Textová verze epizody podcastu Ester. Když se Bůh dívá přes rameno
Petr Lindner | 19. 10. 2022
Ženy nebo dívky jménem Ester v našich krajích nepotkáváme zrovna často, a já si říkám, že je to docela škoda, protože alespoň z mého pohledu, je Ester krásné jméno s nádechem exotiky a jakéhosi tajemství.
Ester se jmenuje také jedna z pouhých dvou biblických knih, jež jsou nazvané ženskými jmény. Ta druhá – jen pro pořádek – je Rút, ale to jste jistě věděli i beze mě. A věřím, že stejně tak víte o známé „anomálii“ knihy Ester, která spočívá v tom, že jde o jedinou knihu biblického kánonu, ve které se nevyskytuje slovo Bůh. I když… existují výjimky. Ale o tom až za chvíli.
No a tím jsem právě řekl, o čem bude moje povídání v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví. Od mikrofonu vás srdečně zdraví a příjemný poslech přeje Petr Lindner.
Příběh židovské krásky Ester se odehrává zhruba 500 let před Kristem v Persii, nebo chcete-li v Médsko-Perské říši, která po pádu Babylónu vládla východu. Představte si obrovské území, ohraničené na severu Černým a Kaspickým mořem, na východě sahající až k Indii, s jižní hranicí na pobřeží Perského zálivu a na západě pak pokračující po linii Středozemního moře až k Libyi a zasahující do vnitrozemí Etiopie.
V prvním verši knihy Ester čteme: Stalo se to za dnů Achašveróšových; to byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš. Jedním ze sto sedmadvaceti národů v Persii byli také Židé, kteří se po Babylónském zajetí nevrátili do Judeje. Židovská diaspora v Médsko-Perské říši údajně čítala až 15 milionů lidí – alespoň to tvrdí John Vernon McGee ve svém biblickém vyučování Světem bible.
Králi Achašvérošovi však, jak se zdá, byla jeho říše stále malou, a chystal se dobýt také západ – Řecko. Snad kvůli tomu, aby pro tento záměr získal podporu všech národů Persie, uspořádal v královském paláci v Šúšanu, v dnešních Súsách v Íránu, velkolepou hostinu, která trvala – jen považte – 180 dní. Půl roku trvající mejdan pro nejvyšší hlavouny své říše. Aby ale král aspoň trochu uspokojil i prostý lid, po skončení půlročních radovánek zorganizoval ještě „o něco kratší“, týdenní veselici pro všechny ostatní. Také královna Vašti pořádala hostinu pro ženy v královském domě krále Achašveróše, dočítáme sev 9. verši 1. kapitoly knihy Ester. A právě královna Vašti spustila lavinu událostí, o nichž tato kniha následně vypráví.
Začalo to v podstatě malicherně. Ovíněný král si usmyslel, že se svým hostům pochlubí svou ženou, nicméně ta se před rozjařenou pánskou společností odmítla nechat ukazovat, a dala Achašvérošovi košem. Jako správný ješitný vladař se král rozzuřil, a jak se píše ve 13. verši: Obrátil se na mudrce znalé časů, neboť tak se královy záležitosti předkládaly všem znalcům zákonů a práv světských i náboženských. Mudrcové dali hlavy dohromady, aby z nich vypadlo jediné řešení: Král musí svou neposlušnou manželku zapudit, ona se už nikdy před ním nesmí objevit. Její nepřípustné chování by totiž mohlo být precedentem pro ostatní ženy, a jak by to potom v království vypadalo, kdyby si každá manželka dělala co se jí zlíbí a nedbala na příkazy svého muže. A tak se také stalo. Královna Vašti si musela sbalit svých pět švestek, protože jak řekli mudrcové, její královskou hodnost ať dá král druhé, lepší, než je ona.
V prvním verši 2. kapitoly knihy Ester následně čteme: Po těchto událostech, když rozhořčení krále Achašveróše opadlo, vzpomněl si na Vašti, na to, co učinila, i na to, jak o ní bylo rozhodnuto.
