Textová verze epizody podcastu Josef (1. část)
Petr Lindner | 3. 3. 2021
Pokud jste doposud žili v tom, že Josef je české jméno, potažmo že být pražským Pepíkem je snad nějaká výsada, pak je mi líto, ale nejspíš vás v tomto podcastu zklamu. Ostatně kdyby jméno Josef bylo české, pak by se jaksi nemohlo vyskytovat v Bibli, a tím pádem ani v tomto podcastu s názvem Biblická jména a úsloví – u kterého vás opět vítá Petr Lindner.
Ne, Josef skutečně nepochází z češtiny, nýbrž z hebrejštiny, a Josefy díky tomu najdete snad na celém světě, ať už se jmenují Josef se s nebo Jozef se z, Josif, Joseph, José, Giuseppe nebo třeba Joe. A Pepík? Ten údajně vznikl z italského Giuseppe, přesněji tedy ze zdrobněliny Beppe, čili Pepe, Pepíno, Pepík…
V Česku je jméno Josef velmi oblíbené, to ostatně celý národ zjišťuje každý rok 19. března, kdy mají Pepíci svátek. Více než 210 tisíc Josefů dává nositelům tohoto jména krásné 6. místo mezi všemi křestními jmény u nás. Je ale pravda, že obliba Josefa klesá. Věkový průměr 58 let (podle údajů z roku 2016) naznačuje, že nejvíce čerstvě narozených Pepíků bylo někdy po druhé světové válce, druhá větší vlna proběhla v polovině 70. let minulého století, a od roku 2000 obliba jména Josef stagnuje na nějakých sedmi stovkách nových Pepíků ročně. Jen abyste měli srovnání – v oněch 70. letech to bylo kolem 2 500 Josefů za rok, a po válce více než šest tisíc Pepíků ročně.
Dobře, to bychom měli statistické údaje českých Josefů. Jak je to ale s těmi pražskými Pepíky? Wikipedie o nich píše toto:
Pražští Pepíci byli hlavně v 80. a 90. letech 19. století bohémové a flamendři, kteří neradi pracovali, ale rádi se bavili a občas prováděli různá uličnictví. Často chodili na taneční zábavy a účastnili se vystoupení pochodové hudby.
Nosili kazajku nebo sako, pruhované kalhoty a místo vázanky nebo límečku pestrý šátek; používali neobvyklé výrazy („Pepé, tě bůh!“ aj.), zpívali vlastní písně a byli vynalézaví, když šlo o to získat peníze nebo provést nějaký žert.
Podle Jana Nerudy jim dal jméno Pepík Vambera († 1865), vyloučený student gymnázia, tulák a „král pražské flámy“. Pro Nerudu nebyli zlí, spíše poetičtí; v soudničkách se ale jako „Pepíci“ označovali i mladí delikventi — pachatelé krádeží, vandalismu i násilných rvaček. Říkalo se jim také „těžká váha“ nebo „pražská fláma“.
Zdroj: Wikipedie
Takže jak jste právě slyšeli, být pražským Pepíkem není nic, co byste si dali do životopisu, když se zrovna ucházíte o novou práci.
Nastává tedy nejvyšší čas podívat se podrobněji na naše biblické Josefy, protože to jsou takříkajíc jiné příběhy. V Bibli najdete tři Pepíky. Kteří to jsou?
Když bych to měl vzít chronologicky, pak prvním z biblických Josefů je muž, přezdívaný někdy jako Josef Egyptský. Starozákonní Josef, který si pro sebe usurpoval dobrou třetinu knihy Genesis, čili první knihy Mojžíšovy. Za druhým a třetím Josefem se pak vydáme do Nového zákona, kde je hned na začátku řeč o pozemském otci nebo chcete-li poručníkovi Ježíše Krista, o tesaři Josefu, manželovi Ježíšovy matky Marie. No a konečně třetím, posledním Josefem, je Josef z Ariamatie, člen židovské velerady, která vydala Ježíše římskému prefektovi Pilátu Pontskému k ukřižování. Ale jak se dozvíte později, Josef z Arimatie patří mezi kladné hrdiny biblických příběhů.
Kdybych měl povídání o všech třech Josefech shrnout do jednoho dílu podcastu, byl by buďto hodně dlouhý nebo poněkud povrchní. A já nechci dělat ani jedno, ani druhé. Proto jsem tento podcast rozdělil na dva díly. V prvním se podíváme do Starého zákona, ve druhém pak do Nové smlouvy.
