Textová verze epizody podcastu O spravedlnosti…
Petr Lindner | 17. 3. 2021
V popisku tohoto podcastu Biblická jména a úsloví píšu, že kromě jmen a úsloví se zde hodlám trochu věnovat i o dalším křesťanských „záležitostem“. Je nejvyšší čas, upřesnit, co tím myslím, protože zrovna tento díl je prvním z těch, které nejsou ani o jménech, ani o úslovích. Pod oněmi záležitostmi si můžete představit věci, nad kterými přemýšlím, které mě trápí nebo naopak naplňují radostí, a ze kterých se tak nějak potřebuju vykecat… a zrovna teď vám potřebuju něco říct… o spravedlnosti. Od mikrofonu vás opět zdraví Petr Lindner.
Spravedlnost… to je hodně těžké téma. Proč chci mluvit o něčem, co je tak obtížně uchopitelné, o něčem, co má víc podob než by bylo záhodno, o něčem, co rozhodně není černobílé, byť v ideálním případě by asi být mělo?
Důvod je čistě prozaický. Nedávno jsem poslouchal rozhovor jedné známé osobnosti s jinou známou osobností. Nebudu říkat kdo to je, je mně za ně totiž trapně, ale když budete chtít, sami to na internetu najdete.
V rozhovoru došlo také na otázku – cituji:
„Máš někdy pocit nespravedlnosti života a světa?“
Odpověď zněla – opět cituji přesně slovo od slova:
„Tahle, necítím se ukřivděná. Ale nemyslím si, že svět je spravedlivej, a že život je spravedlivej, ale nevím, proč bych si měla myslet, že by takovej měl bejt. Kde vůbec lidi berou ten dojem, že by něco mělo bejt spravedlivý? Prostě je to tak, jak to je, a fakt, většinou to fér není. Tak je to odjakživa, a bude to tak navždy.“
No a aby toho nebylo málo, tak si ještě přisadil moderátor – naposledy cituji:
„To je lidskej konstrukt, že by svět měl bejt spravedlivej.“
Musím říct, že když toto zaznělo, rozhovor jsem vypnul, chvíli jenom tak koukal do stropu, a pak jsem se úplně normálně rozbrečel… Potom jsem to asi týden nosil v hlavě, abych se nakonec rozhodl, že se z toho vykecám v tomto podcastu. Tak snad i pro vás to bude v něčem užitečné.
Abych řekl pravdu, počáteční pláč vystřídala velká zlost a naštvání. V hlavě mně neustále rezonovala slova …nevím, proč bych si měla myslet, že by takovej měl bejt. Kde vůbec lidi berou ten dojem, že by něco mělo bejt spravedlivý?
„Jak vůbec někdo může něco takového vypustit z úst!“, říkal jsem si. „Potažmo pak člověk, který o sobě tvrdí, že je věřící!“ Proč by měl být svět spravedlivý? Co to je za otázku? Co to je za nesmysl? Vždyť je to popření samotné lidskosti!
Když jsem po pár dnech vychladl, snažil jsem se zapojit co nejvíc svojí empatie. Kterou tedy popravdě a k vlastní škodě zrovna moc neoplývám, ale zkusil jsem to. Řekl jsem si: „Třeba se ona dotyčná jenom špatně vyjádřila…, použila nevhodná slova, ale nemyslela to tak.“ Ostatně s tím, že svět většinou není fér, s tím můžu a bohužel musím souhlasit, stejně jako s tím, že tomu tak bylo odjakživa a – opět bohužel – to tak bude asi navždy.
Ale pořád mně to nějak neštymuje. To jako máme – kvůli tomu jaký byl, je a pravděpodobně i bude stav spravedlnosti světa – jednoduše rezignovat? Mám si začít připadat jako naivní snílek, jako bláhový hlupák, když ve svém srdci nosím – nikoliv jen dojem, ale přesvědčení –, že spravedlnost musí být naplněná? Ne, tak tuhle hru vážně hrát nebudu!
