schopností přijímat všechny životní situace tak, jak přicházejí, najít v nich smysl a proměnit je, aby prospívali sobě i jiným.
Zdroj: Jan Šedivý | O kontemplaci
Nečekejte ode mě výklad těchto slov, protože jednoduše, alespoň podle mého názoru, žádný výklad nepotřebují. Ale přesto bych rád ještě něco dodal. Spousta lidí se ptá, proč všechno to lidské utrpení Bůh dopouští? Proč bychom ho měli snášet, když by stačilo, aby to Bůh jednoduše „zakázal“? Pánu Bohu do hlavy nevidím, ale co vím, je, že člověka stvořil svobodného. Je jenom na nás, co děláme, jak se chováme k sobě a jak přistupujeme k druhým lidem. Není to náhodou tak, že drtivou část té bolesti si způsobujeme sami? Sami sobě, sami druhým. Někdy neúmyslně, jindy zcela záměrně s cílem jiným lidem ublížit. Vůbec nechci domýšlet, jak to musí Stvořitele trápit. Ale Pán Bůh naštěstí – nebo spíše pro naše štěstí – není žádný teoretik. Není to vědec, odtržený od reality, zavřený ve své klimatizované laboratoři, dumaje nad zázraky tohoto světa. A to, prosím, nemám nic proti vědcům :-)
Asi všichni víme, co se stalo před nějakými 2000 lety. Stvořitel proto, aby svět zachránil od cesty do záhuby, neváhal zaplatit nejvyšší daň – obětoval svého syna. Ježíš Kristus, jedna z osob Boží trojice, zažil na kříži všechna utrpení světa. V Apoštolském vyznání víry se praví:
…byl ukřižován,
umřel a byl pohřben,
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Ježíš, který jako nikdo jiný zná bolest světa, je tu stále s námi. Sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího. Jeho smrt na kříži nebyla obětí zmaru. Nepochybuji o tom, že přesně ví, jak se cítíme ve chvílích, kdy nás souží trápení. Dokonce jsem přesvědčený, že jeho samotného to bolí úplně stejně, jako nás. Jenom on sám ale ví, kolik trápení máme snášet a jak dlouho to bude trvat. A jaký důvod to všechno má. Aby nám to ve správný čas zjevil. Tak, jak píše Jan Šedivý: Někdy uplyne mnoho let, než zjistíme, k čemu něco bylo dobré. I když bych si možná přál, aby to bylo jinak, musím mu dát za pravdu. Co je však přítomné v každém okamžiku našeho života, to je naděje v Ježíši Kristu. Nádherně to vystihují pouhé tři verše na konci 4. kapitoly knihy Židům. Přečtu je z parafrázovaného překladu Bible Slovo na cestu, protože si myslím, že zde vyznívají nejlépe. Verše 14 až 16:
Máme však u Boha mocného prostředníka, jeho Syna Ježíše. Pevně se ho držme. Je schopen s námi spoluprožívat naše slabosti, protože procházel stejným pokušením jako my, ale nedal se jím nikdy svést k hříchu. Proto směle přistupme k Bohu, který nás miluje, abychom dosáhli smilování a nalezli pomoc v čas tísně.
Žd 4:14–16 (SNC)
Svět plný radosti si lze možná představovat, nicméně jakožto starému cynikovi se mi tato myšlenka zdá příliš málo reálnou. Snad právě proto, že už jsem něco na téhle zemi prožil. Ale neberte to, prosím, jako skeptický postoj – protože kdybych si měl přát jen jednu věc, pak to bude právě svět prostý bolesti. Avšak život je zkrátka takový, jaký je. Proto jsem si dovolil použít slova Jana Šedivého jak v citacích, tak i v názvu této epizody – Přitakání celému životu.
Jan Šedivý říká, že přitakat celému životu – tedy nejenom jeho radostem, ale i strastem – není znak slabošství. Není to poraženecký postoj, odevzdání se nějakému nezvratnému osudu. Šedivý také píše: Na duchovní cestě se setkáváme i s obrazem bojovníka a jeho schopností čelit, něco vydržet, dovolit situaci, aby na nás působila – a vytěžit z ní, co se dá. A já dodávám: My křesťané k tomu máme pomocníka nejmocnějšího, Ježíše Krista. Jak se píše v listu Židům: Proto směle přistupme k Bohu, který nás miluje, abychom dosáhli smilování a nalezli pomoc v čas tísně.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!