Textová verze.
(Podcast můžete poslouchat zde)
Petr Lindner | 10. 9. 2025
Takříkajíc „hlavní knihou“ křesťanství je samozřejmě Bible, k ní se však v průběhu dějin připojila spousta dalších dokumentů, nebo možná lépe článků víry, teologickým jazykem – dogmat. Mistry světa jsou v tom bratři katolíci, ale nic to není proti jiným, kteří si rovnou Bibli přiohnuli k obrazu svému. Například Jehovisté. Ale nejsem tu proto, abych hodnotil počínání toho či onoho. Chci tím říct, že díl, který jste právě začali poslouchat, bude o jednom z takzvaných článků víry, a to o Apoštolském vyznání víry.
Příjemný poslech další epizody podcastu Biblická jména a úsloví vám přeje Petr Lindner.
Myslím, že na úplný začátek bude dobré, když si Apoštolské vyznání víry přečteme. Někteří posluchači tohoto podcastu jej možná vůbec neznají a ostatním jistě neuškodí si ho připomenout. Mimochodem, toto neříkám jen tak pro nic za nic. Přiznám se vám, že osobně si text Apoštolského vyznání víry – bůhví proč – nejsem schopen zapamatovat. Vždycky, když na něj při bohoslužbách dojde, sahám po našem evangelickém zpěvníku, kde je toto krédo vytištěné pod číslem 345. Což je číslo, které jsem i já schopný udržet ve své děravé hlavě :-)
Dobře, konec řečí, pojďme si poslechnout znění Apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
Apoštolské vyznání víry
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.
Amen.
Co to je, ono vyznání víry a k čemu slouží? Jednoduše řečeno jde o text, kterým se člověk hlásí ke své víře, k tomu, v co věří. Vyznání víry je zřetelně trinitární – věřím v Boha Otce, Ježíše Krista a v Ducha svatého. Tak to má být, to je křesťanství. Ale po pravdě, ještě jsem neslyšel nikoho, kdo by – při otázce typu V co věříš? – začal recitovat vyznání víry čili krédo, z latinského credo – věřím. Vyznání víry je liturgický text, který se čte při různých příležitostech na shromážděních církve, ať už jsou to bohoslužby, mše, nebo jiný křesťanský rituál. Pěkně to charakterizuje Wikipedie, která uvádí, že vyznání víry je nedlouhý text, kterým se věřící veřejně přihlašuje k hlavním článkům své víry. (Zdroj: Wikipedie)
Na Wikipedii je také zajímavě popsaný vznik kréda, který by nám mohl pomoci ještě lépe pochopit jeho význam. Cituji:
Když se rané křesťanství na samém počátku rozcházelo se židovstvím, odmítli jeho představitelé stavět je na národním či etnickém principu a omezit se na „křesťany ze židovství“ (viz Sk 10,1-48; Sk 15,1-35; Ga 2,1-10). Vznikající křesťanská církev se tedy nevymezovala ani sídlem (jako většina antických kultů), ani jazykem, ani původem svých věřících. Tím však zároveň vznikla potřeba nějakého jiného vymezení, jímž se stalo „vyznání víry“ tj. přihlášení se k určitému obsahu této víry (odtud konfese).
Zdroj: Wikipedie
To jsou důležité informace. Vždycky, když slyším nebo čtu – obvykle z úst či pera politiků – pojem křesťanská Evropa, říkám si jednak co asi dotyčný o křesťanství ví, a také mně okamžitě v hlavě vyvstanou Ježíšova slova z poslední kapitoly Evangelia podle Marka: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mk 16,15 /ČEP/) Závěrečným amen se člověk po vyslovení vyznání víry přiznává nejen k tomu, v co věří, ale zároveň se připojuje k celosvětové církvi Kristově bez ohledu na denominaci, ke které se hlásí. Uznávám, že pojem celosvětová církev může znít trochu nabubřele, nicméně je to fakt. Ježíš nepřišel na tento svět, aby založil nějakou místní křesťanskou buňku kdesi na břehu Galilejského jezera, nýbrž proto, aby jeho učení bylo pro každého, kdo jej přijme za své. Ostatně, vrátím-li se ke zmíněnému pojmu křesťanská Evropa, pak podle průzkumů naopak v Evropě nebo také ve Spojených státech amerických počet křesťanů bohužel klesá, aby však nabýval v oblastech, jako je subsaharská Afrika, latinská Amerika, ale také v Jižní Koreji a – přestože jsou zde křesťané pronásledováni – i v Číně. Ale to jsem trochu odbočil od vyznání víry.
