Šalomounské řešení – lekce Bohem darované moudrosti

Textová verze epizody podcastu Šalomounské řešení – lekce Bohem darované moudrosti

Petr Lindner | 24. 6. 2022

Obvykle své povídání nezačínám otázkou, ale tentokrát udělám výjimku. Víte kdo je Šalomoun, nebo kdo byl král Šalomoun? Ptám se na to z jednoduchého důvodu: Občas se totiž nemůžu ubránit pocitu, že spousta lidí krále Šalomouna řadí někam mezi pohádkové postavy z orientálních příběhů Tisíce a jedné noci. Že si ho zkrátka více než starozákonního krále z rodové linie Ježíše Krista představují spíše jako partnera moudré Šeherezády.

Tudíž trochu o tom, kdo byl král Šalomoun, ale také o tom, co znamená a z čeho pochází známé úsloví nebo rčení Šalomounské řešení, o tom všem pojednává epizoda podcastu Biblická jména a úsloví, kterou jste si právě pustili.

Od mikrofonu vás jako obvykle zdraví a příjemný poslech přeje Petr Lindner.


Pro úplný začátek se vraťme ke zmíněné rodové linii Ježíše Krista. Určitě jste při čtení Bible, nebo třeba v kázání či při jiné příležitosti zaznamenali, že Ježíš bývá nazýván synem Davidovým. Ano, všichni víme, že je synem Božím, a v době, kdy žil zemi, byl jaksi navíc ještě i synem Josefovým. Předpokládám, že chápete, jak to myslím. Kdo je tedy David, jehož synem je Ježíš také nazýván? 

Jde samozřejmě o druhého židovského krále Davida, z jehož rodu vzešlo čtrnáct pokolení po babylonské zajetí a čtrnáct pokolení od babylonského zajetí po Krista – jak se píše v 17. verši 1. kapitoly Matoušova evangelia. Mimochodem, o králi Davidovi jsem natočil už dva díly tohoto podcastu: David, z Boží vůle králem plus David a Goliáš. A Saul jako předskokan. Vzhledem k tomu, že první král Saul – onen předskokan, jak jsem ho nazval – se tak trochu nevyvedl, počítají se dějiny Ježíšova rodu jednoduše od Davida, a proto je také Ježíš nazýván syn Davidův.

Co to však má společného s Šalomounem? Ten byl třetím židovským králem, a to po svém otci čili taktéž syn Davidův :-) Aby to s těmi Davidovými syny nebylo tak jednoduché, je nutné dodat, že tento král jich měl… mnoho. V první knize Letopisů nebo jinak v první Paralipomenon najdete na začátku 3. kapitoly Davidův rodokmen, kde je vyjmenováno 19 jeho synů, aby výčet skončil slovy Tito všichni jsou synové Davidovi kromě synů konkubín. Támar byla jejich sestra. (1Pa 3:1–9 /CSP/) 

V té době, kolem roku 1000 př. n. l. byla naprosto běžná polygamie, takže například prvních šest Davidových synů mělo i šest matek. V rámci současných společenských zvyklostí, pravidel a morálky si o tom můžeme myslet cokoliv, nicméně tak to ve starověku evidentně chodilo běžně.

Šalomoun se narodil za Davidova kralování v Jeruzalémě. Jeho matkou a také matkou dalších tří bratrů byla Batšeba, bývalá manželka vojevůdce Uriáše, kterou král David svedl, a poté to „narafičil“ tak, aby Uriáš padl v boji a tato žena se stala volnou pro něj. Příběhu Davida a Batšeby se budu v podcastu Biblická jména a úsloví věnovat později v samostatném dílu, nyní si pojďme dál povídat o Šalomounovi.

Jacob Frey: Šalomoun a Batšeba na trůnu | Zdroj Wikimedia Commons
Jacob Frey: Šalomoun a Batšeba na trůnu | Zdroj Wikimedia Commons

Jak už víme, Šalomoun nebyl Davidův prvorozený syn, tedy první, kdo by měl být jeho nástupcem na královském trůnu. Stejně jako jeho otce si totiž Šalomouna vyvolil samotný Bůh. Píše se o tom ve 22. kapitole první knihy Letopisů. Budu číst verše 1 až 13:

David řekl: Toto bude dům Hospodina Boha a toto bude oltář pro zápalné oběti pro Izrael. 

