Textová verze epizody podcastu Nemůžeš sloužit dvěma pánům… o mamonu a Boží vůli
Petr Lindner | 9. 6. 2021
Jestliže jste poslouchali 16. epizodu tohoto podcastu s názvem Poznáte je po jejich ovoci, pak víte, že stejně znějící úsloví pochází z Ježíšova známého kázání na hoře. Ale to jste věděli i bez tohoto podcastu, že ano? :-) Nicméně ve zmíněném dílu jsem také řekl, že ke kázání na hoře se ještě vrátím, protože obsahuje několik dalších nádherných myšlenek…, tedy ono je celé úžasné, ale některé z Ježíšových prohlášení postupem času přerostly v běžně používaná úsloví.
V tomto dílu se tedy na Horu blahoslavenství, ležící na břehu Genezaretského jezera vracíme, abychom si připomněli Ježíšova moudra o službě dvěma pánům, nesmyslnosti hromadění bohatství čili o mamonu…, ale nejen o tom.
Od mikrofonu dalšího dílu podcastu Biblická jména a úsloví vás zdraví Petr Lindner.
Slovní spojení „Sluha dvou pánů“ je obecně známé možná spíše jako název divadelní hry od italského dramatika Carla Goldoniho, kterou u nás na prknech činohry pražského Národního divadla v hlavní roli sluhy Truffaldina skvěle ztvárnil Miroslav Donutil.
Pravdou však je, že tato commedia dell’arte z 18. století s Ježíšovým prohlášením „Nemůžeš sloužit dvěma pánům“, nemá nic společného, tudíž ji zde uvádím jen jako zajímavost.
Biblický podklad kázání na hoře, najdete v 5–7. kapitole Matoušova evangelia. Oddíl, v němž se nachází zmíněné úsloví o službě dvou pánům, je v překladu Bible 21 nazvaný Bůh, nebo mamon? a najdete ho v 19.–24. verši 6. kapitoly:
„Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou.
Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce.
Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?!
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne.
Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
Mt 6:19–24
Že jedním ze dvou pánů je samotný Bůh, bylo asi zřejmé od začátku – nyní jsme se však dozvěděli, že oním druhým „konkurenčním“ pánem je…, mamon. Jak bylo řečeno ve verších, které jsem právě přečetl – poklady, zkrátka majetek, bohatství, peníze, prachy, money, love, chechtáky, prašule…
Mimochodem – hezky staročesky znějící slovo mamon, je podle Wikipedie ve skutečnosti hebrejského původu a znamená doslova „bohatství, majetek“. Podle Biblického slovníku Adolfa Novotného z roku 1956 se pak pojem mamon v přeneseném smyslu v českém jazyce používá pro označení nezřízené touhy po majetku. Totéž říká také Akademický slovník cizích slov, takže něco na tom asi bude. Ostatně hezky česky takového člověka nazýváme podobně znějícím slovem hamoun.
Po kulturní vložce jsme právě absolvovali lingvistickou vsuvku – je tedy na čase začít se detailněji věnovat hlavnímu tématu této epizody podcastu Biblická jména a úsloví. Přesto vás ale ještě jednou trochu vyruším ze soustředění, byť tentokrát to bude nejméně od věci.
Samotný pojem mamon, ale hlavně také toto slovo ve spojení s úslovím sloužit dvěma pánům, se totiž v Novém zákoně nachází ještě jednou – v Lukášově evangeliu, v podobenství o nepoctivém správci. Pojďme si ho přečíst také – Lukáš, 16. kapitola, 1.–13. verš:
O nepoctivém správci
Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘
Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím… Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘
Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘ Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘
A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla.
Říkám vám tedy: I špinavými penězi, které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků.
Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.
Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství?
A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?
Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“
L 16:1–13
V překladu Bible 21, ze kterého jsem četl tyto verše, se píše Nemůžete sloužit Bohu i penězům, nicméně v Českém studijním překladu najdete opět slovo mamon, stejně tak v nejstarším českém překladu, v Kralické bibli čteme Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
Ježíš neměl zrovna pochopení pro boháče nebo řekněme majetné lidi – o tom se můžete přesvědčit jen o kousek dál v Lukášově evangeliu, v 18. kapitole, kde se Krista ptá bohatý muž co má udělat, aby se stal dědicem věčného života.
Pán Ježíš mu odpoví, jak čteme v 19.–25. verši:
„Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh. Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“
On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“
„Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.
Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
L 18:19–25
Ejhle, velbloud uchem jehly – máme tu další úsloví…, ale to si možná necháme na jindy. Na tomto úryvku jsem chtěl jen doplnit svoje tvrzení, že lidé, oplývající bohatstvím, oni mamonáři, u Ježíše neměli zrovna dobrý kredit.
Otázka tedy zní: Co brání tomu, abychom ctili Boha a zároveň zůstali bohatými? Proč není možné sloužit těmto dvěma pánům?
Popravdě, můj následující výklad bude poněkud…, jak bych to jenom řekl…, teoretický až takzvaně dojmologický :-) Nikdy jsem totiž nebyl dostatečně majetný na to, abych se mohl vžít do kůže bohatých lidí. Vždycky jsem měl pouze majetek takříkajíc nezbytně nutný k běžnému životu, a jediná luxusní věc, kterou si dopřávám, je výběrová káva ze špičkových pražíren. Na své majetkové poměry si ovšem nestěžuji. Ale znovu opakuji – říkám to, abyste věděli, že o boháčích či mamonářích nyní budu možná i maličko spekulovat.
Nicméně pokud o nich budu mluvit nelichotivě, rozhodně to není tím, že bych jim jejich bohatství snad záviděl. Jestli je mi nějaká vlastnost bytostně cizí, pak je to právě takováto sprostá závist.
Jedno je víceméně jisté – majetek lidi rozhodně nespojuje, naopak je rozděluje. Kastuje je do různých společenských tříd. My bohatí, my střední třída, my chudí…, socky, jak se dnes říká. Je sice otázkou, jak kdo sám sebe vnímá, a také, jaká jsou vlastně měřítka bohatství, nicméně minimálně to, že spolu obvykle kamarádí lidé, patřící do stejné společenské třídy, není žádným sociologickým tajemstvím, naopak prostou realitou. Řečeno jazykem Bible: Boháč obvykle nesedá s chudákem u jednoho stolu.
Na druhou stranu ale nejsem naivní, abych si myslel, že někdy někde bude existovat společnost, kde jsou si všichni rovni. Jasně, můžu si přát, aby všichni lidé měli všeho dostatek – tak akorát – ani moc, ani málo – a nikdo neměl výrazně víc nebo méně než jiný. Ale to se bohužel ani taky nikdy nestane.
Ale tím jsem trochu odbočil. Téma této epizody podcastu Biblická jména a úsloví totiž není o lidech chudých a bohatých, nýbrž o lidech bohatých a o Bohu.
Čím to je, že mamon staví těžkou závoru na cestě k Bohu? Vysvětlení je možná překvapivě jednoduché – bohatství obvykle představuje modlu. Bohatí lidé se většinou nespokojí se svým majetkem, nýbrž dělají všechno proto, aby ho zvětšili, rozmnožili, měli stále víc a víc. Nebiblické přísloví říká S jídlem roste chuť, takže čím víc peněz máte, tím více toužíte po dalších a dalších a dalších… Kde na této cestě stojí Bůh? Nikde! Nahradil ho mamon! Z mamonu se stala modla, která pána Ježíše vytlačila ze života. Kde je všechno to dobré, všechna ta moudrost, láska a milosrdenství? To není nic pro mamonáře. Nemají na to čas. Pohrdají tím.
