Textová verze epizody podcastu 107 | Miriam. Ve stínu Mojžíše
Petr Lindner | 20. 9. 2024
Každý ví, že Bible je velmi stará kniha. Tím, jak nás oslovuje i téměř dva tisíce let od svého sepsání – nebo přesněji od svého složení do podoby, v jaké ji známe dnes –, je zároveň nesmírně nadčasová. Text Bible je ale do značné míry poplatný době či možná dobám svého vzniku – sepsání jednotlivých knih, což – mimo jiné – také znamená, že Bible je silně patriarchální. Když to řeknu velmi zjednodušeně až lakonicky, tak hlavní slovo zde mají muži. Ženy Bible vnímá jen jakýmsi periferním viděním, mnohdy spíše se zavřenýma očima. Je to ale velký paradox, protože nebýt mnoha žen, židovsko-křesťanské dějiny by velmi pravděpodobně vypadaly jinak. A žena jménem Miriam je jednou z těch, které kolem těchto dějin pootočily.
Příjemný poslech dalšího dílu podcastu Biblická jména a úsloví vám přeje Petr Lindner.
Nevím, kolik osobně znáte žen jménem Miriam, já tedy jenom jednu. Toto křestní jméno jednoduše v Česku nepatří mezi nejoblíbenější, ale možná se za chvilku dozvíte, proč tomu tak je. Starší statistiky říkají, že jméno Miriam bylo u rodičů nově narozených holčiček oblíbené v 70. a 80. letech minulého století, nejvíce zhruba od roku 1962 do roku 1980, aby pak o ně až do přelomu milénia mírně klesl zájem. Ten se však vrátil ve druhé dekádě druhého tisíciletí a podle posledních údajů Českého statistického úřadu za rok 2022 se nově narozené holčičky tohoto jména umístily těsně před koncem první stovky, na 93. místě mezi dívkami. Znovuobnovený zájem o toto jméno tak způsobil, že věkový průměr žen jménem Miriam v Česku se může odhadem pohybovat někde kolem 30 let.
Výkladový slovník biblických jmen Jana Hellera má jméno Miriam, respektive Mirjam, zařazené v sekci hebrejských jmen, nicméně k jeho etymologii čili původu slova se nevyjadřuje jednoznačně. Miriam může znamenat vzdorovitá či svéhlavá, podle jiného kořene ale také tučná nebo vykrmená. Židovská tradice jméno Mirjam spojuje s významem jejich vzpoura z kořene vzpírat se, ale také hvězda nebo kapka moře, objevuje se i výklad ve smyslu hořkost moře. Do všeho se pak míchá ještě možný egyptský původ, který by znamenal Milovaná Amóna čili Milovaná bohem Amónem, což byl jeden z nejvyšších a ve své době i vůbec nejvyšší bůh egyptského panteonu.
Ale pozor, řeckou obdobou jména Mirjam je Μαρία – Maria, tedy česky Marie. V další části tohoto podcastu budu o příběhu Miriam, starší sestry Mojžíše, číst z Bible. Většina českých překladů používá jméno Mirjam, nicméně staročeská Bible Kralická zde má Marii a není sama. Toto jméno ve svém textu uvádí také Studijní překlad Miloše Pavlíka nebo překlad Starého zákona Dr. Jana Hejčla z roku 1930. Jméno Maria používá také například latinská Vulgata.
Podobně to má s Miriam také Biblický slovník Adolfa Novotného. Heslo Miriam zde sice najdete, ale jeho výklad zní takto: Nějaký Judovec, syn Ezrův [1Pa 4,17]. V tomto případě se však jedná o mužské jméno Mirjam, které je uváděné v doplňcích k seznamu příslušníků Judova kmene. V 1. Paralipomenon se doslova píše: Jeter zplodil Mirjama a Šamaje a Jišbacha, otce Eštemóova. Naši Miriam proto musíme v Novotného slovníku hledat opět pod heslem Maria, kde je uvedená jako první ze všech biblických Marií.
