Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Zlomit nad někým hůl
Petr Lindner | 22. 3. 2023
Řeknu to poněkud expresivně, ale pokud nad někým – samozřejmě, že obrazně – zlomíte hůl, v podstatě to znamená, že jste ho odepsali. Úsloví zlomit nad někým hůl se používá v případech, kdy už nějakému člověku nedáváte žádnou šanci, považujete ho za beznadějný případ, zkrátka skončili jste s ním. Tedy… nemusí to být hned odmítnutí člověka jako takového. Když se někoho snažíte naučit hrát šachy nebo pochopit pravidla baseballu a jemu to – s prominutím – ani za Boha nejde, můžete zlomit pomyslnou hůl nikoliv nad ním, ale nad tím, ho to naučit. Vlastně to vzdáte. I takový význam toto úsloví může mít. Nicméně otázka zní, kde se ona zlomená hůl vzala?
Povíme si to v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví, u jehož poslechu vás jako vždy srdečně zdraví Petr Lindner.
Že toto úsloví pochází z Bible, v tomto pořadu asi zdůrazňovat nemusím. Ano, je to tak. Poprvé s tím přišel prorok Zachariáš, byť tedy fakticky vlastně ne on, ale sám Pán Bůh, který mu tato slova předal. Protože jak známo, prorok je člověk, který mluví ústy Hospodina. Má na něj přímou linku, aby mohl člověku sdělovat to, co mu Pán Bůh svěří. Vlastně takový Boží tiskový mluvčí :-)
Teď už bez legrace: Zachariáš je řazený k dvanáctce takzvaných „menších“ nebo „malých proroků“, kteří mají ve Starém zákoně své knihy. Adjektivum „menší“ nebo „malý“ neznamená, že by šlo o nějaké méně významné proroky – týká se rozsahu těchto biblických knih. Například „náš“ Zachariáš, tedy kniha tohoto názvu, má 14 kapitol. Kam se hrabe na Izaiáše nebo Jeremiáše s jejich 66 kapitolami? Na druhou stranu, mezi „malými proroky“ je kniha Zachariáš (spolu s knihou Ozeáš) nejdelší, a zároveň se také považuje za nejvýznamnější dílo této skupiny biblických knih.
Jenom poznámka: Nepleťte si starozákonního proroka Zachariáše s chrámovým knězem Zachariášem, otcem Jana Křtitele, s nímž se setkáváme v Novém zákoně. „Náš“ Zachariáš psal svou knihu v poexilní době kolem roku 520 před Kristem za vlády perského krále Daria, kdy se Židé vraceli z Babylónského zajetí a mimo jiné se také stavěl druhý Jeruzalémský chrám. V národu se mísila euforie z návratu domů s – nebojím se říct – „běžnými“ lidskými neřestmi. Však to znáte – když člověku otrne… jede se zase ve starých kolejích. Chování svého vyvoleného národa se samozřejmě Pánu Bohu nelíbilo, takže to dával lidem znát – jak už jsem říkal – také prostřednictvím proroků. Co na to Zachariáš? Přečtu 4. až 16. verš 11. kapitoly knihy Zachariáš:
Toto praví Hospodin, můj Bůh: Pas ovce určené na zabití. Ti, kdo je kupují, je zabíjejí a nenesou vinu, ti, kdo je prodávají, řeknou: Požehnaný je Hospodin, zbohatl jsem, a jejich pastýři s nimi nemají soucit. Nebudu již tedy mít soucit s obyvateli země, je Hospodinův výrok. Hle, ponechám každého člověka v ruce jeho bližního a v ruce jeho krále. Ti rozbijí zemi a já nikoho z jejich ruky nevysvobodím.
Pásl jsem ovce určené na zabití, nejubožejší z ovcí. Vzal jsem si dvě hole. Jednu jsem nazval Laskavost, druhou jsem nazval Svornost a pásl jsem ovce. Vyhladil jsem tři pastýře v jednom měsíci, byl jsem s nimi netrpělivý a také oni si protivili mě. Řekl jsem: Nebudu vás pást. Ta, která má zemřít, ať zemře, a ta, která má být vyhlazena, ať je vyhlazena a ty, které zůstanou, ať sežerou maso jedna druhé.
Vzal jsem hůl Laskavost a zlomil jsem ji, abych zrušil svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. V onen den byla zrušena a nejubožejší z ovcí, co mě pozorovaly, tak poznaly, že to je Hospodinovo slovo.
Řekl jsem jim: Jestliže se vám to líbí, dejte mi mzdu, jestliže nikoli, upusťte od toho. Odvážili mi mzdu třicet šekelů stříbra. Hospodin mi řekl: Hoď to hrnčířovi, tu skvělou cenu, jíž mě ocenili. Vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem to v Hospodinově domě hrnčířovi.
