Anna, Hana nebo Chana?

Textová verze epizody podcastu Anna, Hana nebo Chana?

Petr Lindner | 26. 10. 2023

Už jsem to v tomto podcastu říkal několikrát – je spousta křestních jmen, o kterých můžeme být skoro až přesvědčení, že jsou ryze česká, abychom vzápětí zjistili, že jejich původ sahá daleko do starověku. Nachází-li se v Bibli, mají jaksi zaručenou minimálně dva tisíce let starou historii; u jmen, vyskytujících se ve Starém zákoně pak ještě delší. Ale s některými je trochu potíž. Překlady nebo spíš překladatelé z hebrejštiny či řečtiny se totiž nemusí shodnout na jejich české podobě. Matka proroka Samuela Chana, je asi tím nejlepším příkladem.

Od mikrofonu podcastu Biblická jména a úsloví vás zdraví, a příjemný poslech přeje, Petr Lindner.

První část Samuelova příběhu s Chanou v hlavní roli, jste v tomto podcastu už mohli slyšet. Mluvil jsem o něm v dílu, nazvaném Samuel. Poslední soudce před prvním králem. Ale protože opakování je matka moudrosti a u biblických textů to platí dvojnásob, pojďme si tuto část První knihy Samuelovy osvěžit. 

Byl jeden muž, z Ramatajimsófímu, z Efrajimského pohoří, který se jmenoval Elkána, syn Jerocháma, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova, Efratejce (1S 1:1 /CSP/) – tak v Českém studijním překladu První kniha Samuelova začíná. Ono krkolomně nazvané město Ramatajimsófím byla zkráceně Ráma, ležící jen kousek severně od Jeruzaléma na území izraelského kmene Efrajimců ve stejnojmenném Efrajimském pohoří. Poznámkový aparát Českého studijního překladu Bible uvádí, že Elkána byl pravděpodobně levita z čeledi Kehatovců, a Efratejec označuje, že mu byla přidělena města na území Efrajimu. Byl to zbožný muž, který každý rok chodil se svou rodinou přinášet oběti Hospodinu do chrámu v nedalekém Šílu. Pojem chrám je zde ale patrně pouze jakousi autorskou licencí, protože skutečný Hospodinův chrám byl postavený až později. V tomto případě se patrně jednalo o stan setkávání nebo chcete-li stánek úmluvy, zkrátka tehdejší mobilní svatyni židovského národa, uvnitř které byla Hospodinova truhla nebo jinak řečeno, archa úmluvy. Ale to jen na okraj, protože s naším příběhem to nijak zvlášť nesouvisí.

V té době byla běžná polygamie, a také Elkána měl dvě ženy. Jméno jedné bylo Chana, jméno druhé Penina. Penina měla děti, ale Chana děti neměla (1S 1:2 /CSP/). Takto velmi stroze popisuje situaci druhý verš. Ale hned na to se dozvídáme, že Elkána Chanu velmi miloval a dával jí dvojnásobný díl z obětí, které Hospodinu přinášel. Z dnešního pohledu na tom není nic zvláštního, naopak nás může těšit Elkánova láska ke své ženě. Nicméně v té době byla neplodná žena, která svému muži nedala děti, přesněji spíše syny, považovaná za méněcennou, a když to řeknu hodně tvrdě – nepotřebnou. Muž měl právo ji zavrhnout a najít si jinou ženu, která mu dá pokračovatele rodu. Ne tak Elkána, který v 8. verši říká: Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi skleslá na mysli? Cožpak nejsem pro tebe lepší nežli deset synů? (1S 1:8 /CSP/)

