Když schází čas… na podcast

Mám moc rád úvodní verše třetí kapitoly starozákonní knihy Kazatel, ostatně obšírně jsem se – celé 3. kapitole – věnoval v epizodě tohoto podcastu Všechno má svůj čas… o službě Bohu ve všední dny. Prvních osm veršů zní takto:

Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:
Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,
čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,
čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,
čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,
čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,
čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,
čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.

Kaz 3,1–8 (B21)

Stejně, jako člověk nemůže být na více místech najednou, nemůže ani dělat více věcí zároveň. Tedy… může. Ale obvykle to dopadá tak, že ani jedna z nich není udělaná dobře. Ostatně Kazatel je v tomto ohledu také skeptický. V následujícím verši totiž píše:

Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?

Kaz 3,9 (B21)

Po pravdě, ono je to s Kazatelovými slovy trochu složitější, proto je v tuto chvíli raději opustím, než abych se dopustil zbytečného vytrhávání biblických veršů z kontextu. Chcete-li se do třetí kapitoly Kazatele pohroužit podrobněji, doporučuji vám poslechnout si již zmíněný díl Všechno má svůj čas… o službě Bohu ve všední dny (nebo si také můžete přečíst jeho textovou verzi).

Všeliké oddalování toliko pro hovado dobré jest

Můj letitý problém je, že neumím psát krátce a stručně. Rozvláčný úvod, který jste (možná) právě přečetli, proto neslouží k ničemu jinému, než k oznámení – a teď to stručné bude – že zkrátka nemám čas. Čas promýšlet, psát, namlouvat, stříhat a vydávat nové epizody tohoto podcastu.

V době, kdy zveřejňuji tento text, je to více než měsíc, co jsem vydal poslední díl podcastu – a žil jsem v tom, že sice mám zpoždění, ale za pár dní to napravím a venku bude nová epizoda. Mám sice dva nebo tři díly ve fázi rozpracovanosti, zde však jejich vznik začíná i končí zároveň. Proto jsem si pro podtitul tohoto odstavce dovolil parafrázovat známý citát Jana Amose Komenského.

Sečteno a podtrženo, potřebuji zkrátka pauzu. Vyhrabat se z jiné práce, která se mně nakupila, aby zase mohl přijít správný čas pro tento podcast. Protože se ale znám a vím, že „dát si pauzu“ bez deadlinu čili minimálně plánovaného ukončení, se skoro rovná „už nikdy nezačít znovu“. Musím si proto takto – veřejně – sám sobě stanovit termín. Protože kdybych si to jenom řekl „beze svědků“, nemělo by to správnou váhu :-)

Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne

Takže kdy? Myslím, že můžu slíbit termín ve druhé polovině listopadu. Nové díly obvykle vydávám ve středu, tudíž si do svých kalendářů zapište datum 19. 11. 2025. Nebudu na to přísahat, Ježíš to ve svém kázání na hoře moc nedoporučuje. Ale budu se snažit tento termín dodržet.

Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: ‚Nebudeš křivě přísahat‘a ‚Své sliby Hospodinu splň.‘ Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále.
Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým. Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od Zlého.

Mt 5,33–37 (B21)