Rubriky
Biblická… (textové verze)

Vždycky Ježíš. A přítomnost navěky

Textová verze epizody podcastu Vždycky Ježíš. A přítomnost navěky

Petr Lindner | 10. 1. 2024

Nejsem z těch, kteří by se nějak zvlášť zabývali posledními věcmi čili tím, jak to bude v životě po životě. Důležitá je pro mě přítomnost, a co bude, to se uvidí. Prostě to moc neřeším. Ale co mě stále fascinuje, je Boží jedinečnost a nekonečnost. Mám velmi rád 9. kapitolu knihy Židům, kde je skvěle porovnaná jediná a poslední Ježíšova oběť vůči permanentnímu starozákonnímu obětování zvířat ve svatyni svatých. Dlouho jsem přemýšlel, jak její myšlenku předat vám, posluchačům tohoto podcastu, až nedávno… poslouchejte dál.

U prvního dílu podcastu Biblická jména a úsloví roku 2024 vás vítá Petr Lindner.


Pár dní před tím, než jsem začal psát tuto epizodu – protože jak určitě aspoň někteří z vás vědí, to, co v tomto podcastu zaznívá, neříkám z hlavy, nýbrž slovo od slova čtu text, který jsem před tím napsal. Má to několik výhod a kromě jiného také to, že vám můžu poskytnout i textovou verzi každého dílu, kterou najdete na webu Biblismy.cz. Tak jestli se vám třeba můj hlas, přednes nebo kvalita nahrávky nepozdává, případně zkrátka rádi čtete písmenka, máte možnost tento podcast „konzumovat“ i v psané podobě. 

Ale to jsem odbočil a navíc nedokončil původní větu. Tak tedy: Pár dní před tím, než jsem začal psát tuto epizodu, jsem na Knihobotu, tedy na internetovém antikvariátu, narazil na Biblický slovník, který ve francouzském originále v poválečných letech sestavil Jean-Jacques Von Allmen a tým jeho spolupracovníků, aby ho v češtině ještě za totality, v roce 1987 vydalo v překladu Jana Miřejovského a spolupracovníků nakladatelství Kalich. Tehdy tento Biblický slovník stál 45 Kčs, nyní ho Knihobot nabízel za 24 Kč. Takže… nekupte to!

Když mi slovník přišel, zběžně jsem jím prolistoval a zase jsem ho odložil s tím, že se do něj začtu, až bude potřeba. Slovník není beletrie, že ano… Nicméně o den či dva poté jsem ho přece jenom znovu vzal do ruky. Ležel přede mnou na stole a mě k němu něco přitahovalo. Když jsem se začetl, zjistil jsem, že je velmi odlišný nebo řekněme rozdílně koncipovaný než například Biblický slovník Adolfa Novotného, ze kterého občas v tomto podcastu cituji. Sám „zastřešující autor“ o něm říká, že je to: „Lidová příručka biblické teologie, jejíž hlavní pojmy jsou řazené abecedně.“ V doslovu k českému vydání se pak píše – promiňte mi prosím mou výslovnost francouzských slov: „Původním názvem Vocabulaire biblique chtěl zřejmě pořadatel Jean-Jacques Von Allmen naznačit, že toto dílo nabízí stručný biblický slovník, t.j. základní zásobu biblicko-teologické terminologie; Francouzi totiž dost důsledně rozlišují mezi významy ‚vocabulaire‘ = ‚stručný slovník‘, ‚slovníček‘ a ‚dictionairre‘ = ‚slovník‘“. Nicméně z mého pohledu spočívá stručnost tohoto slovníku jen v počtu hesel, kterých je zde pouze něco kolem dvou stovek. Naopak výklad se mi zdá oproti jiným slovníkům velmi podrobný a hlavně… velmi čtivý a srozumitelný i pro laiky.

Proč o tom všem ale mluvím? Aniž bych cokoliv konkrétního hledal, namátkou jsem Biblický slovník otevřel u hesla Čas. To pro vaši informaci – a pro potvrzení mých slov o obšírném výkladu –, zabírá v knize řekněme střední velikosti celou jednu dvoustranu. Nebudu v tomto dílu citovat celý obsah hesla Čas, ovšem rád bych se mu věnoval právě ve vztahu k oněm věcem posledním nebo příštím. Ano, řekl jsem, že se tím moc nezabývám, ale vydržte prosím, vše má návaznost na taktéž zmíněnou 9. kapitolu knihy Židům. Nyní proto přečtu první citaci z hesla Čas v Biblickém slovníku Jeana-Jacquese Von Allmena:

Myšlenka soudu a odplaty udělované spravedlivým budí nevyhnutelně otázku: co se bude dít po- posledním dnu? Odpověď poexilních proroků a pozdější židovské tradice přijal Ježíš a první křesťané: je to chvíle oznámení věčného božího panování na nové zemi, božího království, jak je nazývají naše překlady. V časové rovině se tím znovu říká, že nový čas bude stvořen Bohem pro jeho nové stvoření. Tento nový čas autoři NZ nazývají budoucí věk.
Na tento výraz navazují výrazy přítomný čas, tento věk, označující dobu mezi stvořením a soudem. „Věk přítomný“ je někdy nahrazen výrazem „věky“, zvláště v obratu „konec věků“ (1K 10,11; Žd 9,26; konec světa, skonání věků); jednou nacházíme „nadcházející věky“ v témž smyslu jako v singuláru (Ef 2,7). Slova věk se rovněž užívá v různých výrazech poloadverbiálních jako „před věky“ (1K 2,7; 2Tm 1,9; Tt 1,2 = před stvořením) nebo „na věky věků“, který má význam „navždy“ a který naše znění překládají tímto výrazem nebo výrazem „věčně“.

