Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Sklidíš, co jsi zasel
Petr Lindner | 29. 11. 2023
Křesťanství je zatížené spoustou mylných představ, přičemž jednou z nejobvyklejších je pojetí „Boha-policajta“, který svým jedním, ale vševidoucím okem, bedlivě sleduje každého člověka, a jakmile ten se dopustí nějakého prohřešku, hned na něj Bůh sešle z nebe hromy a blesky. Je však nutné dodat, že tomuto mýtu docela nahrává jedna biblická větička, kterou jistě zná každý, a nemusí to být hned křesťan jako Brno: Co člověk zaseje, to také sklidí.
Tak si o tom pojďme chvíli povídat. U dalšího krátkometrážního dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás vítá jeho autor a interpret v jedné osobě, Petr Lindner.
„Nemysli si, že Pán Bůh nevidí, jak tropíš neplechu!“, říkaly nám babičky a dodávaly k tomu: „Však počkej, on to tak nenechá. Sklidíš, co jsi zasel.“ Nemějme jim to za zlé. V dějinách církví se někdy Boží slovo používalo nebo spíš zneužívalo… řekl bych velmi korektně, k udržování věřících ve střehu. Ale co budu chodit kolem horké kaše – prostě se lidé Bohem strašili. A možná, že se tomu tak někde děje ještě doteď.
Jenže tvrzení Co člověk zaseje, to také sklidí v Bibli jednoduše je, a co víc, předchází mu věta Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Pojďme si přečíst první část 6. kapitoly listu Galatským, kde se ona slova nachází. Verše 1 až 10:
Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení.
Ga 6:1–10 (CSP)
Neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův. Myslí-li si totiž někdo, že je něco, ačkoli nic není, klame sám sebe. Každý ať zkoumá své jednání, a pak se bude moci chlubit pouze s ohledem na sebe, a ne na druhého. Neboť každý ponese svůj vlastní náklad.
Ten, kdo je vyučován slovu, nechť se sdílí ve všech dobrých věcech s tím, kdo vyučuje. Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný.
V činění dobra neochabujme; nezemdlíme-li, budeme ve svůj čas žnout. Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry.
List Galatským je dopis apoštola Pavla, adresovaný křesťanským sborům v jižní Galacii, které zde založil při své první misijní cestě. Galacie ležela zhruba v dnešním středu Turecka a počátky křesťanství zde narážely jak na judaismus, tak i na původní římsko-keltský polyteismus. Proto také Pavel hned na začátku první kapitoly Galatským píše:
Divím se, že se od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit.
Ga 1:6–7 (CSP)
O pár veršů dál pak autor dopisu dodává:
Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.
Ga 1:11–12 (CSP)
Apoštol Pavel se na začátku svého listu jaksi snaží první křesťany uvést zpátky na správnou cestu, aby ve druhé polovině své epištoly zdůrazňoval svobodu evangelia a následně v poslední, 6. kapitole tohoto krátkého dopisu, připomněl některé křesťanské ctnosti. V citaci, která před chvílí zazněla, jsme jasně slyšeli to, co bychom měli sami dobře znát: Žijte v pokoře a pomáhejte druhým lidem. Ale přece jenom zde trochu vyčnívá onen zdvižený prst: Co člověk zaseje, to také sklidí.
Zkusme to tedy znovu: Co člověk zaseje, to také sklidí. Jinými, nebiblickými slovy: Co sis nadrobil, to si taky sníš. O Bohu se zde ale nemluví. Řeč je o člověku a jeho svobodném rozhodování a konání. Když se svobodně rozhodnu dělat špatné věci, nemůžu se divit, když se mi to někde vrátí. Ale nevrátí se mi to od Pána Boha. Ten z toho sice nejspíš nadšený nebude, nicméně aby z nebe sesílal hromy a blesky, to se také nestane.
Ano, je pravda, že dál se v listu Galatským píše: Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný. Jinými slovy: Pokud je člověk sebestředný, zasévá jen pro svůj prospěch, nezáleží mu na jiných, a nedělá si nic z toho, že by se jeho jednání nemuselo líbit Pánu Bohu, činí to s rizikem, že sklidí nepříjemnosti. Avšak ani zde se nepíše nic ve smyslu: Nebudeš-li se chovat správně, budeš od Boha potrestaný. Ani mezi řádky, ani s nejbujnější fantazií to zde, alespoň já osobně, jednoduše nevidím. Samozřejmě, pokud budu provádět nepravosti, asi se mi to někde a odněkud vrátí. Ale ne od Boha, nýbrž od jiných lidí, nebo třeba „jen“ od svého svědomí.
Že každý sklidíme to, co ve svém životě zaséváme, je nepochybně velká pravda. Dokonce bych řekl, že více než biblické Co člověk zaseje, to také sklidí, je výstižnější zmíněná lidová parafráze: Co sis nadrobil, to si taky sníš. Sám před sebou, sám před jinými lidmi, a jistě také sám před Bohem. Nic to však nemění na tom, že křesťanství není účetnictví typu má dáti/dal, „nepracuje“ se zásluhami ani s karmou. Boží milost je nezasloužený, ničím nepodmíněný dar. V křesťanství neplatí úměra typu: budu-li já hodný, bude i na mě Bůh hodný – a naopak, když se budu chovat, slovy Jana Amose Komenského, jako hovado, Pán Bůh mi oplatí stejnou mincí. Nevím, jak to máte vy, ale já věřím v Boha milujícího a odpouštějícího. Nikoliv v Boha trestajícího. Nevěřím v Boha-policajta, drába nebo dozorce. Věřím v Boha, který je někdy smutný, možná často i pláče. V Boha, který si brumlá pod vousy něco o lidské nepoučitelnosti, o namyšlenosti a nedostatku vděku.
Ale také věřím v Boha, který v Ježíši Kristu přinesl nikdy nekončící naději. Naději na to, že tenhle svět, jakkoliv se zdá být špatný, kam se podíváš, jednou bude prostý zla a naopak plný lásky. Proto, jak říká apoštol Pavel, v činění dobra neochabujme; nezemdlíme-li, budeme ve svůj čas žnout.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!