Žijeme v době, jíž, aspoň myslím, nikdo pořádně nerozumí. Jsme zmatení, ale také smutní nebo naštvaní z toho, co se děje kolem nás. Už to není tak, že starší lidé říkají „Jó, když my jsme byli mladí, to byl ještě svět v pořádku!“ Bezradní jsou stejně tak i mladí, naději hledají rodiny s dětmi, prostě všichni. Už jsem dost starý na to, abych věděl, že vždycky, v každé době, se děly věci, nad kterými zůstával rozum stát. Byl bych moc rád, kdyby to byl jenom můj klamný dojem, ale nemůžu se ubránit pocitu, že současný svět – jakkoliv se spoustu věcí snažím pochopit – je divný venkoncem, tedy zcela, úplně, naprosto. Kdybych začal uvádět příklady, tak se asi nedobereme konce…
Teď si říkám, že jsem vánočně-novoroční přání nezačal zrovna šťastně. Minimálně tedy ne vesele. Nechci však strkat hlavu do písku a pokrytecky rozhlašovat, že je všechno tak, jak má být. Není. A asi nikdy nebude. Tak už ale dost té pochmurné nálady! Omlouvám se, nehážu flintu do žita, jdu dál. Mám totiž jednu skálopevnou jistotu, která nijak nepodléhá našemu, byť sebevíc divnému, světu – Ježíše Krista. Apoštol Pavel v Listu Římanům mimo jiné píše:
Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Ř 8,38–39 (ČEP)
Nic! Vůbec nic nás nedokáže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Používám-li ve svém podcastu pojem „naděje v Ježíši Kristu,“ pak přesně toto tím myslím.
Nedělejte si starost o zítřek
Strach z neznáma, strach z toho, co bude, a co s námi bude, je asi lidská přirozenost. A tak se osobně snažím (i když mi to ne vždy jde) takříkajíc kontemplovat přítomnost. Ačkoliv mám velmi ambivalentní vztah k nejrůznějším umělým inteligencím, nedalo mi to, a pojem kontemplovat přítomnost – který jsem právě vymyslel – jsem „předhodil“ googlovské AI. Kupodivu předložila velmi dobrou odpověď:
Bděle a bez hodnocení se soustředit na to, co se děje právě teď, „tady a teď“, a to skrze prožívání smyslů, emocí a myšlenek, aniž by se člověk nechal unášet starostmi o budoucnost nebo lítostí nad minulostí, což vede ke klidu, nadhledu a hlubšímu porozumění sobě a světu.
Zdroj: AI Google Gemini
Nicméně jsme na půdě základního tábora podcastu Biblická jména a úsloví, tak proč se ptát stroje, když můžeme hledat v Bibli. V podstatě to stejné nám totiž říká Pán Ježíš ve svém kázání na hoře:
Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
Mt 6,31–33 (ČEP)
Veselé Vánoce a do nového roku…
Milí posluchači podcastu Biblická jména a úsloví a/nebo čtenáři jeho textové verze, přeji vám klidné Vánoce, prožité se svými nejbližšími a nejmilovanějšími, a do nového roku pak nikdy nekončící naději v Kristu a úspěšné hledání Božího království.
Petr Lindner, Vánoce 2025