Rubriky
Biblická úsloví (textové verze)

121 | MUDr. Ježíš Kristus aneb Lékaře nepotřebují zdraví

Textová verze epizody podcastu 121 | MUDr. Ježíš Kristus aneb Lékaře nepotřebují zdraví

Petr Lindner | 27. 5. 2025

Představte si, že se účastníte nějaké televizní vědomostní soutěže a padne otázka: Doplňte biblickou citaci – Lékaře nepotřebují zdraví, ale… a) malomocní, b) nemocní, c) ponocní. Nevěřím, že by někdo odpověděl jinak než za b, ale dost možná by se někteří lidí pozastavili nad označením biblická citace. Opravdu tahle slova pocházejí z Bible? Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Neřekl je spíš třeba nějaký antický lékař či snad filozof? Nikoliv. Tato slova v Bibli najdete hned ve třech evangeliích a nevyslovil je nikdo jiný než Ježíš Kristus. A já bych se u nich rád na chvíli zastavil.

Uvařte si dobrou kávu, udělejte si pohodlí a přijměte prosím moje pozvání k poslechu. Od mikrofonu podcastu Biblická jména a úsloví vás zdraví Petr Lindner.


Větu, Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní, vyslovil Ježíš na začátku své pozemské služby. V nejstarším evangeliu podle Marka se nachází hned ve druhé kapitole, v Lukášovi pak v páté, a v evangeliu podle Matoušova sepsání až v kapitole deváté. Proč si Matouš dával tak na čas?Důvodem je předchozí podrobné líčení Ježíšova kázání na hoře, které v Lukáši a Markovi nenajdete. Přesněji tedy v Markovi vůbec a v Lukáši v jaksi menším vydání.

Okolnostem samotného Ježíšova výroku pak shodně ve všech třech synoptických evangeliích předchází uzdravení malomocného, poté uzdravení ochrnutého, kterého na nosítkách spustili do domu rozebranou střechou, aby následovala část, známá jako Povolání celníka, na jejímž konci zaznívá ona věta: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jí však Ježíšova řeč nekončí. A ani závěr není stejný ve všech třech evangeliích. Protože, abych tak řekl, nejvýřečnější je Matouš, budu pracovat s jeho verzí tohoto příběhu. Z Českého ekumenického překladu Bible přečtu 9. až 13. verš 9. kapitoly Evangelia podle Matouše:

Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.
Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.
Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ 
On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

Mt 9,9–13 (ČEP)

Nejprve malá vsuvka: Matouš, který se z celníka rekvalifikoval na Ježíšova apoštola, je podle všeho také autor stejnojmenného evangelia. Mluvím o tom v dílu tohoto podcastu s názvem Matouš. Z nenáviděného (celníka) milovaným (evangelistou). Pokud jste ho ještě neposlouchali, doporučuji jej vaší pozornosti. A když už máme reklamní pauzu, pak rovnou zmíním ještě díl pojmenovaný Rozebrat svou střechu. A být v tomto světě tím, kým je Bůh. Ten pojednává o zmiňovaném příběhu uzdravení ochrnutého, jehož na nosítkách spustili přímo před Ježíše dírou ve střeše. 

Ale zpátky k Matoušovi. Měli byste totiž ještě vědět, že ve stejné verzi tohoto příběhu, popsané v Lukášově a Markově evangeliu, se celník nejmenuje Matouš, nýbrž Levi. Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI k tomu uvádí: 

Pravděpodobně to nebylo druhé M. jméno (obě by byla semitská, což nebylo obvyklé), ale později už neznámý Levi byl nahrazen M., který byl důležitou osobou pro křesťany v oblasti vzniku Mt. evangelia.

Zdroj: Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI

Tímto jsme tedy z mého pohledu dostatečně v obraze, můžeme proto přistoupit k samotnému výkladu biblických veršů.

El Greco: Apoštol Matouš (asi 1608–1614) | Zdroj: Wikimedia Commons
El Greco: Apoštol Matouš (asi 1608–1614) | Zdroj: Wikimedia Commons

V kontextu věty Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní,a navrch pak Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky,se ani nemůžeme divit, že Ježíš si úplně klidně sedne k jednomu stolu s… zkrátka s hříšníky. Jako obvykle se najdou tací, kteří to nechápou, přesněji možná spíš nechtějí pochopit. Navíc, znovu opakuji, jsme na začátku Ježíšovy pozemské služby. Jeho myšlenky jsou příliš nové, nezřídka příliš radikální a, nebojím se říct, příliš revoluční. Úplně vidím, jak se někteří lidé pohoršují:

„Hej, kámo, když seš jakoby ten svatej, tak jaktože si tady hoduješ s kolaboranty? Není ti to trapný nechat se pozvat ke stolu téhle chátry? Jak ti potom máme věřit všechny ty tvoje vznešený řeči, když se tady bratříčkuješ s každým póvlem?!“

Farizejové, zmínění v evangeliu, se pravděpodobně vyjádřili poněkud distingovaněji, nicméně vyznění bylo jistě podobné. Co na to Ježíš? Bez mrknutí oka jen utrousí: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Tím možná své kritiky ještě více popudí, protože… Jakého lékaře? Bavíme se tady o hodování s hříšníky! Jenže Ježíš vzápětí dodává: Jděte a učte se, co to je: „Milosrdenství chci, a ne oběť.“ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.