Možná právě to, že Miriam je jakýmsi synonymem jména Marie, způsobilo jeho upozadění – protože křestní jméno Marie je i ve 21. století stále velmi oblíbené. Zmíněná statistika z roku 2022 jej uvádí na 20. místě mezi nově narozenými holčičkami. Nevadí, Miriam je pěkné jméno a jeho nositelky mohou spoléhat na jistou výjimečnost. A kdy od nás mají ženy jménem Miriam očekávat přání k svátku? Ne, není to ve stejný den, jako Marie, která má svátek 12. září, nýbrž zhruba o dva měsíce později, 5. listopadu.
Před chvilkou jsem řekl, že biblická Mirjam byla starší sestrou starozákonního hrdiny Mojžíše, který – s vydatnou Boží pomocí – vyvedl židovský lid z egyptského zajetí. Příběh o tom, jak se rozestoupily vody Rákosového moře zná, myslím, každý, a nemusí to být ani křesťan jako Brno. Hned na začátku tohoto dílu jsem také Miriam zařadil mezi ženy, bez nichž by se kola židovsko-křesťanských dějin nejspíš točila jinak. Je tedy na čase otevřít Bibli a začít… od začátku :-)
Nedobrovolný pobyt Izraelců v Egyptě trval dlouhých 430 let. Nejde o číslo, které by vydedukovali biblisté nebo historici – tento údaj výslovně zmiňuje 40. verš 12. kapitoly knihy Exodus. Čtyři sta třicet let, to je mnoho lidských generací… Přestože hebrejové zde žili jako otroci, vykonávající tu nejpodřadnější a nejhorší práci, jejich jejich národ nevymřel, naopak rostl. V 1. kapitole knihy Exodus můžeme číst – 7. až 10. verš:
[Ale] Izraelci se rozplodili, až se to jimi hemžilo, převelice se rozmnožili a byli velice zdatní; byla jich plná země. V Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl. Ten řekl svému lidu: „Hle, izraelský lid je početnější a zdatnější než my. Musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země.“
Ex 1:7–10 (ČEP)
Jenom drobná poznámka k Josefovi, o kterém egyptský král nevěděl. Řeč je o Josefu, synu Jákoba, nazývaném někdy také Josef Egyptský. Obšírně jsem o něm mluvil v první části dvojdílné epizody tohoto podcastu s jednoduchým názvem… Josef.
Jak jsme právě slyšeli, Egypťané měli obavy, aby jim Izraelci lidově řečeno nepřerostli přes hlavu a aby neodtáhli ze země. Byli pro ně příliš důležitou levnou pracovní silou, takže o ně nechtěli přijít, nicméně zároveň si uvědomovali obrovskou životaschopnost izraelského národa. Proto Hebrejům ztrpčovali život tvrdou otročinou při výrobě cihel a všelijakou prací na poli. Všechnu otročinu, kterou na ně uvalili, jim ještě ztěžovali surovostí. Tak se to v knize Exodus píše o kousek dál. Ale aby toho nebylo málo, poručil egyptský král hebrejským porodním bábám Šifře a Púi, aby novorozence mužského pohlaví zabíjely. Ty však zvrhlý rozkaz ignorovaly a na následný faraónův dotaz, proč se stále i přes jeho nařízení rodí chlapci, odpověděly: „Hebrejky nejsou jako ženy egyptské; jsou plné života. Porodí dříve, než k nim porodní bába přijde.“ (Ex 1:19 /ČEP/)
Faraón se však nehodlal vzdát, a nařídil, aby byli všichni narození hebrejští chlapci házeni do Nilu. A zrovna v té době se narodil Mojžíš… Znamená to tedy, že malý Mojžíš byl jedním z těch chlapců, kteří byli vhozeni do Nilu? Ale jak to, že přežil? Jméno Mojžíš znamená vytahující nebo vytažený, jinak řečeno, vytažený z vody. Nechci předjímat, ale řeknu to: Zásluhu na tom má právě jeho sestra Mirjam. Budu číst prvních 10 veršů 2. kapitoly knihy Exodus:
Muž z Léviova domu šel a vzal si lévijskou dceru. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce. Ale déle už ho ukrývat nemohla. Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ní dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu.
