Textová verze epizody podcastu Dům na skále a Bible Kralická navrch
Petr Lindner | 4. 8. 2021
Měsíc červenec je za námi, což mimo jiné znamená, že skončily také i krátké podcastové prázdniny pořadu Biblická jména a úsloví. V druhé půli roku 2021 vás tedy od mikrofonu opět zdraví Petr Lindner.
Nevím jak vám, ale mně první prázdninový měsíc utekl jako voda. Ne však proto, že bych se snad bohapustě válel někde u vody, ale protože jsem pro vás, posluchače tohoto podcastu, připravil vcelku zásadní novinku, nebo novinky. Původně jsem sice sám sobě sliboval v červenci odpočívat a dočíst hromádku knížek, na které doposud nebyl čas, ale pán Bůh to chtěl jinak. Celý červenec jsem pracoval na tvorbě webu – jakési domovské základny tohoto podcastu.
Proč jsem tento web vytvořil, co na něm najdete, v čem je – jak doufám – lepší než jenom dosavadní facebooková stránka podcastu Biblická jména a úsloví (kterou ale neruším), to všechno se dozvíte v úvodním článku na tomto webu. Prozradím jen jednu věc – kromě toho, že zde samozřejmě můžete tento podcast také poslouchat, na webu kromě jiného najdete také textové verze všech dílů. Jestliže tedy z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete Biblická jména a úsloví poslouchat ve formě podcastu čili audionahrávky, můžete si každý jeden díl jednoduše přečíst.
Věřím, že se vám tento web bude líbit, a my už nyní můžeme přejít k novému dílu podcastu Biblická jména a úsloví.
Aby to bylo trochu stylové, pak v návaznosti na vytvoření webu čili nového domova pro tento podcast, jsem jako téma první epizody druhé poloviny roku zvolil taktéž námět domova nebo domu, jakožto symbolu jistoty, místa, kam se s důvěrou a s jistotou vracíme. Pokud je to ovšem dům, postavený na pevných základech, nikoliv na písku…
Bibleznalí posluchači už jistě ví, nebo alespoň tuší, kam směřuji. Ano, už poněkolikáté se vracím k proslulému Ježíšovu kázání na hoře. Podobenství o domu na skále a domu na písku, zaznívá na samém konci kázání na hoře, tedy na konci 7. kapitoly Matoušova evangelia po podobenství Poznáte je po jejich ovoci, kterému jsem v tomto podcastu věnoval samostatný díl už dříve.
Konkrétně o domu na skále a domu na písku Ježíš mluví ve verších 24 až 27, já ale budu číst od verše 21 až do konce 7. kapitoly, tedy do verše 29, abychom měli kontext, aby bylo toto podobenství orámované na svém začátku i na konci. Poslyšte znění Českého studijního překladu Bible:
„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.
Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘
A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.‘“„Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude tedy podoben muži prozíravému, který postavil svůj dům na skále. A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům – ale nezřítil se, neboť byl založen na skále.
A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému, který postavil svůj dům na písku. A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům – a zřítil se a jeho pád byl veliký.“A stalo se, že když Ježíš dokončil tato slova, byly zástupy ohromeny jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako [jejich] učitelé Zákona.
Mt 7:21–29
Když teď tak nad tím přemýšlím, možná jsem měl citovat také i předchozí část, týkající se úsloví Poznáte je po jejich ovoci. Ale budu předpokládat, že jemu věnovaný díl tohoto podcastu jste poslouchali, takže víte, o čem toto úsloví nebo podobenství je. Krátce řečeno o tom, že za člověka nemluví řeči – a už vůbec ne plané řeči, nebo dokonce falešná či podvodná mluva – nýbrž jeho činy. Ovoce jeho snažení, potažmo pak ovoce jeho víry, nejpřesněji řečeno ovoce jeho snažení ve víře, v následování Ježíše Krista.
Protože… a právě o tom mluví první část dnešní citace, činy, konané lidově řečeno „pro karmu“, pro to, abychom si v seznamu dobrých skutků spokojeně odškrtli další položku, jsou k ničemu. Svůj život musíme naplnit činy, konanými ve víře, činy, jež jsou – jak říká Ježíš – vůlí mého Otce, který je v nebesích. Ježíš sice říká „vůlí mého Otce“, nicméně jak všichni víme, Hospodin je stejně tak i náš nebeský tatínek.
Dál už Ježíš mluví o domech z tématu tohoto dílu podcastu Biblická jména a úsloví. Říká, že každý, kdo jeho slovům nejenom naslouchá, ale zároveň se jimi řídí, se podobá muži, který postavil svůj dům na skále. Nemyslím si, že je třeba zdlouhavě vysvětlovat rozdíl mezi domem, postaveným na skále a domem, stojícím na písku. Ale pro jistotu přece jenom jedno malé upozornění: Ono skálou jsou myšlené pevné, neochvějné, všem nástrahám odolávající základy domu. Nikoliv nějaké marnotratné orlí hnízdo, postavené vysoko v horách na špičatém útesu. Skála a písek, zde představují buďto pevné, nebo naopak chatrné základy domu.
