Textová verze epizody podcastu Marek. Ten, který opisoval od Petra
Petr Lindner | 8. 3. 2023
Křestní jméno Marek je u nás… no zkrátka běžné. Statisticky nepatří k top-ten, k nejoblíbenějším jménům, zároveň ale není ani nezvyklé. Však to znáte sami – s Marky se úplně běžně potkáváme, muži nebo chlapci tohoto jména nás nijak nepřekvapí. Tedy… oni nás překvapit mohou, ale jejich jméno nikoliv. Otevřeme-li však Bibli, najdeme zde jen jednoho jediného Marka. Ano, je jím autor druhého evangelia, byť tedy zmínky o něm najdeme i v dalších knihách Bible.
U povídání o evangelistu Markovi a samozřejmě i Marcích v Česku, vás od mikrofonu podcastu Biblická jména a úsloví zdraví a příjemný poslech přeje jeho autor a účinkující v jedné osobě, Petr Lindner.
Na rozdíl od prvního evangelisty Matouše, o kterém jsem mluvil v epizodě tohoto podcastu s názvem Matouš. Z nenáviděného (celníka) milovaným (evangelistou), nepatřil Marek do hvězdné dvanáctky Ježíšových apoštolů. Podklady pro sepsání své dobré zprávy měl ale i tak z první ruky, od apoštola Petra. Shoduje se na tom většina biblistů, stejně jako jsou jednotní v názoru, že Markovo evangelium bylo sepsáno jako první ze všech čtyř kanonických evangelií, která v Bibli máme. Uvádí se datace mezi lety 40 až 60 našeho letopočtu, Markovo evangelium tedy vzniklo v době, kdy Petr ještě žil.
Odborníci také uvádí, že Marek psal řecky, což tedy není v Novém zákoně nic zvláštního, nicméně jeho řečtina vykazuje silné hebraismy a latinismy. Právě latinismů se v Markově práci najde nejvíce ze všech evangelií, a – jak praví Wikipedie – pokud hovoří o židovských zvycích nebo používá přepis hebrejských či aramejských slov, vždy je vysvětluje. Z těchto indicií je usuzováno, že psal pro pohanské, nežidovské čtenáře, pocházející nejspíš z latinského prostředí, pravděpodobně z Říma. To by také odpovídalo zdejšímu pobytu apoštola Petra, který byl po velkém požáru a následném pronásledování křesťanů údajně kolem roku 65 až 67 právě v Římě ukřižovaný.
Mezi jedny z prvních čtenářů Markova evangelia patřili také Matouš a Lukáš, autoři dalších dvou synoptických evangelií. Podle takzvané teorie dvou pramenů vychází oba zmínění evangelisté v nezanedbatelné míře právě z Markova spisu. U Matouše se uvádí asi 45 % a u Lukáše o něco méně, 41 % shodného textu. Myšleno samozřejmě obsahově shodného, nikoliv stejně formulovaného. Byť, najdou se i úplně totožné části. V tomto kontextu je ale také důležité uvést, že Markovo, dalo by se říci „zdrojové evangelium“, je zároveň nejkratší ze tří synoptických evangelií. Se svými 677 verši má téměř poloviční rozsah než Evangelium podle Lukáše, které obsahuje 1 152 verše. Matouš pak na tom není se svými 1 072 verši o nic hůř. Z toho by se dalo odvodit, že v Matouši a Lukášovi najdeme to stejné jako v Markovi, plus něco navíc. Tato myšlenka je však lichá a skutečnost také dokazuje, že každé evangelium je jedinečné.
Z menšího rozsahu Markova spisu můžeme logicky usoudit, že nemálo informací, uvedených v Matoušovi a/nebo Lukášovi, Evangelium podle Marka jednoduše neobsahuje. Což je také pravda. Stejně tak je ale pravdou, že naopak obsahuje unikátní části, které nenajdete v ostatních evangeliích. O tom si za chvíli řekneme více. Nyní je důležité vyslovit jinou myšlenku. Marek měl totiž – bez ohledu na rozsah svého spisu – při psaní evangelia trochu odlišný… nebo možná ne odlišný, ale řekněme vyhraněnější záměr než ostatní autoři. Napoví nám hned první verš, který zní: Počátek evangelia Ježíše Krista, [Syna Božího]. (Mk 1:1 /CSP/)
Počátek je slovo, odkazující ke stvoření. Bible začíná slovy Genesis 1:1 – Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. Slovo počátek, v moderní češtině příliš neužívané, si v tomto kontextu můžeme vyložit jako start něčeho velkého, začátek důležité epochy. Stejně, jako bylo stvoření světa počátkem všeho, je i mise Ježíše Krista počátkem křesťanství, které představuje – nebojím se říct – nejdůležitější událost novodobých dějin lidstva. Událost, která díky Bohu stále probíhá. Pro Marka je tedy klíčovým slovem Ježíš Kristus a jeho poselství. Můžete namítnout, že to je přece stejné i u ostatních evangelií. To ano. Ale další tři slova prvního verše Marka říkají evangelium Ježíše Krista. Nikoliv evangelium o Ježíši Kristu. Je to jeho, Ježíšovo evangelium. Zároveň je sice pravda, že v některých českých překladech, jako třeba v Bibli21 nebo v Katolickém liturgickém překladu ono o Ježíši Kristu zaznívá, nicméně samotný text Marka nás ubezpečuje, že jeho záměrem bylo skutečně – a teď to řeknu úplně jednoduše – vyvýšit Ježíše a jeho učení nadevše. Třeba i nad popisy různých víceméně historických událostí, které obsahují další evangelia.