Pokud jste si doteď ještě neuvařili dobrou kávu, máte poslední příležitost to udělat. Za chvíli totiž vyrážíme do starozákonního Egypta, což znamená, že se posunujeme v čase o nějakých dva tisíce let… před Kristem. Takže o čtyři tisíce let nazpět. I když úplný začátek se odehrává v Kanaánské zemi, což je zhruba území dnešního Izraele. Takže vlastně kousek od Egypta…
Neznám nikoho, kdo by si liboval v biblických rodokmenech, a že zrovna v knize Genesis si jich můžete užít vrchovatě. Nicméně abychom si lépe ozřejmili, kdo byl náš starozákonní Josef Egypský, menší exkurzi do jeho rodokmenu uděláme. Ale nemějte strach, nebude to ani dlouhé, ani nepřehledné.
Josef byl jedním z 12 synů Jákoba, který ho zplodil s jednou ze svých čtyř žen, s Ráchel. Jákob, otec Josefa, byl bratr Ezaua – ano, toho, co je zarostlý jako Ezau –, a oba pak byli synové Izáka. Jejich dědečkem čili pradědečkem Josefa nebyl nikdo jiný nežli Abrahám, první z patriarchů izraelského národa.
No, a je to! Ani to nebolelo! Navíc jsme se dozvěděli, že náš první Josef nebyl žádným bezejmenným kočovníkem, nýbrž členem velmi významné biblické rodiny.
Příběh egypského Josefa je jedním z nejdelších příběhů v celé Bibli. Nebudu ho proto číst celý, pokusím se vám ho zkráceně převyprávět. Vy si jej potom v klidu přečtěte sami – začíná 37. kapitolou knihy Genesis, a trvá až do jejího konce.
Josef byl po Benjamínovi druhým nejmladším Jákobovým synem, a jako takový byl trochu… no prostě rozmazlovaný. Pochopitelně k nelibosti jeho starších bratrů, navíc pocházejících z jiných Jákobových žen. Nebylo to zkrátka v té době jednoduché.
A navíc, aby toho nebylo málo, Josef měl už ve svých 17 letech prorocké sny, v nichž se snopy jeho bratrů na poli klaněly jeho snopu, a jemu se pak klanělo slunce, měsíc a jedenáct hvězd. Kdyby si to kluk jeden ušatej nechal sám pro sebe, tak by možná bylo všechno jinak, jenže on to hned vyzvonil svým bratrům. Pohár trpělivosti přetekl, bratři se rozhodli, že ho zabijí.
Nejstarší z nich, Ruben, ale přesvědčil ostatní, aby Josefa nezabíjeli. Hodili ho do prázdné studny a když jela kolem karavana Izmaelitů, další z bratrů Juda navrhl, že by jim mohli Josefa prodat do otroctví. A tak se i stalo. Otci Jákobovi pak namluvili, že Josefa sežrala divá zvěř.
Izmaelité Josefa v Egyptě prodali veliteli faraonovy stráže Putifarovi, který si ho hned velmi oblíbil. Bohužel to ale netrvalo dlouho, protože do hry vstoupila Putifarova žena. O tom, jak to s ní bylo, budu číst z knihy Genesis, 39. kapitola od 1. do 20. verše:
Josef v Egyptě
Josefa mezitím Izmaelité odvedli dolů do Egypta. Tam ho od nich koupil jeden Egypťan, faraonův dvořan Putifar, velitel stráže.
Hospodin však byl s Josefem, a tak se mu všechno dařilo a zůstal v domě svého egyptského pána. Když jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že Hospodin působí, aby se vše, k čemu přiloží ruku, dařilo, oblíbil si Josefa a ten se stal jeho pomocníkem. Nakonec ho Putifar ustanovil správcem svého domu a svěřil mu do rukou všechno, co měl.
Od té chvíle Hospodin domu toho Egypťana požehnal. Díky Josefovi bylo Hospodinovo požehnání na všem, co měl v domě i na poli, a tak nechal všechen svůj majetek v Josefově správě. Když měl doma jeho, nestaral se o nic než o své jídlo.
