Kainovo znamení. A peklo na zemi

Textová verze epizody Kainovo znamení. A peklo na zemi.

Petr Lindner | 3. 2. 2021

Určitě jste někdy slyšeli věty jako například: „Má na sobě Kainovo znamení“, „Nese si sebou Kainovo znamení“, nebo třeba „Trpí pod Kainovým znamením“. Jistě víte, nebo alespoň tak nějak podvědomě nebo z kontextu tušíte, že nejde o nijak lichotivé označení. Že člověk, který je takto charakterizovaný, má na sobě nějaké negativní stigma, dokonce možná jde o nesmazatelné poznamenání.

Je to tak, Kainovo znamení je skutečně nesmazatelná značka, která ve svém biblickém významu sděluje hrůznou informaci: Zabil jsem svého bratra.


Od mikrofonu 2. epizody podcastu Biblická jména a úsloví vás opět zdraví Petr Lindner. V prvním dílu jsem se věnoval biblickým jménům Adam a Eva, druhý díl na první hříšníky navazuje – protože Kain spolu se svým bratrem Ábelem, byli syny Adama a Evy. Pojďme si nejprve přečíst, jak to s Kainem a Ábelem bylo. Dozvíme se to ve 4. kapitole knihy Genesis, od prvního do 15. verše:

Kain a Abel

Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“
Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu.

Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku.
Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář.

Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“

Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho.

„Kde je tvůj bratr Ábel?“ zeptal se Kaina Hospodin.
„Nevím,“ odpověděl. „Jsem snad strážcem svého bratra?“
„Cos to udělal?“ řekl mu Bůh. „Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země!
Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem.“

„Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl Kain Hospodinu.„Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“

Hospodin mu řekl: „Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.“ Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil.

Gn 4:1–15

U příběhu Kainova provinění se často vedou polemiky či seriózní teologické diskuze o dvou věcech: Proč si pán Bůh místo něj oblíbil Abela, a jaké vlastně bylo to Kainovo znamení. Jak vypadalo? Protože o tom se Bible nijak podrobněji nezmiňuje. Já bych s dovolením tentokrát od takříkajíc tradiční problematiky poodstoupil, a věnoval se jinému významu Kainova příběhu. O čem chci mluvit? O pekle na zemi…


Peklo na zemi je možná ještě používanější pojem nežli Kainovo znamení. Pokud jste dobře poslouchali biblický Kainův příběh, možná zjišťujete, že oboje spolu docela úzce souvisí. 

Přestože se Kain provinil smrtelným hříchem, dokonce bratrovraždou – a mimochodem, byla to první smrt v dějinách lidstva – Hospodin ho přesto nechal žít. Tak, jako nechal žít Adama a Evu po jejich prvním hříchu. 

Pán Bůh je spravedlivý, ale netouží po pomstě a po krvi, pokud je to jen trochu možné, odpouští a uděluje milost. Proto uvalil na Kaina „jenom“ trest v podobě vyhnanství a trvalého cejchu, podle něhož ho každý poznal a věděl, že toto je ten, který zavraždil svého bratra. Pán Bůh je svrchovaný, takže navíc nařídil, že nikdo z lidí nesmí Kaina zabít čili vykonat hrdelní trest za něj. Kain proto žil dál, a přestože založil početnou rodinu a postavil město, byl trvale poznamenaný, a byť o tom Bible nic neříká, velmi pravděpodobně nepožíval žádné úcty, byl opovrhovaný, dost možná i nenáviděný. Za svůj čin sice nezemřel, ale musel žít s trvalým stigmatem svého hříchu, prožíval… peklo na zemi.

Jsem si vědom toho, že v následující části tohoto podcastu se mnou dost možná nebudou všichni posluchači souhlasit, nicméně poslušný Ježíšova zvolání Neboj se!, se do toho pustím. 

Slovo peklo, potažmo pak pojem nebe, čili celá eschatologie, zabývající se posledními věcmi nebo chcete-li věcmi budoucími, asi nejvíce polarizuje křesťanství jako takové. 

Osobně to své víře, při své abych tak řekl uživatelské znalosti Bible, a ve svém srdci, vnímám takto:
Jsem si jistý druhým návratem Ježíše Krista, i když samozřejmě nevím, kdy přijde. A upřímně řečeno se to ani nepokouším zjistit. Jak jsem řekl v minulém podcastu o Adamovi a Evě, Bible má svá tajemství, a zkoušet do nich proniknout je poněkud bláhové.

Věřím ve vzkříšení – všech – lidí a současnou proměnu těla lidí v té době žijících. Ano, vzkříšení všech lidí. Tak, jak se píše v 5. kapitole Janova evangelia ve verších 25–29:

Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít.
Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka.
Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.

J 5:25–29

Věřím v následný boží soud. Ve 25. kapitole Matoušova evangelia, se od verše 31 dozvídáme, jak budou u soudu odděleni ovce od kozlů čili věřící od nevěřících:

Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy. Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘
Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.’

Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘

Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.

