Sára… a trochu i Abrahám

Textová verze epizody podcastu Sára… a trochu i Abrahám

Petr Lindner | 6. 4. 2021

Nedávno se mě někdo ptal, jak vybírám náměty na jednotlivé díly tohoto podcastu. Rád bych odpověděl, že na to mám sofistikovaný systém či detailně propracovaný ediční plán na rok dopředu – ale ani jedno ani druhé by nebyla pravda. Začal jsem vcelku logicky Adamem a Evou a pak už to tak nějak šlo samo. Jisté návaznosti u jednotlivých dílů určitě vypozorujete, ostatně poměrně často se na předchozí epizody také odkazuji. 

No a proč zrovna teď Sára? To je tak prozaické, že více ze života už to být nemůže. Sára se totiž jmenuje moje druhá vnučka, která se narodila letos na začátku března. Na oslavu jejího prvního měsíce na tomto světě, tedy vydávám tento díl podcastu Biblická jména a úsloví. Od mikrofonu vás jako obvykle zdraví Petr Lindner.

Křestní jméno Sára, jehož původ je – jak jinak než hebrejský –, je i přes svoje stáří v Česku oblíbené až někdy od konce minulého tisíciletí. Podle dostupných údajů do roku 2016, se nejvíce malých Sárinek narodilo mezi lety 2001 až 2012. Tomu také odpovídá věkový průměr Sár 12 let. Zajímavé je, že před 90. lety minulého století jméno Sára v Česku nikdo svým potomkům nedal, pouze s výjimkou roku 1967, kdy se narodilo šest Sár. Celkem se u nás do zmíněného roku 2016 narodilo 13 110 Sár, čímž se řadí na 142. místo mezi křestními jmény.

A ještě jedna zajímavost – kromě Sáry s dlouhým á, máme u nás také Sary. Těch je 352 s podobným věkovým průměrem jako Sáry – 13 let. Chtěl jsem být vtipný, a říct, že nejvice Sar se nachazi na Ostravsku, ale není to tak. Jako u většiny jmen kopíruje zastoupení velikost našich měst. Takže klasika, Ostrava až na třetím místě. Což platí i pro Sáru s dlouhým á. No a konečně jak Sára, tak i Sara mají svátek 9. října.

V názvu tohoto podcastu je kromě Sáry zmíněný také trochu i Abrahám. Proč do toho zamotávám ještě nějakýho chlapa? Biblický Abrahám byl manžel biblické Sáry, a nic naplat, byl to první biblický patriarcha. Takže nezmínit ho v povídání o Sáře, to by bylo nejen faux-pas, ale bylo by to doslova hloupé. Nicméně význam samotného Abraháma je tak obrovský, že se k němu vrátím později v některém z dalších dílů tohoto podcastu. V této epizodě se budu věnovat opravdu jen těm stránkám Abrahámova příběhu, které jsou zároveň spojené se Sárou.

U Abraháma také s dovolením začnu. První biblický patriarcha… to je pěkně stará „funkce“. Pro vysvětlení, a ostatně pro celý příběh Sáry a Abraháma tak musíme rovnou do první knihy Bible, čili první Knihy Mojžíšovy neboli do knihy Genesis. Ta našim posluchačům není neznámá, protože jsem z ní čerpal už v epizodách Adam a Eva, Kainovo znamení a peklo na zemi, nebo v první části dílu o Josefovi. 

V knize Genesis se na konci 11. kapitoly dozvíte, že Abram – protože Abrahám se původně jmenoval právě Abram – byl synem Teracha, muže ze Semova rodu. Že nevíte, kdo byl Sem? Sem byl syn biblického loďaře Noeho, čili jeden z mála zástupců lidského rodu, který přežil biblickou potopu světa.

Také Sára, když si ji Abram vzal za ženu, se jmenovala jinak – Saraj. Ve 30. a 31. verši 11. kapitoly knihy Genesis se dozvíte: 

Saraj však byla neplodná, neměla děti.
Terach vzal svého syna Abrama, Háranova syna Lota a svou snachu Saraj, ženu svého syna Abrama, a vydali se spolu na cestu z chaldejského Uru do kanaánské země. Když však přišli do Cháranu, usadili se tam.

Gn 11:30–31

Následně, na začátku 12. kapitoly knihy Genesis, se dozvídáme velmi důležitou informaci –boží zaslíbení pro Abrama. Budu číst od 1. do 9. verše:

Praotcové
Odejdi ze své země

Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Učiním z tebe veliký národ a požehnám ti. Zjednám ti veliké jméno a budeš požehnáním. Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě.“

Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let. Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní. Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kananejci.) 

Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: „Tuto zem dám tvému semeni.“ Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal.

Odtud se přesunul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu.

Gn 12:1–9

Všimněte si téměř přehlédnutelné informace v předchozí citaci: Abramovi bylo v té době 75 let. Je třeba dodat, že starozákonní muži se dožívali běžně kolem 150 let, někteří až 400 let věku. Dokonce samotný již zmiňovaný syn Noeho Sem, žil 600 let – jak se píše v 10. verši 11. kapitoly Genesis: Dva roky po potopě zplodil ve věku 100 let Arpakšada. Sem žil po zplození Arpakšada ještě 500 let a plodil syny a dcery.

Takže Abram byl v době, kdy se stěhovali do kanaánské země vlastně ještě mladík :-)

Ale přečtěme si také verše 10–20 z následující 12. kapitoly Genesis, které poprvé přináší velmi zajímavé sdělení o zapření vlastní manželky, tedy zapření Saraj Abramem.

Abram v Egyptě

V zemi pak nastal hlad, a tak se Abram vydal dolů do Egypta. Chtěl tam nějakou dobu pobýt, neboť v zemi panoval krutý hlad. 

Cestou, když se blížil k Egyptu, řekl své ženě Saraj: „Pohleď, vím, jak překrásná jsi žena. Až tě Egypťané uvidí, řeknou: ‚To je jeho žena!‘ a zabijí mě, ale tebe nechají naživu. Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu.“

Abram tedy přišel do Egypta a Egypťané viděli, jak je ta žena velmi krásná. A když ji uviděli faraonovi hodnostáři, vychválili ji před faraonem tak, že byla vzata do faraonova domu. Abramovi se díky ní vedlo velmi dobře – měl brav, skot i osly, otroky, otrokyně, oslice a velbloudy.

Hospodin však kvůli Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami. Farao si proto Abrama zavolal. „Cos mi to udělal?“ řekl mu. „Proč jsi mi zatajil, že je to tvá manželka? Proč jsi říkal: ‚Je to má sestra‘? Vždyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vezmi si ji a jdi!“ Farao pak o něm svým mužům přikázal, aby ho vyhostili i s manželkou a se vším, co měl.

Gn 12:10–20

Hmm… divné. Abram, proto, aby si zachoval vlastní život a aby se mu vedlo dobře, raději přenechá vlastní ženu faraónovi. Musí přijít sám pán Bůh, aby tomu zjednal nápravu, a mstil se na de facto nevinném faraónovi. Není divu, že ten pak Abramovi a Saraj sbalí fidlátka a svinským krokem je žene pryč od svého domu.
K tomuto podivnému chování Abrama se ještě vrátím, protože – jak můžu prozradit – bude se to totiž ještě jednou v podobné situaci opakovat také o něco později. 

Nyní se pojďme podívat do 16. kapitoly knihy Genesis, která otevírá příběh Abramovy ženy Saraj. Tato kapitola má podtitul Izmael, a vy se hned dozvíte proč:

Izmael

Saraj, Abramova manželka, mu nerodila děti; měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar. Proto Saraj Abramovi řekla: „Pohleď, Hospodin mi nedopřál, abych rodila. Spi tedy s mou otrokyní – snad získám syny skrze ni.“ A Abram ji poslechl.

Deset let poté, co se Abram usadil v kanaánské zemi, vzala Abramova manželka Saraj svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. Spal tedy s Hagar a ona počala. A když uviděla, že je těhotná, začala svou paní pohrdat.

Saraj pak Abramovi řekla: „Za mé příkoří můžeš ty! Sama jsem ti dala svou otrokyni do náručí, ale když uviděla, že je těhotná, začala mnou pohrdat. Ať mě s tebou rozsoudí Hospodin!“

Abram Saraj odpověděl: „Pohleď, je to tvá otrokyně, je ve tvé moci. Udělej s ní, co chceš.“ Saraj ji tedy pokořovala, až od ní Hagar utekla.

