Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Náhody neexistují. Boží prozřetelnost ano
Petr Lindner | 28. 9. 2022
Že je Bible o Bohu, to ví i každý, s prominutím, pohan. Nicméně mezi šestašedesáti jejími knihami se přesto nachází jedna, kde se slovo Bůh vůbec nevyskytuje. Ano, je jí starozákonní kniha Ester. Americký kazatel, teolog a učitel Bible John Vernon McGee ve svém obsáhlém pořadu s názvem Světem Bible, v úvodu ke knize Ester říká, že Bůh v tomto příběhu samozřejmě přítomný je, nicméně nepůsobí zde svou Boží vůlí – takříkajíc napřímo –, nýbrž s hrdiny tohoto příběhu pracuje díky prozřetelnosti.
Boží prozřetelnost je pojem v křesťanství používaný dnes a denně. Aniž bych chtěl být skeptický, napadlo mě… víme všichni, co toto slovní spojení vlastně znamená? Co je to ta prozřetelnost? Pojďme si o tom chvíli povídat.
Od mikrofonu svého improvizovaného podcastového „studia“ vás jako vždy zdraví Petr Lindner.
Slovníkové heslo prozřetelnost je vykládáno jako obezřetnost, prozíravost, opatrnost… ale také – v náboženství lidským rozumem nepochopitelná činnost boží, řídící svět svou předvídavostí. (Zdroj: Internetová jazyková příručka) Tolik Slovník spisovného jazyka českého. Lingvisté v tom tedy mají jasno. Nejsem jazykozpytec a nejsem ani teolog, nicméně dovolím se podívat na Boží prozřetelnost ze svého laického pohledu. I když se od zkratkovitého akademického výkladu v podstatě zase tak lišit nebude.
Už jsem to v tomto pořadu říkal – nejsem křesťanem od dětství, Ježíše jsem do svého srdce přijal až řekněme ve středním věku, po- nebo vlastně v průběhu kurzu Alfa. Mluvilo se zde mimo jiné o tom, jak si vysvětlit existenci Boha tím, že přestaneme věřit na náhody.
„Představ si, že jdeš po chodníku. Seš zamyšlenej, možná koukáš do mobilu, zkrátka nedáváš pozor na cestu. Potřebuješ přejít silnici. U přechodu už zvedáš nohu, abys udělal krok do cesty, ale najednou tě něco zastaví. Nohu položíš zpátky na chodník, a před tebou v tom okamžiku profičí auto. Kdybys ten krok udělal, auto by tě srazilo. A ty pořád koukáš do toho mobilu. Málem sis ani nevšiml, že už jsi mohl být po smrti. Jak je to možné? Co tě zastavilo? Myslíš, že to byla jenom šťastná náhoda?“
Hmm…, to je zajímavé přirovnání. Cožpak o to – když v jednom dni potkám třikrát po sobě nějakého kamaráda, řeknu si: „To je ale náhodička! Půl roku jsme se neviděli, a dnes se potkáváme, jako bychom si to chtěli vynahradit.“ Ale situace na přechodu je jiná. Dobře, můžete si říct, že to byl pud sebezáchovy. Něco na té myšlence je, ovšem já se domnívám, že pud sebezáchovy pracuje primárně ve vztahu k vnějším podnětům. A ten zde jaksi chybí. Respektive nebyl registrovaný. Já jsem to auto, blížící se velkou rychlostí k přechodu, vůbec nevnímal – nemohl jsem zareagovat z pudu sebezáchovy. To, že jsem do silnice nevešel, se však nestalo ani šťastnou náhodou. Zadržel mě Pán Bůh. Ale protože ani on zrovna nebyl na tomto místě, respektive nepůsobil na mě přímo svou vůlí, stalo se to působením Boží prozřetelnosti.
