130 | Kdo seje vítr, sklízí bouři

Textová verze.
(Podcast můžete poslouchat zde)

Petr Lindner | 17. 12. 2025

I kdybychom pominuli duchovní význam Bible a vycházeli pouze z jejího postavení absolutního světového bestselleru – uvádí se čtyři až pět miliard (!) prodaných výtisků – nemůžeme se divit, že biblické myšlenky jsou nezřídka zneužívané k jiným než… doslova a do písmene, bohulibým účelům. Příkladů by se našlo nemálo, já se v tomto dílu omezím pouze na dva, pocházející z doby komunistické diktatury u nás. O čem bude řeč? O sloganech: Kdo seje vítr, sklízí bouři a Kdo nejde s námi, jde proti nám.

Příjemný poslech vám přeje autor a interpret podcastu Biblická jména a úsloví, Petr Lindner.

Možná jste komunistickou totalitu v naší zemi nezažili, nebo jste na ni zapomněli, případně ji vytěsnili ze svých myšlenek. I když si myslím, že by se to mělo dělat mnohem častěji, nechci tuto dobu připomínat, protože o tom tento podcast jednoduše není. Nicméně jednu poznámku si nemůžu odpustit. Nikdy se nepřenesu přes odpudivý arogantní cynismus komoušů, kteří se na jednu stranu neštítili potlačovat křesťanství násilím, aby si vzápětí přivlastnili biblické verše, slova samotného Hospodina a Pána Ježíše, samozřejmě patřičně ohnutá pro vlastní zrůdnou ideologii. Omlouvám se za své stěžování, ale muselo to ze mě ven. Teď už pojďme k úsloví, Kdo seje vítr, sklízí bouři.

To neblaze proslavila hlásná trouba tehdejšího režimu, noviny Rudé právo, které 30. června 1989 otiskly diskreditační pamflet proti autorům a signatářům petice Několik vět – s titulkem Kdo seje vítr. V posledním odstavci se píše: Existuje poučné přísloví „Kdo seje vítr, sklidí bouři.“ Je na čase, aby si každý, kdo se pokouší hrát s ohněm, tuto pravdu uvědomil.Že ono přísloví je „vypůjčené“ z Bible, tím už se však autor nebo autoři článku jaksi zapomněli pochlubit.

Pochybovači by mohli říct, že přesně v tomto znění se úsloví v Bibli nenachází. V čem jsou ale jiná slova Zaseli vítr, sklidí bouři, jak se píše v Českém ekumenickém překladu, nebo Budou rozsévat vítr a sklidí bouři, což je Katolický liturgický překlad, případně Protože zasévají vítr, sklidí bouři, pocházející z Českého studijního překladu Bible? Odpovím si sám: Nejsou jiná v ničem. Jsou ale takříkajíc původní a samozřejmě – což asi nemusím ani dodávat – nemají nic společného s komunistickou ideologií. Jsou to slova Pána Boha, vyslovená prostřednictvím starozákonního proroka Ozeáše. Konkrétně jde o první část 7. verše, 8. kapitoly stejnojmenné knihy. Já ale nyní – abychom měli kontext – přečtu prvních osm veršů této kapitoly, předznamenaných v Českém ekumenickém překladu titulkem: Kdo seje vítr, sklidí bouři – Boží soud se valí na lid, který Hospodina vyznává jen ústy.

Polnici k ústům! Jak orel na dům Hospodinův! Přestoupili moji smlouvu, proti mému zákonu se vzepřeli. Budou ke mně úpět: „Bože můj, my synové Izraele se k tobě známe.“ Izrael zanevřel na to, co je dobré, bude jej honit nepřítel. Krále si ustanovili, ale beze mne, dosadili velmože, ale já se k nim neznám. Ze svého stříbra a zlata si udělali modlářské stvůry ke své vlastní zkáze. Tvůj býček na tebe, Samaří, zanevřel. Můj hněv proti nim plane! Jak dlouho ještě? Bez trestu nezůstanou. Neboť ten býček je z Izraele, udělal jej řemeslník, není to Bůh. Ze samařského býčka zbudou jen třísky. Zaseli vítr, sklidí bouři. Nevyroste jim ani stéblo, co vzklíčí, nevydá žádnou mouku; kdyby snad i něco vydalo, pohltí to cizáci. Izrael bude pohlcen. Hle, budou mezi pronárody jako bezcenná nádoba.