Nevím, jak se to zdá vám, ale já mám z těchto slov pocit, že Elkána byl možná trochu sebestředný. Ale budiž, svou ženu miloval, neodvrhl ji, a snažil se ji utěšovat. Což bohužel neplatí o Penině, Elkánově druhé ženě, která si Chanu, jak se říká, vychutnávala. Její protivnice ji velmi provokovala ke hněvu, jen aby ji rozzlobila kvůli tomu, že Hospodin zavřel její lůno. (1S 1:6 /CSP/), píše se v 6. verši 1. kapitoly První knihy Samuelovy. Já jsem tedy mnohoženství nikdy nezažil, ale dovedu si docela dobře představit, jaké vztahy měly mezi sebou ženy jednoho muže. Soupeření o jeho přízeň bylo nejspíš na denním pořádku, a že se k tomu používaly nejrůznější „metody“, je nasnadě. Myslím, že jenom žena dokáže pochopit tu nesmírnou bolest druhé ženy, která nemůže mít děti. Ovšem pokud to proti ní použije jako zbraň, zasáhne ji na nejcitlivějším místě. Je to nanejvýš odpudivé, ale bohužel Penina nebyla výjimkou. Podobně se chovala například Abrahamova otrokyně Hagar, která, dříve, než dal Pán Bůh dítě jeho ženě Sáře, porodila tomuto starozákonnímu patriarchovi prvního syna Izmaela. Mluvil jsem o tom v epizodě tohoto podcastu s názvem Sára… a trochu i Abrahám. 

Ale zpátky k Chaně. Jednou, když se opět jejich rodina vypravila do Šílu přinášet oběti Hospodinu, vstala zoufalá Chana po společném jídle od stolu, aby učinila slib Pánu Bohu. Přečtu 10. až 18. verš 1. kapitoly První knihy Samuelovy:

V duši měla hořkost, modlila se k Hospodinu a velmi plakala. Učinila slib. Řekla: 
Hospodine zástupů, jestliže opravdu pohlédneš na soužení své otrokyně a vzpomeneš na mě, nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Hospodinu pro všechny dny jeho života a břitva nepřijde na jeho hlavu. 
Stalo se, že když se zabrala do modlitby před Hospodinem, Élí pozoroval její ústa. Chana mluvila ve svém srdci, jenom její rty se pohybovaly, ale její hlas slyšet nebylo. Proto si o ní Élí myslel, že je opilá. 
Élí jí řekl: Jak dlouho budeš opilá? Odlož to víno! 
Chana odpověděla: Ne, můj pane. Jsem žena obtížená na duchu. Nepila jsem víno ani pivo, ale vylévala jsem svou duši před Hospodinem. Nepokládej svou otrokyni za ničemnici, neboť doposud jsem mluvila kvůli množství otravování a provokací vůči mně. 
Élí odpověděl: Jdi v pokoji! Ať ti Bůh Izraele dá to, co jsi od něj žádala. 
Řekla: Kéž tvá služka nalezne milost ve tvých očích! 
Potom ta žena šla svou cestou, najedla se a její tvář už nebyla smutná.

1S 1:10–18 (CSP)

Élí, který pozoroval Chanu při její modlitbě, aby ji pak nespravedlivě obvinil z toho, že chodí před Hospodina opilá, byl chrámový – nebo „stanový“ – kněz. Ano, byl to právě ten muž, který si pak vzal malého Samuela čili Chanina syna, který se za rok narodil, k sobě do kněžské služby, aby se Samuel poté stal prorokem a posledním z izraelských soudců čili jedním z nejvýše postavených lidí v tehdejším kmenovém uspořádání. Ale jak už jsem říkal, o tom všem už byla řeč v dílu s názvem Samuel. Poslední soudce před prvním králem.

My se znovu vrátíme k Chaně. Zopakujme si ještě jednou, co slíbila Pánu Bohu: 

Hospodine zástupů, jestliže opravdu pohlédneš na soužení své otrokyně a vzpomeneš na mě, nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Hospodinu pro všechny dny jeho života. (1S 1:11 /CSP/) Pro jistotu do třetice: [Jestliže] dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Hospodinu pro všechny dny jeho života.Každá žena, která touží po dítěti, ho chce mít u sebe. Starat se o něj, vychovávat ho, hrát si s ním a radovat se, dát mu svou mateřskou lásku. Chana musela být nesmírně zoufalá, když byla ochotná se svého syna vzdát. Ale věděla, že ten, kdo jejímu malému Samuelovi pomohl na svět, byl Bůh. Tudíž mu tento dar splatila darem stejné hodnoty – svého syna se pro Boha vzdala.

