Textová verze epizody podcastu Házení perel sviním a náboženská (ne)tolerance
Petr Lindner | 14. 6. 2023
Slova jsou velmi mocná. Umožňují nám spolu komunikovat, předávat si informace, dokážou také pohladit a bohužel i ublížit. Nevím, čím to je, ale lidé odjakživa rádi používají silná slova. Když třeba někdo řekne neházej perly sviním… nebo nebudu házet perly sviním… zní to autoritativně, sebejistě, ale zároveň možná také trochu sebestředně a nabubřele. Evangelický farář Zdeněk Bárta říká: „Jsou lidé, kteří si tímto veršem snadno omluví svou lhostejnost ke každému, který je jiný než oni. Jsou lidé, kteří v něm nachází obhajobu své nadřazenosti a sebejistoty. Jak to však myslel Ježíš?“ (Zdroj: Britské listy)
Dobrá otázka. Jak to myslel Ježíš, od nějž úsloví o perlách a sviních pochází? Co myslí perlami a kdo jsou svině? A vůbec, není to nějaký chyták? Mno…, to asi ne, ale víte co, pojďme si o tom chvíli povídat.
Od mikrofonu vás jako obvykle zdraví Petr Lindner, autor a interpret podcastu Biblická jména a úsloví v jedné osobě.
S vepři se sice v Bibli nepotkáváme na každé stránce, ale to, že se zde vyskytují, přehlédnout také nejde. Ostatně domestikace divokých prasat začala mimo Čínu a jihovýchodní Asii právě také v oblastech takzvaného Úrodného půlměsíce čili na území dnešního Iráku, Sýrie, Libanonu, Jordánska, Palestiny a Izraele, Egypta a Turecka. Prasata jsou tedy v „biblických krajinách“ stejně doma, jako obligátní velbloudi, ovce nebo osli.
Ovšem pozor, ve Starém zákoně, v knihách Leviticus a Deuteronomium čili ve třetí a páté knize Mojžíšově zjišťujeme, že prasata jsou pohanská zvířata – pro Židy patří mezi nečisté. Jejich maso nejezte a jejich zdechlin se nedotýkejte, píše se v 8. verši 14. kapitoly Deuteronomia. Říkám si, že toto židovské náboženské přikázání je dost možná jedním z důvodů, proč se slovo prase, potažmo pak svině, stalo také nadávkou. Jasně, když někoho označíte za prase, většinou tím myslíte, že je zanedbaný, špinavý, neupravený, možná i… zkrátka nevoní. Anebo má, slušně řečeno, nadváhu. Ale do prasat nebo expresivněji do sviní, často nadáváme některým lidem kvůli jejich chování či morálce – a to už je významově trochu blíž k onomu taktéž duchovně nečistému zvířeti.
Je tedy vcelku logické, že v pozitivním významu se s prasaty v Bibli nesetkáte. V evangeliích čteme o stádu vepřů, do nichž vstoupili démoni, aby následně spáchali hromadnou sebevraždu skokem z útesu do moře, jímž sice bylo ve skutečnosti velmi pravděpodobně Galilejské jezero, ale to na podstatě příběhu nic nemění. Také marnotratný syn, jak jsem o něm či o tomto podobenství mluvil ve stejnojmenné epizodě podcastu Biblická jména a úsloví, než se vrátil do otcovského domu, živořil jako pasák prasat, který na tom byl tak špatně, že jim dokonce i záviděl jejich žrádlo. Větší potupy se Židovi snad dostat nemohlo. Ale my se chceme dopracovat k házení perel sviním, takže končím s povídáním o prasatech v Bibli i jinde, a jdu na věc.
Úsloví o házení perel sviním se nachází v první části 7. kapitoly Evangelia podle Matouše, která tvoří závěr Ježíšova kázání na hoře. Přečtu prvních šest veršů, které jsou v Českém studijním překladu Bible nazvané Nesuďte druhé:
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš?
