Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Bláznovství pro Krista
Petr Lindner | 28. 12. 2022
Není žádným tajemstvím, že spousta lidí považuje křesťany, tedy oni to obvykle říkají jinak… pánbíčkáře… prostě za blázny. A to jsem použil spíše mírnější označení. Není ale bez zajímavosti, že za blázny jsou křesťané považovaní už od doby vzniku toho náboženství, a dokonce je to napsáno i v Bibli. Byť tedy v pozitivním slova smyslu – jak předesílám. Pojďme se proto společně trochu zamyslet, zdali opravdu není na křesťanství něco bláznivého, nebo co vlastně k tomuto názoru některé lidi vede. Od mikrofonu dalšího krátkometrážního dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás opět zdraví Petr Lindner.
O tom, že Kristova zvěst je bláznovství, mluví apoštol Pavel v První knize Korintským, jejíž děj se odehrává v době prvotních křesťanských církví – a tedy vlastně ještě „před Biblí“. Přečtu 18. až 25. verš 1. kapitoly:
Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno: „Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.“ Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost [tohoto] světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří. Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista – Boží moc a Boží moudrost. Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé.
1Kor 1:18–25 (CSP)
Apoštol Pavel svou řeč začíná přesně v tom smyslu, jak jsem i já začal tento díl podcastu – mluví o lidech, pro které je slovo kříže, Kristova zvěst čili křesťanství, bláznovstvím. O kousek dál ale následují dvě věty, které je třeba číst hodně pozorně – alespoň já jsem to musel udělat, abych toto sdělení správně pochopil. Pavel říká:
Neučinil Bůh moudrost [tohoto] světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.
První věta je srozumitelná – říká se zde, že lidská moudrost je oproti Boží moudrosti bláznovstvím. To je jasná věc. Na druhou větu už ale půjdu pomaleji. V její první části se dozvídáme, že svět čili lidé, svou vlastní moudrostí nepoznali Boží moudrost. Nedá mi poněkud sarkasticky nepodotknout, že dnes bychom řekli spíše, že lidé – ne tedy všichni – nepoznali Boží moudrost skrz svou vlastní hloupost. Ovšem pozor, v druhé části této věty se už mluví o takříkajíc „pozitivním bláznovství“ o bláznovství této zvěsti, díky které Bůh zachrání ty, kdo věří. A hned v další větě říká Pavel, že hlásání Krista ukřižovaného je bláznovství pro pohany. Čili nevěřící lidi.
Největší z apoštolů to samozřejmě myslí dobře, ale přesto: Když už se hned v počátcích křesťanství mluví o bláznovství, a to rovnou z vlastních řad, něco na tom asi bude. Co říkáte? Ostatně i samotného Ježíše považovali mnozí lidé ve své době za blázna. Dokonce i jeho vlastní rodina z něj byla, abych tak řekl, na rozpacích. Jak by také ne. Ježíš byl úplně jiný, než náboženští vůdcové té doby. Byl nekonformní, ale mluvil jasně a zpříma, byť svými výroky pohoršoval lidi proti jejich přesvědčení. Ovšem kdyby jen to. S naprostou vážností o sobě tvrdil, že je Boží syn. Profesor Pavel Hošek říká, že Ježíš vystupoval s neslýchaným nárokem na své Božství. Byl nebo je tedy Ježíš Kristus blázen, a křesťanství čili „kristovectví“ je bláznovství?
Je nejvyšší čas se na celou věc podívat dnešní optikou. My křesťané věříme v něco a někoho, koho jsme nikdy neviděli. Je to bláznovství? Neřekl bych. Lidé věří kdejaké energii, vesmíru, vyšší moci… myšlenkám, které s křesťanstvím nemají nic společného, a přesto blázny nazýváni nebývají. Tím to nebude.