A samotný dům? Za ten si můžete dosadit několik výkladů. Může to být naše vlastní neochvějná víra, stojící na pevných základech, stejně tak to může být Kristova církev, pevně se držící Ježíšova učení, ale v kontextu s předchozími verši je asi nejlepším vysvětlením pro onen dům na skále, jednoduše náš život. Ano, náš život jako takový. Všechno, co v životě činíme, samozřejmě ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého.
Ještě jedno malé upozornění: Takto na první pohled to může znít až idylicky. Můžete si říct: Budu-li žít svůj život s pánem Ježíšem, čeká mě – teď si vypůjčím jedno slovo z budhismu – jedna velká nirvána. To jste ale špatně poslouchali (nebo četli). Všimněte si, že Ježíš říká:
A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům – ale nezřítil se, neboť byl založen na skále.
Už rozumíte? Pán Ježíš netvrdí, že budete-li mu naslouchat a řídit se tím, co říká, bude na váš dům permanentně svítit sluníčko. Naopak, vůbec nevylučuje, že přijdou těžké chvíle, vody a větry. Ale právě díky svojí pevnosti ve víře, překonáte i nepříjemné životní situace.
Zopakujme si teď dva poslední verše dnešní citace z Bible, což jsou vlastně dva poslední verše celého Ježíšova kázání na hoře:
A stalo se, že když Ježíš dokončil tato slova, byly zástupy ohromeny jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako [jejich] učitelé Zákona.
Mt 7:28–29
Následuje malý historický exkurs. Vracíme se o více než 2 000 let nazpět. Bible ještě ve své dnešní podobě neexistuje, už jenom proto, že příběh Nového zákona de facto zatím nebyl naplněn. Starozákonní svitky pečlivě střeží farizejové a saducejové, zkrátka tehdejší kněží, kteří jsou v podstatě jedinými šiřiteli Božího Slova. To se prostému lidu dostává pouze jejich prostřednictvím při bohoslužbách.
Najednou přichází nějaký tesař z Galileje, Ježíš z Nazaretu, který Boží Slovo zná lépe než kdo jiný a ještě k tomu nazpaměť. Nedivme se proto, že je to pro tehdejší lidi nepochopitelné. Navíc když Ježíš mluví, rozumí mu i ti nejprostší lidé bez jakéhokoliv vzdělání, kterých – nemusíme si nic nalhávat – byla v té době většina. Ježíš nemluví jazykem učenců, hovoří zpříma, bez okolků, bez vytáček, bez jakýchsi diplomatických nebo politických kliček. Díky tomu každý rozumí tomu, co říká. Typickým znakem jeho vyjadřování, je navíc velmi časté používání nejrůznějších přirovnání – podobenství ze života obyčejných lidí.
Když Ježíš mluví o domu na skále a domu na písku, každý jeho posluchač naprosto přesně ví, o čem je řeč. Každý ví, že není radno stavět svůj příbytek na písečných dunách, protože se mu může také lehce stát, že o něj při prvním silnějším dešti a větru jednoduše přijde. Nebo bude jeho dům v lepším případě stát o kus vedle než ho původně postavil.
Dalo by se říct, že Ježíš je jakýmsi zakladatelem srozumitelné křesťanské rétoriky :-) Což je samozřejmě super, protože jak všichni víme, jeho slova se po pár desetiletích až stoletích dostala do Nového zákona, bez kterého by naše kniha kniha nebyla křesťanskou Biblí.
Bohužel to všechno kazí jeden paradox – trvalo totiž dalších asi 1 500 let, a spíš ještě o nějaké to století více, než se tato slova ve větší míře než jen předávaná doslova od úst k ústům, dostala k obyčejným lidem, kterým byla původně určená. Než se k nim dostala jiným způsobem než slovním podáním nejprve z úst Ježíšových apoštolů a poté pak kněžích nové křesťanské církve.
O čem to mluvím? O tištěné Bibli v jazyku, kterému by běžný člověk rozuměl. Starý zákon je napsaný hebrejsky a aramejsky, Nový zákon zase řecky – a to při vší úctě k nim, nejsou a ani nebyly světové jazyky. První překlad byl do latiny, kterou můžeme považovat za jakýsi jazyk tehdejšího západního světa – ovšem opět světa vzdělanců, zase obvykle kněžích. Ano, řeč je o slavné Vulgatě, překladu Starého zákona od mistra Jeronýma, která byla posléze doplněná také překladem Nového zákona. Do zmíněné latiny.