Ex 2:1–10 (ČEP)
Jeho sestra se postavila opodál, aby zvěděla, co se s ním stane. Tu sestoupila faraónova dcera, aby se omývala v Nilu, a její dívky se procházely podél Nilu. Vtom uviděla v rákosí ošatku a poslala svou otrokyni, aby ji přinesla. Otevřela ji a spatřila dítě, plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: „Je z hebrejských dětí.“
Jeho sestra se faraónovy dcery otázala: „Mám jít a zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě odkojila?“
Faraónova dcera jí řekla: „Jdi!“
Děvče tedy šlo a zavolalo matku dítěte.
Faraónova dcera jí poručila: „Odnes to dítě, odkoj mi je a já ti zaplatím.“
Žena vzala dítě a odkojila je. Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: „Vždyť jsem ho vytáhla z vody.“
Není třeba složitého výkladu, abychom nepochopili, že nebýt – nebojím se říct: duchapřítomné a odvážné – sestry, Mojžíš by se nejspíš nestal tím, kým posléze byl. Ale možná jste si všimli, že v této citaci jméno sestry vůbec nezaznělo. Její jméno Mirjam, nebo, jak jsem už řekl, například v Bibli Kralické – Maria, se objevuje až v souvislosti s vysvobozením Izraelců z Egypta, tedy po onom přechodu Rákosového moře suchou nohou. Mezi tím se samozřejmě ve spojitosti s Mojžíšem stalo několik dalších důležitých událostí, ale ty nyní s prominutím přeskočím, abychom se mohli věnovat ženě, kterou od 15. kapitoly knihy Exodus známe jako Mirjam. Poslouchejte verše 19 až 21:
Když totiž faraónovi koně s jeho vozy a jízdou vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody. Ale Izraelci šli po suchu prostředkem moře.
Ex 15:19–21 (ČEP)
Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji.
A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: „Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.“
Mirjam, sestra Áronova…Áron byl Mojžíšův bratr, tudíž Mirjam byla i jeho sestra. Pochybovači samozřejmě mohou namítnout, že Mojžíš s Áronem nemuseli mít jen jednu sestru, tudíž není jisté, jestli zrovna ta, která zachránila malého Mojžíše, je shodná s Mirjam, křepčící s bubínkem po přechodu Rákosového moře. Podobně „uvažuje“ i židovská tradice, jež ztotožňuje Mirjam a Jókebed se dvěma porodními bábami, kterým dříve faraón přikázal, aby ihned po porodu usmrcovaly všechny novorozené chlapce, jež se narodí Hebrejkám. Mirjam je podle této tradice ztotožňována se jménem Púa a Jókebed se jménem Šifra. (Zdroj: Wikipedie) Tak alespoň praví Wikipedie.
Púa a Šifra jsou ony dvě porodní báby, ale kdo je Jókebed? Je to jméno Mojžíšovy matky. Jak to vím? Svědčí o tom verše 58 a 59, 26. kapitoly knihy Numeri, které by nás navíc měli ujistit v tom, že ona starší sestra, vyjednávající s faraónovou dcerou Mojžíšovo zachránění, je skutečně Mirjam:
To jsou čeledi Léviho: čeleď libníjská, čeleď chebrónská, čeleď machlíjská, čeleď mušíjská a čeleď kórachovská. Kehat zplodil Amráma.
Nu 26:58–50 (ČEP)
Jméno Amrámovy ženy bylo Jókebed, dcera Léviho, která se narodila Lévimu v Egyptě. Porodila Amrámovi Árona a Mojžíše a jejich sestru Mirjam.