Přípravy k stavbě chrámu
David přikázal, aby shromáždili cizince, kteří jsou v izraelské zemi, a ustanovil kameníky, aby tesali kameny tesané na míru pro stavbu Božího domu. David připravil též množství železa na hřebíky pro vrata bran a na skoby a bronzu takové množství, že se nedalo zvážit, a cedrového dřeva, že se nedalo spočítat, neboť Sidónci a Týřané přiváželi Davidovi množství cedrového dřeva. 

David si řekl: Můj syn Šalomoun je mladý a útlý a dům, který se má postavit Hospodinu, musí být zvlášť veliký, aby byl věhlasný a slavný po všech zemích. Musím pro něj udělat přípravy. A David připravil před svou smrtí množství materiálu. Potom zavolal svého syna Šalomouna a přikázal mu, aby postavil dům pro Hospodina, Boha Izraele. 

David řekl Šalomounovi: „Můj synu, měl jsem na srdci postavit dům pro jméno Hospodina, svého Boha. Ale stalo se ke mně Hospodinovo slovo: ‚Prolil jsi mnoho krve a vedl jsi velké války. Nestav dům pro mé jméno, neboť jsi prolil přede mnou mnoho krve na zem. Hle, narodí se ti syn. On bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinek od všech jeho okolních nepřátel. Vždyť se bude jmenovat Šalomoun. V jeho dnech dám na Izrael pokoj a klid. On postaví dům pro mé jméno. On bude mým synem a já budu jeho otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky. Nyní, můj synu, ať je Hospodin s tebou.‘ 

Ať uspěješ a postavíš dům Hospodinu, svému Bohu, jak o tobě promluvil. Jen ať ti Hospodin dá rozumnost a porozumění a ustanoví tě nad Izraelem, abys zachovával zákon Hospodina, svého Boha. Tehdy uspěješ, jestliže budeš zachovávat a plnit ustanovení a nařízení, která Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izrael. Posilni se a buď odvážný, neboj se a neděs.“

1Pa 22:1–13 (CSP)

Pán Bůh slibuje Davidovi abych tak řekl „změnu poměrů“. Po letech válčení má se Šalomounem v roli židovského krále přijít čas odpočinutí od nepřátel. Vždyť se bude jmenovat Šalomoun, říká Hospodin. Toto jméno zní v hebrejštině Šelomo či Šlomo (שְׁלֹמֹה), což znamená „Pokoj jeho“.

Mimochodem, podle webu Našejména.cz u nás nežije žádný člověk křestního jména Šalomoun, nicméně do roku 2016, kdy statistika končí, bylo v Česku 91 mužů s příjmením Šalomoun, potažmo pak 108 žen s příponou -ová na konci. Ale… zadáte-li do vyhledávání Šalamoun, jak se toto jméno někdy také používá – byť abych řekl pravdu, nevím, jestli je to chyba nebo jen další možný překlad –, pak zjistíte, že v roce 2014 se v Plzni narodil jediný český člověk křestním jménem Šalamoun.

Přestože si starozákonního Šalomouna pro kralování nad izraelským lidem vyvolil sám Pán Bůh, nebyl počátek této slavné éry vůbec jednoduchý. Šalomoun byl až desátým Davidovým synem, a na jeho místo se tlačil čtvrtý v pořadí, Adoniáš, který se sám před smrtí svého otce prohlásil za krále. Já tento příběh nyní nebudu celý vyprávět, protože se chci dostat ke slíbenému Šalomounskému řešení, ovšem doporučím vám přečíst si jej v první a druhé kapitole knihy První Královská (1Kr 1 /CSP/).

Každopádně na izraelský trůn nakonec dosedl v souladu s Boží vůlí a přáním svého otce Davida jako třetí židovský král právě Šalomoun.

Pedro Berruguete: Šalomoun | Zdroj Wikimedia Commons
Pedro Berruguete: Šalomoun | Zdroj Wikimedia Commons

Na začátku jsem trochu vtipkoval na téma domnělého spojení Šalomouna s příběhy Tisíce a jedné noci, a řekl jsem také, že si mnozí lidé Šalomouna představují spíše jako partnera moudré Šeherezády. I když víme, že tomu tak nebylo – už jen proto, že středověké příběhy Tisíce a jedné noci vznikly zhruba o 1 700 až 2 000 let po Šalomounovi – slovo moudrá či moudrý, tohoto muže s bájnou Šeherezádou přece jenom spojuje. 