U pramene vody v poušti, u onoho pramene při cestě do Šuru, ji našel Hospodinův anděl. Řekl: „Hagar, Sarajina otrokyně, odkud jsi přišla? Kam jdeš?“

Odpověděla: „Utíkám od své paní Saraj.“

Hospodinův anděl jí řekl: „Vrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ Hospodinův anděl jí řekl: „Nesmírně rozmnožím tvé símě. Bude ho tolik, že nepůjde sečíst.“ 

Hospodinův anděl jí řekl:
„Hle, jsi těhotná a porodíš syna.
Dáš mu jméno Izmael, Bůh slyší,
neboť Hospodin slyšel tvé trápení.
Bude jak divoký hřebec:
on proti všem, všichni proti němu;
v neshodě se všemi bratry bude žít.“

Hospodina, jenž k ní promluvil, pak nazvala „Ty jsi Bůh, který mne vidí!“ Řekla totiž: „Právě zde jsem pohlédla k Tomu, který mne vidí.“

A tak ta studna dostala jméno „Beer-lachai-roi, Studnice Živého, který mne vidí.“ Jak známo, leží mezi Kádešem a Beredem.

Hagar pak Abramovi porodila syna. Abram dal svému synovi narozenému z Hagar jméno Izmael, Bůh slyší. Když mu Hagar porodila Izmaele, bylo Abramovi osmdesát šest let.

Gn 16:1–16

Z dnešního pohledu jde o jistě velmi podivnou a tak trochu i neuvěřitelnou příhodu. Žena je neplodná, tak dovolí svému muži, aby zplodil potomka se služkou. Jenže tehdejší doba byla poněkud jiných mravů. Neměl-li muž vlastního syna, byl považovaný za méněcenného, neúspěšného, za lúzra, takže jestli mu syna povila vlastní žena nebo otrokyně, to jaksi nehrálo tak velkou roli. Důležité bylo, že je to syn, následník rodu.

Jo, že se pak kvůli tomu obě ženy rozkmotřily, to už je jiná věc. Tu už jaksi chápeme i v dnešní době. A spíš bychom se divili, kdyby k tomu nedošlo. 

Ovšem všimněte si, že i sám pán Bůh tuto „strategii jakéhokoliv syna“ ctí. Jak jsem před chvilkou četl, hospodinův anděl jí řekl: „Nesmírně rozmnožím tvé símě. Bude ho tolik, že nepůjde sečíst.“ Bůh tedy zaslibuje zářnou budoucnost Abramovu synu i přesto, že ho nemá se svojí manželkou, nýbrž s otrokyní.

Jsme v epizodě o Sáře a Abrahámovi, a přitom stále mluvím o Saraj a Abramovi. Jak došlo k jejich přejmenování, a kdo za tím vězí? Kdo jiný, nežli sám Hospodin, že ano? 

Přečtu prvních 22 veršů 17. kapitoly knihy Genesis:

Potvrzení smlouvy

Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Choď stále přede mnou a buď poctivý. Splním svou smlouvu s tebou a nesmírně tě rozmnožím.“

Abram padl na tvář a Bůh k němu mluvil:
„Hle, já sám s tebou činím smlouvu: budeš otcem mnohých národů. Nebudeš se už jmenovat Abram, Vznešený otec, ale Abraham, Otec množství, neboť jsem tě učinil otcem mnohých národů.
Způsobím, aby ses nesmírně rozplodil, a učiním z tebe národy – i králové z tebe vzejdou. Potvrzuji svou smlouvu s tebou i s tvým budoucím semenem ve všech jejich pokoleních: je to věčná smlouva, že budu tvým Bohem i Bohem tvého budoucího semene.
Tobě a tvému budoucímu semeni dám zem tvého putování, celou kanaánskou zem, do věčného vlastnictví a budu jejich Bohem.“

Bůh Abrahamovi řekl: „Ty budeš zachovávat mou smlouvu – ty i tvé budoucí símě ve všech jejich pokoleních.
Toto je má smlouva s vámi a s tvým budoucím semenem, toto budete zachovávat: každý, kdo je u vás mužského pohlaví, bude obřezán. Obřežete předkožku svého údu a to vám bude znamením smlouvy, kterou máte se mnou. Každý, kdo je u vás mužského pohlaví, jak narozený v domě, tak koupený za peníze od kteréhokoli cizince, jenž není ze tvého semene, bude ve vašich pokoleních obřezán, když mu bude osm dní. Musí být obřezán, ať je narozen ve tvém domě nebo koupen za tvé peníze. Tak bude má smlouva na tvém těle smlouvou věčnou.
Neobřezanec mužského pohlaví, jenž by si nenechal předkožku obřezat, bude vyobcován ze svého lidu, neboť porušil mou smlouvu.“