Jinak řečeno: Poté, co král vystřízlivěl z půl roku a jeden týden trvající párty, došlo mu co udělal, a začalo mu být smutno. Jeho panoši, kteří ho obsluhovali, ale přišli s nápadem, že by Achašvéroš mohl pod kuratelou eunucha Hegaje uspořádat casting pro všechny dívky a panny půvabného vzhledu, a z nich pak vybrat novou královnu. „Dobrý nápad“, řekl si král, a učinil tak. Nyní přečtu 5. až 10. verš 2. kapitoly knihy Ester:
Na hradě v Šúšanu byl jeden žid jménem Mordokaj, syn Jaíra, syna Šimeího, syna Kíšova, Benjamínec. Byl přestěhován z Jeruzaléma s přesídlenci, kteří byli přestěhováni spolu s judským králem Jekonjášem, kterého přestěhoval babylónský král Nebúkadnesar.
Vychovával Hadasu neboli Ester, dceru svého strýce, protože neměla otce ani matku. Byla to dívka krásné postavy a půvabného vzhledu. Po smrti jejího otce a její matky ji Mordokaj přijal za dceru.
Když se rozhlásil králův výrok, totiž jeho zákon, a mnoho dívek bylo shromážděno na hradě v Šúšanu pod dohled Hegajův, byla vzata i Ester do královského domu pod dohled Hegaje, strážce žen. Dívka se mu zalíbila a získala jeho náklonnost. Neprodleně jí poskytl náležitou péči i příděly jídla. Přidělil jí též sedm vyhlédnutých dívek z královského domu a přemístil ji i její dívky do nejlepší části ženského domu.
Ester neoznámila nic o svém lidu a o svém původu, protože jí Mordokaj přikázal, aby to neoznamovala.
Est 2:5–10 (CEP)
Mimochodem, možná jste si všimli, že v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví čtu z Českého ekumenického překladu Bible, nikoliv z Českého studijního překladu, jak to v poslední době obvykle dělám. Mám k tomu své důvody, ale abych povídání o knize Ester zbytečně neprotahoval jejich vysvětlováním, odkážu vás na článek k tomuto dílu na webu Biblismy.cz, kde se všechno dozvíte. My se můžeme vrátit k naší židovské krásce.
I kdybyste o knize či o příběhu Ester slyšeli v tomto podcastu poprvé v životě, nejspíš je vám jasné, jak královy námluvy dopadly. Ano, je to tak, jak říká 17. verš 2. kapitoly: Král si Ester zamiloval nade všechny ženy; získala jeho přízeň a náklonnost nade všechny panny. Na hlavu jí vložil královskou korunu a ustanovil ji královnou místo Vašti.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Kdepak! Ještě ani zdaleka nekončíme. V předchozí citaci poznáváme další z hlavních postav této starozákonní knihy – Mordokaje. Ten na konci 2. kapitoly zaslechne v královské bráně rozhovor dvou strážců prahu, kteří chtějí zabít Achašvéroše. Oznámí to královně Ester, ta předá informaci králi a atentát je zmařen. Událost pak zapsali do Knihy letopisů čili do královské kroniky.
Ani odhalením spiklenců však příběh Ester nekončí. Nejdůležitější události se začínají odvíjet ve třetí kapitole, kterou otevírá představení poslední klíčové postavy tohoto příběhu – Hamana. V prvních šesti verších se píše:
Po těch událostech povýšil král Achašveróš Hamana, syna Hamedatova, Agagovce, a povznesl jej. Postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě.
Všichni královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, klekali a klaněli se před Hamanem, neboť tak přikázal král. Ale Mordokaj neklekal a neklaněl se. Královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, se Mordokaje tázali: „Proč přestupuješ králův příkaz?“ Říkali mu to den co den, ale on jako by je neslyšel. Tak to oznámili Hamanovi, aby viděli, obstojí-li Mordokajovo odůvodnění. Oznámil jim totiž, že je žid.
