Textová verze.
(Podcast můžete poslouchat zde)
Petr Lindner | 30. 9. 2026
Už hodně dlouho jsem neudělal díl s tématem biblického jména, je tedy nejvyšší čas to napravit. Hlavní postavou této epizody je Lydie. Žena, která nepatří mezi nejznámější biblické hrdinky, možná už jen proto, že jí samotná Bible věnuje pouze nepatrný prostor. Přesto však věřím, že by vás povídání o biblické Lydii mohlo zaujmout. Navíc jak je mým zvykem, se budu věnovat také současnému křestnímu jménu Lydie… a tím bych vlastně mohl rovnou začít.
Příjemný a ničím nerušený poslech vám přeje autor a interpret podcastu Biblická jména a úsloví v jedné osobě, Petr Lindner.
V některém z dřívějších dílů tohoto podcastu o biblických jménech jsem řekl, že už nebudu využívat data z webu Naše jména.cz, protože jejich statistika končí před deseti lety – v roce 2016. Což ale není negativum tohoto webu, nýbrž důsledek GDPR opatření, která byla přijata státem. Jenže podobně jako v Bibli není ani dnes jméno Lydie nijak zvlášť rozšířené. Takže jediná relevantní data – každoroční přehledy jmen nově narozených dětí u nás – pocházející z Českého statistického úřadu, ji v posledních letech takříkajíc vůbec nezachycují. Minimálně v první stovce, kterou ČSÚ zveřejňuje, se Lydie zkrátka nevyskytuje. Tudíž musím změnit své rozhodnutí a podívat se na Lydii alespoň z pohledu před deseti lety.
Aby to ale nebylo jednoduché, je třeba uvést, že toto křestní jméno se u nás vyskytuje v několika podobách. Mno…, v několika… hned v deseti variantách. Lydie, Lýdie, Lydia a Lýdia – to vše s tvrdým y po L a měkkým i po d. Následují další čtyři variace s oběma i měkkými: Lidie, Lídie, Lidia a Lídia. No a nakonec ještě dvě verze s prvním měkkým a druhým tvrdým y: Lidye a Lidya.
Trochu nám to zjednoduší fakt, že bezkonkurenčně největší zastoupení měla před deseti lety varianta Lydie s tvrdým krátkým y po L a měkkým i po písmeni d. Toto jméno nosily 2 152 ženy, což představuje 310. místo mezi křestními jmény v Česku. Věkový průměr Lydií činil 63 let, tudíž vrchol, kdy rodiče nejvíce dávali svým holčičkám toto jméno, se nachází v rozmezí let 1950 až 1960. Křivka pak postupně klesala, na konci statistiky, v roce 2016 se narodila jedna jediná Lydie. Mezi tím však byly tři roky – 2005, 2007 a 2011 – kdy toto jméno u nově narozených dětí chybí úplně.
Druhé místo v seznamu deseti variací Lydie patří Lýdii s přidanou čárkou nad prvním ypsilon, nicméně těch se narodilo už jen 469. Ovšem pozor, věkový průměr v roce 2016 činil 37 let, což je jednak nejmenší průměr ze všech variací tohoto jména a jednak to říká, že k jeho oblibě došlo později – v 80. a 90. letech minulého století a také na přelomu milénia. Dál už nebudu zabíhat do detailů jednotlivých variant jména Lydie, udělám jen celkový sumář. V roce 2016 u nás žilo necelé čtyři tisíce, přesně 3 666 Lydií všech verzí tohoto jména, věkový průměr celku činil 62,5 roku.
I přesto, že v Česku nepatří jméno Lydie mezi nejoblíbenější, je třeba dodat, že jde o takříkajíc mezinárodní křestní jméno. Vyskytuje se ve slovenštině, polštině, rumunštině, ruštině nebo třeba estonštině. Samozřejmě pak v angličtině, němčině, francouzštině nebo španělštině. Mimochodem, čeština a také francouzština sice používají toto jméno s koncovkou e – Lydie, ovšem ve většině, možná všech ostatních jazycích je běžná varianta Lydia, ať už s ypsilon nebo měkkým i po L.
Toto tak trochu tvrdě znějící křestní jméno obvykle zdrobňujeme na Lída, Lidka nebo Lidunka či Liduška, což se pak plete s ryze českým nebo řekněme slovanským jménem Ludmila. Původ jména Lydie je však řecký – znamená žena z Lydie, chcete-li Lyďanka. Starověká Lydie se nacházela v západní části Malé Asie, což je území dnešního Turecka. Encyklopedie Britanicca o Lydii jakožto zemi nebo státu uvádí zajímavé informace:
Lydiáni byli obchodní národ, který podle Herodota měl zvyky podobné Řekům a byl prvním národem, který založil stálé maloobchodní prodejny. Jejich vynález kovových mincí, který Řekové rychle přijali, sehrál důležitou roli jako katalyzátor obchodní revoluce, která v 6. století př. n. l. transformovala řeckou civilizaci.
