Slovo nakrátko: Boží vůle v lidských rukou

Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Boží vůle v lidských rukou

Petr Lindner | 3. 11. 2023

Křesťanství nás učí, že bychom měli dodržovat Boží vůli. Já jsem se v tomto podcastu Boží vůli už jednou věnoval, a to v dílu nazvaném Buď vůle tvá. Nechci se opakovat, i když, jak často říkám, v případě biblických textů nebo křesťanských myšlenek to nikdy neškodí. Tento díl proto věnuji řekněme „vztahu Boží vůle a konání člověka“. Svobodnému konání člověka, dlužno doplnit.

U dalšího krátkometrážního dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás vítá Petr Lindner.

Pojďme si ale přece jenom velmi krátce shrnout, co zaznělo ve zmíněné epizodě Buď vůle tvá. Řekl jsem zde – jak slovy svými, tak i citacemi z knihy Věty křesťanské víry Ondřeje Macka – že Boží vůle není nějaký nezvratný osud, že to, co se v životě děje, není předem určené přesně nalinkovaným Božím plánem. A také to, že Boží vůli je třeba hledat, ptát se po ní, koukat při tom do Bible, přestože, jak říká Ondřej, zde nejsou snadno uplatnitelné poučky a paragrafy.

„Něco mi občas napoví Duch Svatý…“, zaznělo zde mimo jiné také – a právě u těchto slov bych se nyní chtěl na chvíli zastavit. Možná byla trochu chyba, Ducha Svatého jen tak, skoro až mimoděk pouze zmínit, protože ten v konání Boží vůle jistě hraje velkou roli.

Ježíš Kristus nám lidem dal Ducha Svatého před svým odchodem z tohoto světa jako přímluvce nebo slovy jiných českých překladů Bible, jako zastánce, těšitele či utěšitele. Čteme o tom ve 14. kapitole Evangelia podle Jana, verše 15 až 17:

Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání. A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost – Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.

J 14:15–17 (CSP)

O kousek dál, v 26. verši pak Ježíš dodává:

Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

J 14:26 (CSP)

Před tím, než jsem citoval Ježíšova slova, jsem se trochu nepřesně vyjádřil. Nebyl to on, kdo nám dal Ducha Svatého, nýbrž požádal o to Otce Stvořitele. To však není podstatné, důležité je, že jsme Ducha Svatého nebo Ducha pravdy, jak ho nazývá Ježíš, skutečně dostali. Máme svého pomocníka, který nás – pokud tedy sami chceme – provádí naším životem a ukazuje správnou cestu. Jinak řečeno, spolu s Biblí a moudry a ponaučeními v ní obsaženými, je Duch Svatý tím, kdo nám zjevuje Boží vůli.

Dobře, řekněme, že všechna ta znamení a mnohdy nenápadná či skoro až neznatelná připomenutí nebo podněty ke konání podle Boží vůle vnímáme. Jak ale potom Pán Bůh svou vůli vykoná? Mno…, to je špatně položená otázka. Je-li cokoliv Boží vůlí, ještě to nutně neznamená, že sám Bůh by měl být i jejím vykonavatelem. Proč by to dělal, když má na to lidi – dalo by se říct poněkud lapidárně. Ale ono to, pro změnu poněkud paradoxně, přesně sedí. Jakkoliv to může znít jako protimluv, vykonavatelem Boží vůle je jednoduše člověk. Něco, nebo nějaké skutky své vůle si zřejmě Bůh asi nechává pro sebe, ale jsem přesvědčený, že konání převážné části Boží vůle skutečně spočívá na člověku. Když se nad tím trochu zamyslíte, zjistíte, že to má svou logiku. My lidé jsme Boží stvoření a byli jsme stvořeni k obrazu Božímu – abychom byli jako Bůh. Znamená to tedy, že člověk je jakousi prodlouženou rukou samotného Boha. To je ovšem velká odpovědnost! Ale pozor – jsem si jistý tím, že ona prodloužená ruka samotného Boha sahá pouze a jen k mému vlastnímu já. Já jsem ten, kdo by měl konat Boží vůli především sám u sebe. Samozřejmě, že by mi neměli být lhostejní ostatní lidé, potažmo pak prostředí kolem nás – to bychom byli špatní křesťané. Ale asi víte, jak to myslím: Nikdo z nás nebyl takříkajíc zplnomocněn k tomu, aby si hrál na Boha. Činit Boží vůli anebo zbožštit sám sebe, jsou totiž dva až extrémně rozdílné pojmy a konání.