Ostatně jedním z důkazů jsou také hned následující verše 1. kapitoly Marka. Žádný Ježíšův rodokmen, následovaný popisem jeho narození, jako v Matoušovi; ani setkání Alžběty a Marie a narození Jana Křtitele, popsané v 1. kapitole Evangelia podle Lukáše, kde se samotný Ježíš narodí o kapitolu později. Markovo evangelium začíná kázáním Jana Křtitele, abychom hned od 9. verše četli o pokřtění Ježíše tímto poněkud extravagantním prorokem, volajícím: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky. Jinak řečeno, Marek nepovažuje za důležité svého čtenáře zdržovat líčením Ježíšova narození, patáliemi s Herodem, následným útěkem do Egypta a tak dále. Zajímá ho teprve až takříkajíc aktivní Ježíšova služba. Navíc, Marek je mistr zkratky. Zrovna třeba v případě líčení setkání Jana Křtitele s Ježíšem vynechává Janovo známé kázání, kde Křtitel, oblečený do velbloudích kožešin, na shromážděné lidi křičí: Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Marek zkrátka píše to, co považuje za nejdůležitější ve vztahu k Ježíši Kristu a jeho učení. Jeho cílem patrně bylo vytvoření hutného textu, který by na poměrně malé ploše postihl nejzásadnější Ježíšovy postoje, myšlenky, učení, zkrátka ježíšovskou podstatu křesťanské zvěsti.
Zmíněné vynechání kázání Jana Křtitele není jedinou částí, kterou v Evangeliu podle Marka nenajdete. Například epizodu, jež se nazývá Pokušení na poušti, tedy příběh Ježíše, o nějž se čtyřicet dní pokoušel ďábel na poušti, Marek zkracuje na pouhé dva verše. Jen pro srovnání: V Matoušově evangeliu je tato událost popsaná v 11 verších, v nejdelším Evangeliu podle Lukáše pak zabírá 13 veršů. Marek, poté, co krátce popíše Ježíšův křest, jen suše konstatuje:
A hned ho Duch vypudil do pustiny. V té pustině byl čtyřicet dní pokoušen Satanem. Byl tam s dravou zvěří a andělé mu sloužili.
Mk 1:12–13 (CSP)
Nic víc, nic méně. Zřejmě to musí stačit, řekl si autor druhého evangelia. Anebo mu jeho erudovaná nápověda, apoštol Petr, jednoduše víc neprozradil.
Co mě osobně ale poněkud zaráží, je absence Ježíšova kázání na hoře či na rovině, podle toho, jestli ho čteme v Matoušově nebo Lukášově evangeliu, zkrátka takzvané blahoslavenství. O tom v Markovi není doslova ani čárka. Abych řekl pravdu, tuto „díru“ si dost dobře nedokážu vysvětlit a docela mě to mrzí. I když… vlastně ani nemusí – rád si to přečtu v Matoušovi a/nebo v Lukášovi. I tak ale považuji Ježíšovo blahoslavenství za důležitou součást křesťanské zvěsti, takže jakési podivné pochyby ve mě zůstávají. Nevadí, my teď půjdeme takzvaně „přes Tomáše“ k těm částem Marka, které naopak v jiných evangeliích nenajdete.
