Blahoslavení chudí duchem. Komu bude patřit království nebeské?

Textová verze epizody podcastu Blahoslavení chudí duchem. Komu bude patřit království nebeské?

Petr Lindner | 13. 10. 2021

Tento podcast má dvě základní kategorie – biblická jménabiblická úsloví. Klidně by jich ale mohl mít více – například kategorii biblické, nebo křesťanské mýty. Asi největším křesťanským mýtem je představa pána Boha coby vousatého děduly, sedícího na obloze na mráčku, a bedlivým zrakem sledujícího naše chování, aby při spatření jakéhokoliv nepravosti, seslal z nebe na hříšníka přesně mířenou dávku blesků, doprovázenou dalšími pyrotechnickými efekty a hromovým duněním. Zkrátka mýtus trestajícího Boha, připraveného seknout nás přes prsty už jen při náznaku jakéhokoliv chování porušujícího desatero a jiná Boží přikázání.

V této epizodě se ale chci zabývat podle mě druhým nejrozšířenějším mýtem, který spočívá v mylném výkladu úsloví Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.

Od mikrofonu tohoto výjimečně kratšího dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás zdraví Petr Lindner.


Dříve, než se dostanu k vysvětlení, proč považuji obvyklý výklad úsloví Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské, případně možná jenom jeho první část Blahoslavení chudí duchem, za chybný, musím uvést kde se tato slova vzala. Je sice pravda, že každý – abych tak řekl – dobrý křesťan by to měl vědět, nicméně tento podcast je určený také lidem, kteří se v křesťanství třeba teprve rozkoukávají, takže si to pojďme zopakovat pro všechny.

Naše dnešní úsloví představuje vůbec první větu, kterou vyslovil Ježíš Kristus při svém slavném horském kázání nebo chcete-li v kázání na hoře. Toto kázání pěkně charakterizuje česká Wikipedie, která říká:

Jde o mimořádně významnou pasáž Nového zákona, která obsahuje některé z nejznámějších a klíčových pasáží poselství Ježíše k lidem, na nichž stojí křesťanská etika.

Zdroj Wikipedie

Já bych dodal… nejen křesťanská etika.

O Ježíšově kázání na hoře jsem už v podcastu Biblická jména a úsloví mluvil několikrát, nejvíce jsem se jím zabýval v dílu Poznáte je po jejich ovoci, kde jsem mimo jiné řekl, že ona hora byl ve skutečnosti spíš pahorek, terénní zvlnění, zkrátka Ježíš kázal z nějakého kopečku uprostřed krajiny poblíž Genezaretského nebo chcete-li Galilejského jezera. V dnešním dílu je pro nás důležitá ta informace, že ona v uvozovkách hora se nazývá hora Blahoslavenství. Proč blahoslavenství, to už jistě tušíte – Ježíš zde hned na začátku svého kázání vyslovil osm blahoslavenství, osm zaslíbení, osm požehnání, dobrořečení, přičemž tomu prvnímu, takříkajíc nejkontroverznějšímu, je věnovaný tento díl podcastu.

Carl Bloch, Kázání na hoře | Zdroj Wikimedia Commons
Carl Bloch, Kázání na hoře | Zdroj Wikimedia Commons

Co je to vlastně ono blahoslavenství? Zajímavý výklad pojmu blahoslavený přináší Biblický slovník Adolfa Novotného z 60. let minulého století. Můžete zde číst toto:

Blahoslavený je v Kralické bibli zpravidla překladem hebr. obratu, znamenajícího »šťast­ný ten, kdo…« Je to obrat, jehož smyslem není, že ten, o kom je řeč, nutně se cítí šťastným [blaženým], nýbrž že jest šťasten vzhledem k objektivní skutečnosti, známé tomu, kdo-blahoslavenství pronáší.