Josef byl nápadně krásný, překrásný muž. Po nějaké době mohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat. Nakonec řekla: „Spi se mnou!“
On však odmítl. Řekl manželce svého pána: „Když mě můj pán má doma, o nic se nestará. Vše, co mu patří, mi svěřil do rukou. Nikdo nemá v domě větší pravomoc než já; neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho žena! Jak bych mohl spáchat takovou hanebnost a zhřešit proti Bohu?“
A i když Josefa přemlouvala den za dnem, aby si k ní lehl a pobyl s ní, neposlechl ji.
Jednoho dne, když přišel dělat svou práci v domě, nebyl nikdo ze služebnictva doma. Tehdy ho chytila za šaty a řekla: „Spi se mnou!“ On však nechal šaty v její ruce, utekl a běžel ven.
Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven, svolala služebnictvo a řekla jim: „Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hlasitě křičet. Když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven.“
Ty jeho šaty nechala ležet vedle sebe, dokud nepřišel domů jeho pán. Tehdy mu vyprávěla: „Ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, ke mně přišel a chtěl si se mnou zahrávat! Když jsem se ale dala do křiku, nechal své šaty u mě a utekl ven.“
Josefův pán naslouchal slovům své ženy, a když řekla: „Takto se ke mně zachoval tvůj otrok,“ vzplanul hněvem. A tak ho jeho pán vzal a vsadil do žaláře, na místo, kde bývají drženi královští vězni.
Gn 1:1–20
Tak tohle je přátelé klasika všech klasik, která – jak je vidět – pronásleduje lidstvo od nepaměti. Bohaté, pravděpodobně stárnoucí paničce, která se k smrti nudí ve svém luxusu, padne zrak na mladého junáka, a chtíč pak dokoná zbytek příběhu. Takže pokud ještě dnes zaslechnete v češtině už spíše zřídka používaný pojem Putifarka, budete přesně vědět, o jakou ženu se jedná.
Já bych se ale chtěl vrátit k prvním veršům, přesněji ke druhému až pátému verši 39. kapitoly první knihy Mojžíšovy. Zde se totiž několikrát opakuje to, že Hospodin byl s Josefem, a jeho pán to rozpoznal. Proto mu svěřil do správy veškerý svůj majetek. A co víc, Hospodin požehnal domu a polím Egypťana Putifara.
Není vám to divné? V Egyptě, což byla říše model všeho druhu, v Egyptě, kde sám faraón byl považovaný za boha? Jak se zdá, sami Egypťané nebyli příliš ukotveni ve své vlastní víře. Ale to nám samozřejmě nevadí. A že Hospodin žehná Egypťanům? Na tom nic divného není, Hospodin miluje všechny lidi stejnou měrou, tak proč by nežehnal Egypťanům.
A navíc… zrovna s Josefem v Egyptě měl pán Bůh velké plány. Pojďme si proto poslechnout pokračování Josefova příběhu.
Jak jsem tedy četl, Josef skončil po neúspěšném svádění Putifarkou v base. Ale ne v obyčejném vězení, nýbrž v zařízení takříkajíc vyšší třídy, kde byli věznění hříšníci z faraónova dvora.
A stejně jako si Josef ihned získal přízeň velitele faraónovy stráže Putifara, po vsazení do basy, si ho oblíbil vrchní žalářník, který mu svěřil dohled nad svými prémiovými vězni, mezi kterými se ocitli také číšník a pekař egyptského krále.
Ti měli po nějaké době každý svůj vlastní sen, s jehož výkladem si nevěděli rady. V knize Genesis 40:6–8 se píše:
Když k nim Josef ráno přišel, pohlédl na ně a hle, byli smutní. Zeptal se tedy faraonových dvořanů uvězněných spolu s ním v domě jeho pána: „Proč se dnes tváříte tak nešťastně?“
Odpověděli mu: „Měli jsme sen a není tu, kdo by ho vyložil.“
Josef jim řekl: „Nepatří snad výklady Bohu? Prosím, vyprávějte mi je.“
Gn 40:6–8
Josef poté oběma vězňům vyložil jejich sny, přičemž vrchnímu číšníkovi předpověděl, že mu za tři dny dá faraon svobodu, kdežto vrchního pekaře za tři dny pověsí na kůl a ptáci z něj budou klovat maso. Faraon měl za tři dny narozeniny, a udělal přesně to, co Josef předpověděl – pekaře nechal zabít, kdežto číšníka propustil a vrátil mu službu u dvora. Ten ale, přestože ho Josef prosil, aby se u faraona za něj přimluvil, na Josefa samozřejmě úplně zapomněl.