Když si Haman všiml, že Mordokaj před ním nekleká a že se neklaní, byl pln rozhořčení. Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mordokaje samotného, protože mu oznámili, z jakého lidu Mordokaj pochází. Proto Haman usiloval vyhladit v celém Achašveróšově království všechny židy, lid Mordokajův.
Est 3:1–6 (CEP)
Mordokaj se jakožto Žid, vyznávající jediného Boha, odmítá klanět komukoliv jinému, Hamana nevyjímaje. Jeho víra je pevná, Haman však zuří. Druhý nejvyšší muž po samotném králi nesnese, aby mu někdo odporoval – a svůj hněv obrací proti celému židovskému národu. Jestli jste doposud žili v tom, že rasismus je záležitostí novodobých dějin, tak starozákonní kniha Ester by vás měla dostatečně přesvědčit o tom, že rasová nenávist je stará jako lidstvo samo.
Doběla rozpálený Haman na nic nečeká a jde za Achašvérošem. V 8. a 9. verši 3. kapitoly Ester králi říká:
Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí. Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni.
Est 3:8–9 (CEP)
Král, aniž by se jakkoliv přesvědčil, jestli Haman nešije nějakou boudu, vydá zákon k vyhlazení Židů, a nechá jej rozeslat po všech 127 provinciích své říše. V nařízeních se píše – 13. verš: …aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny židy od mládence po starce, děti i ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíc adar; a kořist po nich aby si vzali jako lup.
Jakkoliv byl nacistický holokaust v období 2. světové války zrůdný, židovský národ – národ vyvolený samotným Bohem – byl krutě zkoušený už dávno před tím. Hamanovy intriky 500 let před Kristem jsou toho jasným důkazem.
Opět je to Mordokaj, kdo tentokrát v roztržených šatech s hlavou posypanou popelem přichází ke královně Ester, oznámit jí tuto hrůznou zprávu a požádat, aby šla ke králi prosit o milost pro svůj lid. Ester Mordokajovi odpověděla – 4. kapitola, verše 11 až 14:
„Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon – usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi.“
Esteřin vzkaz oznámili Mordokajovi. Mordokaj však vzkázal Ester: „Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“
Est 4:11–14 (CEP)
Čtrnáctý verš 4. kapitoly lze označit za jeden z klíčových veršů knihy Ester. Na začátku jsem řekl, že jde o jedinou knihu biblického kánonu, kde nezazní slovo Bůh. John Vernon McGee k tomu říká, že v knize Ester Bůh nepracuje – napřímo – svou vůlí, nýbrž pomocí své prozřetelnosti. Ale to už jsem říkal v minulé epizodě tohoto podcastu Slovo nakrátko: Náhody neexistují. Boží prozřetelnost ano. Onu prozřetelnost zde vyjadřují Mordokajova slova úleva a osvobození přijde židům odjinud.
Na tomto místě mi dovolte malou vsuvku. Slovo Bůh v knize Ester přece jenom jednou zazní, a to v parafrázovaném překladu Bible Slovo na cestu. 14. verš zde zní takto: Jestli teď nic nepodnikneš, Bůh zachrání svůj národ jinak, ale ty sama stejně zahyneš. Ostatně – kdo ví, zdali ses do královského paláce nedostala právě kvůli tomuto okamžiku?
Překladatelé použití slova Bůh v poznámkovém aparátu k překladu Slovo na cestu vysvětlují takto:
V původních rukopisech knihy Ester není Bůh výslovně jmenován. Doslovné znění věty „Bůh zachrání svůj národ jinak“ je „záchrana přijde odjinud“. Náš překlad však Boha uvádí, protože není pochyb, na koho Mordokaj odkazuje. l když kniha Ester Boha přímo nezmiňuje, je plná jeho přítomnosti. Mordokaj i Ester věřili v Boží péči, a protože jednali v pravý čas, Bůh jejich prostřednictvím zachránil národ.