Anebo jak můžeš říkat svému bratru: ‚Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka‘, a hle, ve tvém oku je trám? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.
Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině, aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.“
Mt 7:1–6 (CSP)
Jestliže tento podcast posloucháte pravidelně, víte, že první části citace jsem se podrobněji věnoval v epizodě Slova nakrátko s názvem Bůhsuď. O odpuštění a trámu v oku. Nebudu se jí tedy znovu zabývat a vás, kteří jste ji ještě neposlouchali (nebo nečetli její textovou verzi na webu Biblismy.cz), pozvu k jejímu poslechu, případně přečtení. Každopádně bez dlouhého rozboru je zřejmé, že se jedná o jakési mravní ponaučení, které se dá parafrázovat slovy: Než budeš někoho kritizovat, nejdřív si zameť před vlastním prahem. Pán Ježíš nabádá k pokoře a sebereflexi, a i zde je možné cítit lehce zasutý vzkaz o lásce k bližnímu. Pod čarou naznačuje to, co sám udělal v míře nejvyšší: Rozdej se pro druhé…
Ovšem najednou, jako by mu snad někdo šlápl na kuří oko, Kristus říká, nedávejte. Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině… Takže jakási výjimka z pravidla: Rozdej se pro druhé s výjimkou rozdávání svatého psům a házení perel sviním. Svaté psům a perly sviním? Co tím Ježíš myslí? K porozumění první části si dovolím citovat slova z kázání evangelického faráře Jiřího Grubera:
Svatým se tu rozumí maso obětované v chrámu. To byl pokrm, který náležel pouze kněžím a obětujícím. Byla by svatokrádež, ano bylo by neodpustitelným rouháním, kdyby někdo obětované maso hodil psům. Psi se tu ovšem nemyslí domácí mazlíčci, kteří dnes leckde dostávají šunčičku, ale psi toulaví, špinaví a nečistí. S takovými není radno si něco začínat. To je jako strkat šelmám do klece banány a čokoládu. Než se naděješ, tak tě rafnou a přijdeš o prst. Krmit psa svatým pokrmem nemá žádný smysl – pes jím nezkrotne a ještě tě pokouše.
Zdroj: Kázání Jiřího Grubera | 2006
Krmit psa svatým pokrmem neboli taky možná krmit pohana evangeliem… nemá žádný význam. Že plácám nesmysly? Není to vyloučené, nicméně nechte mě prosím ještě chvíli mluvit. Pojďme k perlám. Ježíš samozřejmě mluví v podobenství. Nesnaží se fušovat do řemesla šperkařům – perly zde mají duchovní význam, představují Boží království. Sám Syn Boží to vysvětluje v dalším podobenství – jak jinak než O perlách. O kousek dál v Matoušovi, 13. kapitola, verše 45 a 46:
Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.
Mt 13:45–46 (CSP)
Jinými slovy: Nic není cennějšího než Boží království. Jen kvůli němu stojí za to všechno prodat, všeho ostatního se vzdát. To jsou ty pravé perly. Nikoliv třeba luxusní náhrdelník, jehož kupní cena sice může být obrovská, ale duchovní hodnota jednoduše nulová.
Předpokládáme-li, a myslím, že správně, že ony svině, kterým se nemají házet perly, jsou něco podobného jako toulaví nečistí psi, pak i zde je výsledkem Ježíšova přikázání nebo možná jen doporučení – ne vždy, ale v některých případech si svou víru jednoduše nechat pro sebe. To je zvláštní, v církvi nás obvykle učí pravý opak. Že je dobré křesťanství šířit do světa, nikoliv si ho škudlit doma ve strožoku.
