Slovo nakrátko: O sportu a tělu jako svatyni Ducha

Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: O sportu a tělu jako svatyni Ducha

Petr Lindner | 31. 5. 2023

Cvičení, tedy myslím tím cvičení tělesné, mě nikdy zrovna moc nebavilo. Ale své tělo, rozlámané prací u počítače, protahuju jezděním na koloběžce. Na sportovní koloběžce, na níž se člověk musí pěkně odrážet, střídavě levou a pravou nohou – nikoliv na elektrickém stupátku, spojeném dvěma koly, na němž člověk jen stojí a modlí se, aby mu vydržela baterka. Taky trochu běhám. Takových pět až deset kilometrů běhu v lese, to je jednoduše krása. A tak si občas říkám, jak to asi má Pán Bůh se sportem? Ne tedy on osobně, ale jak se k našemu lidskému sportování Stvořitel staví.

Od mikrofonu krátké, tentokrát neobvykle trochu sportovní epizody podcastu Biblická jména a úsloví vás zdraví Petr Lindner.

Bible je plná jídla i pití, vůbec se nevyhýbá alkoholu, ale zmínky o sportu abyste hledali lupou. Něco málo se zde i tak najde. Apoštol Pavel ve svém Prvním listu Timoteovi říká – 4. kapitola, 4. až 10. verš:

Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s děkováním: posvěcuje se to skrze slovo Boží a přímluvu.
Když budeš toto předkládat bratřím, budeš dobrým služebníkem Krista Ježíše, živeným slovy víry a dobrého učení, které sis osvojil. Světské a babské báje odmítej. Cvič se pro zbožnost.
Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení nynějšího i budoucího života. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu.
Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Zachráncem všech lidí, zvláště věřících.

1Tm 4:4–10 (CSP)

Pavel říká: tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí. Tím sice sportování úplně nezavrhuje, ale zdůraznění mnohem většího významu duchovního namáhání a zápasení, je v těchto slovech nepřehlédnutelné. Nechme tento tento text zatím odeznít a pojďme o kousek dál. Přesněji v kánonu Bible vlastně blíž – k Prvnímu listu Korintským, tedy opět ke slovům apoštola Pavla. Zde na konci 9. kapitoly Pavel píše:

Nevíte, že ti, kteří běží v závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali. Každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý; oni proto, aby dostali pomíjivý věnec, my však nepomíjivý. Já tedy běžím ne jako bez cíle; zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu, ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad – jiným hlásaje – sám nestal tím, kdo se neosvědčil.

1Kor 9:24–27 (CSP)

Je to zajímavé přirovnání. Nechci říkat výhru, ale cenu, kterou jsme dostali od Ježíše Krista všichni, co v něj věříme – čili odpuštění a věčný život – Pavel nazývá nepomíjivým věncem, který staví do kontrastu s efemérní výhrou jednoho jediného vítěze, nějakého sportovce na závodní dráze. Naznačuje, že jeho nebo náš cíl je opravdovější či důležitější, významnější než cílová páska nějakého sportovního závodu. Navíc on, nebo opět spíše i my všichni, musíme své tělo utužovat s vidinou osvědčení se před Bohem. Ani zde samozřejmě nejde o svaly či sportovní výkony. Pěkně to vysvětluje staročeský překlad posledního verše v Bibli kralické:

Ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.

1Kor 9:27 (BKR)

Stále jde o duchovní namáhání a zápasení, o službu Pánu. Jak se tedy zdá, pro sportování nemá Bible zrovna pochopení. Jenže… je snad údělem křesťana zasvětit svůj život Ježíši Kristu a o své fyzično se jinak nestarat? To jistě ne. Tedy… o zasvěcení života Ježíši Kristu nemůže být pochyb, ale že bychom se neměli občas protáhnout, to nám Pán Bůh určitě nezakazuje, naopak spíše doporučuje. Ale to trochu předbíhám… 

Pojďme to vzít trochu prakticky. Starověk a 21. století, to jsou velmi rozdílné doby. Zatímco spousta z nás trpí v sedavém zaměstnání – což mnohým nejspíš nestačí, protože to pak ještě „vylepšují“ dalším vysedáváním u televize –, ve starověku se lidé hýbali přirozeně. I zde se samozřejmě našli lidé méně fyzicky zapřažení, typicky kněží, ale většina obyvatelstva se živila manuální prací. A nepochybně dost tvrdou prací. Lidé té doby také válčili a střežili si svá dobytá území, což sice není nijak chvályhodná činnost, ale ani u toho neseděli s prominutím na zadku, nýbrž oháněli se kolem sebe meči a jinými vraždícími nástroji. Že by se pak někdo, ať už to byl rolník, řemeslník nebo voják, chtěl jít k večeru ještě proběhnout do lesa, o tom vážně pochybuju. Lidé Bible zkrátka měli své tělo protažené, aniž by museli sportovat. Člověk 21. století – chce-li své tělo udržovat v nějaké rozumné kondici – si pohyb musí dopřávat jaksi navíc.

Je tím tedy otázka, kterou jsem si položil na začátku tohoto dílu – jak to asi má Pán Bůh se sportem – zodpovězená? Neřekl bych. Zatím se, alespoň podle slov apoštola Pavla, zdá být sportování podle Bible činností spíše zbytečnou nebo marnivou. Bude to ale zároveň sám Pavel, který nás ubezpečí v tom, že tento názor je lichý, nebo spíše špatně pochopený. Na konci 6. kapitoly První knihy Korintským se nachází pasáž, nazvaná v Českém studijním překladu Tělo náleží Pánu. Pojďme si ji přečíst:

Všechno mohu, ale ne všechno je užitečné; všechno mohu, ale ničím se nedám ovládnout. Pokrmy jsou pro břicho a břicho pro pokrmy. Bůh však zničí jedno i druhé. Tělo však nenáleží smilstvu, nýbrž Pánu, a Pán tělu. A Bůh i Pána vzkřísil a vzkřísí i vás svou mocí.
Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane!
Nebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť Písmo praví: „Stanou se ti dva jedním tělem.“ Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, se netýká těla. Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.
Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha.

1Kor 6:12–20 (CSP)

Tento text je sice namířený proti smilstvu či proti obcování s nevěstkami, nicméně jeho hlavní myšlenka, která spočívá v posledních dvou verších, se týká obecně lidského těla, jakožto Božího daru:

Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha.

Jak mám svým tělem oslavovat Boha? No přece tak, že se o něj budu starat. Nemyslím tím chodit pravidelně k holiči, na manikúru a pedikúru, do salónu krásy na nějaký ten lifting či botox. Samozřejmě, starat se v přiměřené čili nepřehnané míře o svůj vzhled, je jistě Bohu libé taky. Ale tento díl je o pohybu. Myslím, že pohyb, ať už je to chůze, běh, jízda na kole nebo na koloběžce, plavání, cvičení, ale třeba klidně také tanec; pohyb pro protažení ztuhlých svalů a kloubů, pro udržení kondice a tělesné svěžesti, přesně odpovídá oné oslavě Boha svým tělem, jak o tom mluví apoštol Pavel.

Na závěr bych proto pro vás měl malý tip. Až budete příště poslouchat některý z dílů podcastu Biblická jména a úsloví, neusazujte se pohodlně v křesle s dobrou kávou, jak jsem vám to dříve doporučoval, ale nasaďte si sluchátka a pusťte si mou biblickou samomluvu třeba k běhání nebo aspoň na procházce přírodou. Minimálně jeden pozitivní efekt to bude mít – velmi pravděpodobně u toho neusnete :-) 

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!