Poslední náznak empatie, nebo spíš snahy, pochopit vyřčené – nemyslela ta osoba spíše, nebo hlavně tu lidskou, pozemskou spravedlnost? Tu spravedlnost, kterou jsme si museli stanovit sami mezi sebou, abychom spolu na této zemi vydrželi a de facto i přežili? Ne, i to je blbost, ani tak nedává smysl rezignovat na spravedlnost.
My křesťané máme spravedlnost od Ježíše. Tu nám žádná pozemská síla nesebere… ale dokud budeme žít tento život v tomto čase, musíme usilovat o spravedlnost teď hned a tady.
Jestliže jsem napsal a řekl, že Bible je kromě božího Slova také knihou o lidech, měl jsem ještě dodat, že je i knihou o spravedlnosti. Toto téma je protknuté celou Biblí, nicméně velmi výrazně a velmi důrazně se mu věnuje první část Pavlovy epištoly Římanům.
My všichni křesťané to víme – člověk je hříšný už od Adama – ostatně to si můžete poslechnout ve druhé epizodě tohoto podcastu Biblická jména a úsloví, stejně jako v dalším dílu o Kainovi, zjistíte, jak to bylo s prvním smrtelným hříchem.
Jestliže něco dělá pánu Bohu vrásky na čele, pak je to zrovna lidský hřích. Píše se o tom právě v první kapitole listu Římanům, od 18. verše. V tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví budu číst z Českého studijního překladu Bible.
Provinění lidstva
Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil.
Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy.
Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě.
Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.
Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen.
Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení.
Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví.
Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní.
Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.
Ř 1:18–32
Všimněte si prosím poslední věty. List Římanům napsal apoštol Pavel před nějakými dvěma tisíci lety. Aniž bychom v té době žili, můžeme předpokládat, že se zde vyskytovalo spousta jedinců, kterým byly zákony spravedlnosti poněkud ukradené. Myslím tím pozemské, světské zákony spravedlnosti. Zároveň bych si ale myslel, že i tihle otrlí lapkové a desperáti své doby, budou mít velkou bázeň před Bohem. Že – přesně tak, jak se píše v poslední větě: Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti…, si zkrátka alespoň před Bohem dají oraz. Ale možná jsem opravdu naivní…, kdoví…
Nicméně toto byl teprve úvod. Dále apoštol Pavel v listu Římanům vysvětluje – upřímně řečeno, na můj vkus poněkud kostrbatě, byť tedy věřící čtenář by to měl chápat tak nějak přirozeně –, jak je to s hříchem a spravedlností ze Zákona a z víry, jak je to s Židem a s Řekem, což jsou synonyma pro lidi pod Zákonem a bez Zákona, pro obřezané a neobřezané. Aby vzápětí dodal ve 3. kapitole od 9. do 20. verše:
Nikdo není spravedlivý
Co tedy? Máme (před pohany) výhodu? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve obvinili Židy i Řeky, že jsou všichni pod mocí hříchu, jak je napsáno: „Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha.
Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.
Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky mluví lest, pod jejich rty je hadí jed.
Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti, jejich nohy jsou rychlé k prolití krve, na jejich cestách je zkáza a trápení, cestu pokoje nepoznali; není bázně Boží před jejich očima.“
Víme, že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět, protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu.
Ř 3:9–20
Teď si možná říkáte, jestli jsem to nevzal ze špatného konce. Nic z toho, co jsem doteď přečetl, nezní zrovna povzbudivě, nedává mnoho naděje. Neměla ta dotyčná osoba, kvůli které vznikl tento díl podcastu Biblická jména a úsloví, nakonec pravdu?
Neklesejte na mysli! Všechno se k dobrému obrací hned v následujícím verši 3. kapitoly listu Římanům, kdy apoštol Pavel píše – verše 21 až 26:
Spravedlnost skrze víru
Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny [a na všechny] ty, kdo věří.
Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.
Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy.
Ř 3:21–26
A aby toho nebylo málo, po 4. kapitole, vysvětlující odpuštění viny na příkladu patriarchy Abrahama, přichází pátá kapitola listu Římanům, kde se od 1. do 11. verše píše toto:
Důsledky ospravedlnění
Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho jsme [vírou] získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.
A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné. Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem.
A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření.