Jenže, křesťanství nás učí, že Boží dary jsou nepodmíněné – že si je nemusíme zasloužit ani Bohu něco oplácet (tedy, ve zjednodušené verzi). Nicméně jak se říká zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A taky se říká, že nic není tak černobílé, jak to na první pohled vypadá. V té době křesťanství jako takové ještě vlastně neexistovalo a přinášení obětí Hospodinu bylo pro Židy běžnou praxí, přesněji tedy běžnou součástí tehdejší náboženské liturgie. Obětovala se ale zvířata nebo potraviny, nešlo o oběti lidské. Chana samozřejmě Samuela neobětovala podle tehdejších rituálů, svého – promiňte mi ten výraz – doslova vymodleného syna „jenom vrátila“ do Boží náruče. Je to stejně tak obraz zoufalství, jako příběh obrovské víry a nikdy nekončící naděje na jednom velkém širokoúhlém plátně. Chana se ve svém utrpení smířila s Pánem Bohem. Že vám to něco připomíná? Ano, o mnoho let později udělal Pán Bůh to stejné – smířil se s člověkem skrze oběť Ježíše Krista.

Biblická Chana byla nepochybně výjimečná žena, nicméně vy si, možná už nějakou dobu říkáte, proč jsem v úvodu mluvil o jakémsi překladatelském nesouladu, když doteď se bavíme jen o Chaně. Jméno Anna nebo Hana z názvu tohoto dílu podcastu zatím nezaznělo. Tak kde je zakopaný pes?

Máte pravdu. Doposud jsem pro pochopení příběhu logicky pracoval s jedním, konkrétně Českým studijním překladem Bible. Ovšem onen překladatelský nesoulad nastává, otevřete-li jiné české nebo i cizojazyčné překlady Knihy knih. Kdybyste neposlouchali podcast čili mluvenou řeč, ale četli článek, připravil bych přehlednou tabulku. Tu ostatně možná ještě udělám do textové verze tohoto dílu. Mimochodem, víte, že podcast Biblická jména a úsloví má svůj web, na kterém najdete také právě textové verze všech dílů mluveného slova? Najdete jej na adrese Biblismy.cz (kde se právě, vy, čtenáři textové verze tohoto dílu, nacházíte :-)). 

Každopádně hebrejské jméno Chana, znamenající milost nebo milostiplná, a jehož český přepis je patrně nejpřesnější k hebrejskému originálu, najdete, jak už víme, v Českém studijním překladu a také v Českém ekumenickém překladu, plus v parafrázovaném překladu Slovo na cestu. Možná ještě přesnější přepis Channá používá Miloš Pavlík ve svém studijním překladu Bible, stejně jako Vladimír Šrámek v překladu Starého zákona z roku 1947. Další české Bible pracují se jménem Anna – jak náš nejstarší překlad, Bible kralická, tak například Jeruzalémská bible nebo Starý zákon od Jana Hejčla z roku 1930. Jediná česká Bible21 pak o Chaně mluví jako o… Haně. 

Zmatení jazyků se sice odehrává v Bibli také – o tom se více dozvíte v epizodě tohoto podcastu s názvem Nemluvit do větru… a jak to bylo s Babylónskou věží, ovšem jak se zdá, zrovna v případě Chany toto zmatení tak trochu pokračuje dál i ve 20. a 21. století :-) Když se totiž podíváme k našim nejbližším sousedům, tak slovenský ekumenický, slovenský katolický i slovenský evangelický překlad používají shodně jméno Anna. Ovšem třeba v němčině, konkrétně v novém evangelickém překladu z roku 2022 se nachází jméno Hanna, stejně jako v anglické King James Bibli z roku 2000 čteme Hannah. 