Oz 8,1–8 (ČEP)

Prorok Ozeáš tlumočí Hospodinovu nespokojenost…, mno, spíše boží naštvání na to, jak se Izraelci ze Samaří pod vedením jednoho z dvanácti kmenových vůdců, nejmladšího Jákobova syna Efrajima, více a více vzdalují Hospodinu. O dvě kapitoly nazpět Pán Bůh ústy Ozeášovými říká: Co mám s tebou dělat, Efrajime? Co mám s tebou dělat, Judo? Vaše zbožnost je jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu mizí. (Oz 6,4 /ČEP/)

Jako bychom to neznali z jiných knih Starého zákona. Kdykoliv Izraelcům na jejich nelehké cestě otrnulo, velmi rychle zapomněli, že je to Hospodinova moc, která je – lidově řečeno – vytahuje z bryndy. Slova o králích a býčkovi odkazují na příběh, popsaný v 1. Knize královské, kde král Jarobeám nechává Izraelcům zhotovit dva zlaté býčky, a prohlašuje je za bohy, kteří je vyvedli z Egypta. Kdybychom šli v historii ještě dál, pak je zde zřejmá paralela se zlatým teletem, které si Izraelci zhotovili při netrpělivém čekání na úpatí Sinajské hory, odkud Mojžíš posléze donesl od Hospodina kamenné desky s desaterem. 

Vraťme se však k našemu úsloví, Kdo seje vítr, sklidí bouři. Myslím, že není třeba jej rozvláčně vysvětlovat, význam je jasně zřetelný. Staročeská Bible kralická používá místo slova bouře pojem vichřice: Poněvadž větru rozsívají, takéť vichřici žíti budou… Poznámkový aparát Šestidílky pak k tomuto verši uvádí:

Jako by řekl: Jakož ten kterýž by po brázdě jda, prázdnou rukou, semene v ní nemaje, rozmítal, daremní práci před sebe by bral a v ní ustával: tak tito modláři také, ač častokrát zdá se že snažnou práci a s ustáním při svém modlářství vedou, však neužitečně se jí zanášejí, aniž jim modly co jejich prospějí, alebrž ještě oni tím svým usilováním, vichřici hněvu Božího proti sobě vzbudí, a jakž dělají, tak míti budou.

Zdroj: Bible kralická šestidílná, kompletní vydání s původními poznámkami | Vydala Česká biblická společnost, 2014

Napadá mě hned několik možných vysvětlení, proč staří Izraelci Boha opouštěli a zase se k němu vraceli. A dokonce bych byl schopný jejich jednání i v jistém smyslu omluvit. Nebo spíš přesněji… pochopit. Protože úplně stejně se člověk chová i dnes. Modly totiž nemusí mít jen podobu zlatého telete nebo býčka, či jakýchkoliv jiných soch nebo objektů z drahých kovů, případně třeba jenom ze dřeva. Zbožštit si lze v podstatě cokoliv: Majetek, moc, práci, alkohol, sám sebe, své ego, zkrátka všechno, na co si vzpomenete. Martin Luther říkal: Na co zavěsíš své srdce, to je tvůj bůh. Bůh, v tomto případě s malým písmenem b na začátku. Bůh s velkým B však v Ježíši Kristu s člověkem uzavřel Novou smlouvu – za sjíždění ze správné cesty nás už netrestá. Neposílá na nás bouři ani vichřici, ponechává nám svobodu i v rozhodnutí, jestli jít s ním nebo bez něj. A kdo nejde s námi, jde proti nám… 

Poněkud neobratným a ještě k tomu prvoplánovým oslím můstkem, který je samozřejmě myšlený v nadsázce, se dostáváme ke druhému sloganu, zneužívaného stranou, která u nás přes 40 let vládla. Kdo nejde s námi, jde proti nám byl slogan, jehož autorství se připisuje prvnímu komunistickému prezidentovi po převratu v roce 1948, Klementu Gottwaldovi. A tohle, že je v Bibli? Opět, jako v případě prvního hesla, v Bibli nenajdete dokonale shodné znění, nicméně ani tentokrát se nejedná o podobnost čistě náhodnou. 

Ve dvou synoptických evangeliích – v Markově a Lukášově spisu – se shodně vždy v 9. kapitole po událostech, známých jako proměnění na hoře, uzdravení posedlého chlapce a druhé předpovědi utrpení, nachází krátký příběh, nazvaný v Českém ekumenickém překladu Bible Spor o prvenství. Naši předmětnou větu najdete v jeho druhé části, v Markově evangeliu, z něhož budu nyní citovat – od 38. do 40. verše:

Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. 