V tomto dílu budu mluvit o Apoštolském vyznání víry. Je třeba ale dodat, že nejde o jediné krédo v křesťanství užívané či vyznávané. Existuje také například Nicejské vyznání víry, Nicejsko-konstantinopolské, nazývané také někdy Nicejsko-cařihradské, nebo Chalkedonské vyznání víry. Není účelem této epizody popisovat jednotlivá kréda, uvedu jenom, že první tři vyznání jsou ve shodě s Apoštolským taktéž trinitární čili vyznávají Otce, Syna a Ducha svatého, kdežto poslední zmíněné, Chalkedonské vyznání víry je silně christologické – zaměřené na Ježíše Krista.
„Naše“ Apoštolské vyznání víry je patrně nejpoužívanější, ve své liturgii ho mají jak katolíci nebo starokatolíci, tak i protestanté – evangelíci, luteráni nebo anglikánská církev. Legenda praví, že pochází od samotných Ježíšových apoštolů – odtud tedy jeho název, nicméně reálné období jeho vzniku leží někde mezi druhým až devátým stoletím našeho letopočtu.
Nemusíte mít obavy, nechystám se rozebírat celý text Apoštolského vyznání víry, chci se zastavit pouze u dvou malých částí. Na konci epizody tohoto podcastu s názvem Umýt si (nad něčím) ruce, v níž se velmi často skloňuje jméno Pilát Pontský – protože to byl on, kdo si umyl ruce nad Ježíšem – jsem si položil otázku: Proč musí být Pilátovo jméno v krédu? Proč musí být text o svaté trojici „pošpiněný“ zmiňováním tohoto padoucha? A slíbil jsem, že jakmile najdu odpověď, seznámím vás s ní. Zde je tedy výsledek mého „bádání“:
Pilátovo jméno v krédu má hned trojí opodstatnění. Jednak stvrzuje reálnou historicitu a představuje jakési časové razítko. To, že římský místodržitel Pontius Pilát skutečně žil, a bylo to na začátku našeho letopočtu, potvrzují spisy učenců, jako byli Tacitus, Josephus Flavius, Filón Alexandrijský nebo Eusebios. Čili autoři, kterým se takříkajíc dá věřit. To pochopitelně zároveň jistým způsobem potvrzuje historicitu všech důležitých událostí, které se v souvislosti s Pilátem a Ježíšem staly.
Pilát zároveň představuje nejvyšší světskou moc v tehdejším Izraeli. To je patrně druhým důvodem, proč se ve vyznání víry nachází Pilátovo jméno. Tedy, nachází se tam jako připomenutí, že žádná světská moc nestojí nad mocí Boží. Apoštol Pavel v osmé kapitole listu Římanům píše:
Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Ř 8,38–39 (ČEP)
Ani mocnosti, ani žádná moc… nás, nedokáže odloučit od lásky Boží. Pilát to zkusil, i když, jak víme, se do toho zrovna moc nehrnul, nicméně ani tak to nevyšlo.
A důvod třetí? Zmínění jména představitele římské okupační moci zároveň připomíná naplnění starozákonních proroctví – zde již myšleno obecně, včetně ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jako příklad si můžeme přečíst třeba krátký druhý Žalm:
Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?
Ž 2 (ČEP)
Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“
Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.
Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“
Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.
Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“
Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!
Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.
Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
Bůh se nebojí lidského vzdoru, naopak se mu směje, zpívá ve 2. Žalmu král David, jemuž je autorství této oslavné písně přisuzováno. Potvrzují to ve své modlitbě ve 4. kapitole knihy Skutků Ježíšovi apoštolové. Poté, co byli Petr a Jan po vyšetřování uzdravení chromého muže propuštění židovskou veleradou – ovšem tedy se „zákazem činnosti“ – apoštolové parafrázují právě druhý Žalm:
[…] „Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich, ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: ‚Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí? Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.‘
Sk 4,24–30 (ČEP)
Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila.
Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.“
Tolik tedy k Pilátově přítomnosti v Apoštolském vyznání víry. Myslím, že tohoto římského zbabělce už máme nyní akorát tak dost, tudíž můžeme přejít ke druhému tajemství kréda, a totiž k otázce: Co dělal Ježíš v pekle, kam podle textu vyznání víry sestoupil po své smrti?
Hned poté, co padne Pilátovo jméno, zaznívá v Apoštolském vyznání víry tato věta: byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.Slova o tom, že sestoupil do pekel, se nacházejí pouze v Apoštolském vyznání víry – v ostatních je nenajdete. Není to zvláštní? Možná ano, možná ne. My si nejprve řekneme, co je myšleno oním peklem. Protože pohádkovými představami strašlivých nebo naopak hloupých čertů se zde vážně zabývat nebudeme.