Když jsem před chvílí říkal, že budu číst z Matouše, protože je „nejvýřečnější“, měl jsem na mysli právě větu Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Ta totiž v Markovi a Lukášovi chybí. Ježíš jí cituje první část 6. verše 6. kapitoly knihy Ozeáš, kde se píše:

Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.

Oz 6,6 (ČEP)

Zápaly se myslí zápalné zvířecí oběti Bohu, které byly ve starozákonní době běžnou součástí židovského náboženství. Ale pozor, ústy proroků mluví Bůh. Tudíž slova z knihy Ozeáš jsou slova samotného Hospodina. Milosrdenství chci, a ne oběť, opakuje Otcova slova Ježíš a dodává: Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.

Možná se pletu, ale z mého pohledu tyto dvě věty až překvapivě jednoduše vystihují celou podstatu křesťanství. Před očima mi vyvstávají různé biblické příběhy: O marnotratném synu a o cizoložnici, které hrozilo ukamenování. A také o proměně pronásledovatele křesťanů Saula v apoštola Pavla. No a o Matoušovi alias Levim už zde řeč byla. Všechny tyto příběhy spojuje milosrdenství, odpuštění a láska. Boží milosrdenství, Boží odpuštění a Boží láska. A všechno se děje v nepodmíněném způsobu. Darované od samotného Boha. Z lásky k člověku. 

Ježíš si nesedá k hříšníkům proto, aby provokoval konzervativní či fundamentalistické kruhy tehdejšího Izraele. Činí to, protože věří v dobro, které v člověku je. V každém, i hříšném člověku je dobro. Nehledě k tomu, že každý člověk je už z podstaty hříšný, jak nám to ukazuje ten starý příběh Adama a Evy. 

Jdi a už nehřeš, říká Ježíš zmíněné cizoložnici, které hrozila krutá smrt ukamenováním. Nic víc, nic míň. Neříká: „Musíš odpracovat 300 hodin veřejně prospěšných prací,“ ani ji nenutí zaplatit pěkně tučnou pokutu do státní kasy. „Bylo ti odpuštěno. Jdi a už to nedělej.“ MUDr. Ježíš Kristus je milosrdný lékař, kurýrující hříšníky svým odpuštěním.

Rembrandt: Návrat ztraceného syna (asi 1668) | Zdroj: Wikimedia Commons
Rembrandt: Návrat ztraceného syna (asi 1668) | Zdroj: Wikimedia Commons

Možná si říkáte, jaké nemoci vlastně ten doktor Ježíš léčí? V Bibli se píše o mnoha zázračných uzdraveních. Vyléčil ženu s krvotokem, malomocné lidi, slepému muži daroval zrak, ochrnutému schopnost chodit, a z lidí vyhnal spousty démonů. No ale jak v dnešní době? Jak Ježíš léčí, když je někde v nebi u svého Otce? To léčivé, které nám zde nechal, je Boží Slovo. Ve své řeči na rozloučenou ve 14. kapitole Evangelia podle Jana Ježíš říká – verše 21 až 24:

Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ 
Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.

J 14,21–24 (ČEP)

Krásné! No ale ať neutíkám od tématu. Co že to tedy Ježíšovo Slovo léčí? Před chvilkou jsem mluvil o biblických příbězích, které spojuje milosrdenství, odpuštění a láska. Ježíšovo Slovo léčí jejich nedostatek. Kurýruje absenci milosrdenství, kritické hodnoty odpuštění, deficit lásky. A navrch nám všem, kteří ho milujeme, Ježíš přidává něco jako nikdy nekončící lázeňský pobyt v Božím království po tomto životě na zemi.

Juan de Flandes: Vzkříšení Lazara (mezi lety 1514 až 1519) | Zdroj: Wikimedia Commons
Juan de Flandes: Vzkříšení Lazara (mezi lety 1514 až 1519) | Zdroj: Wikimedia Commons

Snad mi nebudete mít za zlé, když řeknu, že takového doktora potřebujeme úplně všichni. Někdo více, jiný méně, ale moc nevěřím tomu, že by existoval člověk, jenž by se bez jeho starostlivosti úplně obešel. V předchozí části jsem řekl, že MUDr. Ježíš Kristus nás léčí svým slovem. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek, říká Ježíš v Janově evangeliu. Nevím, jak to vnímáte vy, ale být příbytkem Božím s vlastním lékařem Ježíšem, to je pro mě něco… prostě neskutečného.

Ale i když je to neskutečné, moc rád tomu věřím. A přiznám se, když tak nad tím přemýšlím, taky mě to jaksi… nevím, jak to přesně vyjádřit… zavazuje(?)

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *