Zatímco Pán Bůh žije v jakémsi bezčasí, nám lidem byl pro život zde na Zemi určený jen omezený čas. Tudíž s ním, tedy s časem, musíme takříkajíc pracovat. Máme přesné hodiny, v průběhu dějin jsme se sjednotili nad podobou kalendáře – o plynutí času tedy, alespoň jak se zdá, víme všechno. Tedy, minimálně jsme schopní čas přesně sledovat. Všichni proto víme, že za pár dní skončí další rok našeho života – rok s číslovkou 2023.
Žijeme v době, vzdálené více než dva tisíce let po Kristu a přesto se k němu stále obracíme (jak by také ne, když žije v onom bezčasí), a věříme v jeho Boží milosrdenství a lásku. Nevím, jak to připadá vám, ale pro mě je to doslova zázrak. Naše doba je úplně jiná než ta, v níž se odehrávají biblické příběhy, ale my lidé jsme stále stejní. Stejní se svými špatnostmi a stejní se svými dobrými stránkami. Nemusíte se mnou souhlasit, ale myslím si, že člověk se od svého stvoření v podstatě vůbec nezměnil. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, jsem si ale jistý tím, že stále jsme Boží stvoření. Boží lid, který jeho Stvořitel miluje a přeje si jen a pouze jeho dobro.
A tak bych nám všem do roku 2024 (a nejen do něj) přál, abychom si to každou sekundu svého života uvědomovali. Abychom Bohu důvěřovali, jak jen Bohu důvěřovat lze, a brali si od něj všechnu lásku, kterou nám plnými hrstmi nabízí, a abychom pak tu lásku rozdávali dál mezi sebou. Možná, že víc po nás Ježíš ani nežádá.
Tak ať se vám v roce 2024 daří tak, jak si jen vy přejete. Ať jste zdraví na těle i na duchu, ať vás netrápí ani minulost, ani budoucnost a ať je každý váš přítomný okamžik přímo napojený na Boží lásku.
P. S.: A zachováte-li přízeň podcastu Biblická jména a úsloví i v roce 2024, uděláte radost také mně :-)