O jiných dětech paní Jókebed se zde nehovoří, tudíž minimálně já, jakožto protestant, řídící se heslem Sola scriptura – Pouze písmo – nemám pochyb o tom, že nepojmenovaná Mojžíšova sestra ze začátku 2. kapitoly knihy Exodus zkrátka je Mirjam.
Ale zastavme se ještě u jednoho pojmu z biblické citace o oslavách překročení Rákosového moře. Mirjam je zde totiž nazvaná prorokyní. K tomu nyní přečtu část textu z knihy Jana Fingerlanda – Hebrejky:
Pravděpodobné je, že Miriam byla ve starších vrstvách tradice mnohem významnější postavou vyprávění nebo jednoho z jeho proudů. V textu je Miriam označena za „prorokyni“, ačkoli nikdy „neprorokuje“ v tom smyslu, že by předvídala budoucnost nebo sdělovala, co si Bůh přeje. Její prorocké poslání pravděpodobně souvisí s jejím tancem a zpěvem neboli hudbou a poezií. Podobně takto tančila i Debóra, příští hebrejská prorokyně, už po osídlení zaslíbené země.
Zdroj: Jan Fingerland | Hebrejky
O kousek dále Jan Fingerland v kapitole o Miriam dodává:
Je také možné, že slovo „prorokyně“ dodal pozdější redaktor, aby nějak nazval její roli, které už nerozuměl. Miriam předzpěvující ostatním oslavnou píseň na Hospodina jako by měla nějakou úlohu v kultu. Byla cosi jako „kněžka“. Podobně jako její „bratři“ pocházela z rodu Leví, jenž se zakrátko stal kmenem kněžským. Samotný Áron se stal praotcem budoucích velekněží v chrámu – tedy „kohenů“. Jenže ženské kněžství bylo později z biblického náboženství vytlačeno. Slovo pro ženského kněze biblická hebrejština ani neměla. V pouštní fázi Áron zastupoval jakési „institucionální“ náboženství, zatímco Miriamino kněžství má v sobě cosi „prorocky“ dynamického, co později ustoupilo – nebo bylo zatlačeno – do pozadí.
Zdroj: Jan Fingerland | Hebrejky
K výkladu Jana Fingerlanda nemám co dodat, ale neodpustím si malou reklamní vsuvku. Jeho kniha Hebrejky s podtitulem Biblické matky, démonky, královny i milenky, se samozřejmě nevěnuje pouze Miriam, ale také mnoha dalším biblickým hrdinkám. A já vám ji vřele doporučuji k pořízení a přečtení. Mou recenzi této knihy si můžete přečíst na domovském webu tohoto podcastu na adrese Biblismy.cz
Příběh biblické Miriam ale ještě není u konce. Potřetí se s ní setkáváme ve 12. kapitole starozákonní knihy Numeri. Tato kapitola má v Českém ekumenickém překladu podtitul: Hřích Mirjamin a Áronův – Áron je pokárán a Mirjam ztrestána malomocenstvím za to, že pomlouvali Mojžíše. Ajaj! Sourozenecké drby… Copak se Mojžíšovu bráchovi a ségře nelíbilo, a proč se to už vůbec nelíbilo Hospodinu? Přečtu prvních deset veršů 12. kapitoly knihy Numeri:
Mirjam s Áronem mluvila proti Mojžíšovi kvůli kúšské ženě, kterou si vzal; pojal totiž za ženu Kúšanku. Říkali: „Což Hospodin mluví jenom prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví i naším prostřednictvím?“
Nu 12:1–10 (ČEP)
Hospodin to slyšel. Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi. Hned nato řekl Hospodin Mojžíšovi i Áronovi a Mirjamě: „Vy tři vyjděte ke stanu setkávání!“
Všichni tři tedy vyšli a Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu a stanul u vchodu do stanu. Zavolal Árona a Mirjam a oba předstoupili. Řekl: „Poslyšte má slova: Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu. Ne tak je tomu s mým služebníkem Mojžíšem. Má trvalé místo v celém mém domě. S ním mluvím od úst k ústům ve viděních, ne v hádankách; smí patřit na zjev Hospodinův. Jak to, že se tedy nebojíte mluvit proti mému služebníku Mojžíšovi?“
Hospodin vzplanul proti nim hněvem a odešel. Když oblak od stanu odstoupil, hle, Mirjam byla malomocná, bílá jako sníh. Áron se obrátil k Mirjamě, a hle, byla malomocná.
