Nerad bych nosil dříví do lesa, ale pro klid duše se vás přesto zeptám: Říká vám něco jméno C. S. Lewis? Ano, myslím spisovatele Cliva Staplese Lewise. Autora mnoha skvělých knih o křesťanství – nebo pro ty, kteří se o křesťanství nezajímají – tvůrce známých Letopisů Narnie. Protože zde jsme na webu křesťanském, Letopisy Narnie pro tentokrát odložíme stranou, a budeme se věnovat jiné z Lewisových vynikajících knih. Dokonce bývá označována jako jeden z jeho bestsellerů – Rady zkušeného ďábla.
Dopisy z pekla do pekla
Tato kniha není odbornou publikací o křesťanství, není to ani román či novela, ani sbírka povídek. Tedy sbírka to je – ovšem sbírka dopisů. Jedenatřicet kapitol představuje stejný počet dopisů zkušeného ďábla Zmarchroba (v anglickém originálu Screwtape) satanskému elévu Tasemníkovi (Wormwood). Obsahem těchto dopisů jsou rady, jak odloučit člověka, kterého nazývá pacientem, od Nepřítele, čímž je míněný Pán Bůh. Nicméně podstatou jednotlivých kapitol, je ukázat na nejrůznější lidské slabosti, hříchy, protivenství vůči Bohu. Ale co vám budu povídat – nejlepší bude malá ukázka (8. kapitola):
Lidé jsou obojživelníci: napůl duchové, napůl zvířata. (To, že si Nepřítel usmyslel vytvořit takového odporného křížence, bylo jedním z důvodů, proč se Náš Otec rozhodl odepřít Mu svou podporu.) Lidé patří jakožto duchové do věčného světa, ale stejně jako zvířata žijí v čase. Znamená to, že jejich duše mohou směřovat k věčnému cíli, ale jejich těla, city a představy se stále mění; vždyť „být v čase“ znamená měnit se. Jejich nejlepším pojetím neměnnosti je tedy vlnění – opakovaný návrat na určitou úroveň, ze které stále padají; je to řada vrcholů a propastí. Kdybys svého pacienta pozoroval důkladně, zjistil bys toto vlnění ve všech oblastech jeho života; jeho zájem o práci, vztah k přátelům i žádostí těla rostou a klesají. Dokud žije na Zemi, budou se u něho střídat období bohaté citové a tělesné síly s obdobími tupostí a chudoby. To, že teď pacient prožívá období vyprahlosti a nudy, vůbec není Tvou zásluhou, jak si bláhově myslíš. Je to jen přirozený jev, který nám nijak neprospěje, pokud ho dobře nevyužiješ.
Zdroj: C. S. Lewis: Rady zkušeného ďábla
Přes ďábla k Bohu a zpět
C. S. Lewis tímto neotřelým způsobem odkrývá nejrůznější povahové rysy lidí, permanentní byť třeba nevědomou snahu protivit se Bohu; ukazuje člověka, kličkujícího mezi desaterem i takříkajíc obecnou morálkou – a to všechno dává do vztahu se správným křesťanským životem. Teprve v jakémsi druhém plánu si při čtení knihy uvědomíte, že ďábel není pouze postava z pohádek či hororů, ale reálně na člověka – na nás – stejně sofistikovanými způsoby, jako jsou v knize Rady zkušeného ďábla popsané, dnes a denně útočí.
Mimochodem, tato kniha byla původně sérií jednotlivých ďábelských dopisů, které vycházely na pokračování v deníku The Guardian během 2. světové války. Díky velkému úspěchu v novinách vyšly v roce 1942 Rady v knižní podobě, a od té doby slaví svůj celosvětový úspěch. Kniha byla podle Wikipedie přeložená do desítek jazyků, v češtině ji v překladu Pavla Vachka vydalo – stejně jako spoustu dalších Lewisových titulů – nakladatelství Návrat domů.
A ještě něco. Pokud jste zvyklí přeskakovat autorské předmluvy a jít rovnou na věc, v případě knihy Rady zkušeného ďábla doporučuji své zvyklosti alespoň dočasně přehodnotit. Lewisova předmluva, v níž popisuje vznik knihy a hlavně svůj vlastní vztah k ďáblům, je totiž velmi čtivá, vtipně napsaná, „autorsky upřímná“. Opět, abych jen nemluvil do větru, malá ukázka. Vlastně dvě ukázky. První je začátkem předmluvy, druhá z její závěrečné části:
Rady zkušeného ďábla vyšly poprvé za druhé světové války v dnes již zaniklých novinách The Guardian. Doufám, že jejich zánik neurychlily; určitě je však připravily o jednoho čtenáře. Jeden vesnický kněz totiž poslal do redakce dopis, v němž rušil své předplatné s odůvodněním, že „mnohé rady v těchto dopisech jsou nejen chybné, ale přímo ďábelské“.
Někteří lidé mi složili nezaslouženou poklonu, když si mysleli, že Rady zkušeného ďábla jsou plodem dlouholetého studia morální a asketické teologie. Nenapadlo je, že existuje ještě jeden stejně spolehlivý (i když ne tak úctyhodný) způsob, jak se poučit o pokušení: „Mé srdce“ – žádné jiné nepotřebuji – „mi ukazuje špatnost hříšníků.“
Zdroj: C. S. Lewis: Rady zkušeného ďábla
Víra k chápání
Kniha Rady zkušeného ďábla má z mého pohledu pouze jednu jedinou „chybu“: Domnívám se, že si v ní moc nepočtou, nebo spíše jí nebudou rozumět „nekřesťané“. Lidé, kteří neznají „principy“ křesťanství, nemají ánunk o skutečné Boží povaze, a tak dále a tak dále. Pokud je vaší jedinou znalostí o křesťanství to, že Ježíš byl ukřižovaný, a Pán Bůh je vousatý dědula sedě na mráčku a číhaje na hříšníky, pak z této knihy asi mnoho textu nepochopíte. Takže doplnit vzdělání a pak… hurá na Rady zkušeného ďábla! :-)