Pán Bůh ale pracoval na Josefově příběhu dál, byť pokračování přišlo až za další dva roky, které Josef stále trávil ve vězení.
Tentokrát totiž přišly podivné sny na samotného faraona. Tomu se zdálo nejprve o sedmi pěkných krávách, vystupujících z Nilu, které však sežralo sedm hubených a ošklivých krav, aby měl následně sen o sedmi bohatých a pěkných klasech, které pohltilo sedm hubených klasů, sežehnutých východním větrem.
Když si ani ti nejlepší šarlatáni a vykladači snů z faraónova dvora nevěděli rady s významem těchto snů, vzpomněl si dvorní číšník na Josefa, jak mu vyložil jeho sen, a jak se jeho výklad vyplnil. Řekl o tom faraónovi, a ten si nechal Josefa zavolat.
Dal budu číst z knihy Genesis, 41. kapitola, verše 25–40:
Josef tedy faraonovi řekl:
„Faraonův sen je jeden a tentýž. Bůh faraonovi oznámil, co se chystá učinit: Sedm pěkných krav je sedm let, sedm pěkných klasů je rovněž sedm let – je to jeden a tentýž sen.
Sedm vyhublých a ošklivých krav vystupujících za nimi je sedm let, stejně jako těch sedm prázdných klasů sežehlých východním větrem. Je to sedm let hladu.Jak jsem už řekl, Bůh faraonovi ukázal, co se chystá učinit. Hle, na celou egyptskou zem přichází sedm let veliké hojnosti. Po nich však nastane sedm let hladu, kdy se v egyptské zemi na všechnu tu hojnost zapomene. Hlad stráví celou zem. Tento hlad bude tak krutý, že předcházející hojnost nebude v zemi vůbec znát.
A že byl ten sen faraonovi dvakrát zopakován, znamená, že ta věc je u Boha jistá a Bůh ji brzy vykoná.
Nechť tedy farao vybere rozvážného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí. Nechť farao začne jednat. Ať ustaví nad zemí úředníky a během těch sedmi let hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země.
Úředníci ať během těch nadcházejících dobrých let shromažďují všechny potraviny, ať uskladní obilí pod faraonovu pravomoc, uloží potraviny do měst a hlídají je. Tak vznikne pro celou zem zásoba jídla na těch sedm let hladu, který v Egyptě nastane, a země se nezhroutí hladem.“
Faraonovi i všem jeho služebníkům se ten návrh líbil. Farao to probíral se svými služebníky: „Cožpak najdeme někoho, v kom by byl Boží Duch jako v něm?“
Farao tedy oslovil Josefa: „Jelikož ti Bůh dal poznat toto vše, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty! Ty budeš správcem mého domu a všechen můj lid se podrobí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem.“
Gn 41:25–40
I zde si prosím všimněte, že i faraon mluví o Bohu a božím duchu. Ano, už nemluví o Hospodinu, jako Putifar v 39. kapitole první knihy Mojžíšovy, nýbrž „jen“ o Bohu.
Že by tím myslel sebe jakožto boha? To se mi moc nezdá,… i když… hned jak faraon stanoví Josefa správcem Egypta, snaží se ho trochu domestikovat tím, že mu dává egyptské jméno Safenat Paneach, což znamená Zachránce světa, a také egyptskou ženu Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu.
Ať to ale s bohem myslel faraón jakkoliv, je dobré si uvědomit, že Josefovi bylo v době, kdy se stal druhým nejvlivnějším mužem Egypta po faraónovi, pouhých 30 let. A začala jeho mise záchrany Egypta před hladomorem. Následujících sedm let shromažďoval všechny potraviny, a jak se píše ve 49. verši 41. kapitoly Genesis nashromáždil obilí jako mořského písku, veliké množství, takže přestal počítat, protože ho bylo bezpočtu.
Když pak nastalo sedm let hladu, ukázalo se, že pouze Egypt má díky Josefově výkladu faraonova snu zásoby pro svoje obyvatele, a že jich má navíc ještě i pro ostatní země, kterým začali Egypťané obilí prodávat.
Nouze padla i na Jákobovu rodinu v Kanaánu. Deset Josefových bratrů – protože nejmladšího Benjamína, pro jistotu, aby se mu něco nestalo, nechali doma – těch 10 bratrů se proto vydalo na cestu do Egypta, aby odtud pro svoji rodinu přivezli obilí.