Jak Šalomoun přišel ke své pověstné moudrosti? Studoval snad tehdejší prestižní školy, nějaký starověký Harvard? V Bibli se o tom nic nedočtete, nicméně já jsem přesvědčený, že vzdělání se Šalomounovi, coby královskému synu, dostalo vrchovatou měrou. Vzdělání ale ještě automaticky neznamená moudrost. Osobně znám pár lidí, jejichž jméno se kvůli mnoha titulům před- a za ním nevejde na domovní zvonek, ovšem za moudré je bohužel ani při nejlepší vůli považovat nemohu. Jsou to samozřejmě výjimky, ale jsem si jistý, že i vy podobné lidi budete znát. Král Šalomoun ovšem svou moudrost dostal od samotného Pána Boha. To už v Bibli zapsáno je – ve 3. kapitole první knihy Královské. Budu číst 1. až 15. verš:

Šalomounova žádost
Šalomoun se pak spříznil s faraonem, egyptským králem, vzal si faraonovu dceru a přivedl ji do Města Davidova, dokud nedostavěl svůj dům a dům Hospodinův i hradby okolo Jeruzaléma. Lid ovšem obětoval na návrších, protože do té doby nebyl postaven dům pro Hospodinovo jméno. 

Šalomoun miloval Hospodina a žil podle ustanovení svého otce Davida, ovšem na návrších obětoval a pálil oběti. Král šel do Gibeónu, aby tam obětoval, protože to bylo největší návrší. Šalomoun přinesl na tom oltáři tisíc zápalných obětí. V Gibeónu se ukázal Hospodin Šalomounovi v noci ve snu. 

Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“
Šalomoun řekl: „Ty jsi prokázal svému otroku, mému otci Davidovi, velké milosrdenství, když před tebou chodil věrně a spravedlivě, s upřímným srdcem vůči tobě. Zachoval jsi mu toto velké milosrdenství a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Nyní jsi, Hospodine, můj Bože, ustanovil svého otroka králem namísto mého otce Davida. Ale já jsem mladý chlapec, neumím vycházet a vcházet. Tvůj otrok je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, početného lidu, jenž nemůže být pro množství sečten ani spočítán. Dej svému otroku vnímavé srdce, aby mohl soudit tvůj lid a rozlišovat mezi dobrem a zlem. Vždyť kdo dokáže soudit tento tvůj ohromný lid?“

V Panovníkových očích to bylo dobré, že Šalomoun žádal o tuto věc. 

Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o tuto věc a nežádal jsi pro sebe dlouhý život, nežádal jsi pro sebe bohatství ani jsi nežádal o smrt svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe porozumění, abys rozuměl právu, hle, učiním podle tvých slov: Ano, dám ti moudré a rozumné srdce, takže nebyl před tebou nikdo jako ty, ani po tobě nepovstane nikdo jako ty.
Také to, o co jsi nežádal, ti dám: Bohatství i slávu po všechny tvé dny, takže nebyl nikdo jako ty mezi králi. Jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat má ustanovení a mé příkazy tak, jak chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.“

Nato se Šalomoun probral, byl to sen. Šel do Jeruzaléma, postavil se před truhlu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, vykonal pokojné oběti a uspořádal hostinu pro všechny své otroky.

1Kr 3:1–15 (CSP)

Šalomounovi mohlo být v době, kdy začal kralovat nad Judskem, něco kolem dvaceti let, tudíž to byl skutečně mladý muž bez větších životních zkušeností. Sám říká jsem mladý chlapec, neumím vycházet a vcházet. Že jste se zarazili u slov neumím vycházet a vcházet? Já taky :-) Ponořil jsem se proto do knih, a vysvětlení jsem našel ve Studijním překladu Bible Miloše Pavlíka, jakožto víceméně doslovném českém překladu originálních biblických textů. Zde tento verš zní trošku jinak, ale výsledek je víceméně stejný: já jsem mladý hoch, neumím vycházet ani vstupovat. V poznámkovém aparátu k tomuto verši najdete odkaz na knihu Numeri, konkrétně 16 a 17 verš její 27. kapitoly. Pojďme si tyto verše přečíst:

Kéž Hospodin, Bůh duchů všeho masa, nad shromážděním ráčí ustanovit muže, jenž bude před jejich tváří vycházet a jenž bude před jejich tváří vstupovat, jenž je bude vyvádět a jenž je bude uvádět, ať není shromáždění Hospodinovo jako stádo těch, již nemají pastýře.