Zdroj: Britannica.com
Pro nás je důležité, že od 133 př. n. l. se stala Lydie římskou provincií, v jejíchž kulisách, byť tedy v makedonských Filipách, se také příběh biblické Lydie o dalších více než 150 let později odehrává.
Ale ještě než se k němu dostanu, je dobré vědět, kdy můžete Lydii popřát k svátku: do svého kalendáře si ji poznačte k datu 14. prosince.
Zůstanu-li ještě chvilku u podoby jména Lydie, pak v běžných českých překladech Bible najdete pouze tři varianty. Nejvíce je frekventovaná podoba Lydie s krátkým ypsilon, pouze katolický liturgický překlad a Jeruzalémská bible mluví o Lýdii s dlouhým ý. Dva překlady – Bible kralická a překlad nového zákona Františka Žilky pak používají variantu Lydia.
Ať už tuto ženu jmenujeme jako Lydii, Lýdii nebo Lydiu, pouhé tři biblické verše o ní najdete v 16. kapitole knihy Skutků apoštolů. Na konci předchozí, 15. kapitoly, se dozvídáme, že se apoštol Pavel vydal spolu se Silasem na svou druhou misijní cestu přes Malou Asii do Makedonie a Řecka. V Troadě, přístavním městě na severozápadním pobřeží Malé Asie, měl Pavel v noci vidění, v němž ho nějaký Makedonec prosil, aby přeplul k nim a pomohl jim.
Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium, (Sk 16,10 /ČEP/) říká v 10. verši vypravěč, Lukáš, autor Evangelia podle Lukáše, kterému je připisováno taktéž autorství knihy Skutků. Je proto docela možné, že minimálně tuto část cest prožil spolu s Pavlem a Silasem a byl tedy očitým svědkem oněch událostí. Co se dělo po Pavlově nočním vidění, čteme od 11. do 15. verše 16. kapitoly Skutků apoštolů:
Vypluli jsme tedy z Troady a plavili se přímo na ostrov Samothráké a druhého dne do makedonské Neapole. Odtud jsme šli do Filip, které jsou nejvýznamnějším městem té části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní.
Sk 16,11–15 (ČEP)
V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.
Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty;“ a my jsme její naléhavé pozvání přijali.
Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha… Jedna věta a hned několik informací. Purpurem nebo též kralickou staročeštinou šarlatem či v jiných překladech nachem se myslí látky barvené vzácným přírodním barvivem temně červenofialové barvy. Barvivo se původně vyrábělo z hlenových žláz mořských plžů, konkrétně ostranek, přičemž na výrobu jednoho gramu čistého barviva bylo zapotřebí nasbírat a zpracovat přibližně 10–12 tisíc měkkýšů. Žlázy plžů se solily a několik dní vařily ve velkých kádích. Kromě velké pracnosti byl doprovodným jevem výroby purpurového barviva nesnesitelný zápach, proto barvířské dílny stávaly až za městy. Protože ale město Thyatir nebo Thyatra leželo ve vnitrozemí, našli – podle akademické sociální sítě Researchgate.net – místní barvíři náhradu za mořské plže v podobě levnějšího, ale velmi kvalitního lokálního rostlinného zdroje, kořene mořeny barvířské (Rubia tinctorum).
Ať tak či tak, purpur byl ve své době symbolem nejvyššího luxusu, moci a královského majestátu. Purpurové látky měly cenu trojnásobku zlata, tudíž je zřejmé, že Lydie patřila do tehdejší podnikatelské elity.
A Lydie, pohanka, věřila v jediného Boha, píše se v témže verši v Českém ekumenickém překladu. V jiných překladech najdete pojem bohabojná, což je v podstatě totéž. Zajímavé ale je, že ve dvou starých českých překladech od Rudolfa Cola a Jana Ladislava Sýkory Lydii označují jako proselytku. Ne, to není nadávka :-) Pojem proselyta pochází z řeckého prosélytos – doslova příchozí, přišlý. Podle Septuaginty, tedy nejstaršího překladu židovského Starého zákona do řečtiny, byli proselyté původně hosté, lidé trvale usazení v cizí zemi, tedy cizinci – židovského i nežidovského původu. Později se stal pojem proselyta termínem označujícím bývalé pohany, kteří začali uctívat Hospodina a konvertovali, „přešli“ k židovské víře. Ze známých biblických postav to byla například moabská Rút. Židé ovšem postupně začali nové věřící získávat cíleně a není vyloučené, že se to někdy nedělo i formou nátlaku. Proto je obecně proselytismus vnímaný spíše negativně.