Zdroj: Biblický slovník (Jean-Jacques Von Allmen a kol.) | Kalich 1987 

Výklad v Biblickém slovníku ještě pokračuje dál, ale myslím, že pro náš účel tato citace bude stačit. Taky si někdy lámete hlavu s pojmem „konec věků“ nebo „na konci věků“, s nimiž Bible v Novém zákonu pracuje? Zde je to výborně vysvětleno. Je zřejmé, že „konec věků“ nerovná se „konec světa“, jak by se snad mohlo zdát. Představuje věk přítomný, tedy čas, ve kterém nyní žijeme. Ten skončí s druhým příchodem Ježíše nebo chcete-li s posledním soudem, po němž nastane věk budoucí neboli věčnost.

A právě slovní spojení „konec věků“ se mimo jiná místa v Bibli nachází také v 9. kapitole knihy Židům, která mi, jak jsem říkal na začátku tohoto dílu, tak dlouho vrtala hlavou. Přečtu závěr kapitoly, verše 24 až 28:

Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví (to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích. Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud. Právě tak se Kristus jednou obětoval, aby sňal hříchy mnohých, a podruhé se ukáže ne už kvůli hříchu, ale pro spásu těch, kdo na něj čekají.

Žd 9:24–28 (B21) 

Hlavní linkou listu Židům, určeného podle svého názvu Židům, kteří podle všeho konvertovali ke křesťanství, je jakési srovnání starozákonního kněžství a uctívání Boha s novým velekněžstvím Ježíše, které je v mnoha ohledech zásadně odlišné. Mimo jiné také z pohledu času nebo rovnou věčnosti. Staří Židé přinášeli oběti každý rok a také několikrát v jeho průběhu, Ježíš se obětoval pouze jednou, aby dopad tohoto činu změnil, nebojím se říci, dějiny světa. Stalo se to na konci věků, který je, jak jsme si vysvětlili, věkem přítomným – a ani skutečnost, že tato událost proběhla před dvěma tisíci lety, na tom nic nemění. Ježíš svou obětí jednou provždy smazal hřích, jednou a naposled se obětoval a jakožto náš jediný velekněz je tu s námi navěky. Toto je ona fascinující Boží jedinečnost a nekonečnost. 

Andrea del Verrocchio, Leonardo da Vinci: Křest Ježíše Krista (asi 1475) | Zdroj Wikimedia Commons
Andrea del Verrocchio, Leonardo da Vinci: Křest Ježíše Krista (asi 1475) | Zdroj Wikimedia Commons

Můj nový objev, Biblický slovník Jeana-Jacquese Von Allmena však odhaluje ještě jednu konotaci, která říká, že předěl mezi přítomným a budoucím věkem není ani zdaleka tak „ostrý“, jak by mohlo zdát. Poslouchejte druhou citaci ze slovníkového hesla Čas:

Jak jsme už řekli, Ježíš a první křesťané židovské schéma dvou „věků“ přijali. Ale podrobili je důležité přeměně. Ježíš vskutku položil úzké pouto mezi svou vlastní osobou, svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním a příchodem božího království (sr. např. Mk 14,62 par). Jeho vzkříšení, následované darem Ducha svatého učedníkům, je přesvědčilo, že království Kristovo, první fáze království božího, již začalo skrytou formou, že „budoucí věk“ je tedy tajemně uskutečněn, uprostřed „věku přítomného“. Takto namísto přesného oddělení v čase tyto dva „věky jsou jako smíchány v době, která odděluje vzkříšení Krista od jeho návratu. „Věk nynější“ jakoby pokračoval, ale tomu, kdo umí číst „znamení časů“ (Mt 16,3), je jasné, že Bůh nastolil „věk budoucí“, když poslal svého Syna a vzkřísil ho. Vzkříšení Krista označuje vskutku počátek všeobecného vzkříšení (1K 15,20–23). Dar Ducha svatého dosvědčuje, že „poslední dny“ začaly (Sk 2,16—17). Křesťané jsou vytrženi z přítomného věku (Ga 1,4) a okoušejí již moci budoucího věku (Žd 6,5 sr. 2K 1,22, 5,5). Jejich život je tedy neustálé napětí mezi přítomností již minulou a budoucností již přítomnou. 

