Textová verze epizody podcastu Marta… ta starostlivá, ale zbožná
Petr Lindner | 24. 2. 2021
Pokud jste poslouchali předchozí epizodu tohoto podcastu o Lazarovi, vlastně o dvou biblických Lazarech – a já věřím, že jste ji poslouchali –, pak víte, že součástí příběhu toho řekněme druhého Lazara, toho jehož Kristus vzkřísil z mrtvých, je i jeho sestra Marta. Potažmo pak druhá sestra Marie, ale tu, respektive toto jméno si necháme až na jindy. V dnešním dílu se budu věnovat pouze a jen Martě.
Od mikrofonu vás zdraví autor podcastu Biblická jména a úsloví – a účinkující v jedné osobě – Petr Lindner.
Samotné jméno Marta je aramejského původu, čili pochází z řeči, kterou mluvili prostí obyvatelé tehdejšího Izraele, například jistý… Ježíš Kristus. Marta znamená paní domu, nebo také hospodyně či v přeneseném slova smyslu „pečlivá“.
V Česku bylo jméno Marta nejoblíbenější na konci 2. světové války, čemuž odpovídá i současný věkový průměr Mart – přes 60 let. V polovině 70. let minulého století šla obliba tohoto jména strmě dolů, takže za dalších 25 let, po miléniu, se u nás rodilo maximálně kolem 25 až 30 malých Martiček ročně. I tak ale žije v České republice téměř 39 000 Mart, což je staví na celkové 72. místo mezi všemi křestními jmény.
A ještě svátek čili jmeniny – máte-li ve svém okolí nějakou Martu, pak správný datum pro gratulaci k svátku je 29. července.
Kdybychom to měli brát čistě statisticky, pak v Bibli se Marta v podstatě jenom třikrát mihne v Novém zákonu. Nicméně jak víme, v Bibli neexistují epizodní role. Každé slovo zde má svůj význam, žádná věta se v Bibli nevyskytuje jen tak náhodou či pro vyplnění nějakého snad hluchého místa. Všechno do sebe zapadá, stejně jako úloha Marty, byť je popsaná jen několika větami.
Jak už jsem řekl, s Martou jsme se setkali v minulé epizodě podcastu Biblická jména a úsloví, přičemž toto je v Bibli druhé místo, kde se s ní můžete potkat. První místo se nachází na konci 10. kapitoly Lukášova evangelia, kde je Martě věnováno pouhých pět veršů. Ovšem bylo by velkou chybou tyto verše jen tak vzít a osamostatnit… či dokonce je vytrhnout ze stránek Bible! Těch několik vět zde totiž není vloženo jen tak z plezíru. Je třeba na ně nahlížet v kontextu s okolním textem.
Proto začnu už od 25. verše 10. kapitoly Lukášova evangelia, byť tedy první zmínka o Martě začíná až v 38. verši. Abych ale naše posluchače uvedl do obrazu: Nacházíme se v situaci, kdy Ježíš vyučuje dalších „dva a sedmdesát“ čili rozmnožuje armádu svých učedníků, kteří jsou nadšení ze své služby i z úspěchů, kterých dosahují.
A nyní už tedy slíbené Lukášovo evangelium. Budu číst z ekumenického překladu, kapitola 10, od 25. verše:
Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“
Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.’ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
L 10:25–37
Toto bylo velmi důležité ponaučení, obzvlášť, když si uvědomíte, že Židé a Samařané nebyli v zrovna přátelském vztahu. Nicméně kde je naše Marta? Co to s ní má společného? Nevěšte hlavu, ta přichází na scénu právě nyní v oněch následujících pouhých pěti verších na konci 10. kapitoly Lukášova evangelia.
Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice.
Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii. Ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“
L 10:38–42
Tak! Bylo to krátké, ale úderné. A zároveň… možná trochu divné. Ježíš chválí Marii, která – zatímco on povídal – mu beztak klimbala u nohou, kdežto Martě, kmitající po celém domě, se dostane ponaučení, že se zbytečně trápí pro mnoho věcí. Jak to Ježíš myslel? Nemohl se třeba splést?