Num 27:16–17 (MPCZ)

Slyšeli jsme stejná slova vycházetvstupovat, navíc doplněná podobnými pojmy vyvádětuvádět. Stále však neznáme jejich význam. Nicméně když opět nahlédnete do poznámek, tentokrát k právě citovaným veršům z knihy Numeri, dozvíte se následující vysvětlení:

„Vycházet a vstupovat“ je v hebrejštině úsloví vyjadřující pojem způsobu života jednotlivce a celého jeho průběhu v každodenních podrobnostech, zejména v jeho stycích s jinými; obdobně „vyvádět a uvádět“ (tvary týchž dvou sloves) níže.

Zdroj: Studijní překlad Bible Miloše Pavlíka

Už chápete? Vycházet a vcházet, nebo vycházet a vstupovat, není – i když to tak může znít – žádné heslo židovské policie, podobné našemu Pomáhat a chránit, což mimochodem Česká policie okopírovala od svých amerických kolegů. Jde jednoduše o dobový jazyk, na němž některé české překlady – již zmíněný Český studijní nebo Pavlíkův překlad, ale také třeba Bible Kralická nebo Český ekumenický překlad, zkrátka lpí. Do srozumitelné češtiny tyto verše překládá Bible21 ve znění Já jsem ale velmi mladý a nezkušený ve vedení, nebo Jeruzalémská bible …já jsem zcela mladý muž, neumím si počínat vladařsky. Soudobější je pochopitelně pak také parafrázovaný překlad Slovo na cestu, kde můžete číst: Jsem však velmi mladý a nezkušený a nevím, jak mám plnit své vladařské povinnosti.

V kontextu těchto veršů musím ještě dodat další komentář: Šalomounova moudrost se projevila ještě před tím, než mu Pán Bůh zaslíbil onu výsadu nejmoudřejšího člověka. Proč si to myslím? Kdybyste dnes řekli dvacetiletému mladému muži to stejné, co Pán Bůh Šalomounovi, tedy „Žádej, co ti mám dát“ – myslíte, že by odpověděl stejně jako třetí židovský král? Že by žádal moudrost, schopnost vycházet a vcházet, rozumět svému lidu a umět ho rozsoudit, rozlišovat mezi dobrem a zlem? Nechci dnešní mladou generaci podceňovat, ale osobně bych si na podobnou odpověď nevsadil ani zlámanou grešli. 

Můžete namítnout, že Šalomoun měl jakožto královský synek bezpochyby všechno, na co si vzpomněl, takže Pána Boha nemusel prosit o nový ajfoun či nablýskaný kabriolet s naladěným výfukem, v němž by mohl v Jeruzalémě a okolí balit holky. Ano, svou roli určitě hrála také královská výchova, kdy Šalomoun žil v prostředí velmi odlišném od našeho současného života. Pravděpodobně byl od mládí na svou budoucí roli připravovaný, takže jakési státnické jednání v něm nejspíš bylo silně zakořeněné nebo mu alespoň bylo usilovně vštěpované. Ať tak či tak, jeho přání… nejlepší přání, jaké mohl vyslovit, mu bylo splněno.

Všimněte si prosím ale ještě jedné věci – Šalomoun nežádá Pána Boha o to, aby všechny královské povinnosti, které na něj po smrti otce dolehly, za něho Hospodin převzal na svá bedra. Říká doslova Dej svému otroku vnímavé srdce, aby mohl soudit tvůj lid a rozlišovat mezi dobrem a zlem. Čili jinak řečeno Dej mi vnímavé srdce, abych mohl jako král dobře vykonávat svůj úřad. Šalomoun přijímá Boží nabídku, ale nezříká se své úlohy. Ví, že ani ve jménu Božím nestačí jen sedět, něco si přát, a čekat, jestli se to splní, nýbrž že je třeba taky pohnout vlastním… abych to řekl slušně – pohnout vlastní kostrou :-) Přesně jak se píše v 17. verši 2. kapitoly Jakubova listu: Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. (Jk 2:17 /CSP/) 

Až tedy budete prosit pána Boha, aby za vás zařídil to či ono, udělal za vás tamto nebo tohleto, vzpomeňte si na Šalomouna. Mnohem lepší je říci: Pane Bože, prosím dej mi sílu, abych to zvládl.