Bůh Abrahamovi řekl: „Své manželce Saraj už nebudeš říkat Saraj, Bojovnice, ale bude se jmenovat Sára, Kněžna. Požehnám ji a dám ti z ní syna. Požehnám ji a budou z ní národy, vzejdou z ní králové národů.“

Abraham padl na tvář, zasmál se a pomyslel si: „Copak se stoletému narodí syn? Copak Sára v devadesáti letech porodí?“ Odpověděl tedy Bohu: „Kéž je před tebou živ aspoň Izmael!“

Bůh však řekl: „Nikoli! Tvá manželka Sára ti vskutku porodí syna a dáš mu jméno Izák, Smíšek. Jemu potvrdím svou smlouvu, aby byla věčnou smlouvou pro jeho budoucí símě.
Vyslyšel jsem tě i ohledně Izmaele. Hle, požehnám mu a způsobím, aby se nesmírně rozplodil a rozmnožil; zplodí dvanáctero knížat a učiním z něj veliký národ.
Svou smlouvu však potvrdím Izákovi, jehož ti Sára porodí příští rok touto dobou.“ 

A když s ním domluvil, vznesl se Bůh od Abrahama.

Gn 17:1–22

Tak! Teď už víte, jak došlo k přejmenování Saraj na Sáru a Abrama na Abrahama, a pokud jste to doposud snad jenom tušili, víte nyní také, jak je to s tou obřízkou. Kterou tedy v Novém zákonu Ježíš Kristus zase ruší, ale to už je zase jiný příběh. 

Každopádně opět si můžete všimnout, že Abrahámovi je nyní sto let a Sáře devadesát. Přesto jim Bůh zaslíbil vlastního potomka. Což se skutečně stane! Ještě před tím se ale má odehrát několik důležitých událostí, mezi nimiž je také v lidu křesťanském známé posmívání se Sáry pánu Bohu. Jak to bylo, budu číst v prvních patnácti verších 18. kapitoly knihy Genesis:

Tři hosté

Hospodin se pak Abrahamovi ukázal u háje Mamre, když seděl v poledním horku u vchodu do stanu.

Abraham pozvedl oči a hle, stáli před ním tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze stanového vchodu naproti. 

Poklonil se až k zemi a řekl: „Pane můj, prokaž mi prosím laskavost a zastav se u svého služebníka! 

Když dovolíš, nechám přinést trochu vody. Umyjete si nohy a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba a posilníte se, než půjdete dál. Přišli jste přece ke svému služebníkovi.“

„Udělej, jak jsi řekl,“ odpověděli.

Abraham odspěchal do stanu za Sárou a řekl: „Rychle vezmi tři míry jemné mouky, zadělej těsto a upeč chleba!“ 

Odběhl ke stádu, vzal pěkné útlé tele a dal je služebníkovi, který je odspěchal připravit. Potom vzal máslo, mléko a dobytče, které připravil, a položil to před ně. Sám pak stál u nich pod stromem, zatímco jedli.

„Kde je tvá manželka Sára?“ zeptali se ho.

„Zde ve stanu,“ odpověděl.

Na to host řekl: „Za rok touto dobou se k tobě jistě vrátím a hle, tvá manželka Sára bude mít syna!“

Sára však poslouchala vzadu u vchodu do stanu. (Abraham i Sára už byli velmi staří a Sára už nebyla v plodném věku.) Sára se v duchu zasmála: „Teď, když jsem sešlá stářím, mám zakusit rozkoš? Navíc, můj pán je stařec!“

Hospodin se Abrahama zeptal: „Proč se Sára smála a říkala: ‚Copak ještě opravdu mohu rodit, když jsem tak stará?‘ 

Je snad pro Hospodina něco nemožné? V daný čas, za rok touto dobou, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“

Sára to ze strachu zapírala: „Nesmála jsem se.“

On ale řekl: „Ba ne, smála ses!“

Gn 18:1–15

O závěrečných verších se říká, že jsou to jednak první zmínky v Bibli o tom, že se nějaký člověk směje, a jednak také, že Sára je první člověk – potažmo pak žena –, která se, byť tedy jen v duchu, posmívá pánu Bohu. Chápu, že je to vděčný námět na výklad biblických veršů, ale pokud jste pozorně poslouchali předchozí čtení z předchozí kapitoly knihy Genesis, nemohli jste si nevšimnout, že úplně stejně se před Sárou zachoval i Abraham. Zopakuji to – 17. kapitola Genesis, 17. verš:

Abraham padl na tvář, zasmál se a pomyslel si: „Copak se stoletému narodí syn? Copak Sára v devadesáti letech porodí?“

Není tedy pravda, co se říká, nicméně je pravda, že jak Abrahám, tak ani Sára pánu Bohu zrovna nevěřili, že splní své slovo. Mezi námi, vy byste věřili? Kdyby vám bylo, jakožto manželskému páru dohromady 190 let… Věřili byste, že ještě budete mít vlastní dítě?