Proto se nedoporu­čuje, aby se toto slovo a jeho řecký překlad v NZ překládalo do češtiny slovem »blažený«, vzbuzujícím skoro samočinně představu blaže­ných pocitů. »Blahoslavenství« jsou tedy jaký­misi »gratulačními formulemi«, jinak řečeno: jsou prohlášením za »šťastného«.

Hlediskem, jímž se toto prohlášení řídí, je ovšem skuteč­nost Boží, jeho svrchovanost a moc, spolehli­vost a spravedlnost jeho soudů. S tohoto hle­diska se o pravém štěstí neboli blahoslavenství člověka rozhoduje podle jiných měřítek, než je okamžitý zdar, blaho a tedy i pocit štěstí.

Zdroj: Biblický slovník Adolfa Novotného

Výklad v Biblickém slovníku Adolfa Novotného ještě dál pokračuje, ale myslím, že tato citace bude stačit k tomu, abychom si uvědomili význam slova blahoslavenství či blahoslavený. Zkrátil bych to na jakousi definici, že je to ten (nebo ta), jemuž nebo jíž je určena nebo předurčena blaženost ve smyslu štěstí či dobra.

V tuto chvíli je už ale nejvyšší čas si předmětnou pasáž, o které je tato epizoda podcastu Biblická jména a úsloví, přečíst. Nebudu však číst jenom první blahoslavenství, protože by šlo o jeden jediný verš, který zde už navíc zazněl. To by samo o sobě nevadilo, protože opakování biblických veršů ještě nikdy nikomu neublížilo. Jde spíše o to, abychom se dostali více do děje, a ne jenom vytrhli jednu větu z příběhu. Ani tak to nebude dlouhé, budu číst z 5. kapitoly Matoušova evangelia, verše 1–12, a budu číst – pro jeho krásný jazyk – ze staročeského překladu Bible kralické:

Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho. I otevřev ústa svá, učil je, řka: 

Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. 

Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. 

Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. 

Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. 

Blahoslavení milosrdní,  oni milosrdenství důjdou. 

Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. 

Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. 

Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. 

Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.

Mt 5:1–12

Tolik Matoušovo evangelium v češtině z počátku 17. století. Měli byste ale vědět, že Ježíšovo kázání na hoře je částečně popsáno také v Lukášově evangeliu. V jeho 6. kapitole nejprve čteme jak si Ježíš vyvolil svých dvanáct učedníků kteréž i apoštoly nazval – jak praví opět Bible Kralická. A co bylo pak, přečtu v 17.–26. verši:

I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých. I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. 

A byli uzdravováni. 

A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky. 

A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil:
Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.

Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. 

Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete. 

Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka. 

Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich. 

Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své. Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete. Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich.

L 6:17–26

Určitě jste si všimli, že mezi Matoušovým a Lukášovým evangeliem lze najít několik rozdílů. Za prvé jen víceméně drobnost – Lukáš na začátku píše I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním. Čili jak jsem říkal před chvílí, nebyla to žádná hora v tom smyslu slova, jak ji dnes vnímáme, nýbrž skutečně jen nějaké terénní zvlnění či převis.

Zajímavější je však počet a také takříkajíc složení blahoslavenství v Lukášově evangeliu. Matouš udává oněch známých osm blahoslavenství, Lukáš pouze čtyři a ještě v jiném pořadí. To ale jaksi není nic proti ničemu – oba autoři evangelií zkrátka tento příběh zapsali jiným způsobem. Ostatně kdyby všechna evangelia byla stejná, bylo by jaksi zbytečné, aby se v Bibli opakoval čtyřikrát stejný text, že ano?

My si proto budeme všímat spíše posledních tří citovaných veršů, tedy 24. až 26. verše 6. kapitoly Lukášova evangelia, které začínají větou: Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své. Ale k nim se vrátíme až za chvíli, protože se musíme konečně dostat k meritu věci. Otázka zní: Jak mylně se vykládá úsloví Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské? Jak ho lidé používají špatně?


