My, kteří pocházíme z Hané, známe spolu s motoristickými fanoušky Ecce homo jako kopec na okraji Šternberka – výjezd „po staré“ na Opavu směrem na Moravský Beroun, kde se od roku 1950 pořádají závody do vrchu se stejným názvem. Co to má společného s křesťanstvím? Onen stoupák na okraji Šternberka s převýšením 307 m na necelých osmi kilometrech, je pojmenovaný podle dvou sousoší Ježíše Krista – jedno stojí pod kopcem a jedno na vrcholu stoupání. Tedy to je jedna z verzí, které se tradují. (O dalších si pak můžete přečíst zde.) Nejde samozřejmě o přímý důkaz, protože soch Ježíše je kolem všech možných silnic nespočet, nicméně zrovna v tomto případě pojmenování ecce homo, s křesťanstvím souvisí velmi těsně.
Od rychlých aut k Pilátovi
K vysvětlení pojmu ecce homo se dostanu právě přes ony sochy Ježíše Krista. Jako ecce homo se totiž nazývají také umělecká díla s námětem zbičovaného Ježíše s trnovou korunou. No a odtud už je to jen kousek k Bibli. V českých překladech byste tato slova nenašli, je třeba nahlédnout do latinské jazykové mutace. Pátý verš 19. kapitoly Janova evangelia zní v latinské Vulgatě takto:
(Exivit ergo Jesus portans coronam spineam, et purpureum vestimentum.) Et dicit eis : Ecce homo.
J 19:4 (VULG)
V Českém studijním překladu pak stejný verš čteme v tomto znění:
Ježíš vyšel ven, měl na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“
J 19:4 (CSP)
Křesťané jistě ví, z jaké části příběhu Ježíše Krista tyto verše pocházejí, nečtenářům Bible napovím. Jsme téměř na konci Janova evangelia, kdy Ježíš byl po Jidášově zradě zatčen v Getsemanské zahradě a předán židovským kněžím v čele s Annášem a jeho tchánem Kaifášem. Následuje vsuvka, popisující trojí Petrovo zapření Ježíše, aby poté členové velerady přivedli Krista k římskému místodržícímu Pilátovi. Tehdejší Izrael byl pod římskou nadvládou – odsoudit, přesněji usmrtit, ho mohl jen představitel římského impéria. Ale Židé měli ještě důležitější důvod, proč Ježíše přivést před Piláta s cílem jeho ukřižování. Připomeňme si důležitou situaci, která se nachází ve 28–32. verši 18. kapitoly Janova evangelia:
Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce. Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.
Pilát k nim vyšel ven a řekl: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“
Řekli mu: „Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nevydali bychom ti ho.“
Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“
Židé mu řekli: „My nesmíme nikoho usmrtit.“
Tak se mělo naplnit Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
J 18:28–32 (CSP)
Pilátovi se do souzení Ježíše zrovna moc nechtělo. Tvrzení, že je někdo zločinec, mu nestačí a navíc, zvěsti o Ježíši se bezpochyby dostaly i k němu. Nebyl si jistý, kdo vlastně tento člověk je, zdali na tom, že je to Boží syn, není přece jenom něco pravdy. Také jeho žena ho před Ježíšem varovala. V Matoušově evangeliu čteme:
Když seděl na soudní stolici, vzkázala mu jeho žena: „Neměj nic s tím spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu mnoho vytrpěla.“
Mt 27:19 (CSP)
Velmi důležitá jsou však slova židovských představitelů, přesněji verš po nich: Židé mu řekli „My nesmíme nikoho usmrtit.“ Tak se mělo naplnit Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Jinak řečeno: Všechno to, co se dělo, bylo součástí Božího plánu. To, co se stalo, se jednoduše stát mělo. Ostatně židovští kněží to věděli ze starozákonních proroctví, proto také usilovali o Ježíšovo ukřižování – na které ovšem sami neměli právo, tak holt museli Krista předat představiteli římské nadvlády.
Pokud jste poslouchali nebo četli epizodu podcastu Biblická jména a úsloví s názvem Mluvil jsem, a neposlouchali… Martyrium podle Štěpána, pak víte, že první křesťanský mučedník Štěpán nebyl jako Ježíš ukřižován, nýbrž podle židovského práva ukamenován. V jeho případě se s tím už židovští duchovní jednoduše nepárali. Prostě odstranili toho, kdo jim stál v cestě. U Ježíše to ale bylo jiné. Jak už jsem napsal – stalo se to, co se stát mělo, nebo co se stát muselo.