Pojďme se nejprve podívat, co o Boží prozřetelnosti říkají teologové. Biblický slovník Adolfa Novotného má u hesla prozřetelnost napsáno mimo jiné toto:
Podle SZ Bůh i po ukončení svého stvořitelského díla stále ve světě pracuje, otcovsky o vše pečuje a řídí podle svých plánů. Vše ve světě má svůj čas, je předem promyšleno, určeno a vymezeno jeho vůlí. Bůh řídí dějiny svého lidu i osudy národů světa. Proto může oznamovat, co se stane, a určovat nástroje pro uskutečnění svých plánů. Jednotlivec je zařazen do tohoto Božího plánování a starostlivé péče. I to, co se stane zdánlivě náhodou nebo losem, pochází od Boha. I zlo podléhá svrchované moci Boží a slouží jeho spasitelným úmyslům. Za vším stojí osobní, o vše pečující, vše řídící Bůh, Stvořitel a Pán nebe i země.
Zdroj: Biblický slovník Adolfa Novotného
Citovaný text – s nímž mimochodem naprosto souzním – jasně sděluje klíčovou informaci: Pán Bůh nestvořil zemi, aby pak následně podle okolností, podle aktuálního dění, ovlivňoval její chod. Aby improvizoval podle toho, co se zrovna děje, měnil své plány, upřesňoval priority, vymýšlel náhradní řešení. To bychom jej špatně pochopili.
Pravda je taková, že Bůh stvořil zemi s předem jasně daným scénářem. Prvním dnem stvoření (nebo možná už před tím) bylo předurčeno, co se v budoucnu stane a jak se to stane. Jakoby Bůh stiskl enter na svém nebeském superpočítači, a spustil přesně naprogramovaný software, který od té doby řídí chod všeho na této zemi, aniž by se v sebemenší míře odchýlil od původního programu.
Pochybovači, nebo odpůrci křesťanství by nyní mohli namítnout, že tím jsme jen pouhými loutkami v rukou Božích. A křesťané by se mohli cítit zmatení: „Vždyť jsme přece stále ubezpečovaní o tom, že Bůh nám ponechal svobodu rozhodování. Jak to pak jde dohromady s takovým přesně nalajnovaným scénářem?“
I s tím Otec Stvořitel počítal. Imaginární Boží software má v sobě zabudované algoritmy, které lidskou svobodu podporují. Program s názvem Prozřetelnost s ní počítá, i když samozřejmě preferuje hlavně tvořivou svobodu. Zároveň však má v sobě jakýsi antivirový modul, který pracuje s hříšností člověka. Proto je také v Novotného biblickém slovníku věta: I zlo podléhá svrchované moci Boží a slouží jeho spasitelným úmyslům.
Přestože se díky Boží prozřetelnosti nic na světě nestane náhodou, a přestože nám i tak Pán Bůh zachoval svobodu, neznamená to, že by nás tím zbavil odpovědnosti za své jednání. Odpovědnosti vůči sobě, vůči ostatním, ale hlavně – odpovědnosti člověka vůči Bohu. Každý z nás se jednou bude ze svých činů zodpovídat Ježíši Kristu, tudíž – aniž bych chtěl mentorovat – bychom to neustále měli mít na paměti.
A jestliže máme být odpovědní za své jednání a žít v souladu s Božími přikázáními, pak to zároveň znamená, že Stvořitel a autor „softwaru“ Prozřetelnost po nás chce také činy. Prozřetelnost je sice Božím plánem, ale tento plán počítá se součinností člověka. A ne jen tak lecjakou – člověk je v něm ústřední postavou, hraje v něm hlavní roli. Jádrem křesťanství je vzkříšení Ježíše, které se – spolu s ukřižováním – stalo z jedné jediné příčiny: Kvůli Boží lásce k člověku. A Boží láska vyžaduje alespoň dva, kteří se milují. Mě nebo tebe, a Ježíše. Proto nemůžeme být vynechaní z vlastního podílu na Boží prozřetelnosti.
Na začátku jsem mluvil o knize Ester, v níž se – jako v jediné biblické knize – nevyskytuje slovo Bůh. Tento díl podcastu Biblická jména a úsloví má také jedno specifikum – není zde ani jediná citace z Bible. Tiše doufám, že mi to nebudete mít za zlé. Však já vám to zase příště vynahradím :-)
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!