Ať je to jak chce, Sára Abrahámovi skutečně porodila dítě. Abrahám svého druhého syna pojmenoval Izák, což se překládá jako Smíšek. Proč smíšek? Ne, není to kvůli tomu, jak nejprve Abrahám a potom i Sára pánu Bohu nevěřili, že jim dá ve sto letech potomka. Sama Sára to vysvětluje za začátku 21. kapitoly Genesis. Tentokrát nebudu číst z překladu Bible 21, ale z Českého studijního překladu, v němž to podle mého soudu vyznívá lépe a srozumitelněji:

Narození Izáka

Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil Sáře to, co prohlásil. 

Sára otěhotněla a porodila Abrahamovi v jeho stáří syna v určeném čase, o kterém s ním mluvil Bůh.

Abraham dal svému synu, který se mu narodil, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, tak jak mu Bůh přikázal. Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák. 

Sára řekla: Bůh mi způsobil smích. Každý, kdo o tom uslyší, se bude smát se mnou. Ještě řekla: Kdo by jen pověděl Abrahamovi, že Sára bude kojit! A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna!

Gn 21:1–7

Vy jste tomu taky nevěřili, přiznejte se! :-) Ale vážně, v Bibli je mnoho neuvěřitelných příběhů, spousta paradoxních situací, které byste nevymysleli ani kdybyste zapojili veškerou svoji představivost. A to vás nechci podceňovat…
Je to jedno z poetických míst Bible, která jí zároveň dávají určitý tajemný nádech. Ovšem ani tak zde nechybí nic z toho, co by nepotvrzovalo Boží svrchovanost. Taková je Bible.

Někde v první části tohoto dílu podcastu Biblická jména a úsloví o Sáře a trochu i Abrahamovi, jsem naťuknul první zapření Sáry Abrahamem, a slíbil jsem, že se k tomu ještě vrátím, potažmo zmíním i druhé zapření. Pojďme na to!

Po zkáze Sodomy a Gomory, což je takříkajíc vložené story v příběhu Abrahama a Sáry, kterému ale budu věnovat někdy příště samostatný díl tohoto podcastu, se náš biblický starozákonní pár opět vydal na cestu, tentokrát do negevského kraje, aby se usadili mezi Kádešem a Šurem. Tak, jak to říká 20. kapitola knihy Genesis:

Sára mezi Filištíny

Abraham se pak odtud vydal na cestu do negevského kraje, aby se usadil mezi Kádešem a Šurem. A když pobýval v Geraru, říkal Abraham o své manželce Sáře: „Je to má sestra.“ Gerarský král Abimelech tedy pro Sáru poslal a vzal si ji.

V noci ale k Abimelechovi ve snu přišel Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou sis vzal, teď zemřeš. Vždyť je vdaná za jiného muže!“

Abimelech s ní ale ještě nic neměl, a tak řekl: „Pane, cožpak zabíjíš i spravedlivé lidi? Cožpak mi sám neřekl: ‚Je to má sestra‘? I ona sama přece říkala: ‚Je to můj bratr.‘ Udělal jsem to s poctivým úmyslem. Mám čisté ruce!“

Bůh mu ve snu odpověděl: „Jistě, vím, že jsi to udělal s poctivým úmyslem. Proto jsem tě také zadržel, abys proti mně nezhřešil, a nedovolil jsem ti dotknout se jí. Nyní tu ženu vrať jejímu muži, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Jestliže ji však nevrátíš, věz, že jistě zemřeš – ty i všichni, kdo k tobě patří.“

Abimelech tedy časně ráno vstal a svolal všechny své služebníky. Když jim celou věc vylíčil, dostali ti muži veliký strach. 