Nebudu to dál protahovat – všichni víme, že oněmi chudými duchem z tohoto úsloví jsou možná v 99 % případů v dnešním jazyku myšleni lidé abych tak řekl mdlého rozumu, prosťáčci, zkrátka hloupí, možná dokonce i duševně postižení lidé. Říct o někom, že je chudý duchem, je považováno v lepším případě za politování, v horším případě pak až za urážku. Ale přátelé, to je strašný omyl! Takto to Ježíš v žádném případě nezamýšlel!

Dobře, můžete si říct: „Vždyť přece Ježíš je láska, miluje stejnou měrou všechny lidi, proč by tedy nemohl zaslíbit Boží království také prosťáčkům a hlupákům?“ Ano, uvažujete správně a máte také pravdu – v Bibli se nikde nedočtete, že by snad Kristus rozděloval lidi podle jejich inteligence. Všichni víme, že vyznání víry není záležitost toho, jakou hodnotu IQ vám naměří v testech Mensy. Víra v Ježíše je o postavení vlastního srdce. Jestli dokážete citovat Starý zákon v hebrejštině z hlavy nebo vypočítat nejtěžší matematickou rovnici bez kalkulačky, nehraje v křesťanské víře pražádnou roli. Tudíž oni chudí duchem z Ježíšova prvního blahoslavenství fakt nebudou – promiňte mi to přirovnání – žádní blbci.

Nevadí, pojďme se vrátit zpátky do Bible. Pokud byste porovnali různé české překlady, zjistili byste, že to nejznámější slovní spojení chudí duchem, najdete pouze v citovaném kralickém překladu a pak ještě v Českém studijním překladu. V ostatních překladech, čímž myslím Český ekumenický překlad, Bibli 21, Studijní překlad Miloše Pavlíka nebo třeba Katolický liturgický překlad – tak všechny tyto české mutace používají slovní spojení chudí v duchu. Výjimkou je Jeruzalémská bible, v níž čteme Blahoslavení, kdo mají duši chudého.

My se nicméně budeme držet onoho chudí v duchu, protože zde stačí přidat jedno slovo a je vše jasné. Už víte, které slovo? Že ne? To vám nevěřím, vy mě jenom chcete napínat. Ano, pokračování by mohlo znít: chudí v Duchu svatém.

Když to řeknu trochu hloupě, pak my křesťané máme svůj nedostižný vzor, kterým samozřejmě není nikdo jiný nežli Ježíš Kristus. Přestože víme, že jeho dokonalosti nikdy nedosáhneme, je naším úkolem svůj život vést tak, abychom se jí aspoň přiblížili. Takže ve vztahu k našemu úsloví zjišťujeme, že to ve skutečnosti sděluje následující myšlenku:

Nikdy nebudeme dost naplnění duchem jako Ježíš, avšak naší cestou je nechat se stále více a znovu naplňovat. Proto jsme a budeme chudí v duchu, ovšem budeme-li si toho vědomi a budeme-li usilovat o naplnění duchem – čili o přítomnost Boží, o vztah s Ježíšem, o plnost Ducha svatého ve svém srdci –, je nám zaslíbeno království Boží.

Jak jednoduché… Toto úsloví má ale ještě jednu konotaci. Pokud jste dobře poslouchali, jistě jste si všimli, že jsem zmiňoval několik českých překladů Bible, mezi kterými však chyběl parafrázovaný překlad Slovo na cestu. Udělal jsem to záměrně, protože právě v tomto parafrázovaném neboli převyprávěném překladu má 3. verš 5. kapitoly Matoušova evangelia minimálně na první pohled hodně odlišné vyznění:

Kteří lidé jsou skutečně šťastni?
Šťastni jsou pokorní, nenamyšlení,
vždyť těm patří Boží království.

