Adam a Eva

Textová verze epizody Adam a Eva.

Petr Lindner | 28. 1. 2021

Výklad biblických jmen nelze dost dobře nezačít Adamem. A pochopitelně zároveň i Evou, protože oddělit tyto dva lidi od sebe, by se rovnalo pokusu přepsat Bibli. A do toho se rozhodně pouštět nechci a ani nebudu.
Od mikrofonu prvního podcastu s podtitulem Biblická jména vás zdraví Petr Lindner.


Na začátek pár poněkud suchých údajů: Podle dat z roku 2017, protože od roku 2018 přestalo Ministerstvo vnitra ČR zveřejňovat statistiky jmen a příjmení, je jméno Adam v České republice s četností 47 837 výskytů na 62. místě, přičemž věkový průměr jeho držitelů je, nebo vlastně před třemi až čtyřmi lety byl 15 let. To jasně říká, že největší obliba jména Adam přišla až v poměrně nedávné době. Nejvíce Adamů se narodilo v roce 2005 a 2007. 

Eva je na tom, jak určitě sami tušíte, z pohledu statistiky mnohem lépe. Podle stejného zdroje bylo u nás k roku 2017 celkem 152 463 Ev, což je více než trojnásobek Adamů. Evy tak drží krásné 11. místo mezi všemi křestními jmény. V době sčítání věkový průměr činil 54 let, největší obliba jména Eva se datuje ke konci 50. let minulého století.

Obě jména jsou hebrejského původu. Adam není v pravém slova smyslu vlastní jméno, v původním významu je to obecné označení člověka. Toho si lze všimnout v různých překladech Bible. První zmínka o Adamovi je ve druhé kapitole knihy Genesis. Zatímco v nejstarším českém, tedy v kralickém překladu, nebo naopak v nejnovějším překladu B21 můžeme číst jméno Adam už od 19. verše 2. kapitoly, Český ekumenický překlad poprvé „vyslovuje“ toto jméno až v 17. verši 3. kapitoly Genesis čili první knihy Mojžíšovy. Do té doby – a i poté v některých následujících verších – jej nazývá právě člověkem, občas, pokud jde o vztah Adama a Evy také mužem. Podobně je to i v Českém studijním překladu, i když zde je jméno Adam… a Eva poprvé napsáno v podtitulu za 3. veršem 2. kapitoly. Její text ale opět tvrdošíjně lpí na označení člověk nebo muž, a stejně jako v Ekumenickém překladu, můžeme číst jméno Adam poprvé… tedy vlastně „podruhé poprvé“ ve zmíněném 17. verši 3. kapitoly knihy Genesis.

Jméno Adam je ale také příbuzné hebrejskému Adámá, což znamená země, ve smyslu půdy, hlíny či prachu – však to znáte: Prach jsi a v prach se obrátíš! Ještě o tom bude v tomto podcastu řeč.

Jméno Eva pochází taktéž z hebrejštiny, a překládá se jako Živa. K tomu není třeba dodávat nic jiného, nežli citovat 20. verš 3. kapitoly knihy Genesis:

Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých.

Gn 3:20

Ve svém konceptu k podcastům Biblická jména mám ještě napsáno „U každého jména zmínit datum svátku“. V případě Adama a Evy jsem ale poněkud v rozpacích. Mám říkat něco, co je notoricky známé? Dobře, řeknu to. Nositelé obou těchto jmen mají svátek ve stejný den – 24. prosince, čili na Štědrý den.


Jakési základní seznámení se jmény Adam a Eva máme za sebou, je tedy na čase poznat tento nesmírně důležitý biblický pár podrobněji. Nic k tomu nemůže posloužit lépe, než samotná Bible, proto mi dovolte přečíst příběh stvoření člověka a prvního hříchu, který determinoval celé lidstvo až do ukřižování Ježíše Krista.

Budu číst z překladu Bible 21 od 4. verše 2. kapitoly knihy Genesis a poté celou 3. kapitolu.

To je příběh nebe a země, o jejich stvoření.
Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch.

Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.
Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. 
Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.
Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat.

Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. 
Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“
Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“ (Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.)
Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.
Adam tenkrát řekl:„To je konečně ona:kost z mých kostí,tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou,neboť je vzata z manžela!“
To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.

Gn 2:4–25

První hřích

Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“
„Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“

Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“

Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. 
Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.

Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady.

„Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama.
Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“
„Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“
Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“
„Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě. „Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla.
Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi:„Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach.
Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“

Ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet.“

Adamovi řekl: „Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“

Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých.
Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. 

Hospodin Bůh si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky.“ 
Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Gn 3:1–24

Pokud bych se měl vyjádřit jazykem filmového kritika, pak musím říct, že Adam a Eva jsou sice hlavní hrdinové stvoření, nicméně zároveň jsou to ale pěkní záporáci. Svoje role absolutně nezvládli, pokazili všechno, co se zkazit dalo. Je tomu ale skutečně tak? Lze příběh stvoření takto zjednodušit? Jde to. Ale pokud bychom to udělali, unikne nám mnoho velmi důležitých souvislostí. A to nechceme. Proto se pojďme do stvoření pohroužit hlouběji. Kvůli tomu se ale musíme v Bibli ještě trochu vrátit – a to na konec 1. kapitoly knihy Genesis od 26. verše.

Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“
Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se.
Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý..

Gn 1:26–31

Tak! Teď už víme všechno, co potřebujeme vědět. Bůh stvořil zemi, z jejího prachu pak prvního člověka, muže Adama a z jeho žebra poté první ženu Evu. Stvořil je ke svému obrazu, a udělal z nich doslova vládce světa. Adam a Eva byli nazí, byli bez hříchu, nepoznali zlo, Bůh jim dal domov na nejkrásnějším místě země v zahradě Eden, zkrátka učiněná selanka. Stvořitel měl jen jednu podmínku. Jednu jedinou podmínku: Dělejte si co chcete, ale nesmíte jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. A co udělal Adam s Evou? V této zkoušce totálně propadli.

Ano, od Boha to byla zkouška. Všimněte si, že strom poznání rostl volně v zahradě Eden. Nebyl na strmé skále, za vodním příkopem, nebyl obehnaný ostnatým plotem, za neprůstřelným sklem, ani nebyl napojený na elektronický alarm. Rostl volně uprostřed Edenu, protože Bůh dal jasný příkaz – nesmíš. Chováš-li úctu ke svému stvořiteli, toto musí stačit. Dnes bychom řekli, že je to jednoduchá zkouška loajality, potažmo poctivosti.


Zkuste se teď vžít do role Adama a Evy. Představte si, že vám někdo věnoval obrovský palác. Se stovkami pokojů, s několika bazény a vířivkami, s restauracemi všeho druhu a tak dále a tak dále. Můžete si tam dělat všechno co se vám zlíbí. Otevřeno je 24 hodin denně po celý rok, všechno je samozřejmě zadarmo. Ale ten, kdo vám tento palác daroval, měl zároveň jednu podmínku. Jednu jedinou podmínku. Dveře – samozřejmě s číslem 13 –, které jsou hned naproti hlavnímu schodišti, po kterém denně několikrát procházíte, nesmíte otevřít. Nevíte, co se za nimi skrývá, nevíte, proč je nesmíte otevřít, máte jen jasný příkaz. Tyto dveře jsou tabu. Dveře s číslem 13 pochopitelně nejsou zamčené. Představují stejnou zkoušku jako přichystal pán Bůh Adamovi a Evě. Stejně jako oni máte svobodnou volbu. Ještě jednou to zopakuji – svobodnou volbu – to je totiž velmi důležité. Buďto ve zkoušce uspějete a budete mít věčný život v tomto blahobytu, nebo podlehnete pokušení, dveře otevřete, a budete žít do konce života v hříchu. Je to vaše svobodné rozhodnutí. Dveře nejsou uzamčené. Stačí vzít za kliku… Jak dlouho vydržíte kolem těchto dveří chodit bez povšimnutí? Kdy ve vás začne hlodat červíček pokušení? Otevřete nebo nepodlehnete? Odpovězte si sami. Já se vrátím k Adamovi a Evě.