Zdroj: Bible, překlad Slovo na cestu
Ale abych byl úplně přesný, pak slovo Bůh najdete také – a ne jen jednou – v deuterokanonických dodatcích ke knize Ester právě v Českém ekumenickém překladu, z něhož v tomto dílu cituji. Jakožto protestant jako Brno z nich zde ale číst nebudu, což samozřejmě nemyslím nijak fundamentálně. Jen abyste věděli.
Pátá kapitola knihy Ester má v Českém ekumenickém překladu podtitul Ester před králem – Ester nepozvána předstupuje před krále a zve jej s Hamanem na hostinu. Achašvéroš zřejmě Ester skutečně velmi miloval, protože ji proti královským pravidlům přijal bez pozvání. Krásná Židovka tak, jak to ženy umí výborně – a to prosím také berte s nadsázkou – přichystala malou lest. Pozvala krále – a také Hamana – na večeři. Král souhlasil, aby se při hostině dozvěděl, že Ester má ještě jedno přání – aby s ní oba muži pojedli i následující den. Večer před tím nemohl spát, a tak si četl v Knize letopisů, v oné kronice památných událostí. Zde našel záznam o Mordokajově odhalení dvou strážců prahu, kteří jej chtěli zabít. Když se zeptal služebnictva, jak byl Mordokaj za svůj čin odměněný, dostalo se mu odpovědi „Nedostal vůbec nic.“
Na vnějším nádvoří zrovna čekal Haman s úmyslem přijít před krále se záměrem pověsit Mordokaje, ležícího mu v žaludku, na kůl, jenž den před tím nechal postavit. Král si ho nic netuše nechal zavolat, a co se dělo dál, přečtu z 6. kapitoly knihy Ester, verše 6 až 12:
Haman vstoupil a král se ho otázal: „Co se má stát s mužem, kterého chce král poctít?“
Haman si v duchu řekl: „Koho jiného než mne by chtěl král poctít?“ A odvětil králi: „Muži, kterého chce král poctít, ať přinesou královské roucho, které oblékal král, a přivedou koně, na němž jezdil král, a na jeho hlavu ať vloží královskou korunu. Roucho a kůň ať jsou odevzdány do rukou některého z královských velmožů a šlechticů, oni ať obléknou muže, kterého chce král poctít, ať ho na koni provedou po městském prostranství a před ním provolávají: Tak se jedná s mužem, kterého chce král poctít!“
Nato řekl král Hamanovi: „Pospěš, vezmi roucho a koně, jak jsi pověděl, a učiň tak židu Mordokajovi, který sedí v královské bráně. Nezanedbej ani slova z toho, co jsi pověděl!“
Haman tedy vzal roucho a koně, oblékl Mordokaje a provedl jej na koni po městském prostranství a provolával před ním: „Tak se jedná s mužem, kterého chce král poctít!“
Mordokaj se vrátil do královské brány, zatímco Haman spěchal domů smuten a se zakrytou hlavou.
Est 6:6–12 (CEP)
Položím vám teď jednoduchou otázku: Cítíte z tohoto děje zmiňovanou Boží prozřetelnost? Já tedy rozhodně ano. Jenomže zde pokoření sebestředného Hamana, řízené Boží prozřetelností, ještě neskončilo. Čeká jej druhá večeře s Ester a králem. Snad mohu předeslat, že to bylo zároveň jeho poslední jídlo v životě. Ester králi na rovinu řekla, že ten lid, který má být podle jeho výnosu vyhlazen, je její národ, čili poprvé přiznala svůj židovský původ. A na Achašvérošův dotaz „Kdo je to a kde je ten, který se opovážil udělat něco takového?“ mu Ester odpověděla: „Tím protivníkem a nepřítelem je ten zloduch Haman.“ Abych to zkrátil – na padesát loktů čili asi pětadvacet metrů vysokém kůlu, původně přichystaném pro Mordokaje, skončil nakonec intrikán Haman.