Tak to by bylo hodně vtipné. I když… asi ne… určitě ne. Vtipné by to nebylo. Ježíš se neplete. Ví, co říká i co dělá naprosto přesně.
Všimněte si, že s Martou mluví poměrně smířlivým tónem. Alespoň mně to tak připadá. V Bibli jsou místa, kde je Ježíš mnohem tvrdší ve svých závěrech. Martě nenadává, ale zároveň jakoby jí říkal:
„Podívej Marto, zrovna před chvílí jsme se o tom bavili. Milosrdenství Samařanovo – to je čin hodný věčného života! Ale promiň, ta trocha špinavého nádobí snad počká, než dokončím svoje slovo. Protože to je věčné, a jeho slyšení a poznání ti nikdo nevezme.“
Ježíš jakoby vlídně nabádal Martu, aby si zkrátka – řečeno dnešním jazykem – ujasnila priority.
Mluví s Martou vlídně, a dost možná i tak trochu opatrně. Z jejího hlasu se totiž ozývají ublíženecké podtóny člověka, který žije v přesvědčení, jak všem slouží do roztrhání těla, ovšem nikdo to jaksi neocení. Ano, podle všeho je Marta skutečně pracovitá žena, která se umí postarat o domácnost, a projevuje také patřičnou úctu každému hostu, který jejich dům navštíví. Dost možná ale způsobilo zaujetí vlastní pracovitostí u Marty jakési zúžení zorného pole – zorného pole vlastního nahlížení na sebe sama, svoji úlohu v rodině, ve společnosti, před samotným Ježíšem.
Mám velmi rád kázání a přednášky Davida Nováka z Církve bratrské. Mimochodem, David Novák má také svůj podcast – hledejte podle názvu Víra ve vírech doby. Proč ale najednou zmiňuji Davida Nováka? Právě on má totiž na svém blogu, nebo spíš na jednom ze svých blogů, článek Marie a Marta, ze kterého bych nyní rád některé pasáže citoval.
Autor zde mimo jiné píše:
„Možná, že Marta měla starosti, že není dost napečeno, uklizeno, možná měla starosti jiné, související s jejím životem. Jisté je, že starosti jí oddělily od Krista. Ježíš zde neoslavuje lenost, problém Marty není práce, ale starosti.
Všimněme si ještě jedné věci. Jakkoli to Marta myslí s Ježíšem dobře, vůbec se nezeptá, zda by rád jedl, jaké jsou vlastně jeho potřeby. Ona stanovuje Ježíšovi jeho roli, ona ví, co je pro něj nejlepší. Toto je otázka i pro nás, zda někdy nejsme tolik zavaleni svou prací, že se slepě vrháme do něčeho, aniž se zeptáme, proč to všechno činíme a jsme uražení, jestliže nás někdo kritizuje nebo o naší služby nestojí.
Vím, jak nesmírně jsou na napomenutí citliví lidé, kteří hodně pracují. Mají pocit, že se udřou k smrti a proto si myslí, jak si vůbec někdo může odvážit je kritizovat. Tolik se snaží a přece platí, že kdo se snaží, má vždycky pravdu! Dotaženo do reality, jak si může žena dovolit chtít něco po muži, který chodí večer udřený z práce. On přece celý den pracoval pro rodinu. Jak může muž chtít po ženě, aby spolu někam šli, když je doma přece ještě tolik práce! Jak od ní může požadovat čas k rozhovoru, když ona všechen svůj čas věnuje rodině?
Martina práce navíc není nezištná. Nestará se jen o Ježíše, ale i svojí dobrou pověst hostitelky. Nebezpečí práce pro druhé je v tom, že se může stát pouhým zdrojem sebepotvrzení a ve skutečnosti pak sloužíme především sobě samým, nikoli druhým.“
Blog Davida Nováka
Vraťme se ještě nazpět k biblické Martě. David Novák to trochu nakousl – a já to sám za sebe musím říct naplno. Jak ze samotné Bible, tak i z jeho výkladu cítím u Marty navíc sklon k ještě jedné nepěkné věci. Moderním jazykem se tomu říká nevyžádaná rada, potažmo pak nevyžádaná pomoc; můžeme to nazvat i nevyžádaná služba.