Bohatství jim totiž přináší také moc. Mnohdy sice značně pofidérní a spíše směšnou, jindy však skutečnou, ovládající, manipulující a někdy i nebezpečnou. Kde na této cestě stojí Bůh? „Bůh? Na co Bůh? Mám všechno, na co si vzpomenu! Nepotřebuju Boha, sám jsem Bůh!“
Ajaj! To bolí! To tak bolí! Větší modla už snad ani nemůže být! Já sám jsem Bůh! To je strašlivé! Ať to trochu odlehčím – znáte ten vtip o tom, jaký je rozdíl mezi vámi a Bohem, že ano? Neznáte, nevíte? Rozdíl je v tom, že Bůh si nikdy nehraje na vás…
Na tomto místě musím říct jednu věc – aby bylo jasno – nehážu všechny bohaté lidi do jednoho pytle. Věřím tomu, že jsou mezi nimi i rozumní a bohabojní lidé. Ne všechny majetné je třeba odsoudit a označit za mamonáře.
Ježíš sice říká nehromaďte si poklady, ale když se do bohaté rodiny narodíte, majetek zdědíte nebo vám ho třeba vrátili v restituci, stali jste se boháči ani nevíte jak, ani jste nemuseli nic hromadit.
Samozřejmě, můžete majetek rozdat chudým, a budete mít poklad v nebi, jak to říká Ježíš bohatému muži. A nejeden bohatý člověk skutečně podporuje nejrůznější charitativní projekty. Otázkou je, kolik z nich to dělá z opravdového přesvědčení, a kolik bohatých dává peníze na charitu jen proto, že se to tak zkrátka dělá, a taky, že jim to trochu uleví na ne úplně čistém svědomí. Každý ke svému majetku totiž nepřišel poctivou prací. Ale to všichni jaksi víme. Věděl to i Ježíš, když mluvil o nepoctivém správci: když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?
Kolik takových správců, co za státní peníze „spravují“ státní peníze, si u nás žije – nad poměry a téměř beztrestně? No dobře, to už jsem zabrousil k otázce spravedlnosti, a to bychom tady byli ještě hodně dlouho.
Vrátím-li se však ke svojí odbočce o rozdělování lidí majetkem, pak to zde samozřejmě je, a není to dobře. Rozdíly mezi „normálními“ a „běžně bohatými“ lidmi jsou velké, mezi nejbohatšími a nejchudšími lidmi jsou pak astronomické. Téměř doslova se dá říct, že jsou to lidé z různých světů.
Takto to ale pán Bůh při stvoření země bezpochyby nezamýšlel… a to je možná další, a možná také hlavní důvod, proč Ježíš neměl rád boháče… Sloužit mamonu a sloužit Bohu zároveň, to dost dobře nejde dohromady. Co si tedy vyberete? Odpovězte si sami…
Téma tohoto dílu podcastu Biblická jména a úsloví by bylo jaksi neuzavřené, kdybych neposkytl nějaké východisko. Dosavadní resumé toho, co jsem zatím říkal, totiž zní: Než si udělat modlu z bohatství, raději zůstaň chudý majetkem, ale bohatý v Bohu.
To je samozřejmě správně. Ale můžete si ve své prosté lidské tělesnosti říct – snad mi to pán Bůh odpustí, když to nyní vyslovím nahlas – můžete si říct něco ve smyslu „To by nám ale pán Bůh teda měl nějak kompenzovat.“ Promiň Otče, říkám to jenom kvůli výkladu…
Protože! Jak jsem řekl v předchozí epizodě tohoto podcastu, z Bible není dobré vytrhávat jednotlivé části, nýbrž se raději koukat kolem a dávat to, co čtete do kontextu s předchozími i následujícími verši. Byť tedy po pravdě, minule to zrovna byl výjimečný případ, kdy to moc nefungovalo. Ale tentokrát všechno půjde jako na drátkách!