Opět bychom mohli říct: Zazvonil zvonec, a pohádky je konec. Jenže ani teď ještě není příběh Ester završený. Perskou říší stále obíhá králův zákon, nařizující vyhladit všechny Židy. A jestliže byl v té době vydaný nějaký zákon, ani sám král ho nemohl zrušit. Jen jízlivá poznámka na okraj: Porovnejte to s dnešními politiky, kteří si ohýbají zákony, jak se jim zlíbí, jak zrovna potřebují pro své záměry, které ne vždy slouží lidem, kteří je zvolili. To v tehdejší Perské říši evidentně dost dobře nešlo. Jak měl tedy král zastavit hrozící pogrom židovského národa? Když ho Ester prosila, udělal to… chtěl jsem říct šalomounsky, ale za takové řešení by se na mě král Šalomoun asi zlobil. Achašvéroš řekl – 8. kapitola knihy Ester, 8, verš: Vy sami teď napište židům, jak uznáte za vhodné, královým jménem, a zapečeťte královým prstenem. Ale spis napsaný jednou královým jménem a zapečetěný královým prstenem nelze vzít zpět.
Tím vy sami, myslel král Ester a Mordokaje, kterým dal celou svou důvěru včetně pečetního prstenu. Ale všimněte si také, že říká napište židům. Neříká napište národům Persie, aby Židům neubližovali. To ostatně ani nemohl, protože by tím popřel své první nařízení. Co tedy napsali Ester a Mordokaj královým jménem Židům? 8. kapitola, 11. a 12. verš:
Král dal židům všude po všech městech právo, aby se shromáždili a postavili na obranu svých životů, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechnu válečnou moc národa a krajiny těch, kteří by je napadli, i s dětmi a ženami, a kořist po nich aby si vzali jako lup, a to v jediném dni ve všech krajinách krále Achašveróše, třináctého dne dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru.
Est 8:11–12 (CEP)
Přiznám se naprosto otevřeně, že knihu Ester nemám rád. Rozčiluje mě a pobuřuje způsob, jakým se zde zachází s lidskými životy jako s kusy hadru. A neuklidňuje mě ani vědomí, že dějiny Starého zákona jsou skoro celé tak nějak nadmíru postříkané lidskou krví. Přeskočím tedy závěr 8. kapitoly, v němž se Mordokaj naparuje v královském rouchu se zlatou korunou na hlavě, a přejdu k výčtu mrtvých nepřátel Židů. Ne, že bych si v tom liboval – naopak –, ale jen proto, aby tento příběh byl úplný. Přečtu prvních 16 veršů 9. kapitoly knihy Ester:
Dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru, v jeho třináctý den, kdy králův výrok, totiž jeho zákon, měl být proveden, v den, který chtivě vyhlíželi nepřátelé židů, aby se jich zmocnili, došlo k zvratu: naopak židé se zmocnili těch, kdo je nenáviděli.
Židé se shromáždili ve svých městech ve všech krajinách krále Achašveróše, aby vztáhli ruku na ty, kdo jim chystali pohromu. Nikdo před nimi neobstál, neboť strach z nich padl na všechny národy. Všichni správcové krajin a satrapové, místodržitelé a královští úředníci podporovali židy, protože na ně padl strach z Mordokaje. Mordokaj měl totiž v králově domě veliký vliv a šla o něm pověst po všech krajinách, protože ten muž Mordokaj získával vliv stále větší.
Židé pobili všechny své nepřátele; bili je mečem a pobíjeli, až do vyhubení. Naložili s těmi, kdo je nenáviděli, jak se jim zlíbilo. Na hradě v Šúšanu židé zabili a zahubili pět set mužů. I Paršandatu a Dalfóna a Aspatu a Póratu a Adalju a Arídatu a Parmaštu a Arísaje a Aridaje a Vajzatu, deset synů Hamedatova syna Hamana, protivníka židů, zabili, ale nevztáhli ruce po lupu.