Bezradný Pilát
Když Pilát viděl, že mu nic jiného nezbývá, nechal si Ježíše předvolat, aby lidově řečeno zjistil co je zač. Osobně si nejsem jistý, jestli mu Ježíšovy odpovědi poskytly dostatečné vysvětlení. Posuďte sami:
Pilát tedy opět vešel do vládního paláce, zavolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král Židů?“
Ježíš odpověděl: „To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“
Pilát odpověděl: „Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?“
Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“
Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“
Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Pilát mu řekl: „Co je pravda?“
A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.“
J 18:33–38 (CSP)
Kdyby na tomto místě příběh skončil, dějiny křesťanství by vypadaly jinak. Ježíše by propustili, se svými učedníky by dál chodil po Izraeli a šířil evangelium, aby po dlouhých letech v požehnaném věku zemřel a byl důstojně pochován. Jenže jak víme, to se nestalo. Boží plán byl jiný.
Pilát podnikl ještě jeden pokus o propuštění Ježíše. Podle velikonočního zvyku nabídl srocenému davu lidí propuštění jednoho vězně. Jenže zfanatizovaná lůza odmítla propuštění Ježíše a vyžádala si místo něj propuštění lupiče Barabáše. Pilát tedy nechal Ježíše zbičovat, vojáci mu na hlavu nasadili trnovou korunu a oblékli mu purpurový plášť. Římský prefekt však stále nevěřil v Ježíšovu vinu. Ve 4. a 5. verši 19. kapitoly Jana čteme:
Pilát vyšel znovu ven a řekl jim: „Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ Ježíš vyšel ven, měl na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“
J 19:14–15 (CSP)
A je to tady! Hle, člověk (nebo jak se někdy překládá Ejhle, člověk) – Ecce homo. Proč to Pilát řekl? Nabízí se několik vysvětlení, od prostého parafrázování „Tak tady ho máte“, až po další snahu zachránit Ježíše, kdy Pilát v přeneseném smyslu slova říká: „Vidíte, je to jen člověk. Žádný král. Normální chlap. S někým jste si ho spletli.“
Já ale, věrný svému zvyku číst Bibli v kontextu, pokračuji v Janově evangeliu dál. Následně se dozvídáme, že Pilátovo Hle, člověk rozlítilo velekněze a stráže, kteří křičeli „Ukřižuj! Ukřižuj!“. Židé pak znovu argumentovali svým zákonem, podle kterého musí Ježíš zemřít, jelikož se prohlašuje Synem Božím. Pilát si ještě jednou předvolává Ježíše, a znovu na něm nenalézá vinu. Jenže Židé uhodí na citlivou strunu: „Propustíš-li ho, nejsi přítelem císaře; každý, kdo se vydává za krále, se protiví císaři!“ Co bylo dál?
Když Pilát uslyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a usedl na soudní stolici na místě zvaném „Kamenná dlažba“, hebrejsky „Gabbatha“. Byl den přípravy před velikonocemi, kolem poledne.
I řekl Židům: „Hle, váš král.“
Oni zvolali: „Pryč, pryč s ním, ukřižuj ho!“
Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“
Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“
Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali Ježíše [a odváděli ho].
J 19:13–16 (CSP)
Pokrytectví v přímém přenosu
A je vymalováno. Z Ecce hommo se rázem stává Ecce rex vester – Hle, váš král – jinak řečeno „Jo, je to král, toho už můžete ukřižovat“. Pilát, strachující se o své teplé místečko římského prefekta v Judeji, otáčí o sto osmdesát stupňů. Než aby se dostal do problémů se svými nadřízenými – protože Židé by si to jistě nenechali pro sebe – raději nakonec nechá Ježíše ukřižovat. Stejnou zbabělost, prospěchářství a pokrytectví však ukazují i židovští velekněží, hlásící se najednou k římskému císařství, pod jehož nadvládou nedobrovolně žijí. Co na tom, že je to jen naoko, aby dosáhli svého? Jednou vyřčené slovo už nejde vzít zpět.
Slovní spojení Ecce homo – (ej)Hle, člověk, je tedy vlastně biblickou ukázkou zbabělosti. Nebo možná spíše naděje, zmařené zbabělostí. I když… pravá naděje je v Kristu. A ta by nepřišla, kdyby Ježíše neukřižovali a on poté nevstal z mrtvých. Křesťanství by nebylo křesťanstvím. Takže je vlastně vše v pořádku? Je a není. Je, protože vše dopadlo tak, jak dopadnout mělo; a není, protože zbabělost, prospěchářství a pokrytectví jsou zavrženíhodné vlastnosti, od kterých je třeba se držet co nejdál.
Komedie na konec
Myslím, že kromě kopce nad Šternberkem či motoristických závodů konaných tamtéž, či pojmenování uměleckých děl, znázorňujících Ježíšovo utrpení před ukřižováním, potažmo pak citace z 15. verše 19. kapitoly Janova evangelia v latině, byste mohli slovní spojení ecce homo znát ještě… z filmu. Nevěřím, že jste neviděli českou filmovou komedii ze 70. let, Ecce homo Homolka. Zde je samozřejmě ecce homo použité ironicky, v nadsázce a také díky zvukomalebnosti se slovem Homolka. Nicméně komedie je to, aspoň podle mého názoru, skvělá. Na závěr tedy malá ukázka.