Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Nebuď vlažný!
Petr Lindner | 23. 6. 2023
U nejednoho v češtině zažitého úsloví, lze jeho biblický původ poznat – nebo alespoň vytušit – i kdybyste Písmo Svaté nikdy neotevřeli. Pár příkladů za všechny: Víra hory přenáší, Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal, Šalomounské řešení, nebo třeba Nést svůj kříž. U jiných úsloví jejich biblický původ – pokud tedy takový mají – ale jednoznačný není. O tom jste se v podcastu Biblická jména a úsloví mohli přesvědčit také vícekrát. V tomto dílu pro vás mám specialitu: nejde sice ani tak o úsloví, jako spíše o přirovnání, nicméně z Bible pochází, ovšem přejímá z ní ve správném významu jen jednu část. Jeho zbytek je pak v současném jazyku chápán v opačném smyslu.
Příjemný poslech vám ze svého improvizovaného podcastového studia přeje Petr Lindner.
„K práci má vlažný přístup“, tak by mohlo znít hodnocení nějakého zaměstnance od personalisty. Ale nejde jen o práci. Vlažný může být obecně vztah k něčemu nebo i někomu. Být označený za vlažného není pochvala, ale není to ani odsouzení. Takový člověk obvykle nikomu neubližuje, pouze je… dalo by se říct: pomalejší. Bez zájmu, bez nadšení, bez vášně. Přistupuje k věcem možná trochu lhostejně, někdy i s nechutí. Zkrátka vlažně.
Abyste našli slovo o vlažnosti v Bibli, musíte jít až k Apokalypse – nalistovat její poslední knihu – Zjevení nebo chcete-li, Zjevení Janovo. Ve 3. kapitole se od 14. verše píše:
Andělu sboru v Laodiceji napiš:
Zj 3:14–19 (CSP)
„Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, původ Božího stvoření: Znám tvé skutky; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst.
Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý. Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hanba tvé nahoty, a mast k pomazání svých očí, abys viděl. Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání.“
…jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, říká Ježíš slovy pisatele knihy Zjevení, ať už to byl apoštol Jan nebo někdo jiný tohoto jména. Biblisté totiž nemají na autorství závěrečné knihy Bible jednotný názor. Ale to jen na okraj. Slova o vlažnosti jsou směrovaná k víře členů Laodicejského sboru – v tomto lze mimochodem najít nápadnou podobnost s Pavlovým Listem Efeským.
Laodiceia bylo podle všeho velmi prosperující město Malé Asie, ležící na zlatonosné řece Lycus. Dnes byste ji mohli hledat poblíž třistatisícového města Denizli v jihozápadní části Turecka. Ve městě byly římské lázně, do kterých byla akvaduktem přiváděná voda z horkých léčivých pramenů z nedalekého Hierapolisu. Jednou z verzí vysvětlení vlažnosti, je domněnka, že horká voda cestou ochladla a stala se vlažnou. Ztratila tedy, abych tak řekl, svou sílu, hezky nečesky řečeno drajv. V poznámkovém aparátu Českého studijního překladu Bible se ale píše, že vlažná voda se používala jako dávidlo. Ať tak či tak, vlažnost – zde ve víře – je přirovnáním k ledabylosti či liknavosti, možná až odpadnutí od víry. Takže stejný význam, jak ho vnímáme i my v dnešní době, byť tedy obecně, ne pouze ve vztahu k víře.
Když se ještě vrátím k citovaným veršům, pak Ježíš zde – nikoliv poprvé – naráží na pomíjivost pozemského bohatství, které může člověka odvádět od víry. Prohlašuje Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji, aby vzápětí takříkajíc poskytl správnou alternativu: Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hanba tvé nahoty, a mast k pomazání svých očí, abys viděl. Zlato, čištěné v ohni, to je Písmo Svaté, křesťanské myšlenky a víra. Bílé šaty mohou představovat bezúhonnost, ale i svatební oděv pro Ježíšovy ženichy a nevěsty, pro děti Boží. A ona mast k pomazání svých očí, je narážkou na Laodicejskou lékařskou školu, kde se vyráběla hojivá oční mast z frygického kamene (zdroj Wikipedie). Ježíš tím naznačuje, že dobrý zrak je sice důležitý, ale správně vidět, není jen otázkou zdravých očí.
Na začátku jsem řekl, že přirovnání o vlažnosti z Bible přejímáme ve správném významu jen z jedné části, oproti tomu jeho zbytek je pak v současném jazyku chápán v opačném smyslu. Narážím na slova Kéž bys byl studený nebo horký! V kontextu Ježíšova prohlášení je to logické – studený nebo horký jsou protiklady k vlažnému. Studeným se nejspíš myslí lahodná občerstvující voda, horkým pak léčivé prameny, o nichž jsem právě mluvil. Studený a horký zde tedy mají veskrze pozitivní konotaci. Jenže jak je to dnes s těmito označeními?
Řekneme-li o někom, že je studený, nebo dokonce studený jako psí čumák, není to nic, na co by mohl být pyšný. Studení lidé jsou nepřístupní, uzavření, chladní ve vztazích k ostatním. Studeného člověka rozhodně nevnímáme jako zdroj osvěžující vody, která by nám dodala chybějící energii a elán do života.
No a horký člověk čili horká hlava? Od toho se raději taky spíše držet dál. Od horké hlavy jeden neví, co může čekat, protože reakce takového člověka bývají impulzivní, zbrklé, mnohdy i nepředvídatelné. Je ale zajímavé, že pokud někoho označíme za zapáleného – což je sémanticky více než horký –, obvykle to vnímáme pozitivně. Jako člověka nadšeného pro nějakou věc. To stejné platí i pro označení vřelý. Má-li někdo vřelé srdce, je to člověk, se kterým se kamarádit určitě chcete. Mimochodem, ve dvou českých překladech Bible je právě slovo vřelý použité místo horký – ve Studijním překladu Miloše Pavlíka a v parafrázovaném překladu Slovo na cestu. Nicméně ani tak si nemyslím, že by ho zde autoři zvolili pro jeho „srdečnost“, nýbrž jako expresivnější vyjádření pojmu horký. Navíc v řečtině je na tomto místě použité slovo ζεστός [zest:os], jakožto adjektivum pro horký, teplý nebo… vřelý.
Abych se do toho ale nezamotal – resumé je asi takové: Běžný význam přídavných jmen studený a horký, tedy tak, jak je čteme v nejpoužívanějších českých překladech Bible, ve vztahu k chování nebo povaze lidí, vyznívá mnohem více v negativním nežli neutrálním nebo snad kladném významu, v němž je použil ve 3. kapitole knihy Zjevení Ježíš Kristus. Na tom se, aspoň myslím, shodneme.
Čeština patří mezi nejtěžší jazyky na světě, i když tedy řečtina a hebrejština, jakožto původní jazyky Bible, na tom nejsou o moc lépe. Alexandr Flek, překladatel Bible21 říká, že každý překlad Bible je v jistém smyslu parafrází – protože stylem slovo od slova nelze dost dobře překládat žádný text. Má-li tedy být čtivý a dávat smysl.
Osobně bych nedělal tento podcast, kdyby mě „hraní se slovy“ nebavilo. Ale abych byl upřímný, občas si říkám, jestli to někdy nepřeháním nebo příliš neprožívám. Pokud tento pocit máte i vy, milí posluchači, dejte mi, prosím, vědět. Budu se snažit to aspoň trochu napravit. Ale až od příštího dílu :-)
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!