Nějak se nám to zamotalo. Od křesťanské lásky k bližnímu jsme se najednou ocitli v jakési uzavřené sektě, která svou víru pronajímá – samozřejmě až po splnění velmi přísných požadavků – pouze lidem vyvoleným. To asi ne, že? Bylo by pochopitelně hloupé, myslet si, že sám Pán Ježíš z ničeho nic popře celé své učení. Jsem skálopevně přesvědčený, že by nikdy nikomu nebránil v šíření křesťanství. Nicméně úslovím o perlách a sviních, potažmo svatém a prasatech nás upozorňuje, abychom počítali s tím, že ne každý bude naší případné snaze otevřený. Dokonce říká: Mohlo by se to taky obrátit proti vám. Pozor, aby se svině neotočily a neroztrhaly vás.
Na světě žije bezmála 8 miliard lidí. Z toho se údajně 2,5 miliardy hlásí ke křesťanství, což dělá nějakých 30 až 33 % všech obyvatel Země. Ovšem pozor, neznamená to, že mezi „zbytkem“ lidí už jsou jen ateisté. Dalších 20 % tvoří muslimové, pak jsou zde hinduisté, buddhisté a spousty dalších jiných náboženství. Na světě je podle statistik, jimž můžeme i nemusíme věřit, pouze necelých 20 % lidí bez náboženství a jen o něco více než 2 % lidí se považuje za ateisty.
Vím, u nás je to poněkud jiné. Aspoň tedy podle toho, co o sobě Češi uvedli v posledním sčítání lidu v roce 2021. Psal jsem o tom v článku Spiritualita dle sčítání lidu 2021, který si můžete přečíst na webu Biblismy.cz. Ale nevadí, tím lépe! Jestliže se jen 22 procent lidí u nás hlásí k nějaké víře, mohli bychom těch zbývajících 78 % hezky pěkně obrátit ke Kristu. Tak jdeme na to! Železo se má kout, dokud je žhavé!
Chápu, ale přesto… počkejte ještě chvíli, prosím. Pojďme se na věc podívat racionálně. Vy, posluchači tohoto – křesťanského – podcastu jste dost možná křesťané. Ale také můžete patřit mezi lidi, hledající svou víru a odpovědi na nejrůznější otázky s tím spojené. Stejně tak můžete být zapřisáhlými ateisty, zvědavými na to, co to tady ten člověk plácá za nesmysly. A tak je to – aspoň myslím – napříč celou společností. Soudě podle statistik pouze s tím rozdílem, že ateisté nebo lidé, kteří se nehlásí k žádné víře, jsou u nás ve většině. Ale to už jsem vlastně před chvílí jednou říkal.
Vezmu to tedy z jiné strany. Svět je plný lidí, a mnohým z nich – bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že jich není málo – chybí tolerance. Slovo tolerance pochází z latinského tolerare – strpět, snášet. Jakkoliv má tolerance mnoho podob, jednou z důležitých je snášenlivost vůči druhým lidem a jejich názorům. Žijeme v nějaké společnosti lidí, kteří rozhodně nejsou všichni stejní. Kromě jiného mají také rozdílné názory na spiritualitu. A nejde ani zdaleka jen o střet věřící versus ateisté. Ani mezi různými náboženstvími, potažmo pak mezi křesťanskými církvemi nepanují ve všem shody. To všechno je ale v podstatě přirozené. Svět, ve kterém by všichni měli na všechno stejný náhled, je jednak utopie a jednak… byla by to hrozná nuda :-)
Jenže abychom v tomto našem reálném světě, plném odlišných názorů mohli vůbec společně žít, musíme být vůči sobě navzájem tolerantní. Jak už jsem ale řekl, ve skutečnosti tolerance mnohdy až zoufale chybí. Cožpak o to, když se ateisté křesťanům posmívají, označujíce je za pánbíčkáře, je to (možná) pořád ještě v rámci nějakého vzájemného pošťuchování. Něco jako věčný spor Prahy s Brnem :-) Ale náboženská intolerance může přerůst do mnohem horších rozměrů. K nenávisti, k násilí, ať už verbálnímu, nebo dokonce fyzickému. Nemusím snad dávat příklady, dějiny a vlastně i současnost v některých zemích světa, hovoří jasně. Bohužel je třeba dodat, že svůj podíl na náboženské nesnášenlivosti mají všechny strany. Ne jen ateisté vůči věřícím, ale také věřící vůči ateistům, nebo věřící vůči věřícím. Je to smutné, ale je to tak.