Onen Tomáš čili nevěřící nebo pochybující Tomáš, který váhal, jestli uznat vzkříšeného Ježíše tím, koho znal před jeho ukřižováním, tak i ten v Markově evangeliu schází. Ale zato zde téměř na úplném konci najdeme verše, patřící mezi ty, které jinde číst nemůžete. S nadsázkou dodávám, že je budou mít jistě v oblibě zejména letniční a charismatické církve. Evangelium podle Marka, poslední, 16. kapitola, verše 15 až 18:
A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit [novými] jazyky, budou brát hady [do rukou] a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.“
Mk 16:15–18 (CSP)
V Evangeliu podle Marka samozřejmě nechybí ani Ježíšova podobenství. Pouze zde ale najdete podobenství o zasetém semenu (Mk 4:26–28), jež tady vlastně představuje jakousi předmluvu k podobenství o hořčičném semenu, které už pak nechybí ani v Matoušovi a Lukášovi. Z dalších jedinečných podobenství se pak v Evangeliu podle Marka nachází také podobenství o pleveli mezi pšenicí (Mk 13:24–30). „Navíc“ je zde – v 7. kapitole ve verších 31 až 37 – uzdravení hluchoněmého a o kapitolu dál ve verších 22 až 26 uzdravení slepého.
V epizodě tohoto podcastu s názvem Slovo nakrátko: Bláznovství pro Krista jsem mluvil o tom, že Ježíše považovali za pomateného i v jeho vlastní rodině. O tomto úsudku příbuzných, plus navrch ještě i farizejů, si můžeme „exkluzivně“ přečíst ve 3. kapitole Marka, verše 20 až 22:
Přišli do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: „Pomátl se.“ Učitelé Zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: „Má Belzebula. V moci vládce démonů vyhání démony!“
Mk 3:20–22 (CSP)
No a na závěr povídání o odlišnostech Markova evangelia oproti Matoušovi a Lukášovi pak ještě dva unikátní verše, které se nachází na konci části, popisující Ježíšovo zatčení v zahradě Getsemane. 14. kapitola, verše 51 a 52:
Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný šat, i zmocnili se ho. On tam však zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý.
Mk 14:51–52 (CSP)
Mladík, který se nachomýtl k Ježíšovu zatčení není podle mnoha biblistů nikdo jiný, než sám autor evangelia v epizodní roli. Ježíšova družina totiž podle všeho pobývala v domě Markovy matky, a onen lněný šat, o kterém Bible hovoří, má naznačovat jeho příslušnost k bohaté rodině. Obyčejní lidé totiž nosili vlněné svršky – alespoň to tvrdí poznámkový aparát k Českému studijnímu překladu Bible.
No a jsme-li u přítomnosti Marka v naší Knize knih, pak si pojďme říct, kde se jeho jméno a jeho osoba dále nachází. Zůstaneme u zmíněného pobytu v domě jeho matky. O něm čteme ve 12. kapitole knihy Skutků. Poté, co dal Herodes zabít Jakuba a Boží anděl vysvobodil z vězení Petra, ten – jak se píše ve 12. verši – …přišel k domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kde byli mnozí shromážděni a modlili se. Někteří vykladači Bible se také domnívají, že možná právě v tomto domě, v horní místnosti, Ježíš se svými učedníky jedl velikonočního beránka – jak to známe nejen z Marka, ale i z Evangelia podle Matouše či Lukáše.
S Markem se setkáváme také v listu Koloským 4:10, kde je Marek označený za Barnabášova bratrance, nebo ve druhé epištole Timoteovi 4:11, jejíž autor apoštol Pavel zde píše: Marka vezmi a přiveď s sebou, neboť je mi užitečný k službě. A další apoštol, Petr, na závěr svého prvního listu uvádí: Pozdravuje vás spoluvyvolená v Babylonu a Marek, můj syn. (1Pt 5:13 /CSP/) Že nevíte, kdo nebo co je ta spoluvyvolená v Babylonu? Spoluvyvolená je pojem pro místní církev a Babylón velmi pravděpodobně není Babylónem, nýbrž Římem. Lépe tento verš vyzní v podání parafrázovaného překladu Slovo na cestu, kde čteme:
Váš bratrský sbor zde v Římě vás pozdravuje, stejně jako Marek, kterého považuji za svého syna.
1Pt 5:13 (SNC)
Mimochodem, tento verš také dokazuje přátelství Marka s Petrem čili s jeho „zdrojem“ pro sepsání evangelia. Další zmínky o Markovi již v Bibli nenajdeme, nicméně nebiblické prameny uvádí, že po roce 50 n. l. odešel do Alexandrie a jakožto první alexandrijský patriarcha je považovaný za zakladatele křesťanství v Africe. Jak už jsem řekl, v 60. letech prvního století pobýval v Římě ve společnosti apoštola Petra, který mu vyprávěl své vzpomínky na Ježíše, nebo se také uvádí, že to byla Petrova kázání pro římské křesťany. V Římě byl Marek bohužel v roce 68 umučený. Údajně byl vláčený na provaze uvázaném na krku, dokud nezemřel. Svého mentora Petra tedy o mnoho nepřežil.