Josef, jakožto správce faraónova majetku, je přijal, ale neprozradil svoji identitu. A Jákobovi synové v něm svého bratra, kterého před lety prodali do otroctví, nepoznali.
Josef je začal zkoušet. Obvinil je z vyzvědačství, nazval je špehy. Nádherně o tom hovoří kralický překlad Bible – Genesis 42:9: Špehéři jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země!
Bratři se marně bránili, přes všechno vysvětlování skončili ve vězení. Po třech dnech jim Josef řekl: „Jsem bohabojný člověk. Když uděláte, co říkám, budete žít. Když jste tak slušní, zůstane v tomto vězení jen jeden z vás. Vy ostatní jděte a přineste svým rodinám zrní k zahnání hladu. Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se vaše slova ověří a nezemřete.“
Josef nařídil svým sluhům, aby naplnili pytle obilím a navrch ještě přidali peníze jeho bratrů, kterými obilí zaplatili. Když to bratři po cestě domů do Kanánské země zjistili, polilo je horko, a začali tušit, že v tomto příběhu není všechno tak, jak na první pohled vypadá.
Po příjezdu domů pak otci Jákobovi všechno povyprávěli. Jenže ten nechtěl ani slyšet o tom, že by měl k Josefovi do Egypta poslat nejmladšího Benjamína. Nicméně zásoby obilí dlouho nevydržely, a tak se bratři chtíc-nechtíc museli znovu vydat na cestu. I s Benjamínem.
Josefovo druhé přivítání bylo úplně jiné, nežli první shledání s bratry. Josef nechal připravit ve svojí rezidenci velkou hostinu, bratři pospolu jedli a pili, až se opili. Pak svým sluhům Josef opět nařídil naplnit vaky bratrů jídlem a stříbrem, ale… znovu přichystal menší lest. Do pytle nejmladšího Benjamína nařídil potajmu vložit také jeho stříbrný pohár.
Když se ráno bratři vydali na cestu domů, poslal za nimi Josef správce svého domu, aby jakože náhodou našel onen pohár a obvinil Benjamína z krádeže. Vrátili se tedy spolu s ostatními do Josefova paláce… a jak to bylo dál, to budu číst ze 44. kapitoly knihy Genesis, od 14. verše:
Josef byl dosud v paláci, když tam Juda se svými bratry dorazil.
Padli před ním na zem a Josef jim řekl: „Co jste se to pokoušeli provést? Nevíte snad, že muž jako já dokáže věštit?“
Juda řekl: „Co máme říci, pane můj? Není se jak omluvit ani ospravedlnit. Sám Bůh odhalil vinu tvých služebníků. Hle, jsme otroci svého pána – my i ten, u něhož se našel ten pohár!“
On však řekl: „To bych nikdy nepřipustil. Mým otrokem bude muž, u kterého se našel ten pohár. Vy ostatní se v pokoji vraťte ke svému otci!“
Nato k němu Juda přistoupil se slovy: „Odpusť, pane můj, dovol prosím svému služebníku promluvit slovo k pánovým uším. Nehněvej se prosím na svého služebníka – jsi přece jako sám farao! Když se můj pán zeptal svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?‘ řekli jsme: ‚Pane, máme starého otce a malého bratra, dítě, jež zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho velmi miluje.‘
Gn 44:14–34
Tehdy jsi svým služebníkům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho vidím na vlastní oči.‘ Odpověděli jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého otce. Když ho opustí, otec zemře!‘
Ty jsi však svým služebníkům řekl: ‚Nepřijde-li s vámi váš nejmladší bratr, nechoďte mi už nikdy na oči!‘ A tak jsme se vrátili ke tvému služebníku, našemu otci, a vyprávěli mu slova mého pána.
Když potom náš otec řekl: ‚Jděte nám znovu koupit něco k jídlu,‘ odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít! Půjdeme, jen když s námi bude náš nejmladší bratr. Když s námi náš nejmladší bratr nebude, nesmíme tomu muži na oči.‘
Tvůj služebník, náš otec, nám na to řekl: ‚Sami víte, že mi má manželka porodila dva syny. Jeden mi odešel. Rozsápán, ach, je rozsápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho nespatřil. Vezmete-li mi také tohoto a přihodí-li se mu něco zlého, přivedete mé šediny tím neštěstím do hrobu!‘
Což teď mohu přijít ke tvému služebníku, svému otci, bez chlapce, na němž on lpí celou duší? Až uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak přivedeme šediny tvého služebníka, našeho otce, zármutkem do hrobu. Pane můj, osobně jsem se za toho chlapce svému otci zaručil. Řekl jsem: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, ať za to před tebou nesu věčnou vinu!‘
Prosím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj otrok místo toho chlapce, a chlapec ať prosím odejde se svými bratry! Jak bych se mohl ke svému otci vrátit bez chlapce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce postihlo?!“
No a jak to dopadlo? Josef to už nevydržel, a s pláčem se přiznal k tomu, kým ve skutečnosti je. Všichni si padli do náručí, a nejspíš hodně dlouho si měli co vysvětlovat. Muselo to být neskutečné setkání.