Na úplném začátku tohoto dílu jsem si nemohl odpustit větičku o svobodném konání člověka. V podcastu Biblická jména a úsloví to opakuji pořád dokola a opakovat to budu stále: Pán Bůh stvořil člověka svobodného. Svobodného a tvořivého – jak jsem říkal v epizodě O tvořivosti, práci… i lenosti. A v dnešním dílu už také zaznělo, že Bůh člověku život nijak nenalajnoval, my lidé si jím, ve své svobodě musíme projít sami. Což je mimochodem také velká odpovědnost.

O účasti člověka na Božím díle skvěle mluví Marek Orko Vácha v rozhovoru s Karlem Satoriou v knize Život je sacra zajímavej, kterou vám mimochodem velmi doporučuji k přečtení. Marek Vácha zde říká:

Myslím, že když Bůh stvořil člověka, tak mu dal i stvořitelskou moc a že bere vážně všechny moje nápady a moje aktivity. Jsem sice created, stvořený, ale i creative, tvořící! Jsem Boží obraz, a proto musím tvořit. Když Bůh tvoří člověka, Tvůrce tvoří tvůrce. Mým úkolem je, abych spolu s Bohem dokončil dílo stvoření, neboť kus svého stvořitelského charismatu dal Bůh i mně. Jde nejen o to, abych se ptal, ale abych svůj život i modeloval. Věřím, že Bůh mě bere vážněji, než já beru sám sebe. Že mě Bůh vezme vážně, i když se rozhodnu pro tuto partnerku nebo pro jinou partnerku, a že mi požehná v jednom i ve druhém rozhodnutí, že v tomto smyslu zde nejsou žádné troleje a žádná nalinkovaná budoucnost, že Bůh respektuje moji cestu, ať bude jakákoli. Že budoucnost není dána, ale že ji tvořím. Že se po mně žádá, abych činil samostatná rozhodnutí a zároveň abych za tato rozhodnutí nesl odpovědnost. 

Zdroj: Marek Vácha, Karel Satoria | Život je sacra zajímavej

Na slova Orka Váchy následně Karel Satoria reaguje, nebo spíše je doplňuje, takto:

Já to vidím až tak, že Bůh naprosto respektuje má rozhodnutí, a přesto se tím nevzdává prostoru v mém činu. Mnohdy lidé hledají stylem: Jaká je Tvá vůle a jak já ji naplním? Ukaž mi, zda si mám vzít Reného nebo Rudolfa, či jít na golf nebo vstoupit do kláštera a podobně. „Přece něco Bůh chce!“ řekneš si. Kromě vyloženého zla chce Bůh to, pro co jsem se rozhodl, ale učiněné jeho silou. „Miluj a dělej, co chceš,“ oznamuje Boží vzkaz světu svatý Augustin.

Zdroj: Marek Vácha, Karel Satoria | Život je sacra zajímavej

Bůh naprosto respektuje má rozhodnutí, a přesto se tím nevzdává prostoru v mém činu. Kromě vyloženého zla chce Bůh to, pro co jsem se rozhodl, ale učiněné jeho silou. Kdybych měl pointu tohoto dílu podcastu shrnout do dvou vět, pak by to byla právě tato slova Karla Satorii.

Uvědomění si své role v konání Boží vůle je, aspoň myslím, hodně zásadní poznatek pro každého křesťana, a možná ještě více pro lidi svou víru teprve hledající. Byť to zde už zaznělo, je třeba dodat, že v jedné věci je zde obsažená jak svoboda konání, tak i osobní odpovědnost za něj. Tudíž ona věc je tím neobyčejně velkou věcí. Čím jiným by ale Boží vůle měla být, že ano? A tak bych všem posluchačům podcastu Biblická jména a úsloví chtěl popřát, aby se vám… aby se nám všem dařilo Boží vůli hledat, nalézat a plnit ji tak, aby si Otec Stvořitel mohl stále říkat to, jak ohodnotil své dílo v oněch sedmi dnech – bylo to velmi dobré. A je stále.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!