Jak Matoušovo, tak i Lukášovo evangelium obsahují ve své první třetině větu, která mi dlouho nedávala smysl. Přesněji řečeno, nechápal jsem, proč je zde vložená, co znamená. Tato věta zní: Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. V kontextu s předchozím a následujícím textem, který tuto větu z obou stran obklopuje, se tato věta může zdát až nepatřičně vložená, jako by sem přišla nějakým nedopatřením.
Bylo by samozřejmě pošetilé domnívat se, že v Bibli jsou nějaká slova omylem. Věřím, že vše je zde tak, jak má být, a vše je také na správném místě. Pojďme se proto na větu, naznačující jakési bezdomovectví Ježíše Krista, podívat podrobněji.
Po lednových zimních podcastových prázdninách vás od mikrofonu pořadu Biblická jména a úsloví opět vítá a příjemný poslech přeje, Petr Lindner.
Pokud přece jenom z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete poslouchat moje vyprávění, je zde ještě druhá volba – přečtěte si textovou verzi tohoto dílu podcastu.