Určitě víte, o čem mluvím. Existuje skutečně jenom málo situací, kdy nevyžádaná rada či nevyžádaná pomoc dojde uznání. Jedním z příkladů budiž zde citovaná pomoc Samařana zraněnému polomrtvému člověku. Tady není co řešit. I kdyby vás snad ten chlápek – pravděpodobně v šoku – vybízel, ať ho necháte umřít, vaší povinností je udělat všechno pro záchranu jeho života ať jste křesťany nebo největšími pohany. Tečka!
Ale… ve většině jiných situací, kdy se někdo urputně snaží někomu s něčím pomoci – aniž by ho o to dotyčný žádal – to obvykle dopadá v lepším případě komicky, v horším trapně… a dál nebudu pokračovat. Průšvih je v tom, že onen obdarovatel si málokdy uvědomuje, co ve skutečnosti udělal, a nepřijetí svého „mesiášství“ pak navíc těžce nese. Cítí se být ublížený, nepochopený, nedoceněný…
V popisku k tomuto podcastu mimo jiné píšu, že Bible je kromě božího Slova také knihou o lidech. A dovolím si na tom trvat :-)
V prvním kratičkém příběhu Marty, vměstnaném do pouhých pěti veršů na konci 10. kapitoly Lukášova evangelia, tak rezonují dva vztahy – vztah člověka k pánu Bohu, a vztah člověka k člověku.
Přestože Ježíš, jak už jsem uvedl, mluvil s Martou smířlivým tónem, dal jí naprosto jasně najevo, že naslouchání Božímu slovu, a život ve vztahu s ním, je důležitější nežli jakékoliv starosti o cokoliv jiného. Tady není dál co rozebírat, tady není o čem polemizovat.
Nicméně i když je náš vztah s Ježíšem úplně ze všeho nejlepší, svůj pozemský život žijeme mezi lidmi, s lidmi. A pán Ježíš je láska… to je obrovská inspirace…
Inspirací budiž nám ale i Marta. Pokud se totiž vrátíme o jeden díl tohoto podcastu nazpět – ke vzkříšení Lazara, bratra Marty a Marie, můžeme znovu cítit tu až – omlouvám se, ale nenapadá mě vážně jiné slovo – panensky čistou víru Marty v Ježíše Krista.
Nacházíme se v Betanii, kam Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu, a Marta mu jde naproti. Budu číst z Janova evangelia, kapitola 11, verše 21 až 27:
„Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta. „I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“
„Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš.
„Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta.
„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“
„Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“
J 11:21–27
První věta Marty „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“, kterou mimochodem o něco později řekne úplně stejně také Marie, když se taktéž potká s Ježíšem, – to není výtka, jak by to snad mohlo vyznít. Jde o prosté konstatování. Něco jako v tom smyslu – „Víš Ježíši, kdybys přijel dřív, mohl sis ušetřit práci s tím vzkříšením.“ Anebo možná taky: „Mohli jsme mít míň práce s pohřbem, balzamováním a tak…“ což by se k upracované Martě, plné starostí možná hodilo více, co říkáte?
No ale jisté je, že hlavní hrdinka našeho dnešního příběhu – jak jsme před chvilkou slyšeli – vzápětí dodává: „I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá!“
Marta neměla nejmenší pochyby o tom, že by se snad Ježíšovi nepodařilo Lazara vzkřísit. V té ženě byla absolutní a ničím nezpochybnitelná víra v to, že Ježíš Kristus je Mesiáš!
Jak jsem v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví už řekl, v Bibli nejsou epizodní role – a věřím, že na příběhu Marty, jsem to ilustroval dostatečně přesvědčivě.
Pokud se vám moje povídání líbí, budu rád, když tento podcast budete dál sledovat – a také ho doporučíte svým přátelům, ať už patří mezi věřící křesťany nebo teprve svoji cestu k Ježíši Kristu hledají.
Podcast Biblická jména a úsloví můžete odebírat na běžných podcastových platformách, na Spotify, Apple nebo Google podcast, také na YouTube, a na dalších webech, jejichž adresy uvádím v popisku tohoto dílu.
Děkuji, že jste poslouchali až do konce, a budu se těšit na slyšenou u dalších dílů. Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!