První člověčí pár to neměl ze své hlavy. Evu tak dlouho ukecával Satan v hadí kůži, až nakonec podlehla. Zvláštní na tom je, že zatímco Eva se hadovi zpočátku snažila odporovat, Adam se nijak nevzpouzel a následoval Evin špatný příklad bez reptání. Bible to tak říká. Respektive neříká nic o tom, že by se taky bránil. Byl tedy první muž světa zároveň i prvním mužem pod pantoflem? To jistě ne. Jak víme, Bible si zkrátka některé věci nechává pro sebe. Co má zůstat tajemstvím, to jím také zůstane, a jakékoliv spekulace jsou zbytečné. 

Nic to ale nemění na tom, že z Adama a Evy se po této zkoušce stali obyčejní hříšní smrtelníci. Bůh z toho velkou radost neměl, nicméně i tak je nechal osídlit zemi, byť pod kuratelou permanentního pokušení a nekonečného hříchu. Co z toho vzniklo, toho je plný Starý zákon.

Mohlo by se zdát, že tady příběh Adama a Evy končí. Ale není to tak. Než jsem na začátku tohoto podcastu začal číst z 2. a 3. kapitoly knihy Genesis, řekl jsem větu, ve které zaznělo toto: „Příběh stvoření člověka a prvního hříchu, který determinoval celé lidstvo až do ukřižování Ježíše Krista.“ Co tím myslím? Adam s Evou svojí zpackanou zkouškou určili hříšnou podstatu člověka. Všech lidí, kteří přišli po nich. I my jsme dětmi Adama a Evy, božími dětmi.

Když jsem zmínil Starý zákon, pak je třeba dodat, že ho ani nemusíte číst celý, abyste zjistili, že lidi si stovky let buďto hráli na Boha, nebo si hráli s jinými bohy. Ani jedno, ani druhé se Hospodinu pochopitelně nelíbilo, a neposlušný lid poznal jeho tvrdou ruku. Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsme vyznávali Hospodina, pak nás to přestalo bavit a obrátili jsme se k jiným bohům. A dostali jsme pěkně přes prsty. Tak jsme se zklidnili, pokorně se vrátili ke Stvořiteli, jenže jak nám zase bylo do skoku, začali jsme vymýšlet… dámy prominou, jiné blbosti.

I toto byla zkouška. Pán Bůh moc dobře věděl, že lidstvo to prostě nedá. A věděl taky, že jednoho dne musí přijít změna. Život na zemi se nemůže skládat z neustálého trestání nepoučitelného člověka. Dal tedy světu svého syna Ježíše Krista. Člověka a boha v jedné osobě, muže, který netrestá, ale odpouští a všechny lidi miluje bezpodmínečně. Obětoval svého syna na kříži, čímž udělil milost, vykoupení a spasení všem lidem, kteří Ježíše vyznají a činí pokání. Žádný trest. Milost a spasení. Odpuštění hříchů.

Adam je proto předobrazem, archetypem Ježíše Krista. Kdyby nebylo Adama, nemusel by na svět přijít Ježíš. Kvůli Adamově hříchu – a ani Evu bych z toho nevyviňoval – jsme sice zůstali smrtelnými hříšníky, díky Ježíšově oběti se nám ale dostalo milosti a spasení. Ježíš je tak novým Adamem. Vírou v něj dostáváme nový život v Kristu. Tam, kde Adam selhal, nás Ježíš zachraňuje naplněním Boží smlouvy spasení. V 1. knize Korintským 15:22 se píše naprosto jasně a srozumitelně:

Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.

1 Kor 15:22

Jsme na konci povídání o biblických jménech Adam a Eva. Pokud vás tento podcast zaujal, přihlaste se prosím k odběru na některé z podcastových platforem, ať už je to Spotify, Apple podcast nebo Google podcast. A nezapomeňte o něm také říct svým přátelům a známým. Věřícím, hledajícím, i těm, kteří si o sobě myslí, že jsou ateisté. Třeba i toto drobné zrnko poznání jim pomůže na jejich cestě. Jak se píše knize Židům 11:1

Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.

Žd 11:1

Děkuji, že jste vydrželi až do konce, a budu se těšit na slyšenou u dalších dílů.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!

Jít nahoru