Takže příčinou sváru mezi sourozenci je tedy švagrová! I když… je to tak, nebo ne? O Mojžíšově ženě mluví vypravěč knihy Numeri. Mirjam a Áron v přímé řeči tvrdí něco jiného: „Což Hospodin mluví jenom prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví i naším prostřednictvím?“ O své švagrové tedy Mojžíšovi sourozenci nehovoří. A ani Hospodin se nevymezuje vůči kúšské ženě, nýbrž vůči, abych tak řekl, prorocké nepokoře Árona a Mirjam. Výborně celý příběh vysvětluje biblista Jiří Beneš v rozhovoru s Petrem Vaďurou na Českém rozhlasu Plzeň. Článek s názvem Mirjam a její rozporuplnost najdete na webu ČRo, odkaz na něj zveřejňuji také v textové verzi tohoto podcastu na webu Biblismy.cz.
Jiří Beneš v rozhovoru také vysvětluje jiný problém, který bychom s touto biblickou citací mohli mít – a totiž, že Bůh potrestal malomocenstvím pouze Mirjam, kdežto Árona jenom, lidově řečeno, seřval. Přiznám se, že já sám jsem to považoval za jakýsi patriarchální projev – jak jsem o něm mluvil na začátku tohoto dílu. Nicméně Jiří Beneš má jiné vysvětlení, a to v souvislosti s další zmínkou o Miriam v Bibli, která je na začátku 20. kapitoly knihy Numeri a je velmi stručná – cituji:
Celá pospolitost Izraelců dorazila v prvním měsíci na poušť Sin. Lid se usadil v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam i pochována.
Nu 20:1 (ČEP)
Jiří Beneš k tomu říká:
Vypravěč sice zmíní, kde umřela, ale nezmiňuje, proč umřela, jaké to mělo následky, jestli lid pro ni plakal. Ona vždycky vystupuje jakoby zpoza událostí, něco pronese a zmizí. Tak i nyní je zde jenom zmínka, že umřela, jako kdyby vlastně ani nebyla důležitá, neměla na sebe poutat pozornost, protože ona je v celém svém příběhu vnímána jako postava služebná – která něčemu slouží. Poslouží Mojžíšovi, aby přežil, poslouží k tomu, aby lid chválil Hospodina, poslouží Hospodinu, aby promluvil, ale sama není důležitá. A takhle by se dalo vysvětlit i to, proč, když ona promluví spolu se svým bratrem Áronem, je postižená jenom ona, nikoliv i její bratr. Vypadá to nespravedlivě, ale může to být interpretováno i tak, že Mirjam je skutečně v pozici služebníka, který – v tomto případě – na sobě něco nese zástupně. Motiv zástupnosti se potom hodně objevuje v ebedských písních u Izaiáše. A Mirjam patrně opravdu tím služebníkem být chce.
