Věk podle Bible – Kristova léta, Abrahámoviny a Metuzalém

Textová verze epizody podcastu Věk podle Bible – Kristova léta, Abrahámoviny a Metuzalém

Petr Lindner | 20. 4. 2021

Tento podcast Biblická jména a úsloví má za sebou zhruba čtvrt roku fungování. Týden co týden se snažím vždy ve středu uveřejnit novou epizodu, takže zatím jich můžete – včetně tohoto dílu – poslouchat třináct. Je tedy možná na čase, dát si malou pauzu. Nikoliv však vynechat nějaký díl, ale přinést trochu oddechovější téma. A taky o něco kratší stopáž. Zkrátka takovou jednohubku. Nebudu vás napínat, ten čas přichází právě teď. Od mikrofonu prvního oddechového dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás opět zdraví Petr Lindner.


Z názvu a popisku tohoto dílu už víte, že řeč bude o úslovích, vztahujících se k nějakému věku. A stejně tak víte, že budu povídat o Kristových letech, Abrahámovinách a o tom, že je někdo starý jako Metuzalém. A tím s dovolením také začnu. Je to totiž rekordman! 

Jestliže jste poslouchali předminulou epizodu tohoto podcastu o Sáře a tak trochu i Abrahámovi, pak víte, že i zde hrál věk velkou roli. Sáře se narodil syn Izák, v době, kdy jí bylo 90 let a jejímu muži Abrahámovi rovná stovka. Ten se pak dožil 175 let, ale ani to ve starozákonní době v podstatě nic nebylo. Ve stejném dílu zmiňuji například Noeho syna Sema, který žil 600 let.

A to jsem si ještě – právě pro tento díl – nechal v rukávu ty největší trumfy. Možná jste to věděli, možná ne – samotný biblický Adam se dožil ještě o polovinu více – 930 let! Stejně tak jeho syn Set, kterého Adam zplodil ve svých 130 letech, žil 912 let, a syn Seta jménem Etoš byl pak na světě 905 let. Tak se více než devíti set let dožilo dalších několik generací našich předků z Adamova rodu, až přišel na svět… Metuzalém! Kdo z vás ví, jakého věku se dožil tento rekordman? 969 let!

Takže až příště někdo o někom řekne, že je, nebo byl starý jako Metuzalém, budete takříkajíc v obraze. A můžete dotyčného třeba i trochu poučit. Kdyby vám to náhodou nechtěl věřit, pak ho s klidným svědomím odkažte na 5. kapitolu knihy Genesis, kde je podrobně vypsaný Adamův rodokmen až po Noeho syny Sema, Chama a Jáfeta. Které mimochodem tento biblický loďař zplodil, když mu bylo 500 let…


O Abrahámovi jsem sice v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví už mluvil, nicméně ještě  u něj zůstaneme. Proběhne totiž vpravdě investigativní pátrání po tom, jaký věk označují takzvané Abrahámoviny. Jasně, všichni víme, že jsou to padesátiny. Ale proč? Jak už jsem řekl, Abrahám se dožil stopětasedmdesátky a syna zplodil v rovné stovce. Tak odkud se bere těch padesát let, označovaných jako Abrahámoviny?

Pro vysvětlení musíme jít do 8. kapitoly Janova evangelia. Už jsme zde byli v epizodě Biblický kamenolom… a o másle na hlavě, protože na začátku této kapitoly se odehrává příběh o naštěstí neuskutečněném kamenování cizoložnice, kdy Ježíš pronáší ono známé úsloví „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ Jestliže jste ještě tento díl podcastu neposlouchali, bylo by možná dobré to napravit. Ať víte, o čem tento příběh, a toto biblické ponaučení pojednává.

Ale z 8. kapitoly Janova evangelia jsem četl také v dílu s názvem Ležíš jako Lazar. Zde jsem zmiňoval význam Ježíšových slov Já jsem…, abychom skončili u 30. verše. 

Nyní si pojďme přečíst celou zbývající část 8. kapitoly Janova evangelia, tedy od 31. verše až do konce kapitoly. Je to jednak velmi zajímavý příběh, a navíc… se zde vysvětlí oněch tajemných padesát let, spojených s Abrahámovinami.

Pravda vás vysvobodí

Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

„Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“

Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn. Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní.
Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo. Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od svého otce.“

„Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu.

„Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky. Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal. Vy děláte skutky svého otce.“

„My jsme se nenarodili ze smilstva,“ odpověděli. „Máme jednoho Otce, Boha!“

Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal.
Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet! Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.
Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi. Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha.“

Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?“

„Nejsem posedlý,“ odpověděl Ježíš. „Jen ctím svého Otce, ale vy mnou pohrdáte. Já však nehledám svoji slávu; je tu někdo jiný, který ji hledá a soudí. Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“

„Teď víme jistě, že jsi posedlý!“ řekli mu Židé. „Abraham zemřel, stejně tak proroci, a ty říkáš: ‚Kdokoli zachová mé slovo, navěky nezakusí smrt.‘ Jsi snad větší než náš otec Abraham? Ten zemřel! I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?“

Ježíš odpověděl: „Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten, kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem, ale neznáte ho. Já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo. Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se.“

„Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ řekli mu na to Židé.

Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“ Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám.

Jan 8:31–59

Tak! Rozuzlení jsme se sice dozvěděli až na konci čtení, nicméně jak jistě sami uznáte, stálo za to, slyšet celý spor Ježíše s židovskými duchovními. Krásně se zde ukazuje, jak byli zatvrzelí ve svém zákonictví, jak odmítali věřit srdcem, jak si takříkajíc neviděli ani na špičku nosu.

Každopádně říkají zde na konci „Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“. Abrahámoviny tedy v podstatě nemají přímou souvislost se samotným Abrahámem, nýbrž s Ježíšem. Proč se ho Židé ptali, jak mohl vidět Abraháma, když mu ještě není padesát let? Věk padesáti let se v té době považoval za jakousi bránu moudrosti, vstupní hranici pro to, aby mohl muž mluvit do důležitých věcí, respektive aby jeho slovům byla přiznaná patřičná vážnost.

Tudíž Židé jakoby Ježíšovi říkali: „Milý příteli, nemusíš nás tady vodit za nos, jsi příliš mladý na to, abys viděl Abraháma, a ještě mladší k tomu, abys nás poučoval.“

Ono vidět Abraháma je samozřejmě myšleno obrazně, a jako metaforu to mysleli i Židé, kteří tím argumentovali Ježíšovi. Abrahám žil dva tisíce let před Kristem, takže pokud by to Židé mysleli fakticky, by ani sám Metuzalém nic nesvedl. 

Nicméně pokud je vám padesát a více, už můžete poučovat celý svět! Ne, vážně, na toto téma – čili na téma pokory –, si bezpochyby někdy příště dáme samostatný díl podcastu Biblická jména a úsloví. Teď se pojďme podívat na poslední úsloví tohoto dílu – Kristova léta.


Kristova léta, Kristovy roky, jak chcete. Češtinářsky je správně obojí. Aspoň tedy myslím.

Stejně tak myslím, že každý ví, kolik je to let – ta Kristova léta. Cože? Vy to fakt nevíte? To se mi nechce věřit! Vy si ze mě utahujete, že ano? Oukej, musím to tedy stůj co stůj říct – Kristovy roky představují věk 33 let. Ano, je to věk, v němž byl Ježíš ukřižován.

V porovnání s předchozími dvěma biblickými kolegy, s Abrahámem, potažmo pak Metuzalémem, je na tom Ježíš Kristus na první pohled dost špatně. Zemřel jako mladý člověk, v plné síle, krutou smrtí. V dnešní době se sice nedožíváme ani 175 let a už vůbec ne 969 let, přesto má třiatřicátník i dnes svůj život ještě před sebou.

Jenomže Ježíš, jak víme, třetí den vstal z mrtvých a žije dál po boku našeho Otce Hospodina. A my všichni se s ním setkáme v čase posledního soudu, aby ti šťastnější z nás s ním pak žili až do skonání věků. 

Jinak řečeno, Ježíš zemřel ve 33 letech proto, aby dal těm, kdo v něj věří, život věčný. Přesně tak, jak jsem to četl v dílu Marta… ta starostlivá, ale zbožná, z 11. kapitoly Janova evangelia, verše 25 až 27:

„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.
A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“
„Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“

Jan 11:25–27

Jsme u konce tohoto prvního oddechového dílu podcastu Biblická jména a úsloví. Bylo to kratší, nebylo to tak vážné, i když… ani nevážné to nebylo…, ale věřím, že i tato epizoda vás bavila. A trochu i poučila. Pokud ne, napište mi to například na facebookové stránce tohoto podcastu.

Těším se na slyšenou u dalších dílů. Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!

Jít nahoru