Abimelech si potom zavolal Abrahama a řekl mu: „Cos nám to udělal? Čím jsem se proti tobě provinil, že jsi na mě a na mé království přivedl tak veliký hřích? To, cos mi udělal, se nedělá!“ Abimelech se Abrahama zeptal: „Co tě to napadlo, udělat takovou věc?“

Abraham odpověděl: „Pomyslel jsem si: ‚Na tomto místě určitě chybí Boží bázeň; třeba mě kvůli mé ženě zabijí!‘ Kromě toho, je to opravdu má sestra. Je dcerou mého otce, ale ne mé matky, a tak se stala mou ženou. A když mne Bůh poslal, abych putoval daleko od domu mého otce, řekl jsem jí: Prokaž mi tuto laskavost. Všude, kam přijdeme, o mně říkej ‚To je můj bratr.‘“

Abimelech tedy vzal brav, skot, otroky a otrokyně, dal je Abrahamovi a vrátil mu jeho manželku Sáru. Řekl: „Hle, má země je před tebou; bydli, kde se ti zlíbí.“

Sáře pak řekl: „Hle, dal jsem tvému bratru tisíc šekelů stříbra; to ti bude zadostiučiněním přede všemi, kdo jsou s tebou. Tím vším budeš ospravedlněna.“

Abraham se pak modlil k Bohu a Bůh uzdravil Abimelecha i jeho ženu a jeho děvečky, aby mohly rodit děti. Hospodin totiž kvůli Abrahamově manželce Sáře pevně zavřel každé lůno v Abimelechově domě.

Gn 20:1–18

A je to tady podruhé! Abrahám zase zapírá svoji ženu a prohlašuje ji za sestru – to vše ze strachu a ze zištných důvodů. Jak sám vysvětluje králi Abimelechovi:
Pomyslel jsem si: ‚Na tomto místě určitě chybí Boží bázeň; třeba mě kvůli mé ženě zabijí!’ a dodává to, co je pro naši současnou kulturu úplně nepřípustné:
Kromě toho, je to opravdu má sestra. Je dcerou mého otce, ale ne mé matky, a tak se stala mou ženou.

Co si s tím počít? Oboje počínání je od Abraháma navýsost zbabělé, a na obojím počínání je také divné, že Sára, které se to osobně dotýká, nemá nic proti. Je sice pravda, že v té době měly ženy mnohem menší práva než muži, takže Sára ani nemohla nic namítat, nicméně všechno to, alespoň ve mně osobně, vyvolává nelibé pocity.

Abrahám se brání tím, že si myslel, že na daném místě chybí Boží bázeň. A není to náhodou tak, že Boží bázeň scházela spíše Abrahámovi? Všimněte si, že oba dva tyto „excesy“ se staly ještě před narozením Izáka, syna Sáry a Abraháma. Tedy v době, kdy se oba tak trochu posmívali Bohu, že si z nich tropí švandu, když jim říká, že budou mít coby století stařečci svoje dítě. Bůh opět musel dokázat, že pokud něco někomu zaslíbí, nedělá si z něj legraci, ale myslí to vážně. A myslí to vážně i v případech, kdy nám se to může zdát nemožné, nerealizovatelné, bláznivé nebo třeba i šílené.

Já to vidím tak, že od Abraháma to byl skutečně nedostatek víry. Narozením Izáka se díkybohu (sic! :-) vše změnilo, což dokládá příběh o jeho – naštěstí – nedokončeném obětování. Ale ten už nepatří do tohoto dílu podcastu Biblická jména a úsloví, ten si nechám na jindy do samostatné epizody.

Když se tak ohlížím nazpět v tomto dílu, říkám si, že o Abrahámovi toho nakonec bylo řečeno docela dost. Na úplný závěr tedy ještě pár fakt z české statistiky – protože i v České republice najdete muže jménem Abraham, Abrahám, ale i Abram. 

Abrahamů s krátkým a je podle mého zdroje (viz popisek tohoto podcastu) ze všech tří podobných jmen nejvíc – dvaadvacet, s věkovým průměrem 31 let. Abrahámů se od roku 1910 narodilo už jen pět, a mají věkový průměr 22 let. A Abramové? Ti jsou pouze dva. Jeden v Praze, druhý v Brně. Jeden se narodil v roce 1993, druhý v roce 2007. Věkový průměr Abramů si tak jistě snadno spočítáte sami :-)

No a to je v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví už opravdu všechno. Děkuji, že jste vydrželi poslouchat až do konce, a jsem rád, že vám moje povídání zpříjemňuje chvíle odpočinku. 

Tento podcast najdete na obvyklých platformách jako je Spotify, Apple nebo Google podcast, také na YouTube, a na dalších webech, jejichž adresy uvádím v popisku tohoto dílu.

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!