Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Všechno je dovoleno, ale…
Petr Lindner | 16. 11. 2022
Není to tak dlouho, co jsem svému 14letému synovi vysvětloval, nebo spíš upřesňoval význam slova svoboda. Mimo jiné jsem mu říkal, že svoboda neznamená možnost dělat si co se každému zamane. To jsme si vyzkoušeli v legendárních „devadesátkách“ po sametové revoluci, a všichni víme, jak to dopadlo. Jenže… když otevřete Bibli v desáté kapitole 1. knihy Korintským, pak 23. verš začíná slovy ‚Všechno je dovoleno‘. Ale protože se v tomto pořadu snažím nevytrhávat Slovo s velkým S z kontextu, podíváme se, jak to autor této knihy, apoštol Pavel, myslel. Příjemný poslech vám přeje Petr Lindner.
Když se na první tři slova ‚Všechno je dovoleno‘ podíváte v psaném textu, zjistíte, že jsou ve většině překladů uvedená v uvozovkách, a navíc tím tato věta nekončí. Celé znění je: ‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno prospívá. A dál pak čteme: ‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno buduje. Některé překlady se mírně liší – například staročeský překlad Kralické Bible zní Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává. A třeba Bible21 říká „Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá.
Ne všechno tedy prospívá, buduje, vzdělává či pomáhá, Český ekumenický překlad pak uvádí ale ne všecko přispívá ke společnému růstu, a Slovo na cestu říká ale ne vše slouží k dobru také ostatním. Čímž se dostáváme ke 2. verši, kde se píše Ať nikdo nehledá vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého. Slova vlastní zájmy jsou opět v různých překladech nahrazena pojmy vlastní či svůj nebo osobní prospěch. Abychom v tom neměli zmatek, přečtu nyní první dva verše v Českém studijním překladu takříkajíc vcelku.
‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno prospívá.
1 Kor 10:23–24 (CSP)
‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno buduje.
Ať nikdo nehledá vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého.
Budu-li tyto verše parafrázovat, pak apoštol Pavel říká: Dělej všechno, co je prospěšné, co pomáhá, buduje nebo vzdělává, avšak nečiň to pro vlastní zájem, nýbrž k prospěchu druhých lidí, k prospěchu bližního. To zní trochu jinak, než jen pouhá tři slova Všechno je dovoleno vytržená z kontextu. Co říkáte?
Apoštol Pavel, jak bylo jeho dobrým zvykem, v dalších verších svá slova doplňuje jakýmsi návodem, založeným na příkladech, abych tak řekl, pravidel stolování. V dnešní době se nám to může zdát trochu divné, ale ve starověku mělo pozvání ke společnému stolu nesrovnatelně větší význam než v současnosti – hostitel tím prokazoval svému hostu nejvyšší úctu.
Pavel začíná doporučením, abychom se neostýchali jíst všechno, co se prodává v masných krámech, nebo chcete-li zkrátka v obchodech – aby na vysvětlenou krátce dodal: Vždyť Pánova je země a její plnost. Jinak řečeno, jakékoliv jídlo je Boží dar. Tečka.
Podle apoštola Pavla bychom se neměli zdráhat jíst ani s nevěřícími, jsme-li k jejich stolu pozvaní, což je další věc, se kterou si dnes, myslím, vůbec nelámeme hlavu. Nicméně mezi prvními křesťany byli zřejmě mnozí horlivci až fundamentalisté, tudíž je Pavel musel trochu usměrnit. Na druhou stranu však v dalších verších varuje před požíváním jídla, které bylo obětováno božstvům – čímž se myslí pohanské modly. K tomu Pavel dodává:
…nejezte [to] kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí. Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda souzena svědomím druhého?
A jsme zase u svobody a s ní souvisícím chování člověka ve vztahu k druhým lidem. Apoštol Pavel nás v těchto verších nabádá, abychom neuváděli do rozpaků, nebo spíše nezahanbovali jiné lidi, nezatěžovali jejich svědomí činěním toho, co je jim zjevně nepříjemné nebo dokonce nedovolené. Abychom zkrátka svou svobodu nezneužívali k omezování svobody jiných.
V dalších dvou verších pak Pavel onu osobní svobodu opět vztahuje ke Stvoření. Znovu říká, že Boží dary jsou určené pro každého, a nikdo se nemusí zdráhat je užívat, naopak je vlastně jeho povinností tak činit, jelikož tím Boha oslavuje. Doslova uvádí – verše 30 a 31:
Jestliže já s vděčností jím, proč mám být pomlouván za něco, za co vzdávám díky?
1. Kor 10:30–31 (CSP)
Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.
Jen dodávám, že tato slova, stejně jako předchozí „návod“ k chování se u stolu jsou samozřejmě podobenstvím, metaforou, přirovnáním. Ostatně vysvětlení je v samotném 31. verši: Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě. Nejde tedy jen o jídlo či pití, ale o cokoliv, co člověk dělá. To všechno by měl činit k Boží slávě.
Na konci 10. kapitoly se apoštol Pavel znovu vrací k bližnímu svému bez ohledu na náboženské vyznání či „nevyznání“, aby svou řeč zakončil zopakováním úvodní myšlenky o službě druhým lidem.
Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží, stejně jako i já se chci všem ve všem líbit a nehledám svůj prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni.
1. Kor 10:32–33 (CSP)
Přiznám se, že v posledním verši mě tak trochu tahají za uši i za oči – záleží na tom, zdali tento díl podcastu posloucháte nebo čtete – slova i já se chci všem ve všem líbit. Při nich jsem si znovu vzpomněl na svého pubertálního syna, a příhodu o tom, jak jsme spolu vybírali jeho nové brýle. Nebudu tento příběh povídat celý, bylo by to na dlouho, řeknu pouze pointu. Když už si kluk jedny obroučky vybral, přišla „paní optička“, aby mu suše sdělila, že zrovna tyto mu moc nesluší. Synovi zamrzl úsměv na rtech a šli jsme domů bez brýlí. Po cestě jsem se mu pak snažil vysvětlit, že brýle si nekupuje proto, aby se líbily ostatním lidem, ale kvůli tomu, aby se v nich on sám cítil dobře.
Proč nám ale tedy apoštol Pavel říká i já se chci všem ve všem líbit a nehledám svůj prospěch? Dal jsem snad svému synovi špatnou radu? Měl jsem mu říct „Musíš si koupit brýle, které se budou líbit všem lidem, i kdyby tobě připadaly úplně odporné“? To asi ne :-) U Pavlových slov je třeba si uvědomit, že jsme stále v Bibli, v duchovní knize. Poslední tři slova aby byli zachráněni totiž znamenají aby byli spaseni, jak to nejeden český překlad Bible také formuluje. Spaseni v Ježíši Kristu – a to je jaksi něco jiného, než nesmyslná snaha trefit se do vkusu ostatních při pořizování nových brýlí.
Myslím, že tady už není mnoho co dodat. Slova Všechno je dovoleno je zkrátka nutno brát v oněch – v psaném textu zřetelně viditelných – uvozovkách, aby pak naše činy, v nichž se více než na svůj zájem ohlížíme na prospěch druhých, nesměřovaly nikam jinam, než k budování Božího království zde na zemi. To je naše mise v Ježíši Kristu. Tak ať se nám to daří co nejlépe.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!