A ještě jedna pro někoho možná zajímavá informace: Biblický slovník Adolfa Novotného z 60. let minulého století zná pouze jméno Anna. Pro Chanu ani Hanu zde slovníkové heslo nenajdete. Už chápete, proč se tento díl podcastu jmenuje Anna, Hana nebo Chana?

Popravdě, to všechno, co jsem právě řekl, uvádím jen proto, abyste věděli, že „naše Chana“ může být v různých verzích Bible pojmenovaná jinak. Důvod je přitom úplně prozaický – jak jméno Anna, tak i Hana pochází právě z hebrejského Chana. Ostatně velmi podobné znění tomu napovídá více než zřetelně. Nic dalšího za tím pravděpodobně není a zároveň to ani není v Bibli výjimka. Spousta biblických jmen je v různých překladech psána odlišným způsobem. Ale Chana či Hana nebo Anna asi v tom zmatení zašla nejdále. My o tom však víme, takže nás to nepřekvapí :-)

Ne, že bych chtěl stůj co stůj tento díl udělat co nejsložitější, nicméně musím zmínit ještě jednu biblickou Annu – jednoduše proto, abychom tuto problematiku měli kompletní. Přesuneme se v Bibli o pěkný kousek dál, do 2. kapitoly Evangelia podle Lukáše, kde se velmi krátce mluví o prorokyni Anně. Tentokrát vás ale nebudu zdržovat povídáním o rozdílném pojmenování této ženy, protože v jejím případě se všechny české překlady shodují na jménu Anna. A navíc se zmínka o ní nachází jen a pouze v Lukášově evangeliu, tudíž to budeme mít velmi jednoznačné. Přečtu 36. až 38. verš 2. kapitoly Lukáše:

A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta již byla velmi pokročilého věku; s mužem žila sedm let od svého panenství a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, posty a prosbami sloužila Bohu dnem i nocí. A v té hodině přistoupila, děkovala Bohu a říkala o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.

L 2:36–38 (CSP)

Kde že byla prorokyně Anna, a za koho děkovala Bohu a všem o něm říkala? Nacházejí-li se tyto tři verše na začátku evangelia, je zřejmé, že se nejspíš budou týkat narození Ježíše. A tak to také je. Ježíš byl Žid, tudíž musel být osm dní po narození obřezaný. Marie s Josefem se tedy vydali z Betléma do Jeruzaléma. Betlém, který dnes patří pod palestinskou samosprávu a je převážně muslimský, se nachází ani ne 10 kilometrů jižně od Jeruzaléma, takže lze předpokládat, že to naše Svatá rodina dala jednoduše pěšky nebo s pomocí nějakého toho osla či muly. V jeruzalémském chrámu – v tomto případě v opravdovém chrámu, nikoliv ve stanu setkávání, jak jsem o tom říkal v příběhu Chany – se potkali se Simeonem, starým knězem, jemuž Duch Svatý zjevil, že nezemře, dokud nespatří Mesiáše. Simeon ho v Ježíši rozpoznal, požehnal celé rodině a Marii řekl:

„Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.“

L 2:34–35 (CSP)

Hned poté přichází na scénu prorokyně Anna, která taktéž – jako jeden z mála lidí své doby – rozpoznala v Ježíši Spasitele a jak už jsem citoval, říkala o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma. Trvalo však třicet let než Ježíš začal svou, abych tak řekl, aktivní službu, takže slova Anny možná byla časem zapomenutá. Nevadí. Dnes víme, že Ježíšovo poselství přetrvalo věky a já jsem si jistý, že přetrvá dál.

Od Biblické Chany, Anny nebo Hany se přesuneme k současným Hanám a Aničkám. Ale ani Chanu úplně nevynechám, byť v případě tohoto jména se jedná spíše o perličku. Podle dat Ministerstva vnitra České republiky k 31. 12. 2016 u nás v té době, tedy před sedmi lety, žily tři Chany. Jedna v Brně, jedna Bystřici nad Pernštejnem a třetí v Praze. Jejich věkový průměr byl 6 let – první se narodila v roce 2006, druhá v roce 2014 a třetí o rok poté. 