Ř 5:1–11
K tomu se nedá nic dodat, toto nejde nijak upřesnit, vylepšit. Je nad slunce jasné, že pánu Bohu tak nesmírně záleží na spravedlnosti, že kvůli ní obětoval svého syna na kříži! Tímto činem ospravedlnil všechny lidi, kteří Ježíše Krista přijali do svého srdce. Udělil milost všem lidem, kteří kromě toho činí pokání ze svých hříchů, a… taková drobnost navrch… už pokud možno dál nehřeší. Jak řekl pán Ježíš nevěrné ženě, kterou před tím zachránil před ukamenováním:
Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!
Jestliže patříte mezi hledající ve víře, můžete namítnout – vždyť přece člověk je hříšný tak nějak z principu, z podstaty. Jak mám nehřešit, když vím, že se tomu – právě kvůli téhle podstatě – nemůžu vyhnout?
To je dobrá otázka. Výborná otázka! Ano, je to tak. Člověk sice není „z podstaty hříšný“, ale, jak už jsem zde říkal, je „od Adama hříšný“, nicméně tento rozdíl teď není důležitý. Pravda je, že jsme hříšní, a budeme s hříchem bojovat do smrti. Slyšeli jste dobře, co jsem teď řekl? „budeme s hříchem bojovat“! Neřekl jsem, dámy prominou – budeme sedět na prdeli, a čekat, až to za nás někdo vyřeší! Ne! Řekl jsem, budeme bojovat s hříchem. A boj s hříchem, je boj o spravedlnost.
Pokud nebudeme usilovat o spravedlnost, nebo dokonce pokud snad rezignujeme na spravedlnost, jestliže se jí dobrovolně vzdáme, můžeme to rovnou zabalit. Ztrácíme tím totiž svoje lidství, svoji vlastní podstatu bytí. Ztrácíme tím svoji naději!
Jestliže bychom si dobrovolně odepřeli spravedlnost, změnili bychom se z myslících lidí v prachsprosté stádo tupců, kteří si skutečně nezaslouží nic jiného, než být ovládáni druhými, žít v podřízenosti, de facto v otroctví, v dobrovolném tupém otroctví!
Je na každém z nás, jak se rozhodne. Jsou jen dvě cesty – buďto budeme otroky hříchu nebo otroky spravedlnosti. Přesně tak, jak to říká český studijní překlad bible – Římanům 6:15–23.
Otroci spravedlnosti
Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti?
Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste se ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni. Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti. Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: Jako jste propůjčili své údy za otroky nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní předložte své údy za otroky spravedlnosti k posvěcení.
Když jste byli otroky hříchu, byli jste svobodni od spravedlnosti. Jaký jste tehdy měli užitek z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich konec je smrt.
Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je věčný život. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Ř 6:15–23
Občas mám takový pocit, že mnoho z nás si dostatečně neuvědomuje, že náš Stvořitel nám kromě života dal také svobodu! Obrovskou míru svobody, kterou si nesmíme nechat vzít. Nesmíme si ji nechat vzít násilím, a už vůbec si ji nesmíme nechat vzít dobrovolně tím, že jednoduše rezignujeme na spravedlnost!
Tento výjimečný díl podcastu Biblická jména a úsloví je u svého konce. Poprvé jsem se zde nevěnoval ani křestním jménům, ani úslovím, běžně používaným v češtině, převzatým z Bible. Musím se přiznat, že teď, když jsem se ze svojí abych tak řekl frustrace vypovídal, je mi mnohem líp. A budu moc rád, když tento díl poskytne nějaké poznání i vám.
Podcasty Biblická jména a úsloví můžete sledovat na běžných platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google podcast, také na YouTube, a na dalších webech, jejichž adresy uvádím v popisku tohoto dílu. Můžete je poslouchat v počítači i v mobilním telefonu, můžete si je také stahovat pro offline poslech bez přístupu k internetu.
Pokud máte pocit, že by tyto podcasty mohly oslovit i vaše přátele či známé, dejte jim prosím vědět – pošlete jim odkaz. Budu vám za to moc vděčný.
Děkuji, že jste poslouchali až do konce, a budu se těšit na slyšenou u dalších dílů. Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!