První čtení z Bible v této epizodě byl úryvek z Ježíšova kázání na hoře v Matoušově evangeliu, konkrétně jsem četl 19.–24. verš šesté kapitoly. A hned v následujících verších přichází část, která má v překladu Bible 21 podtitul Nemějte starosti. To je náhoda! :-)
Ježíš zde pokračuje ve svém kázání na hoře těmito slovy:
„Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení?
Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí.
Nejste snad vy mnohem dražší? Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? A proč si děláte starosti s oblečením?
Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?
Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘
Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“
Mt 6:25–35
A je to tady! Hezky pěkně se pohodlně rozvalíme na pohovku, dáme si nohy na stůl a budeme čekat, až nám pán Bůh začne házet pečené holuby do huby! Až takovou kompenzaci jste od našeho Otce nečekali, co?
Dělám si samozřejmě legraci. Tyto verše nikoho nevybízí k apatickému očekávání věcí příštích. Všimněte si, že na prostoru šesti biblických veršů, se stejně tak šestkrát vyskytuje pojem s kořenem slova starost. Nemějte starost, proč si děláte starosti, opět nemějte starosti…
Ježíš tím ale neříká:
„Seďte, nic nedělejte, a očekávejte zázraky“
Říká:
„Nedělejte si starosti, netrapte se vším možným, protože to jsou věci, které tady budou pořád. Ty se nemusíte snažit změnit.
Hledejte Boha, protože to je váš zastánce, který ve své milosti vaše potřeby naplní.
Starosti si tedy dělejte s tím, jestli je váš život plný touhy po Boží přítomnosti, jestli dodržujete Boží přikázání, zkrátka jestli žijete s Bohem ve svém srdci.“
Všimněte si, že o bohatství, o mamonu, zde nepadlo ani slůvko. Ani náznak něčeho takového. Ježíš říká:
Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
Lilie je považovaná za jednu z nejkrásnějších květin. V Egyptě nebo v Řecku byly lilie údajně symbolem naděje a plodnosti, pro některé křesťany je bílá lilie znakem čistoty a nevinnosti. Král Šalomoun pak byl považovaný za nejbohatšího muže všech dob co svět světem stojí – a přesto Ježíš tvrdí, že ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z lilií. Jedna z polních čili planých lilií, nikoliv květin opečovávaných královskými zahradníky ve skleníku.
Jenže to nestačí. Pán Ježíš vzápětí dodává:
Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?
My, jsme boží děti. My jsme ti, které pán Bůh miluje ze všeho nejvíce. Jeho láska je bezmezná, nezištná, Bůh miluje každého stejně, a moderní světe div se, nic za to nechce. Tedy…, kromě jedné maličkosti – abychom jeho lásku opláceli. Milovali stejně tak jeho, ale také ostatní lidi. Pána Boha nezajímají peníze, mamon… zajímá ho jen to, co se označuje řeckým slovem agapé – bezpodmínečná a nesobecká láska. Mimochodem, slovo agapé se latinsky řekne caritas, anglicky charity, tedy charita. To slovo už v tomto dílu podcastu také zaznělo, vzpomínáte?
Náš Pán nám dává dar, a je na nás, abychom ho přijali. Jestliže boží lásku přijmeme a přijímáme, proč bychom se měli obávat o svoji budoucnost, když máme nad sebou tak mocného zastánce?
Na konci předchozí části tohoto podcastu bychom – na rozdíl od té první – už sice skončit mohli, ale co kdybychom se v Bibli podívali také před prvně citované verše z Ježíšova kázání na hoře? Neobjevíme tam něco zajímavého?
Samozřejmě, že objevíme. Na každé straně Bible objevíme něco zajímavého. Otázka měla spíš stát nějak takto: Neobjevíme zde něco, co souvisí s naším tématem?
V tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví jsem začal zhruba od prostředka 6. kapitoly Matoušova evangelia a poté pokračoval až k jejímu konci. Teď se vrátíme za její začátek. Je to sice komplikované a poněkud nelogické, avšak kupodivu to celé do sebe zapadá. První část se v českém překladu Bible 21 nazývá Skrytá zbožnost. Pojďme si ji přečíst od prvního do 18. verše:
„Dávejte si pozor, abyste nepředváděli své dobré skutky lidem na odiv. Jinak totiž nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.
Když dáváš chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby sklízeli chválu od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu.
Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu.
Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte.
Proto se modlete takto:
Otče náš, který jsi v nebesích,
ať se posvětí tvé jméno!
Ať přijde tvé království!
Ať se stane tvoje vůle
jako v nebi, tak i na zemi.
Dej nám i dnes náš denní chléb
a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás do pokušení,
ale vysvoboď nás od zlého.Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.
A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“
Mt 6:1–18
První část 6. kapitoly Matoušova evangelia, je, jak jste sami slyšeli, doslova nahuštěná, plná informací, rad a doporučení, je zkrátka „výživná“. Omlouvám se, nebudu v tomto dílu podcastu probírat všechno, k čemu se tento biblický text vztahuje – byť tedy nevylučuji, že se minimálně k některým jeho částem vrátím později, v některém z dalších dílů.
V této epizodě se chci – v návaznosti na to, co už bylo řečeno – věnovat v podstatě jen jedné větě z toho, co jsem právě přečetl. Ta je obsažená v nejznámější křesťanské modlitbě, Otčenáši. Ona věta zní:
Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi.
K Otčenáši se váže velmi mnoho odborných výkladů, dokonce i celých teologických knih. Já se však nebudu pouštět do složitého povídání.
Řeknu to takto: Vyslovením této jedné věty se jednoduše odevzdáváme Bohu. Odevzdáváme se Stvořiteli, z jehož vůle vznikla země i my, lidé. Kdo jiný by měl vědět, co se má stát a co se stane? Kdo jiný by měl znát naši cestu – a vést nás po ní?
Ani jsme se nenadáli, a probrali jsme celou 6. kapitolu Matoušova evangelia – byť tedy poněkud krkolomným postupem… svůj výklad jsem začal odprostředka. Jinak řečeno, nejprve jsem upozornil na střet dvou pánů – pána Boha a mamonu –, kterým se nedá sloužit zároveň. Pak jsem v Bibli šel dál, abych zjistil, že pán nám dává východisko – sděluje nám, abychom neměli starosti o věci příští, abychom se jimi netrápili, protože on je ten, kdo určuje, co bude zítra.
No a pak jsem se vrátil na začátek, kde se v Otčenáši modlíme mimo jiné také slovy Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi. Čili onu popsanou Otcovu vůli přijímáme a respektujeme.
Celé by se to samozřejmě dalo číst úplně přirozeně od začátku do konce. Zkrátka nejprve bychom si to přiznali a pak vysvětlili. Já jsem pouze zvolil jakýsi jiný takříkajíc pedagogický postup, čímž ale samozřejmě nijak nechci zlehčovat pořadí veršů 6. kapitoly Matoušova evangelia :-)
Jsem velmi rád, že setrváváte u mých dlouhých povídání až do konce, a budu ještě raději, když si to nenecháte jen pro sebe, ale o tomto podcastu řeknete také svým přátelům a známým. Jakési ponětí o Božím slovu by se mělo šířit do světa i v dnešní době, která nám navíc dává mnohem efektivnější prostředky k tomu, jak to dělat. Nemusíme boží Slovo nést osobně od úst k ústům jako první apoštolové, stačí nám nasdílet odkaz a poselství jde klidně okamžitě do celého světa. Tak toho využijme – evangelizace není nikdy dost!
Na druhou stranu osobní setkání je osobní setkání, o tom není sporu. Ale to už je zase téma na jinou epizodu. My jsme nyní na konci tohoto dílu podcastu Biblická jména a úsloví.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!