Toho dne se donesl ke králi počet zabitých na hradě v Šúšanu. Král řekl královně Ester: „Na hradě v Šúšanu židé zabili a zahubili pět set mužů a všech deset synů Hamanových. Co asi učinili v ostatních královských krajinách? Jaká je tvá prosba? Bude ti splněna. Jaká je ještě tvá žádost? Bude ti vyhověno.“
Ester odvětila: „Uzná-li král za vhodné, ať je židům v Šúšanu dovoleno také zítra jednat podle dnes platného zákona, a deset synů Hamanových ať pověsí na kůl.“ A král souhlasil, aby se tak stalo. V Šúšanu byl vydán zákon a deset Hamanových synů pověsili.
Židé v Šúšanu se shromáždili také čtrnáctého dne měsíce adaru a zabili v Šúšanu tři sta mužů, ale nevztáhli ruce po lupu. I ostatní židé v krajinách králových se shromáždili, aby se postavili na obranu svých životů a zajistili si klid od svých nepřátel, a z těch, kdo je nenáviděli, zabili sedmdesát pět tisíc mužů, ale nevztáhli ruce po lupu.
Est 9:1–16 (CEP)
Takže tak… Sice, jak jsem četl, Židé nevztáhli ruce po lupu, byť i to měli od krále, vlastně od Ester a Mordochaje, jednající královým jménem povoleno, ale zabíjeli jako o život. Ano, doslova o život, o přežití svého národa. Jsem dalek toho, abych posoudil, jestli to byla adekvátní obrana, nicméně jak už jsem řekl, vůbec mi z toho není dobře. A tak trochu si říkám, že Pán Bůh možná proto v této biblické knize sám ani nechtěl být zmiňovaný.
Kniha Ester je poměrně často romantizovaná, dokonce bývá označovaná jako příběh lásky. Nechci jít programově proti proudu, ale mám na ni dost odlišný názor, ostatně před chvílí jsem řekl, že ji nemám rád. Nepřísluší mi však soudit, mohu jen komentovat, říct vlastní názor.
Ano, předně to je, jak už jsem uvedl, a jak říká John Vernon McGee, kniha o Boží prozřetelnosti. Přestože zde slovo Bůh ani jednou nepadne – tedy pokud nepočítáme parafrázovaný překlad Slovo na cestu a deuterokanonické dodatky – je Ester duchovní křesťanskou nebo přesněji spíše židovskou, judaistickou náboženskou knihou. Nelze samozřejmě opomenout ani její historický význam. Ester popisuje velmi důležitou kapitolu židovského národa. Národa vyvoleného samotným Bohem. Málem uskutečněný pogrom celého jednoho národa je šílenost sama o sobě, ať se jedná o Židy nebo jakékoliv jiné etnikum.
Nicméně z mého pohledu kniha Ester není ani trochu romantickým story, v němž dobro zvítězilo nad zlem. A lásky zde nevidím ani co by se za nehet vešlo. Tedy abych byl přesný – láska k vlasti nebo k vlastnímu národu, o níž mimo jiné píše C. S. Lewis v knize Čtyři lásky, zde samozřejmě přítomná je, dokonce by se dalo říci, že tvoří jádro tohoto příběhu. Příběhu, který je ve skutečnosti velmi smutný, plný lidské bolesti. Bolesti, která se zdá být nekonečnou. Bolesti, kterou v sobě nosím já sám, bolesti, kterou v sobě nosí každý z nás. Bolesti, která se každým okamžikem tohoto pomíjivého života neustále na celém světě děje. A právě pro tento na první pohled zdánlivě bezvýchodný podtón, byla – podle mého názoru – kniha Ester zařazená do biblického čili křesťanského kánonu, byť k tomu ne vždy byla ochota a mnohé hlasy byly i proti.
Na rozdíl od zmíněného judaismu nám totiž křesťanství dává východisko. Nám, kteří jsme vzali za ruku Pána Ježíše Krista a nosíme si ho ve svém srdci; nám, kteří ho milujeme láskou, která v knize Ester chybí, je zaslíbené osvobození od bolesti. Věčný život v Božím království, které, jak tomu věřím, bude bolesti zbavené.