Mk 9,39–40 (ČEP)

Variantně se v různých českých překladech Bible (ve větší míře v Lukášově evangeliu) objevuje také verze Kdo není proti vám, je pro vás, nicméně jak jistě sami uznáte, významově se pořád pohybujeme na stejném ledě.

Ještě, než ale přistoupím ke krátkému výkladu, vrátíme se v Bibli o pěkný kousek nazpět, do Čtvrté knihy Mojžíšovy čili knihy Numeri, kde je v 11. kapitole popsaný podobný příběh. Když Mojžíš vyváděl Izraelce z egyptského zajetí, věčně nespokojený lid měl pořád s něčím problém. Nelíbilo se jim už jíst nebeskou manu, sbíhaly se jim sliny při pomyšlení na maso a Mojžíš si Hospodinu stěžoval:

[…] a vyčítal Hospodinu: „Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě? Copak jsem všechen tento lid počal já? Copak jsem ho porodil já, že mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi přisáhl dát jeho otcům? Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu? Volají ke mně s pláčem: ‚Dej nám maso, chceme jíst.‘ Nemohu sám unést všechen tento lid, je to nad mé síly. Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení.“

Nu 11,11–15 (ČEP)

Pokud čtete Bibli, víte, že Mojžíš, který se od začátku ke své službě necítil nejpovolanější, a upřímně řečeno by se jí nejspíš nejraději zbavil, s Pánem Bohem často polemizoval, nebál se zpochybnit jeho rozhodnutí a nejednou také dosáhl svého. Už jsem to v tomto podcastu říkal několikrát – je to důkaz, že s Bohem se zkrátka dá mluvit. Bůh není umanutý despotický vládce, který by striktně trval na svém. Pán Bůh člověku naslouchá, a dokonce si myslím, že je rád, když s ním třeba i polemizujeme. Je rád, když s ním mluvíme skrze své modlitby. Předkládáme mu svá, klidně i nesmyslná, přání a prosby, zkrátka, komunikujeme s ním. Chce, abychom byli jeho partneři nebo spíš, biblickými slovy – bližní. 

Vrátíme-li se k Mojžíšovi, pak tomu Hospodin následně slíbil, že na sedmdesát starších z Izraelského lidu sešle Ducha svatého, a ti pak, spolu s Mojžíšem, jak se píše v knize Numeri, ponesou břímě lidu. Od 26. verše čteme:

Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře. Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Médad v táboře prorokují.“ Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: „Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!“ Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“

Nu 11,26–29 (ČEP)

Starozákonní příběh sice neobsahuje slova Kdo není proti nám, je pro nás, je to ale stejná situace jako v případě Ježíšových učedníků. Někteří lidé se cítí být povolanější k prorokování nebo uzdravování – nebo jednoduše k jakékoliv jiné činnosti – a jakmile se v jejich okolí objeví někdo, kdo dělá stejné věci, cítí se být dotčeni, že jim narušuje jejich domnělou exkluzivní výsadu. Biblické zdroje hovoří o konání dobra. Ježíšovi učedníci vyháněli z lidí démony čili uzdravovali je, Eldad z Médadem prorokovali čili tlumočili lidu Boží slovo, kterého se jim skrze Ducha Svatého dostalo. Otázka zní: Má snad být na konání dobrých věcí monopol? Jak Mojžíš, tak i Ježíš říkají jednoznačné ne. Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kdo není proti nám, je pro nás. Bránit někomu dělat dobré věci jen proto, že já sám se k tomu cítím být kompetentnější, je přinejmenším pošetilé, potažmo pak hloupé. 

V tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví jsem se vymezil vůči zneužívání dvou biblických vět totalitní komunistickou mocí. Je to ale bohužel jen jeden příklad za všechny. Jak jsem už řekl na začátku, Bible je tak nesmírně známou knihou doslova napěchovanou úchvatným obsahem, že zkrátka svádí nejrůznější lidi k tomu, aby jej tu a tam ohnuli ke svému, ne vždy bohulibému účelu. I to je jeden z důvodů, proč je dobré Bibli číst a nad biblickým textem přemýšlet. 

Já se to na půdě tohoto podcastu snažím dělat a předávat svá poznání jeho posluchačům nebo čtenářům textových verzí, které najdete na webu Biblismy.cz. Jestli se mi to daří, to už musíte posoudit vy. 

Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.