V řečtině je v Apoštolském vyznání víry na místě našeho pojmu peklo, slovo κατώτατα [katótata], které znamená dno nebo něco, co je nízko, dole. Peklo sice obecně vnímáme jako něco, co je dole, nicméně Bible v případě významů, odpovídajících našemu peklu, pracuje s jinými pojmy – ve starozákonní hebrejštině je to šeól a v řečtině pak hádés nebo gehenna. Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI k tomu uvádí:
Oba termíny, hebr. še‚ól (podsvětí) a řec. hádés (říše/vláda smrti), podobně jako hrob bývají obecně výrazem pro smrt. Naříká-li např. Jákob, že sestoupí za synem do podsvětí (Gn 37,35, nemyslí tím návštěvu v pekle, ale smrt žalem. V rámci tehdejšího obrazu světa se předpokládalo, že toto místo je lokalizováno někde v pod naším světem (Nu 16,30; Mt 11,23), vzdálené od Boha jako dárce života Iz 38,18;), v propasti (abyssos L 8,31; Ř 10,7; L 8,31; Ř 10,7; Zj 9,1-11; 20,1-3) – v nekonečné hlubině v prostoru i v čase, obdobě hebr. tehóm z Gn 1,2 (srov. nejhlubší útroby země Ž 63,10).
V NZ se v evangeliích užívá i řec. termín gehenna – pořečtěná forma hebr. gé‘ hinnóm. Josephus Flavius ani Filón ho neužívají. Ať je původní etymologie slova jakákoli, spojuje se tu představa zániku s ohněm. Jde tak o obraz úplného zániku (Mt 5,22.29.30; 10,28; 23,33; Mk 9,43-47; L 12,5; Jk 3,6 srov. Zj 19,20), nikoli pekelných muk, jak se o nich mluví v pseudepigrafní literatuře pozdního židovství (1Hen 22,10n).
Zdroj: Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI
Nikde žádní čerti, po Luciferovi ani památky… Kdybych to měl říct velmi krátce, pak Biblické peklo je z mého pohledu – jak ostatně zaznělo v citaci – místo, vzdálené od Boha jako dárce života. Vzdálené nikoliv ve smyslu distance, nýbrž místo, které dost možná může být velmi blízko, ovšem člověk je zde oddělený od Boha. Moc nevěřím na muka v ohnivém jezeře a jiné apokalyptické výjevy. Představa světa bez Boha mě však děsí sama o sobě.
Abychom se ale příliš neodklonili od Apoštolského vyznání víry, budu citovat ještě jednu krátkou část hesla Peklo Encyklopedického biblického slovníku ETF CUNI:
V raně křesťanském pojetí dochází k účinné christologizaci hádés. Ježíš se stává pánem i nad podsvětím, jak se to odráží v církevním učení o jeho sestoupení do pekla v mezidobí od smrti do vzkříšení. Odvozuje se m. j. od 1P 3,19, kde čteme jak vzbouřené mocnosti (padlí andělé z dob Noemových Gn 6,1-4?) jsou (zřejmě v podsvětí) drženi ve vazbě a čekají na soud. Tyto představy mají většinou varovnou (parenetickou) funkci.
Zdroj: Encyklopedický biblický slovník ETF CUNI
Tak! A je to tady. Sestoupení do pekla v Apoštolském vyznání víry se odvozuje od 19. verše 3. kapitoly Prvního listu apoštola Petra. Já jej nyní přečtu spolu s veršem jemu předcházejícím a po něm následujícím:
Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí.
1Pt 3,18–20 (ČEP)
Jak to říct jednoduše? Ježíš zkrátka po své smrti sestoupil do pekla oznámit onomu světu bez Boha, že smrt byla poražena. Možná byste si mohli říct, že by bylo logičtější, kdyby to udělal až po svém zmrtvýchvstání. Pak by to mělo jistě větší váhu. Na tom určitě něco je, ovšem Ježíš zvolil, abych tak řekl, lidský postup. Proč? Protože byl a je stále vtěleným Bohem. Bohem a člověkem v jedné osobě.
O pekle v biblickém pojetí by se dalo mluvit ještě hodně dlouho. Mohli bychom řešit, jak je to s dušemi zemřelých lidí, s nenapravitelnými hříšníky, nebo těmi, kteří nepřijali Ježíše Krista. Já osobně se však těmito otázkami nijak zvlášť nezabývám, a proto kvůli nim ani nebudu dál prodlužovat tuto epizodu podcastu Biblická jména a úsloví. To bychom se taky mohli dostat třeba až k očistci, jakožto „katolické instituci“, kterou osobně rozhodně nesdílím a nepřijímám.
Ať tak či tak, doufám, že jsem v tomto dílu snad srozumitelně a řekněme i relevantně vysvětlil, proč v Apoštolském vyznání tak „trčí“ Pilátovo jméno, a co dělal Ježíš po své smrti v pekle. Potažmo, co se peklem v křesťanství, na rozdíl od obecných více či méně pohádkových představ, myslí.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.