Nicolas Poussin: Šalomounův soud | Zdroj Wikimedia Commons
Nicolas Poussin: Šalomounův soud | Zdroj Wikimedia Commons

Jsem si vědom toho, že moje povídání je občas poněkud rozvláčné, ale zároveň tiše doufám, že jste se do této chvíle úplně nenudili. Stále posloucháte epizodu podcastu Biblická jména a úsloví s názvem Šalomounské řešení – lekce Bohem darované moudrosti, a konečně se dostáváme k onomu Šalomounskému řešení. Jak toto úsloví, rčení, nebo chcete-li charakteristika vznikla? Odpověď najdete v Bibli hned za tou částí 3. kapitoly První knihy Královské, kterou jsem už četl. Pojďme tedy dál – 16. až 28. verš:

Šalomoun moudře soudí
Tehdy přišly ke králi dvě prostitutky a postavily se před něj. Jedna ta žena řekla: „Dovol, můj pane. Já a tato žena bydlíme v jednom domě. Porodila jsem u ní v domě. I stalo se, že třetí den poté, co jsem porodila já, porodila i tato žena. Byly jsme spolu, nikdo jiný s námi v domě nebyl, jenom my dvě jsme byly v domě. Syn této ženy v noci zemřel, protože ho zalehla. Pak uprostřed noci vstala, a když tvá otrokyně spala, vzala mého syna vedle mě, položila ho do svého klína a svého mrtvého syna položila do mého klína. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, a byl mrtev. Když jsem se na něj ráno podívala pozorně, uviděla jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“ 

Ta druhá žena ovšem řekla: „Ne, ten živý je můj syn a ten mrtvý je tvůj syn.“ 

Ale ta první říkala: „Ne, ten mrtvý je tvůj syn a ten živý je můj syn.“ 

Tak se před králem hádaly. Nato král řekl: „Tato říká: ‚Ten živý, to je můj syn, a ten mrtvý je tvůj syn‘, a tato říká: ‚Ne, ten mrtvý je tvůj syn a ten živý je můj syn.‘“ Král řekl: „Podejte mi meč.“ Přinesli před krále meč a král přikázal: „Rozsekněte to živé dítě ve dví a dejte polovinu jedné a polovinu druhé.“ 

Avšak žena, které patřilo to živé dítě, promluvila ke králi, protože se v ní probudil soucit s jejím synem. Řekla: „Dovol, můj pane, dejte jí to živé dítě, jenom ho neusmrcujte!“ Ale ta druhá řekla: „Nebude ani moje, ani tvoje, rozsekněte ho.“ 

Král nato odpověděl: „Dejte jí to živé dítě a neusmrcujte ho. To je jeho matka.“ 

Když celý Izrael uslyšel o rozsudku, který král vynesl, báli se krále, protože viděli, že v něm je Boží moudrost k vykonávání práva.

1Kr 3:16–28 (CSP)

Kdyby se podobná událost stala dnes, soud by nejspíš nařídil testy DNA, vložili by se do toho právníci, kteří by začali hledat otce, což u prostitutek jaksi nebude nic jednoduchého, celá věc se by třikrát odročila a možná po nějakém tom roce by byl vynesený rozsudek. Král Šalomoun obdařený moudrostí od Boha, jednoduše „vsadil“ na mateřský cit, aby s pomocí malé lsti – hrozby rozseknutí dítěte mečem – ihned zjistil, jak se věci skutečně mají. Zkrátka a dobře… Šalomounské řešení. Kdybychom ho měli stručně definovat, pak by se dalo říci, že se jedná o moudré, spravedlivé, chytré až možná vtipné, rychlé a často překvapivé nebo nečekané řešení nějaké mnohdy na první pohled obtížné nebo dokonce zdánlivě bezvýchodné situace.


Jsme na konci tohoto „šalomounského dílu“ podcastu Biblická jména a úsloví. Dozvěděli jsme se jak to bylo se syny krále Davida, zjistili jsme, odkud Šalomoun přišel ke své pověstné moudrosti, abychom také odvrhli domněnku, že snad tento třetí židovský král něco měl s bájnou Šeherezádou. Nyní už také víme, že vycházet a vcházet není heslem starověké židovské policie, a nakonec… došlo i na vysvětlení pojmu Šalomounské řešení.

O králi Šalomounovi by se dalo vyprávět ještě mnohem déle. Už jen to, že v Bibli „po něm zůstaly“ knihy Přísloví, Píseň písní, Kazatel a některé z Žalmů, mluví za vše. Ale není třeba ani zamlčet, že to nebyl jenom kladný hrdina, jelikož i přes svou moudrost danou samotným Pánem Bohem, udělal spoustu „kopanců“, a ne jen tak zanedbatelných. O tom všem ale až někdy příště v dalších dílech podcastu Biblická jména a úsloví.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!

Lucas van Leyden: Šalomounovo modlářství | Zdroj Wikimedia Commons
Lucas van Leyden: Šalomounovo modlářství | Zdroj Wikimedia Commons
Jít nahoru