Mt 5:3

Mno…, takže tady skutečně o nějakém chabém duchu či menší inteligenci nemůže být ani řeč. Dokonce se tady vůbec nemluví o žádném duchu. Mimochodem, pojem duch, jak jste si určitě všimli, chybí také v Lukášově evangeliu. Píše se zde pouze blahoslavení chudí, nikoliv chudí duchem nebo chudí v duchu

Když se ale vrátíme k překladu Slovo na cestu a zamyslíme se nad ním, zjistíme, že neříká nic jiného nežli ostatní překlady – pouze to vysvětluje takříkajíc z druhé strany. Protože pokud ve svém životě dáte na první místo Božího ducha, je zřejmé, že věci pozemské odsunete na vedlejší kolej. Budete-li pokorní a nenamyšlení v Duchu, nebudete se chvástat svými pomíjivými pozemskými majetky, auty, baráky, přecpanými břichy a skříněmi narvanými zbytečným oblečením, zkrátka vším tím blahobytem, který si do hrobu nevezmete, protože jak praví staré přísloví – rubáš nemá kapsy.

A právě o tom je také již zmiňovaná citace, konkrétně 24. až 26. verš 6. kapitoly Lukášova evangelia. Pojďme si tato slova, opět ve staročeštině Jana Blahoslava z Bible kralické připomenout:

Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své. 
Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete.
Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete. 
Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak činívali falešným prorokům otcové jejich.

L 6:24–26

Zajímavé je, že pokud si ty stejné verše přečteme z onoho parafrázovaného překladu Slovo na cestu, budou znít v podstatě úplně stejně v soudobém jazyku jako ve 400 let staré češtině. Porovnejte sami:

Ale běda vám, bohatí, protože vy už máte svoje potěšení.
Běda vám, sytí, však budete jednou hladovět.
Běda vám, kteří se lehkomyslně smějete, protože jednou budete hořce plakat a naříkat.
Běda vám, jestliže vás všichni chválí, vždyť tak se za starodávna chovali k falešným prorokům.

L 6:24–26

Abychom si to tedy shrnuli: Království nebeské je předurčeno všem, kteří jsou s Bohem, usilují o jeho přítomnost, a nikdy ji nepřestanou vyhledávat. Žijí podle Božích přikázání, v úctě, pokoře a Boží bázni. Všem, kteří jsou chudí duchem ve smyslu věčného hledání, ale pozor – také nalézání – Boží přízně a lásky. 

Chudí duchem tedy nejsou ani takříkajíc jednodušší lidé, ani hloupí ani nevzdělaní a už vůbec ne duševně postižení či psychicky nemocní. To je jen onen, jak jsem řekl na začátku, asi druhý největší křesťanský mýtus nebo nepochopení, které se ale bohužel běžně v jazyce takto nesprávně používá stále.


Jak jsem naznačil v úvodu, toto je výjimečně kratší díl podcastu Biblická jména a úsloví, který, má-li mít skutečně menší stopáž než obvykle, musí právě nyní skončit :-) 

Ještě než se rozloučím, rád bych vám oznámil, že jste právě poslouchali 30. díl tohoto podcastu. Vzhledem k tomu, že si pořád pamatuji, jak jsem natáčel první pilotní díl čili intro, nějak se mi ani nechce věřit, že jsme už u třicítky. Docela by mě zajímalo, jestli je mezi vámi aspoň jeden posluchač, který opravdu poctivě „dal“ všech třicet epizod :-)

Každopádně ať už tento podcast posloucháte pravidelně, nebo si z něj berete jen ta témata, která vás skutečně zajímají, děkuji vám, že Biblická jména a úsloví posloucháte. Já vám za to můžu slíbit, že třicátým dílem s tímto povídáním nekončím, naopak hodlám pokračovat dál a dál a dál… až co mi budou síly stačit. Vždyť Bible je bezedná studnice témat, o kterých se dá mluvit celé dlouhé hodiny. 

Na úplný závěr znovu připomínám nový web tohoto podcastu na adrese Biblismy.cz, kde najdete kromě podcastů také spoustu bonusového materiálu.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!

Jít nahoru