No dobře, tak ta stará kniha – to bude ten důvod! Myslíte Bibli? Hmm…, to asi taky není ta pravá příčina. Třeba takového Platóna jsou plné knihovny, a přitom je tento chlapík o půl tisíciletí starší než Bible. Nebo třeba Homér, žijící pravděpodobně na počátku osmého století před Kristem. Pohoršuje se snad někdo nad jeho eposy Ilias a Odysseia? Stáří knihy za bláznovstvím také nebude. Ovšem její obsah, to už je jiná káva. Kdybychom se pídili po Boží moudrosti, jak o ní mluví apoštol Pavel, pak té je plná celá Bible. K bláznovství pro Krista nám bude stačit jen její malá část – evangelium.
Úplně pominu, že pro Židy bylo bláznovství už jen to, že člověk, který se prohlašoval za Mesiáše, byl obyčejný, v podstatě prostý muž, jehož zbraní bylo pouhé Slovo, byť tedy Slovo s velkým S. Nebyl to ten spasitel, kterého čekali – hrdina, který by přišel zachránit svět hrubou silou. No dobře, takže tu máme ukřižování. Mesiáš, který se nechal ukřižovat! Kdo to kdy viděl? Vždyť je to bláznovství jako hrom! V takového Spasitele vy věříte?
To se zdá být docela pádným důvodem k označení lidí, kteří ve svém srdci nosí Ježíše Krista, za blázny. Jenže evangelium ukřižováním nekončí, po něm, jak všichni víme, následuje zmrtvýchvstání Ježíše a zaslíbení s tím spojené. Cožpak o to, křesťané tomu rozumí naprosto přesně. Ale od mnoha nevěřících lidí jako bych slyšel: „Oživlá mrtvola, která posléze odletěla někam co nebe, slibuje bláznům, co v to věří, že budou mít věčný život.“
Jak se zdá, točíme se v kruhu. Že bychom přece jenom byli blázny, když věříme těmto všem podivnostem?
Nejsem si vůbec jistý, jestli to dokážu stihnout za těch pár minut, které zbývají do konce této epizody typu Slovo nakrátko, ale pokusím se o vysvětlení.
Celé bláznovství křesťanství, ovšem ono „pozitivní bláznovství“, spočívá v Boží milosti. V odpuštění, které přišlo v Ježíšově oběti na kříži, kdy za nás na sebe převzal všechny hříchy; a v zaslíbení věčného života, které stvrdil svým vzkříšením. Největší bláznovství je ovšem to, že ani jedno, ani druhé, si člověk nemusel nijak zasloužit. My, kteří jsme uvěřili v Ježíše Krista, jsme to jednoduše dostali jako dárek. My všichni, se všemi svými hříchy, ať byly a jsou jakkoliv velké, jsme dostali od Pána Boha dárek. Jen tak… mýrnyx-týrnyx. Ani to nebylo na Vánoce, ale až o Velikonocích :-) Jak je to možné?
Klíčové slovo křesťanství je láska. Pán Bůh člověka, kterého stvořil k obrazu svému, jednoduše miluje. Bez Boží lásky by nebylo… nic. Bůh je Stvořitel, člověk je stvoření. On je v nás, a my jsme v něm. Říká nám: Co je mé, je i tvé. Dává nám všechno, abychom pod jeho láskyplným vedením mohli pracovat na budování Božího království, které s Ježíšem započalo už zde na zemi. Tak, abychom jednou mohli spatřit jeho tvář. To je opravdové bláznovství pro Krista.
Když muž miluje ženu, nebo žena miluje muže, nezřídka si říkají: jsem do tebe blázen. A je to nádherné bláznovství, bláznovství z lásky. Milovat Ježíše Krista je pak dalo by se říct ještě vyšší level lásky. Nevím jak vy, ale já jsem do něj fakt blázen, a rád to přiznávám veřejně. Proto kdokoliv by mě chtěl označit za blázna, a myslel si snad, že mě tím urazí, je na velkém omylu. Jsem blázen pro Krista, miluju toho rebela z Nazaretu, to on můj život tak nádherně mění a dává mu ten pravý smysl.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.