Pak jsem zlomil druhou hůl, Svornost, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem.
Hospodin mi dále řekl: Vezmi si ještě výstroj hloupého pastýře. Neboť hle, dám v zemi povstat pastýři, který se nebude starat o hynoucí, zatoulanou nebude hledat, polámanou nebude léčit, o zdravou nebude pečovat, ale bude jíst maso z tučných a jejich paznehty strhne.
Za 11:4–16 (CSP)
Tento text zní všelijak, ale rozhodně ne povzbudivě. Stvořitel zde vystupuje značně odevzdaně, vyjadřuje se tak, jako by mu už na člověku vůbec nezáleželo. Ano, jakoby nad ním zlomil hůl. Ostatně, však se to v citované pasáži také stalo, a to hned dvakrát…
Jestliže jste citaci z 11. kapitoly knihy Zachariáš poslouchali pozorně, určitě jste zjistili, že ty dvě hole neláme Pán Bůh, nýbrž autor textu, Zachariáš. Hospodin totiž přiměl tohoto proroka sehrát jakousi divadelní roli. Říká mu Pas ovce určené na zabití. Načež Zachariáš začíná líčení svého vystoupení slovy: Pásl jsem ovce určené na zabití, nejubožejší z ovcí, aby vzápětí dodal: Vzal jsem si dvě hole. Jednu jsem nazval Laskavost, druhou jsem nazval Svornost a pásl jsem ovce. Asi nemusím zdůrazňovat, že v Bibli se slovní spojení „pást ovce“, používá ve smyslu starat se o lidi, pečovat o člověka, o národ; a pastýř je pak buďto sám Pán Bůh, nebo některý z lidských vládců.
Skuteční pastýři skutečných ovcí snad podle dobových pramenů používali dvě hole. Jednu menší pro nahánění stáda, větší pak pro ochranu před zvířecími predátory. Zachariáš v našem případě – a v citovaném Českém studijním překladu Bible – jednu hůl nazývá Laskavost, druhou pak Svornost. Jiné české překlady hole pojmenovávají Vlídnost a Pouto, Náklonnost a Jednota, Milost a Spojení, Bible Kralická říká: …nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval svazujících a překlad Starého zákona od Vladimíra Šrámka z roku 1947 hole pojmenovává jako Láska a Svazek. Ať tak či tak, myslím, že cítíte zřetelné spojovací linky u různých názvů obou holí, které Zachariáš v roli pastevce nad lidmi zlomil. Přerušil spojení s Boží milostí a přestalo mu záležet na jednotě židovského národa.
Znovu ale opakuji, že šlo o jakousi divadelní hru se Zachariášem v hlavní roli. Nikoliv komedii, ale vážně míněnou tragédii. Anebo ještě jinak – bylo to spíše varování. Ne, nezapomněl, nýbrž záměrně jsem v předchozí citaci vynechal poslední verš, který vše vysvětluje. V něm už totiž mluví sám Hospodin, a rozhodně nikoliv smířlivou či odevzdanou rétorikou. Poslyšte poslední, 17. verš, 11. kapitoly knihy Zachariáš:
Běda mému ničemnému pastýři, který opouští ovce! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Jeho paže zcela uschne a jeho pravé oko jistě zeslábne.
Za 11:17 (CSP)
Starozákonní přirovnání o uschlé paži, a zesláblém pravém oku, potažmo pak o meči proti paži a oku, myslím dobře vysvětluje Bible v překladu Slovo na cestu, kde tento verš zní takto:
Avšak takového pastýře, který zradí své stádo, čeká zatracení. Zbraně vykonavatelů mého soudu ho připraví o moc i moudrost. Kéž ho nepřátelé v boji zmrzačí a oslepí.
Za 11:17 (SNC)
Pán Bůh to samozřejmě nevzdává, nesmiřuje se s daným stavem, ani mu není lidské konání lhostejné. Pozemským vládcům vzkazuje, že pokud zradí své stádo, těžko se jim povede. Ale také pomocí proroka Zachariáše vysílá varovný signál. Pozor na to, lidi – nechtějte, abych nad vámi zlomil hůl!
A já přeji vám, abyste nikdy nad nikým nemuseli lámat ani pastýřskou hůl, ani třeba lyžařskou hůlku, když budete své děti učit lyžovat, nebo dirigentskou taktovku, pokud váš rodinný orchestr nebude znít úplně čistě. Ponechat aspoň kousek naděje sobě i ostatním, to je, myslím, mnohem lepší cesta.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!