Mt 25:31–46

Aby toho nebylo málo, otevřeme ještě knihu Zjevení, a to ve 20. kapitole, verše 12–15:

Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků.
Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. 

Zj 20:12–15

Všimněte si, že se zde píše „Smrt a Záhrobí vydaly své mrtvé“. To je citace z překladu Bible 21. Český studijní překlad už ale používá místo slova Záhrobí pojem Hádes – což spolu koresponduje, protože Hádes znamená podsvětí nebo říše mrtvých. Ale kralická bible, ta se toho nebojí a mluví přímo o pekle.

A vydalo moře mrtvé, kteříž byli v něm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteříž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podle skutků svých.

Peklo ještě před soudem? To nedává logiku. Taky, že ne. Omlouvám se, je to ode mě trochu chyták. Staročeština totiž v tomto případě – a nejenom v něm – používá slovo peklo ve významu moderních překladů, tedy ve smyslu záhrobí nebo říše mrtvých. 

A jsme u toho. 

Slovo peklo je totiž pěkně záludné. Je tajemné, hrozivé, záhadné. Vyvolává bezbřehou fantazii a ještě to dobře zní. Dají se jím strašit děti i dospělí, peklo je možné pěkně zneužívat k ovládání lidí. 

Ale zapomeňte ale na středověké představy žhnoucího podzemí, stejně jako pohádkové příběhy o hodných a zlých čertech. Ti, kteří budou u Ježíšova soudu postavení po jeho levici, skončí v jezeře smrti. Bude-li ohnivé, nevím. Bible stejně tak, jako si některé věci nechává pro sebe, velmi dobře pracuje také s nejrůznějšími podobenstvími. 

Nicméně věřím tomu, že postavením nalevo od Ježíše, navždy skončí život těchto lidí. Ne život, skončí jejich existence. Na rozdíl od těch, kteří budou mít v Kristu život věčný. Toto je, aspoň myslím, peklo hodné milostivého Boha, kterým náš pán je.


A peklo na zemi? Toho zde je bohužel tolik, že bychom o něm mohli mluvit donekonečna. Velmi trefně to popisuje americký protestantský pastor Rob Bell, kterému na konci loňského roku u nás vyšel český překlad jeho nejznámější – pro někoho kontroverzní – knihy Láska vítězí. Dovolte mi přečíst asi nejdrsnější pasáž z kapitoly Zapeklité slovo, která pojednává právě o peklu z biblického pohledu – ale také o peklu na zemi:

Vzpomínám na své první dojmy, když jsem v prosinci 2002 přiletěl do Rwandy. Jen co jsme vyjeli z letiště v Kigali, všiml jsem si u cesty jednoho chlapce. Mohlo mu být deset nebo jedenáct a neměl ruku. O kousek dál stálo další dítě, bez nohy. Další bylo na vozíku. Chybějící nohy, ruce, celé paže – jen během prvních pár kilometrů jsem uvidět snad padesát teenagerů bez končetin. Průvodce mi vysvětlil, že během nedávné genocidy šlo o jeden z nejkrutějších způsobů, jak ponížit svého nepřítele: useknout jeho malému dítěti ruku nebo nohu mačetou, aby měl i po i mnoha letech neustále před očima, co se stalo. 

Jestli věřím v doslovné peklo?
Samozřejmě.
Chybějící ruce a nohy nejsou žádné metafory. 

Slyšeli jste někdy ženu vyprávět, co prožívala, když ji znásilnili? Umíte si představit, jaké to je, když váš muž spáchá sebevraždu a váš pětiletý syn se vás zeptá: „Kdy se táta vrátí domů?“ Zkoušeli jste vyjádřit slovy ten nepopsatelný výraz, ten prázdný, nepřítomný pohled v očích drogově závislého? 

Rob Bell, Láska vítězí


Tento podcast se pomalu chýlí ke konci. Sice jsme se nedozvěděli – a asi ani nedozvíme –, jak vypadalo Kainovo znamení, nicméně dobře víme, co znamenalo a znamená stále. Nevíme přesně, jak bude vypadat poslední soud a trest pro ty, jejichž jméno nebude zapsané v knize života, trest, který často nazýváme efektním slovem peklo. Co ale víme, že peklo může existovat, a také bohužel existuje… bez ohledu na vyznění kralického překladu Bible už zde na zemi. 


Tento podcast se snaží vysvětlovat běžná úsloví používaná v češtině – která jsou převzata z Bible, velmi často aniž by o tom jejich uživatelé věděli. A navrch také biblická jména – viz předchozí první epizoda. Pokud se vám moje povídání líbí, budu rád, když tento podcast budete dál sledovat. Můžete ho odebírat na běžných podcastových platformách, na Spotify, Apple nebo Google podcast, také na YouTube, a na dalších webech, jejichž adresy uvádím v popisku tohoto dílu.

Děkuji, že jste poslouchali až do konce, a budu se těšit na slyšenou u dalších dílů. 

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!

Jít nahoru