Mimochodem, v souvislosti se statistickými daty pro vás mám jedno oznámení. Toto je poslední díl Biblických jmen a úsloví, kde s těmito – jednoduše starými – daty pracuji. Řekl jsem si, že sedm let staré údaje jsou opravdu… staré čili mohou se dost lišit od aktuálního stavu. Bohužel čerstvá statistická data nejsou, pravděpodobně kvůli GDPR, zveřejňovaná, tudíž se bez nich budeme muset obejít. A nyní k Anně a Haně.

O čem jsem to teď mluvil? O tom, že se mohou data lišit? Mno…, a je to tady. Podle zmíněných dat z konce roku 2016 by mělo být křestní jméno Hana o příčku nad Annou – Hana na 13. místě s věkovým průměrem 52 let a největší kumulací v 50. a 60. letech minulého století, Anna pak na místě čtrnáctém, překvapivě se stejným věkovým průměrem, podobnou oblibou v 50. letech, ovšem viditelným nárůstem tohoto jména také po miléniu.

Jakou v tom vidím za kolizi? Český statistický úřad totiž do roku 2019 vydával tabulky nejoblíbenějších jmen dětí, která se v konkrétním roce narodila. Ne tedy celkovou statistiku, ale pouze data za leden jednoho roku. Každopádně v roce 2016 a 2017 bylo jméno Anna na třetím místě mezi všemi narozenými holčičkami, aby se v následujících dvou letech posunulo na druhou příčku. A Hana? V roce 2016 byla na 40.–43. místě, v roce 2017 na 62.–65. příčce, následující rok opět kolem čtyřicítky a v roce 2019 dokonce až na 66.–70. místě mezi holčičkami, které se v tom roce narodily. Vím, že jde o jiný typ statistických dat, nicméně s celkovými údaji, končícími v roce 2016 to patrně trochu zahýbalo, takže patrně Aničky Hany předběhly. A navíc víme, že v současnosti je toto jméno mnohem oblíbenější než Hana – dokonce jedno z nejoblíbenějších vůbec.

Zbývá už jen doplnit, kdy mají Aničky a Hanky svátek čili jmeniny. Svatá Anna, chladno zrána, říká lidové přísloví – tudíž Annám můžete přát na konci léta – 26. července. Hana, přestože je původ jejího jména stejný jako u Anny, a tudíž bychom mohli očekávat, že i jmeniny bude mít ve stejný datum, má svátek o necelý měsíc později, 15. srpna. Chanu jsem bohužel v českém kalendáři nenašel, tudíž těžko říct, kdy české slečny jménem Chana svůj svátek slaví. Možná na Hanu, možná na Annu, možná někdy jindy… 

Jsme na konci tohoto poněkud zamotaného dílu podcastu Biblická jména a úsloví. Jestli jste doposlouchali až sem, poznali jste příběh biblické Chany, nazývané v různých překladech Bible taky Annou či Hanou. Chana byla jistě velmi vzácná žena, která ani přes svou velkou bolest neztratila víru v Boží milosrdenství. Svého syna Samuela, jak jsem řekl, „vrátila Bohu“, nikoliv však proto, že by s ním snad nebyla spokojená, ale z obrovské vděčnosti za tento zázrak zrození. Zmínil jsem se také o prorokyni Anně, na jejímž jménu se překladatelé naštěstí shodli, takže tomuto lehce zmatenému dílu, kvůli kterému jsem v textové verzi poprvé udělal i přehlednou tabulku, aspoň trochu odlehčili.

Ať je dnešní křestní jméno Anička oblíbené víc než Hana, či statisticky se stále drží na stejné úrovni, to vlastně nehraje žádnou roli. Já jen doufám, že i tento díl jste si užili. A jestli ne, dejte mi to vědět. Zkusím se pro příště polepšit :-)

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!