Vzhledem k tomu, že v případě Lydie Bible o něčem ani vzdáleně podobném nic neříká – a ani v řeckém originálu není použitý pojem proselyta –, domnívám se, že tento překlad není úplně šťastný. Navíc po slovech …která věřila v jediného Boha, následuje věta: Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. To, alespoň z mého pohledu, jasně říká o Lydii jedno – křesťanství přijala naprosto dobrovolně. A jedním dechem musím dodat, že jsou to slova, která se mě osobně velmi dotýkají. Jestliže jste poslouchali minulý díl tohoto podcastu, asi víte proč. Kromě jiného jsem zde řekl:
Ke křesťanství mě jednoduše přivedlo srdce. Srdce, v němž Pán Bůh – a o tom vůbec nepochybuji – nenápadně, nebo spíš mně nepoznaně pracoval už před tím.
Skromný příběh Lydie, tak trochu ukrytý v 16. kapitole knihy Skutků, zastíněný následujícím děním o zatčení a zázračném osvobození Pavla a Silase z vězení, je pro mě dalším z důkazů o tom, že Bůh pracuje s každým člověkem bez ohledu na to, odkud pochází, co má za sebou, jaké místo má v očích ostatních lidí i jak daleko se zdá být od víry.
Kratičký příběh setkání apoštola Pavla a Silase s Lydií však prozrazuje ještě další skutečnosti. Zopakujme si, co se píše v 15. verši:
Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty;“ a my jsme její naléhavé pozvání přijali.
Sk 16,15 (ČEP)
V Novém zákoně jde – po křtu setníka Kornelia, jeho příbuzných a přátel v Cesareji apoštolem Petrem (viz Sk 10) – o teprve druhý případ, kdy někdo přijme křest s celým svým domem, služebnictvem i dětmi. Pokud tam tedy nějaké byly, protože Lydie podle biblistů patrně patřila mezi svobodné či ovdovělé ženy. Ale také nejspíš byla pokornou ženou. „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty,“ říká svým křtitelům. Možná je jí jasné, že víra se nedá dokázat, možná si uvědomuje, že její vysoký sociální status nemusí budit důvěru v takříkajíc „nezištnost“ svého jednání, ale možná – a já tomu věřím – je to skutečně opravdová pokora.
Přijetí jejího pozvání každopádně rovná se založení další nové křesťanské buňky. Zapomeňte nyní na všechny kostely a chrámy. V prvopočátcích křesťanství se nové sbory tvořily právě tímto způsobem – v domech věřících nebo příznivců, kde se vyučovalo, lámal chléb, přijímali se zde chudí, vybíraly peníze na potřebné, naplňovalo se tam bratrství a sesterství. Příběh Lydie také říká, že už od počátku křesťanství ženy v modlitebnách očividně nestály stranou, jak tomu bylo typicky v židovských synagogách.
A ještě malý dovětek: O biblické Lydii se můžete dočíst, že byla prvním evropským křesťanem, potažmo pak pokřtěnou evropskou ženou. Zní to krásně, ale je to trochu laciný bonmot. O Evropě jednak v té době nemohla být ani řeč – geopolitické uspořádání světa bylo z dnešního pohledu až nepředstavitelně odlišné. Oněch pár veršů v knize Skutků, kde je hlavní hrdinkou, však říká něco o povaze křesťanství a jeho prvních apoštolů. Lydie sice podle všeho byla ve společenském žebříčku hodně vysoko, to se však netýkalo víry, nebo spíše náboženství, jak bylo v té době vnímáno. Vyprávění ale nezachycuje žádné Pavlovo zaváhání – tuto ženu a všechny z jejího domu bez okolků pokřtil. To je mimochodem hodně velký posun k větší otevřenosti a svobodě oproti zmíněnému prvnímu „hromadnému křtu“ setníka Kornelia a ostatních, protože v tomto případě musel být apoštol Petr ke křtu s nadsázkou řečeno trochu dotlačený Pánem Bohem ve svém vidění. Ale o tom zase někdy příště.
Tak schválně: kolik znáte Lydií? Já osobně pouze jednu a po pravdě vlastně ani nevím, jak přesně své jméno píše :-) Nicméně ve světle toho, co v této epizodě podcastu Biblická jména a úsloví bylo řečeno, mě napadá, jestli by nestálo za to křestní jméno Lydie tak trochu rehabilitovat. Ale protože, coby otec čtyř dětí vím, jak to chodí – čili jak se vybírají jména pro očekávané potomky, raději si nebudu dělat žádné iluze.
Biblická Lydie nestojí po boku biblických celebrit, které se s trochou nadsázky poznají tak, že se o nich píše v dětských Biblích :-) Zároveň se ale nekrčí nepoznaná někde v koutku. Čtete-li Bibli se zaujetím, její kratičký příběh vás, aspoň myslím, nemůže nechat lhostejnými.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.