Takže teprve až reformace v 16. století přinesla skutečnou revoluci. Byl to otec reformace Martin Luther, kdo přeložil Bibli do němčiny, čili do svého rodného jazyka a jazyka běžných Němců. Byl to Jan Blahoslav, který inicioval překlad Bible do češtiny a sám přeložil Nový zákon z původního řeckého textu, nikoliv tedy ze zmíněné latinské Vulgaty, jak se to v té době běžně dělalo. Co z toho vzniklo, všichni jistě víme – Bible Kralická – nádherné, nebojím se říci umělecké dílo, které ve své šestidílné podobě spatřilo světlo světa na konci 16. století v tajné tiskárně Jednoty bratrské kousek od Brna, v jihomoravských Kralicích.
A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, a nepadl; nebo založen byl na skále.
A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.
Mt 7:24–27
Takto zní ve staročeštině Bible Kralické podobenství o domu na skále a domu na písku. Krása, co říkáte?
Nový zákon v 6. dílu Bible kralické – „Šestidílky“ | Zdroj foto Wikimedia Commons
Dlužno ovšem dodat, že takříkajíc místní překlady by pravděpodobně nevznikly, nebýt vynálezu knihtisku a jeho postupného rozšiřování o nějakých řekněme 50 let před Biblí Kralickou. Kdybych měl být exaktní, pak kralická tiskárna vznikla roku 1562 původně v asi 20 kilometrů vzdálených Ivančicích, aby byla o 16 let později, roku 1578 přestěhovaná do Kralic nad Oslavou. Na samotné kralické šestidílce zde pak začali pracovat hned rok poté, dokončená byla roku 1593.
Před vynálezem knihtisku se Bible pracně v podstatě ručně přepisovaly a – plné zdobných iniciál a jiných ornamentálních typografických prvků – doslova překreslovaly. Že cena takových knih byla obrovská už v té době, o tom nemůže být pochyb. Pravda je ovšem taková, že ani počátky knihtisku nepřinesly Bibli prostému lidu. I tato, na svoji dobu moderní rozmnožovací technika, musela být velmi drahá – takže i nově tištěné Bible končily v rukou bohatých lidí a bohatých institucí – čímž nemyslím nic a nikoho jiného, než tehdejší církev.
Možná jsem se do toho trochu zamotal, ale chtěl jsem zkrátka říct, že to, jak úžasně sdělně a srozumitelně Ježíš vysvětloval svoje učení obyčejným lidem, tak to se k nim ve větší míře dostalo až mnoho a mnoho let po jeho působení zde na zemi. I když jeho učedníci samozřejmě šířili nové učení po světě s velkou vervou a odhodláním, byť tedy jenom, jak jsem už řekl, od úst k ústům. Nebo spíš od úst k uším či slyšení.
Nicméně my můžeme děkovat Bohu za dnešní dobu, kdy si můžeme vybírat z mnoha překladů a mnoha provedení tištěných Biblí za řekněme normální peníze. Kdy můžeme nosit Bibli ve svém smartphonu, potažmo pak „otevřít internet“, a máme k dispozici zcela zdarma další překlady, možnosti jejich přímého porovnávání, rychlého vyhledávání v textu a tak dále a tak dále. To se to pak studuje Boží Slovo! :-)
V poslední části tohoto dílu podcastu Biblická jména a úsloví, se budu věnovat jednomu nenápadnému slůvku, které zaznělo ve 26. verši 7. kapitoly Matoušova evangelia:
A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému, který postavil svůj dům na písku.
To slovo, o kterém chci mluvit, je přídavné jméno pošetilý. Je to slovo, které v běžném moderním jazyce moc nepoužíváme, a ani v Bibli se na něm – myslím tedy na tomto konkrétním místě – všichni překladatelé neshodli. Stejně jako se nachází v citovaném Českém studijním překladu, najdete ho také v Jeruzalémské bibli, v parafrázované Bibli Slovo na cestu nebo ve Studijním překladu Miloše Pavlíka. Český ekumenický překlad na tomto místě používá slovo bláznivý, a podobně v Bibli 21 nebo v Kralické Bibli čteme blázen.
Jak už jsem řekl, slovo pošetilý v moderním jazyce zrovna moc nenacházíme. Když se obrátíme na akademickou půdu, tak Slovník spisovného jazyka českého, jakožto projekt nejvyšší autority pro češtinu, Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, slovo pošetilý vysvětluje jednoduše: bláhový, zpozdilý, nerozumný, nemoudrý, hloupý. Abych byl upřímný, osobně s touto definicí, s výjimkou prvního slova bláhový, nejsem srozuměn. O to více přijímám vysvětlení Slovníku současné češtiny, který provozuje brněnská společnost Lingea, a najdete ho na internetu na adrese Nechybujte.cz. Zde si u slova pošetilý můžete přečíst toto: postrádající dobrý úsudek. To je ono!
