Textová verze epizody podcastu Slovo nakrátko: Kdo zabil Ježíše Krista?
Petr Lindner | 24. 8. 2022
Kdo zabil Ježíše? Co to je za otázku? Odpověď přece každý zná – Židé. Židé zabili Ježíše – to je jasné jak facka! Vážně? Jestli si to myslíte, tak to pusťte z hlavy včas, než se vám to v ní uhnízdí tak, že tomu sami uvěříte. Odpověď na otázku Kdo zabil Ježíše Krista? je úplně jiná. Pojďme si to však vysvětlit pěkně popořádku.
U dalšího Slova nakrátko, jakožto jednoho z „krátkometrážních“ dílů podcastu Biblická jména a úsloví, vás vítá Petr Lindner.
Že Židům, přesněji tedy židovské veleradě, představitelům nejvyšší židovské církevní moci, byl Ježíš trnem v oku, víme z Bible naprosto přesně. Víme také, že to byli právě oni, kteří alibisticky přehodili „problém Ježíš“ na římského místodržícího Piláta Pontského. Ono jim ani nic jiného nezbývalo, protože pravomoc k udělení trestu smrti – což byl jejich jediný cíl – měli v okupované Judeji jen a pouze Římané. Z Bible se také dozvídáme, že Pilátovi se minimálně zpočátku zrovna moc nechtělo špinit si ruce člověkem, na kterém neshledával vinu. Nicméně jak to dopadlo, o tom svědčí Ježíšův kříž už více než 2 000 let…
Kdo tedy zabil Ježíše? Právníci by pravděpodobně řekli, že Židé to nebyli. Dal by se jim možná přišít paragraf o podněcování nenávisti z důvodu náboženského přesvědčení, ale to je asi tak všechno. Podle dnešních zákonů je za takový trestný čin šest měsíců až tři roky natvrdo. A jde se dál… Fyzický trest vykonala římská správa se soudní pravomocí. Ale suďte soudce…
To by stačilo. Opusťme právo, ve kterém se bohužel velmi často točí tolik špíny, že je z toho člověku špatně, a pojďme se vrátit do Bible. I zde totiž najdeme obvinění Židů z vraždy Ježíše. A to hned na několika místech. Asi nejkřiklavějším je prohlášení apoštola Petra ve 3. kapitole Skutků apoštolů. Stalo se to po Letnicích a Petrově letničním kázání, po němž – jak praví Český studijní překlad:
Ti, kteří [radostně] přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.
Sk 2:41 (CSP)
Druhý den Petr s Janem uzdravili ve sloupové síni Šalomounova chrámu v Jeruzalémě chromého muže. Tento čin vzbudil všeobecné pozdvižení, tudíž Petr promluvil k lidem. Budu číst verše 12 až 16, 3. kapitoly knihy Skutků:
Když to Petr uviděl, promluvil k lidu:
„Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že on chodí? Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a zřekli se ho před tváří Piláta, když se ho rozhodl propustit.Svatého a Spravedlivého jste se zřekli a vyžádali jste si, aby vám byl darován muž vrah. Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých; my jsme toho svědky. A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.“
Sk 3:12–16 (CSP)
Petr přítomným vysvětluje, jak se stalo, že uzdravil chromého, ale v jeho řeči zaznívají také slova vydali a zřekli jste se Ježíše, zabili jste Původce života. To jsou vážná obvinění. Obvinění mužům izraelským, nebo jak se v jiných překladech píše: Izraelitům. Čili Židům.
Dlužno doplnit, že apoštol Petr hned v následujícím verši své obvinění mírní, učiní takříkajíc křesťanský závěr. Verše 17 až 20:
A nyní, bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. Bůh však takto splnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše, Ježíše.
Sk 3:17–20 (CSP)
Odborně se tomu říká antijudaismus nebo náboženský či křesťanský antijudaismus. Není to samozřejmě nic, na co by měl být kdokoliv pyšný. Ale řekněme z lidského pohledu lze u Petra, který byl evidentně navíc mužem prudší povahy, jenž nešel daleko pro ostřejší slovo, jeho chování pochopit. Jednoduše obhajoval nově se rodící křesťanství, a logicky se vymezoval vůči jeho nepřátelům. To je přirozené. Více či méně podobně se chováme my všichni v situacích, kdy si stojíme za svým. Petr sice mohl zvolit mírnější slova, ale už se stalo.
Opusťme starověké Židy i s jejich nenávistí vůči Ježíši, který jim jednoduše nakceptovatelně narušil jejich do té doby poklidný a pohodlný život církevních bossů. Na začátku jsem řekl, že pravda je úplně jiná. A taky, že ano. Chcete ji slyšet?
Ježíše Krista jsme zabili my. My všichni. Bez výjimky všichni lidé, protože jak víme, nikdo není bez hříchu. Naše hříchy zabily Ježíše Krista. Že vám to zní příliš radikálně? Ono to také radikální je. Samozřejmě, nikdo z nás fyzicky Ježíše nezabil. Mesiáš zemřel kvůli nám. Musel zemřít kvůli nám. Bylo to součástí Božího plánu záchrany světa. Smrt Ježíše, a jeho vzkříšení, to byly události, které Pán Bůh učinil kvůli nám, kvůli lidem, které miluje. Kdyby chtěl, a kdyby člověka nemiloval, mohl zdánlivě nenapravitelné lidstvo zahubit. Vyhladit ho z povrchu zemského. Boží láska je však nekonečná. Otec Stvořitel obětoval svého jediného syna kvůli hříšným lidem.
Ne tedy Židé, ani nikdo jiný… My – samozřejmě v přeneseném smyslu slova – jsme zabili Ježíše…, aby nám poté bylo odpuštěno. Teď se vyjádřím poněkud lidově, ale jiná slova mě nenapadají: To prostě nevymyslíš. Veškeré lidské zlo, špatnosti, pochybení, úmyslné přečiny, zkrátka všechny hříchy jsou „potrestány“ odpuštěním. To není lidský konstrukt, ani kdybyste se rozkrájeli. Navíc člověk si nemusí dávat Ježíšovu smrt za vinu. Řeknu to opět radikálně nebo možná až trochu cynicky – kdyby Ježíš nezemřel, nemohl by být vzkříšený – a právě vzkříšení představuje jádro křesťanství. Vzkříšení počíná nový život.
Ano, máme či dokonce musíme Ježíše uctívat. Máme či dokonce se musíme obrátit a činit pokání. A součástí pokání je přestat hřešit. Moje kamarádka, sestra v Kristu Danka říká: „Každý z nás, kdo žije v hříchu, jakoby znovu a znovu přitloukal Ježíše na kříž.“
Tak ať se nám daří žít v milostivé Boží lásce co nejlépe.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní a buďte s Bohem!