Josef pak svým bratrům oznámil, že ještě pět let bude trvat hladomor, tudíž ať zajednou pro jejich otce Jákoba a svoje rodiny, a přestěhují se do Egypta, do kraje Gošen v úrodné deltě Nilu.
Jákob tomu nejprve nechtěl věřit, nicméně nakonec se všichni vydali na cestu do Egypta i se svými rodinami.
Jákob zde žil ještě 17 let, aby ve věku 147 let zemřel. Před tím ještě požehnal Josefovým egypským synům Efraimovi a Manasesovi, a projevil přání být pohřbený v Kanaánu.
Po jeho smrti dostali Josefovi bratři strach, že by se jim snad Josef mohl ještě pomstít. Co bylo dál, budu číst od 15. verše 50. kapitoly až do jejího konce a tím i konce knihy Genesis:
Odpusť nám
Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!“
Vzkázali tedy Josefovi: „Tvůj otec nám před smrtí přikázal: ‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.‘ Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění.“ Josef se při těch slovech rozplakal.
Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: „Hle, jsme tvoji služebníci!“
Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha? Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí. Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!“ Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.
Bůh vás odsud vyvede
Josef tedy bydlel v Egyptě spolu s rodinou svého otce a dožil se věku 110 let. Viděl Efraimovy syny až do třetího pokolení a syny Manasesova syna Machíra přijal na svůj klín.
Nakonec Josef řekl svým bratrům: „Já umírám, ale Bůh k vám obrátí zřetel a vyvede vás odsud do země, kterou s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi!“ Tehdy Josef zavázal syny Izraele přísahou: „Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste mé kosti odsud!“
Josef zemřel ve věku 110 let. Nabalzamovali ho a uložili v Egyptě do rakve.
Gn 50:15–26
Příběh egypského Josefa není nic jiného, než obrovský příběh víry, pokory a odpuštění. Zkuste si představit sami sebe v roli 17letého rozmazlovaného mladíka, který se ze dne na den stane otrokem. Podřadným druhem v zemi s naprosto odlišnými kulturními, potažmo pak náboženskými tradicemi, prostě v úplně novém prostředí.
A přesto tento, v té době de facto nedospělý mladý muž „jenom“ díky své nezměrné víře v Boha, s úplným klidem v srdci svůj život přizpůsobí novým podmínkám, a přestože je otrokem, pracuje, jakoby dělal na svém.
Díky své pokoře pak může se stejným klidem prožívat jak nešťastná období svého otroctví a věznění, tak i časy, kdy je druhým nejvyšším mužem Egypta a rozhoduje o životech miliónů lidí.
No a odpuštění… o tom jsem v tomto podcastu myslím citoval ze samotného Písma dost.
Starozákonní Josef je navíc jakýmsi předvojem samotného Mojžíše. Protože to byl právě Josef, který započal zlatou éru Izraelitů v Egyptě, což se místním vládcům postupně přestalo líbit, a musel přijít Mojžíš, a vyvolený lid z Egypta vyvést. Ale to už je zase jiný příběh, ke kterému se jistě dostaneme v některém z dalších podcastů ze série Biblická jména a úsloví.
Jak jsem už řekl v úvodu, toto je zatím první díl povídání o biblickém Josefovi. V další části se pak setkáme s Josefem, manželem Marie, Ježíšovy matky, a také s Josefem z Arimatie, který pohřbil Ježíše po ukřižování.
Zachovejte nám prosím přízeň, dejte si odběr tohoto podcastu na některé z dostupných platforem, ať už je to Spotify, Apple nebo Google podcast, také na YouTube, a na dalších webech, jejichž adresy uvádím v popisku tohoto dílu.
Děkuji, že jste poslouchali až do konce, a budu se těšit na slyšenou u dalších dílů. Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!