Dnes máme Listinu základních lidských práv a svobod, která u nás a v dalších demokratických společnostech zaručuje kromě jiného také svobodu náboženského vyznání. Tedy zaručuje… spíše deklaruje. Ale budiž, nějaká vůle zde je. V době, kdy po této zemi chodil Ježíš se svou družinou učedníků, si o nějaké Listině základních lidských práv a svobod mohli lidé nechat jen zdát. Nově vznikající křesťanství bylo, abych tak řekl, silně protisystémové, tehdejším režimem odmítané. Ježíš věděl, že jeho rozšíření bude bolet. I tak si přál, a jistě si to přeje stále, aby se křesťanství dostalo do celého světa. Jeho cesta je však cestou lásky. Své učení nikdy nikomu nevnucoval, neříkal musíš, používal slova jako chceš-li. K těm, kteří nechtěli, nechoval nevraživost. Ale zároveň mu bylo jasné, že mezi námi žijí i takoví lidé, kteří odmítají křesťanství až tak, že jsou schopní pro své přesvědčení třeba i vraždit. Svině, které zadupou perly do bahna, otočí se a roztrhají vás.
Stále posloucháte epizodu podcastu Biblická jména a úsloví na téma házení perel sviním. V této části bych do svého povídání rád vsunul jednu příhodu ze svého života. Kdysi dávno, možná před dvaceti lety jsem měl kamaráda, který – coby dříve nevěřící člověk – jednoho krásného dne přistoupil k hnutí Hare Krišna. Pro tuto situaci neumím použít jiné slovo než radikálně. Pavel – tak se můj kamarád jmenuje – radikálně změnil svůj život. Ve svých tehdy možná padesáti letech přestal kouřit a pít alkohol, stal se vegetariánem a se svými stoupenci tancoval v tradičním oděvu s hlinkou na čele po náměstích. Když jsme se potkali, s rozzářenýma očima mi povídal o tom, jak je to úžasné, a já jsem neměl důvod mu to nevěřit.
Ale jak se dalo čekat, jeho oheň byl připravený přeskočit i na jiné lidi, v tomto případě na mě. „Přijď někdy k nám, nejlepší bude, když to uvidíš na vlastní oči“, říkal mi mnohokrát a já jsem pokaždé hloupě zalhal, že nemám čas a podobně. Podotýkám, že v té době jsem ani já nebyl věřící. Nebyl jsem ale ani „odpíračem“. Víra ke mně zkrátka neměla kudy přijít, takže jednoduše v mém životě neexistovala. Každopádně „ke Krišnům“ jsem jít nechtěl, z nějakého důvodu mě to neoslovovalo. Když se Pavlovo neustálé zvaní změnilo spíše v naléhání, rozhodl jsem se celou věc jednou pro vždy ukončit.
„Pavle, ty si věř, čemu chceš“, řekl jsem mu úplně v klidu. „Já jsem pohan a nic na tom nehodlám měnit. K vám do společenství nepřijdu, i když ty sladké kuličky a vůbec jídlo máte výborné.“ Co myslíte, že se stalo? Pavel moje slova přijal, nenaštval se, nezatratil mě. Ano, přestal mě zvát na jejich setkání, ale ty sladké kuličky mi i tak občas přinesl. Naše cesty se po letech rozdělily, zůstali jsme přátelé „na dálku“ a Pavel je stále věrný Krišnovi. A já, jak víte, jsem z pohana konvertoval na křesťana.