Zdroj: ČRo Plzeň | Mirjam a její rozporuplnost
Kdybych byl feministou, jakože jím tedy rozhodně nejsem :-), asi by mi nestačilo ani toto vysvětlení. Ptal bych se: Proč zrovna Mirjam má být zástupnou služebnicí? Tuto „funkci“ úplně stejně mohl mít i Áron. Evidentně jsou oba na stejné úrovni, tak proč Mirjam, proč žena? Nevím a ani se nebudu pouštět do dalších úvah tohoto typu. Dlužím vám totiž ještě pokračování příběhu s malomocenstvím Mirjam, protože jejím potrestáním 12. kapitola knihy Numeri nekončí. Nyní proto přečtu zbývající část:
Tu řekl Áron Mojžíšovi: „Dovol, můj pane, nenech nás pykat za hřích, jehož jsme se ve své pošetilosti dopustili. Ať není Mirjam jako mrtvě narozené děcko, jehož tělo je z poloviny stráveno, hned jak vyšlo z matčina lůna.“
Nu 12:11–16 (ČEP)
I volal Mojžíš k Hospodinu: „Bože, prosím uzdrav ji, prosím!“
Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Kdyby jí otec naplil do tváře, nenesla by hanbu po sedm dní? Sedm dní bude vyloučena z tábora, potom se zase připojí.“
Tak byla Mirjam sedm dní vyloučena z tábora a lid netáhl dál, dokud se Mirjam nepřipojila. Potom táhl lid z Chaserótu a utábořili se na poušti Páranské.
Pokud čtete Bibli, tak víte, že Mojžíš byl prorokem, kterého měl Hospodin ve zvlášť velké úctě. Citovaný závěr 12. kapitoly Numeri je jedním z dalších důkazů toho, že Bůh s Mojžíšem hovoří a jeho prosby také vyslyší. Pro nás to však znamená něco mnohem důležitějšího – Bůh totiž nenaslouchá jen Mojžíšovi, ale je otevřený i pro naše slova. Mojžíš nám svým způsobem říká: Nebuďte jako slepí koně vedení na porážku. Nebojte se říkat Bohu svůj názor, klidně s ním i polemizujte.
Chápete, co tím chci říct? To, že budeme s Bohem mluvit, a třeba mu dáme najevo, že se nám některé jeho záměry nelíbí, neznamená, že by nás snad automaticky postihl leprou, jako to udělal Mirjam. Ano, Pán Bůh je svrchovaný, o tom nelze pochybovat. Pokud mu budeme vnucovat nějaké nesmysly, dočkáme se nejspíš… jeho mlčení. Ale vyhodnotí-li Hospodin naše argumenty jako dobré a spravedlivé, jsem přesvědčený o tom, že je ochotný změnit své původní rozhodnutí. Bůh je milosrdný, a člověka, kterého stvořil, nadevšechno miluje.
Je čas, tento díl podcastu, věnovaný po dlouhé době biblickému jménu, pomalu vést ke konci. Dozvěděli jsme se, že křestní jméno Miriam není v Česku úplně běžné, i když, to jste asi věděli i bez mého povídání. O biblické Mirjam nebo chcete-li Marii, sestře Mojžíšově, jste však možná slyšeli poprvé. V úvodu jsem řekl, že Bible vnímá ženy jen jakýmsi periferním viděním, mnohdy spíše se zavřenýma očima. Mirjam toho pro starý izraelský národ asi nevykonala tolik, co Mojžíš, nicméně kdyby tehdy v Egyptě nenápadně nesledovala situaci s novorozeným Mojžíšem ve třtinové ošatce a odvážně tak trochu nezmanipulovala faraónovu dceru, kdoví, jak by to celé dopadlo. Ale to už jsem vlastně říkal taky :-)
I když si to někteří lidé, zvláště pak muži, občas nechtějí připustit, ženy hrají v našem životě – troufám si říct odpradávna – velkou úlohu. Na rozdíl od nás, nezřídka tu více, tu méně ješitných chlapů, však své zásluhy nutně nevytrubují do celého světa. Teprve teď si uvědomuji, že biblista Jiří Beneš to nakonec o Mirjam řekl přesně. Je to služebná postava, která sloužit chce. Že i její pokora se v jedné chvíli zachvěla v základech? Ano, i ženě se to může stát. Rád říkám, že v jistém smyslu jsme my lidé stále stejní. Na cestě svým životem jsme stále stejně dobří i stále stejně škobrtající. Příběh Mirjam je jedním z těch, které nám to v Bibli krásně ukazují.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.