Zdroj: Biblický slovník (Jean-Jacques Von Allmen a kol.) | Kalich 1987

Jak jsem už řekl po první citaci, věk budoucí má teprve nastat s druhým příchodem Ježíše na Zemi, nicméně jak se píše v Biblickém slovníku Jeana-Jacquese Von Allmena, smrt a vzkříšení Ježíše, plus dar Ducha svatého otevřelo, brány do Božího království už v tomto věku. Z pohledu biblického pojetí času se tedy přítomný věk prolíná s věkem budoucím. Upřímně řečeno jsem rád, že na mě tato slova z Biblického slovníku vykoukla, protože jen potvrzují to, co jsem ve svém podcastu říkal už vícekrát: Příchod Božího království není třeba očekávat. Ono už tady je. Žijeme v něm teď a tady na této Zemi.

Právě toto „vědomí nekonečnosti“ a života v Božím království už zde na Zemi je pro mě důvodem, proč se tak málo starám o eschatologii čili nauku o posledních věcech. Díky tomu nemám důvod ptát se nebo zjišťovat datum druhého Kristova příchodu, jak se o to neustále někteří lidé snaží. Budu se opakovat, ale díky tomuto poznání jsem přesvědčený, že není nic důležitějšího než přítomnost, která, jak už nyní víme, zároveň představuje ono tajemné „pokristovské“ propojení nynějšího a budoucího času.

Pieter Brueghel starší: Ježíš a apoštolové u Galilejského jezera (1553) | Zdroj Wikimedia Commons
Pieter Brueghel starší: Ježíš a apoštolové u Galilejského jezera (1553) | Zdroj Wikimedia Commons

Biblický slovník Jeana-Jacquese Von Allmena jsem už protentokrát zavřel, ale Bible stále zůstává otevřená na stránkách knihy Židům. Její desátá kapitola ještě doplňuje předchozí pojednání o nejvyšším kněžství Ježíše, aby následovala kapitola jedenáctá, obsahující známá slova o víře, začínající „definicí víry“, která už v tomto podcastu také zazněla několikrát: Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. (Žd 11:1 /B21/)

Poslední dvě, 12. a 13. kapitola listu Židům, pak poskytují poučení a povzbuzení do života křesťanů, která jakoby vypadla z listů apoštola Pavla. Ten však podle mnoha biblistů autorem knihy Židům s velkou pravděpodobností není. Ať je jím ale kdokoliv jiný, v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví bych rád ještě citoval prvních osm veršů:

Bratrská láska ať zůstává. Nezapomínejte na pohostinnost – díky ní někteří nevědomky hostili anděly! Pamatujte na vězně, jako byste byli ve vězení s nimi; pamatujte na trpící jako ti, kdo také mají tělo. Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny, vždyť smilníky a cizoložníky čeká Boží soud. 
Veďte nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám,“ takže můžeme vyznat s důvěrou: „Hospodin je můj zastánce, nebudu se bát. Co by mi mohl člověk udělat?“ 
Pamatujte na své vůdce, kteří vám předložili Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry. Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky.

Žd 13:1–8 (B21)

Autor zde cituje slova, která nejspíš staří Židé dobře znali – jednak Mojžíše z 31. kapitoly knihy Deuteronomium – „Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám“ a také 6. verš 118. Žalmu: „Hospodin je můj zastánce, nebudu se bát. Co by mi mohl člověk udělat?“ Ale my už jsme v takříkajíc době křesťanské, takže je třeba přidat ještě třešinku na dort – 8. verš: Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky.

Jakkoliv tato věta může v křesťanských kruzích znít skoro až jako klišé – ne tedy pro svůj obsah, ale kvůli častému opakování – přece jenom chci, aby na konci tohoto dílu podcastu padla. Proč? Protože vlastně kvůli ní jsem tento díl vymyslel, napsal a namluvil :-)

Mistr třeboňský: Zmrtvýchvstání Krista (mezi r. 1330 až 1340) | Zdroj Wikimedia Commons
Mistr třeboňský: Zmrtvýchvstání Krista (mezi r. 1330 až 1340) | Zdroj Wikimedia Commons

Jak si to své povídání po sobě čtu, nejsem si úplně jistý, jestli jsem všechno podal dostatečně srozumitelně. To ale musíte posoudit vy, milí posluchači nebo čtenáři psané verze tohoto dílu podcastu Biblická jména a úsloví. Budu moc rád, když mi svůj názor sdělíte. Můžete mi napsat mail – adresu najdete v kontaktech na webu Biblismy.cz. Odkaz na něj je v popisku každého dílu. Z kontaktů na webu Biblismy.cz se také dostanete na facebookovou stránku tohoto pořadu – svůj vzkaz tedy můžete zanechat i tam. Ostatně také pod články s jednotlivými epizodami podcastů lze napsat komentář. Bez vašich názorů se můžu jenom domnívat, jestli se vám tento díl, potažmo pak dalších epizody tohoto podcastu líbí nebo ne. A protože bych byl samozřejmě rád, abyste je poslouchali se zájmem, na vašich názorech mi záleží, protože jenom na jejich základě můžu tento pořad vylepšovat.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.