Kniha Ester nám připomíná, že naše cesta zde na zemi není procházkou po rajské zahradě. Adam s Evou, poté, co podlehli svodům Satana vtěleného do hada, to vědí už dávno. I když oni Eden krátce zažili, na nás to poznání teprve čeká. Avšak to čekání nemáme vyplnit přidáváním další a další bolesti do tohoto světa. Máme činit přesný opak, být nositeli dobra a roznašeči lásky. Ve jménu Ježíše Krista, který je vtělenou láskou. Janovo evangelium říká: Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3:16 /CSP/)
Bůh miluje svět, ať je jakkoliv špatný. Ať si ho lidé, ať jsme si ho my, lidé, udělali jakkoliv špatným. Pán Bůh nám dává svobodu, to je velmi důležitý aspekt křesťanství. I když to zní krutě, patří k tomu i svoboda působit si navzájem bolest. Římskokatolický kněz Václav Vacek říká, že svoboda je riskantní dar. Kniha Ester nám však ukazuje, že právě tento „druh svobody“, má před Bohem své hranice. Protože lidé si je nezřídka sami nastavit neumí, Pán Bůh musí člověku ukazovat správnou cestu, a tam, kde hrozí překročení hranic, ho zastavit, i kdyby i to mělo zase a znovu bolet. Pokud by to neudělal, už dávno na zemi nežije nejen jediný Žid, ale ani žádný jiný člověk. Nicméně apoštol Pavel nás v prvním listu Korintským ubezpečuje, že ani s nápravami svých bolestí nás Pán Bůh nenechá na holičkách. Ve třináctém verši desáté kapitoly říká:
Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.
1 Kor 10:13 (CSP)
Stále posloucháte epizodu podcastu Biblická jména a úsloví na téma starozákonní knihy Ester, ale také o křestním jménu Ester. Protože se už blížíme k závěru, pojďme nyní zavřít Bibli, a věnovat se současným ženám či dívkám tohoto jména. Jak asi sami tušíte, jméno Ester není v Česku úplně běžné. K roku 2016 jej nosilo pouhých 4 043 žen a dívek s věkovým průměrem 19 let. Jeho obliba je díky tomu záležitostí roků po miléniu – nejvíce Ester se narodilo v letech 2008 až 2016, ale abyste byli v obraze – absolutní číslo za nejúspěšnější rok 2016 je pouze 214 malých Esterek. Takže nositelky jména Ester jsou minimálně z pohledu statistiky bezpochyby výjimečnými ženami. Jednu Ester najdete průměrně mezi 2 647 obyvateli České republiky.
Protože Ester byla perská královna židovského původu, můžeme se na historii tohoto jména podívat jak z hebrejského, tak i z perského úhlu pohledu. V perštině Ester znamená hvězda nebo jitřenka, ale jak praví Wikipedie, může jít také o odvozeninu jména babylonské bohyně lásky Ištar. Hebrejskému znění Ester – אֶסְתֵּר – Wikipedie přisuzuje významy jako: maskovat se, skrývat se, být zahalený, zahalit se. Biblická Ester se nicméně původně jmenovala Hadasa, což je snítka myrty.
I přes to, že tento díl podcastu Biblická jména a úsloví je hodně dlouhý, nečetl jsem z knihy Ester ani zdaleka tolik, kolik bych si přál, a něco bych i sám ze sebe ještě dodal. Neřekl jsem například, že zmařený pogrom Židů, potažmo pak kniha Ester, je základem pro významný židovský svátek purim. Ale o tom třeba zase až někdy jindy…
Moje doporučení na závěr tedy zní – knihu Ester si přečtěte celou sami, a to i kdybyste si ji už dříve někdy četli. Však to znáte – biblické texty se dají číst stále dokola, a pokaždé v nich člověk nachází nové poznatky, ponaučení, moudrost a samozřejmě duchovní potravu.
Děkuji, že tento podcast posloucháte, a pokud se vám líbí, budu rád, když o něm povíte svým přátelům a známým.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!