Stále posloucháte epizodu podcastu Biblická jména a úsloví s názvem Marek. Ten, který opisoval od Petra. Jak to bylo s opisováním v případě evangelisty Marka, to už víme, docela dost jsem toho řekl také o jeho díle, Evangeliu podle Marka, nyní se proto můžeme přesunout k současným Markům.
Na začátku tohoto dílu jsem uvedl, že křestní jméno Marek je v Česku běžné. Veřejně dostupné statistické údaje do roku 2016 prozrazují, že Marků u nás žilo o něco málo více než 63 tisíc, což je řadí na 45. místo mezi všemi – tedy i ženskými – křestními jmény. To jistě není žádná výhra. Nicméně podle údajů Českého statistického úřadu, které končí v roce 2019, se Markové mezi nově narozenými chlapci pohybovali kolem 15. až 20. místa oblíbenosti, což už zní mnohem lépe.
Podle první celkové statistiky do roku 2016 vykazovali Markové věkový průměr 28 let, přičemž nejvíce měli toto jméno rádi rodiče malých chlapečků mezi roky 1973 až 76, kdy se u nás narodilo průměrně kolem 2 300 Marků za rok. To by ale zároveň jaksi neodpovídalo zmíněnému věkovému průměru, že ano? Nevadí, protože další větší vrchol zájmu o Marka byl v celé dekádě mezi lety 1986 až 1996 a graf pak vyčnívá ještě i po roce 2000, v letech 2007–2010. Je zajímavé, že na opačném konci grafu, až do roku 1963, zjišťujeme skoro mizivý zájem o toto jméno, aby ale poté během deseti let jeho obliba raketově vzrostla taktéž téměř desetinásobně.
Marek je v Česku kromě křestního jména také poměrně frekventovaným příjmením. Data do roku 2016 uvádí 10 848 mužů či chlapců s věkovým průměrem 43 let. Co do celkového pořadí jsou na tom ale nositelé tohoto příjmení lépe než Markové křestním jménem, jelikož celkově jsou na 25. místě. No a abychom to měli kompletní, pak si můžete být jistí, že u nás žijí také muži celým jménem Marek Marek. Ti se aspoň nikdy nespletou při vyplňování formulářů se samostatnými kolonkami pro jméno a příjmení :-)
Vrátím-li se ještě ke křestnímu jménu Marek, pak to je latinského původu a je odvozené ze jména Martius, čili „zasvěcený bohu války“, Martovi. Stejný původ mají mimochodem také jména Martin a Marcel. A informace určená k zápisu do vašich kalendářů – Markové mají svátek 25. dubna.
Na závěr jen malá zajímavost – křestní jméno Marek má také svou ženskou variantu – Marka. Jde však o velmi vzácné jméno, protože k roku 2016 se jím u nás honosilo pouze 7 žen, poslední Marka v Česku se narodila v roce 1979. (Tedy podle dostupných dat, končících v roce 2016.)
I přes to, že tento díl podcastu Biblická jména a úsloví nepatří mezi nejdelší, mám pocit, že toho v něm bylo řečeno docela dost. Pojďme si to tedy ještě před závěrečnou znělkou stručně shrnout. Ocení to zejména ti posluchači, kteří si stihli v průběhu mého povídání na chvíli zdřímnout :-)
V části o evangelistu Markovi čili o autorovi Evangelia podle Marka, nejprve zaznělo, že Marek – protože nepatřil k Ježíšovým učedníkům – svůj spis koncipoval na základě vzpomínek apoštola Petra, s nímž Marek, jak jsme se dozvěděli později, před svou i jeho mučednickou smrtí pobýval v Římě, v místní křesťanské církvi. Zjistili jsme, že Markovo evangelium je ze všech čtyř dobrých zpráv v Novém zákoně nejkratší a bylo sepsáno jako první z nich. Kvůli tomu, nebo možná spíše díky tomu, od Marka později opisovali další evangelisté – Matouš a Lukáš, jejichž spisy jsou z více než 40 procent s Markem obsahově shodné.
Teď mě tak napadá… Marek opisoval od Petra a od Marka pak Matouš s Lukášem. Neměl by tedy být jako autor všech tří synoptických evangelií uváděný spíše Petr? Když máme v Bibli dva Petrovy listy, proč bychom nemohli mít tři Petrova evangelia? No dobře, dost legrace. V další části se mi vás pomocí krátkých ukázek snad podařilo přesvědčit, že Markovo evangelium je i přes svou „krátkost“ jedinečné a rozhodně byste ho neměli přehlížet nebo jakkoliv upozaďovat. No a pak jsme se dostali k novodobým Markům u nás, a to už je pro tentokrát opravdu všechno.
Díky, že tento podcast posloucháte!
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem!