Z mého pohledu totiž pošetilý člověk vůbec nemusí být zpozdilý, nerozumný, nemoudrý nebo dokonce hloupý – jak tvrdí zmíněný Slovník spisovného jazyka českého. Pošetilý člověk klidně může být velmi chytrý, velmi vzdělaný, abych tak řekl světem protřelý, zkušený, ale… bláhový, postrádající dobrý úsudek. Možná trochu naivní, možná menší nebo i větší idealista, snílek. To všechno v dobrém, ale bohužel i ve zlém.
Ale dost lingvistické přednášky. Proč o tom vlastně mluvím?
Možná jste v předchozím povídání o těžkostech prosazování oné Ježíšovy srozumitelné křesťanské rétoriky, vycítili jisté sdělení mezi řádky. Když jsem mluvil o tom, že dlouhou dobu – vlastně to byly více než tři čtvrtiny novodobé historie lidstva (!) – kdy doslova „drželi“ Bibli ve svých rukou kněží, jakoby odtud prosakovala doplňující informace o tom, že zároveň „pouštěli“ lidem jenom to Slovo, které se jim zrovna takříkajíc hodilo do krámu. Nerad bych někomu křivdil, nejspíš to tak nedělali všichni, ale z historie dobře víme, že Boží Slovo, obvykle patřičně vytržené z kontextu, se naprosto běžně používalo k ovládání lidu prostého i výše postaveného.
Jenom tak mimochodem, osobně by mě docela zajímalo, co si o tom myslí sám Stvořitel, a jak to hodlá řešit. Ale protože mi do záměrů pána Boha nic není, a už vůbec nemám v úmyslu ho úkolovat, zůstávám pouze ve své tiché zvědavosti.
Každopádně nemusím opakovat, že Ježíšovo Slovo se nakonec dostalo a dostává ke každému, kdo o ně projevil a jeví zájem. Abych byl korektní, tak asi i dnes existují v zemích, kde je křesťanství zakazováno a potlačováno, výjimky. Ale jinak se skutečně Slovo Boží k lidem dostává v plné své šíři. Vždyť Bible je přeložená – jak alespoň tvrdí Wikipedie – do více než 2 400 jazyků!
A právě na to se hodí pojem pošetilý. Ne na to, ale na ty, na ty lidi, obvykle na ty kněží, kteří ve dřívějších dobách chtěli zabránit obyčejným lidem, aby se mohli s Biblí seznámit více, než jen pomocí toho, co oni sami byli ochotní jim sdělovat. Nevěřím tomu, že to byli hlupáci, ani že by byli nevzdělaní, dokonce si nemyslím, že byli blázni. Byli prostě jenom… pošetilí mocí. Svou částečně reálnou, do jisté míry však domnělou a bezvýznamnou mocí. No…, když tak nad tím přemýšlím, tak oni to vlastně byli hloupí blázni… ale to říkáme teď, když víme, že to dobře dopadlo…
Nevím jak vy, ale já cítím, že je nejvyšší čas, tento díl podcastu Biblická jména a úsloví ukončit. Než se do svých úvah ještě více zamotám :-)
Každopádně bylo mi ctí a radostí k vám po krátké prázdninové přestávce opět promluvit. Budu rád, když se podíváte na nový web, o kterém jsem mluvil na začátku tohoto dílu, a rád si také přečtu vaše hodnocení, komentáře a jiné připomínky.
Bez poslední důležité informace ale nemůžu skončit. V úvodním článku na webu Biblismy.cz (tedy zde :-)) mimo jiné píšu, že si nejsem jistý, zdali přijmete s povděkem i druhou novinku. Je-li tou první onen web, pak co je druhou novinkou? Nebudu chodit kolem horké kaše – je to prodloužení periodicity vydávání jednotlivých dílů podcastu Biblická jména a úsloví z týdne na 14 dní. Důvod je jednoduchý – chci zachovat kvalitu slova, informací, sdělení – a řekněme také teologickou správnost. Dřívější týdenní perioda mi nedávala ani chvíli na vydechnutí. Jednotlivé díly podcastu jsem vytvářel víceméně v časovém presu, zkrátka jsem to tempo na startu před půl rokem trochu přepálil.
Ve zmíněném článku proto dál píšu:
Jsem toho názoru, že služba Bohu má být zároveň i potěšení, nikoliv v potu tváře vydřená povinnost. On ten pot, slzy pak nevyjímaje, se nevylučuje ani při radostné práci – práce s Božím Slovem může být velmi emocionální – ale to je zase jiný příběh… takže středa zůstává, ale těšit na nový díl se můžete nikoliv každou, nýbrž každou druhou středu. Věřím, že chápete, že je to pro dobro věci.
Děkuji, že tento podcast Biblická jména a úsloví posloucháte! Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!