Mám sice poměrně bujnou fantazii, nicméně tento příběh je pravdivý, jakože je Pán Bůh nade mnou. To, co řeknu dál, je naopak hypotéza. Ovšem jak se znám, není daleko od pravdy. Myslím si totiž, že kdyby můj kamarád Pavel nepřistoupil ke Krišnovcům, ale ke křesťanům, dopadlo by to celé možná jinak. Ne, nešel bych s ním do jejich sboru a taky bych se možná nikdy nestal křesťanem. Proč si to myslím? Důvod se nazývá nevyžádaná evangelizace. Každý to asi máme jinak, ale mně, když někdo něco urputně a neodbytně vnucuje, tak místo toho, aby mě zaujal, dosáhne opaku – spolehlivě mě odradí. Mimochodem proto mám taky, diplomaticky řečeno, ambivalentní vztah k nejrůznějším pouličním evangelizacím, kdy nějaký člověk – byť v dobré víře – vykřikuje do mikrofonu „Ježíš tě miluje, stop potratům!“
Myslím si, že i toto měl Ježíš ve svých slovech o házení perel sviním trochu na mysli také. Nerozhazujte své perly víry jako náborové letáky na zaručeně skvěle placenou práci. Je to jako s podobenstvím o rozsévači, o kterém jsem mluvil v epizodě s názvem Kdo má uši, ať poslouchá! Podobenství o rozsévači. Semeno čili slovo Boží „do trní padlé“, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy, bohatství a rozkoše života, a nenesou zralé plody (L 8:14 /CSP/), jak se píše v evangeliu podle Lukáše.
Je nejvyšší čas tento díl podcastu Biblická jména a úsloví pomalu dovést do konce. Že úsloví házet perly sviním v moderním jazyku používáme v jiném nežli biblickém vyznění, není nic zvláštního. Vlastně je to obvyklé pro většinu zlidovělých mouder, pocházejících z Bible. Řekneme-li například o někom, že je nevěřící Tomáš, nemáme na mysli jeho pochyby o zmrtvýchvstání Ježíše, nehledě k tomu, že dotyčný se často ani Tomáš nejmenuje :-) Nebo pokud někdo něco dělá k obrazu svému, činí to… k obrazu svému, nikoliv k obrazu Božímu, což je správný nebo původní význam těchto slov. Přenesené nebo nové významy biblických úsloví však nejsou takříkajíc nic proti ničemu. Jazyk je živý, v průběhu času si vytváří nové konotace, sice ne vždy vyjadřující původní význam slov, ale lidé, kteří je používají, jim rozumí.
Původní nebo chcete-li pravý smysl a také historii nebo pozadí slov, která běžně používáme, zároveň není špatné znát také. Myslím, že zrovna v případě úsloví o perlách a sviních, může být prvotní poselství těchto Ježíšových slov pro mnoho lidí velmi překvapivé. Už jen pro samotnou duchovní podstatu, která se ze současného využívání tohoto úsloví, nebojím se říct, zcela vytratila, tak i pro jistou kontroverzi, která je z něj na první pohled cítit. Aniž bych chtěl dělat Ježíšovi advokáta, doufám, že jsem v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví snad srozumitelně vysvětlil, že házení perel sviním není o neochotě někomu pomoci, netýká se hýčkání svého ega, a už vůbec nemá v lidech podporovat pocit vlastní nadřazenosti. Zároveň to také ani náhodou neznamená, že bychom se měli vzdát evangelizace či misijní činnosti. Ježíš nás jen upozorňuje, abychom počítali s tím, že není vždy jednoduché, ba dokonce někdy to může být… házením perel sviním.
Až tedy příště budete nebo spíš nebudete chtít nějaké svini házet své perly, zkuste si vzpomenout na původní význam těchto slov. Třeba je pak spolknete dřív, než bude pozdě vzít je zpět. Já si to dávám za úkol taky…
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!