Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Nedělejte si starost kvůli zítřku
Petr Lindner | 21. 9. 2022
Bible je – nejen pro tento podcast – nevyčerpatelným zdrojem inspirace, poučení a duchovní pravdy, přesto se však může stát a také stává, že se k některým tématům nebo biblickým veršům vracím ve více dílech. Neříkal bych to, kdyby tomu tak nebylo zrovna nyní. Onen – pro tento díl stěžejní – verš jsem zmiňoval už v epizodě s názvem Nemůžeš sloužit dvěma pánům… o mamonu a Boží vůli. O jaký verš jde, k tomu se dostaneme, než bys řekl švec. U dalšího dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás vítá a příjemný poslech přeje Petr Lindner.
Onen stěžejní verš je součástí Ježíšova kázání na hoře, konkrétně se jedná o poslední verš 6. kapitoly Evangelia podle Matouše:
Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
Mt 6:34 (CSP)
Ve zmiňovaném starším dílu jsem tento verš dával do vztahu, nebo zde spíše byl východiskem či vymezením se vůči modle hromadění majetku čili mamonu. V této epizodě se chci zabývat trochu něčím jiným, byť jistá podobnost zde je. Klíčové slovo zní: čas. A čas je, jak známo, velmi cennou veličinou.
Proč chci mluvit zrovna o času? Netvrdím, že pro každého, ale pro mnohé z nás, je právě čas doslova strašákem. Současný svět je hodně hektický. Stále někam spěcháme, přejíždíme z místa na místo, stojíme zasekaní v kolonách, honíme se za termíny, permanentně nestíháme. Nemáme čas na rodinu, na přátele, nemáme čas na sebe.
Jenomže to není všechno. Horší je, že zároveň s naháněním času, se neustále upínáme k budoucnosti. Večer usínáme – anebo nezřídka také nemůžeme usnout – s myšlenkami na to, co musíme udělat zítra, pozítří, později. Uvažujeme také v širším horizontu – plánujeme světlé zítřky, říkáme si, co všechno jednou uděláme; my, kteří jsme už něco zažili, si pastelovými barvami „malujeme“, co všechno budeme dělat v důchodu…
Člověk má ale bohužel z budoucnosti nezřídka také obavy nebo dokonce strach. Spoustu příkladů starostí či strachu z věcí budoucích si jistě dokážete představit sami, nebo vás samotné dokonce něco takového trápí. Jakkoliv je neustálý nedostatek času velkým problémem, strach z budoucna může být pro člověka až paralyzující.
Bývalý trapistický mnich a římskokatolický kněz Karel Satoria říká v rozhovoru se slovenským novinářem a spisovatelem Štefanem Hríbem v pořadu Pod lampou v tomto kontextu velmi zajímavou myšlenku. Poslouchejte:
„Naše vědomí nás trochu podvádí tím, že je synchronické. Současně minulost, přítomnost, budoucnost; mluvíme o zítřku, co minule, co chci teďka… Ale musíme si uvědomit, že žádná budoucnost není. Já mám pouze přítomnost. Svoji – teď – přítomnost. Budoucnost absolutně nemám pod palcem. Jen čekám. Já nejsem zdrojem své budoucnosti.“
Zdroj: YouTube
Mimochodem, vřele vám doporučuji poslechnout si celý rozhovor, a vlastně i druhé interview – Karel Satoria byl v tomto pořadu hostem dvakrát. Oba rozhovory najdete na YouTube – odkazy uvádím v textové verzi tohoto dílu podcastu na webu Biblismy.cz.
Vraťme se však ke slovům Karla Satorii. Žádná budoucnost není? Jak si to mám vyložit? Autor to vyjádřil mírně eufemisticky, ale na konci svá slova upřesňuje: Budoucnost absolutně nemám pod palcem. Já nejsem zdrojem své budoucnosti. O kousek dál pak ve zmíněném rozhovoru Satoria říká:
„Zdroj mé existence není studenej zdroj, ale je to někdo, kdo ze svého bere – ale co víc – ze svého dává; a já jeho životem žiji. Kdo mně neustále bytostným způsobem říká – dobře, že jsi.“
Zdroj: YouTube
Zdrojem, který má tento moudrý muž na mysli, není samozřejmě nic jiného, přesněji nikdo jiný, nežli Otec Stvořitel, a slova dobře, že jsi, jsou vyjádřením Boží lásky k člověku – ale nejen toho – také propojení člověka s Bohem. Satoria říká, že jsme součástí Boha a Bůh je součástí nás.
Je třeba ale mít na paměti, že vztah člověka a Boha není něco jako kamarádství. I když mu tykáme, je Pán Bůh přece jenom „vyšší instance“. On je ten, kdo má všechno pod palcem – a tedy i onu budoucnost, o které Satoria říká, že ji pod palcem absolutně nemá… stejně, jako ji ve své moci nemá nikdo z nás. A právě proto Ježíš říká Nedělejte si starost kvůli zítřku. Nedělejte si starost, protože zítřek má pod palcem Pán Bůh, který nám svou lásku vyjadřuje slovy Dobře, že jsi.
Nedělat si starosti kvůli zítřku… to se to Ježíšovi radí, že ano? Ale jak to mám udělat? Jak mám klidně spát, aniž by se mi v hlavě honilo všechno, co mě zítra čeká? Cožpak o to, s nějakým příjemným očekáváním se usíná krásně, ale jestliže například – abych to trochu zlehčil – jdu zítra k zubaři?
Tento díl vlastně svým způsobem navazuje na předchozí epizodu s názvem Víra hory přenáší… a pro strach má uděláno. To, co je třeba dělat, je věřit. Důvěřovat Ježíši Kristu a odevzdat mu své starosti ať už o zítřek nebo vzdálenější budoucnost. Kdybyste si přečetli čtyřiatřicátý verš šesté kapitoly Matoušova evangelia ve staročeštině Bible kralické, jeho první věta bude znít takto:
Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci.
Mt 6:34 (BKR)
Ne tedy, že zítřek bude mít své vlastní starosti, což se samozřejmě nevylučuje, ale – co je důležitější – zítřek se postará. Postará se ve správný čas, a ten nadejde až… zítra. Nikoliv dnes. Dnes je dnes a zítra bude až zítra. Pořád vám to nestačí? Co třeba taková malá modlitba?
Pane Ježíši Kriste, odevzdávám ti své starosti o zítřek i ostatní dny.
Jenom ty víš, kudy má vést a kudy povede moje cesta.
I když to nebude cesta, na které bys přede mnou odmetal každé smítko, odevzdávám ti své příští dny.
Jsem tvůj boží syn, bezmezně ti věřím, a chovám k tobě nezměrnou úctu.
Tvoje láska a milosrdenství je pro mě vším.
Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Nemám rád zjednodušování, tudíž na konec malé upřesnění. Bylo by chybou, myslet si, že tímto dílem podcastu Biblická jména a úsloví snad brojím proti dobré organizaci času a efektivnímu plánování. Kdepak, to jsou věci v moderním světě důležité, potřebné, v mnoha případech nezbytné. A Pán Bůh je za nás dělat nebude – to je naše starost.
Co jsem to teď řekl? Starost? A jsme zase u toho. I když to není Boží starost, Ježíš čeká na to, až ho požádáme, jestli by nám s tím nepomohl. A samozřejmě rád převezme alespoň část té tíhy našich starostí na svá bedra. Tlačit své problémy před sebou z vlastních sil, spoléhat se jen na své já, sice může znít jako výzva, ale pravda je taková, že to není nic jiného, než obyčejná pošetilost.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!