Textová verze epizody podcastu 115 | Ve jméno Ježíše Krista
Petr Lindner | 8. 1. 2025
Je spousta jmen, u kterých by nás možná vůbec nenapadlo, že pocházejí z Bible. Jeden příklad za všechny – Jan – typický český Honza… Nikoliv. Ve znění Jan jde o jméno původně hebrejské a Honza pro změnu pochází z němčiny. Zevrubněji jsem o tom mluvil v epizodě s názvem Jan. Ten, který pokřtil Ježíše.
Na druhé straně jsou ale jména, o jejichž biblickém původu nejspíš nikdo nepochybuje. Namátkou lze jmenovat třeba starozákonního patriarchu Mojžíše nebo „mořeplavce“ Noeho. V křesťanství však jedno jméno všechny – nebojím se říci – převyšuje. Ježíš. Ježíš Kristus. Co je to vlastně za jméno?
U prvního dílu podcastu Biblická jména a úsloví roku 2025 vás vítá a příjemný poslech přeje Petr Lindner.
Tento první díl roku 2025 je zároveň 115. epizodou tohoto podcastu. Není přinejmenším zvláštní, že jsem se doposud jménu Ježíš Kristus ještě nevěnoval? Jménu Boha a člověka v jedné osobě, nejdůležitější postavě křesťanství? O Ježíši samozřejmě mluvím možná ve všech epizodách, bez něj by tento podcast jaksi nedával smysl. Nicméně z pohledu onomatologie čili nauky o vlastních jménech nebo chcete-li konkrétně antroponomastiky, jakožto odnože onomatologie, zabývající se křestními jmény, příjmeními, přezdívkami, rodovými a jinými jmény, tak tímto směrem jsem se zatím nevydal.
Zní to možná hloupě, ale mě samotného toto zjištění překvapilo. Proč jsem s výkladem tak nesmírně důležitého jména skoro čtyři roky otálel? Anebo jej dokonce snad až – nikoliv tedy záměrně, ale víceméně nevědomky – ignoroval? Důvod je překvapivě prostý. Tento podcast se věnuje jménům, která jsou sice díky svému biblickému původu velmi stará, ale zároveň se více či méně běžně užívají i v dnešní době. Což se o jménu Ježíš jaksi říct nedá. Nebo znáte někoho se jménem třeba Ježíš Novák? No ale…, co když přece jenom někdo takový existuje? Zkusme to ověřit.
V tomto pořadu využívám jako zdroj statistických údajů mimo jiné také web Našejména.cz. Když jsem do políčka Vyhledat zadal slovo Ježíš, žádná shoda nebyla nalezená. Křestní jméno ani příjmení Ježíš tedy v Česku skutečně nikdo nemá. I když… možná má, ale narodil se až v roce 2017 nebo později – protože tento web, patrně kvůli zákonu o ochraně osobních údajů, disponuje daty pouze do roku 2016.
Co však tento web najde, jsou příjmení Ježíšek a Ježíšková, a dokonce i jejich varianty s krátkým i – Ježišek a Ježišková. Paní Ježíškových u nás do roku 2016 žilo celkem 60 s věkovým průměrem 45 let. Zajímavé je, že toto příjmení se vyskytuje dominantně na Severní Moravě, nejvíce pak v okresech Karviná a Ostrava. Čechy zastupují pouze dvě paní Ježíškové v Ústí nad Labem. Opět v Karviné pak web Naše jména vyhledal jedinou paní Ježiškovou s krátkým i v příjmení. A pánové? Zde se situace v podstatě opakuje, což napovídá, že z velké části pravděpodobně půjde o manželské páry nebo rodiny. Panů Ježíšků bylo v roce 2016 celkem 71, opět s věkovým průměrem 45 let, a skoro stejným územním rozložením – většina na Severní Moravě, v Ústí nad Labem tentokrát čtyři Ježíškové.
Nyní budu trochu předbíhat, ale musím předeslat, že jméno Ježíš je zkrácenou řeckou verzí hebrejského jména foneticky Jehošua [יְהוֹשֻׁעַ], v češtině Jozue. A podle webu Naše jména právě toto křestní jméno mají dva chlapci, v roce 2016 průměrného věku 10 let. Asi vás nepřekvapí, že jeden z nich je z Karviné, druhý pak ze Svitav. Nyní už statistiku zkrátím prostým konstatováním, že v Česku máme také jednoho Josueho a jednoho Josuého, plus dva chlapce se jménem Josua. A zde podle dostupných zdrojů veškerá příbuznost se jménem Ježíš pravděpodobně končí. I když… v Praze by měli žít ještě dva Imanuelové a Immanuel je, jak jsem říkal v epizodě tohoto podcastu 113 | Udělat si jméno symbolické jméno pro Ježíše. Pouze s tím rozdílem, že Imanuelové z Prahy mají ve svém jménu jenom jedno m, kdežto biblický Immanuel se píše se dvěma písmeny m.
Znovu ale opakuji, křestním jménem Ježíš se žádný Čech nepyšní, tedy pokud se za něj nějaký blázen nepovažuje, což bohužel nelze vyloučit. Tudíž moje otálení s onomatologickým výkladem tohoto jména snad v souladu se zaměřením tohoto podcastu nebylo zase až tak velkou chybou.
Od českých paní a pánů Ježíšků se konečně dostáváme k Ježíši Kristu. Už jsem to v tomto podcastu sice říkal možná vícekrát, ale pro jistotu se budu opakovat: Ježíš je křestní jméno, ovšem Kristus není příjmení. Jde v jistém smyslu o titul a to titul ne ledajaký. Slovo Kristus pochází z řeckého christos [χριστος], což je překlad hebrejského mašiach [מַשִׁיחַ]. Mašiach, česky Mesiáš, znamená „pomazaný“. Encyklopedický biblický slovník Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy k tomu uvádí:
Pomazání byl obřad, který vzdáleně připomíná korunovaci. Pomazáním olejem býval uveden do úřadu zejména král, a zřejmě i velekněz. Pomazání znázorňovalo Boží pověření a vyjadřovalo, že dotyčný je legitimní, Bohem pověřený (král, kněz). Postupem času převážil právě tento význam: pomazaný = legitimní, popřípadě pomazaný = přímo Bohem pověřený.
Zdroj: Encyklopedický biblický slovník
Teolog Jan Milíč Lochman ve své knize Krédo – Základy ekumenické dogmatiky poukazuje na to, čeho si jistě čtenáři Bible sami dobře všimli – samotný Ježíš užívá mesiášského titulu velmi zdrženlivě. Lochman cituje z knihy Christologie Nového zákona od Oscara Cullmana:
Tuto nechuť nevyvolával mesiášský titul jako takový, nýbrž skutečnost, že s tímto pojmem byla namnoze spojována představa mocenskopoliticky a triumfalisticky orientovaného Mesiáše, jak se projevovala v již zmíněných Šalomounových žalmech, ale i v očekávání současníků – vzhledem k římskému útlaku zcela pochopitelnému. Mocenskopolitický výklad Ježíš jednoznačně odmítl hned na počátku, jak přesvědčivě ukazuje příběh o pokušení na poušti (Mt 4,1–11; L 4,1–13). Podobně jedná a trpí Ježíš na celé své cestě.
Zdroj: Jan Milíč Lochman | Krédo – Základy ekumenické dogmatiky
Ježíš zkrátka nebyl tím Mesiášem, jakého si staří Židé představovali. Ale to už jsem v tomto podcastu také říkal několikrát. Jan Milíč Lochman to ve své knize velmi pěkně shrnuje do jednoho odstavce textu:
Ježíš [tak ovšem] navázal na nejhlubší tradice Starého zákona o pravé roli a naději Božího lidu: o příchodu království, které neodpovídá násilné vládě pozemských říší, nýbrž vládě lásky a spravedlnosti na cestě sebeobětovné solidarity s bližními, zejména s chudými a utiskovanými. Toto království reprezentoval, a to s plnou mocí. Ve slovech a činech takto osvobodivé lásky ztělesňoval Boží vůli. V tomto smyslu byl opravdový Mesiáš a tak se i sám chápal: jako naplnitel zaslíbení dějin spásy. Tak bylo dobře možné a téměř nutné, aby učedníci po velikonočních událostech sáhli právě po tomto mesiášském titulu, kterého Ježíš sotva užíval, který však současně nepřímo přehodnotil a očistil. Vždyť zaslíbení eschatologické spásné přítomnosti Boží s tímto titulem spojené se naplnilo v tomto Ježíši. Proto se v Novém zákoně a prvotních sborech stále samozřejměji říkalo: Kristus Ježíš, Mesiáš je Ježíš. A pak ještě těsněji, až po splynutí obou pojmů ve jméno: Ježíš Kristus.
Zdroj: Jan Milíč Lochman | Krédo – Základy ekumenické dogmatiky
Tak… Kristus, Mesiáš, křestním jménem Ježíš. Ne, na jméno Ježíš jsem nezapomněl. Ostatně na pořadí dost možná zase tak nezáleží. I dnes se často říká jak Ježíš Kristus, tak i Kristus Ježíš, a třeba apoštol Pavel ve svých listech tento slovosled používal velmi často. Namátkou vybírám:
Moje láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši.
1Kor 16:24 (ČEP)
Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
Ř 6:11 (ČEP)
Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.
Ga 3:26 (ČEP)
Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána.
Ko 2:6 (ČEP)
Těchto několik citací by myslím stačilo, i když bychom mohli pokračovat mnohem déle. Nicméně teď už je nejvyšší čas, dostat se ke křestnímu jménu Ježíš.
Jméno Ježíš, řecky Iesús [Ἰησοῦς] je, jak už jsem uvedl, zkrácenou řeckou verzí hebrejského jména Jehošua [יְהוֹשֻׁעַ]. Původní hebrejské jméno zní v českých překladech Bible nejčastěji jako Jozue, ale také Jéšua či Jošua. Fonetický přepis Jehošua znamená „Hospodin (je) vysvobození“, nebo „Hospodin (je) spása“, případně „Hospodin (je) pomoc“, „Hospodin (je) zachránce“.
Pořečtěné jméno Ježíš se pochopitelně nachází pouze v Novém zákoně a například v Českém ekumenickém překladu ho najdete 891krát. Podobně je tomu v Bibli Kralické, i když zde z celkového počtu tvoří necelou stovku staročeské označení Jezukrist. Tak alespoň praví Výkladový slovník biblických jmen Jana Hellera.
Jakkoliv se biblisté v rozličných otázkách rozcházejí, v případě Ježíšova jména se shodují na lakonickém tvrzení: Ježíš bylo ve své době běžné mužské jméno. To je jasná a čitelná informace. Ta ale dostává trhliny, pokud si uvědomíme, že v Novém zákoně se potkáváme jen s tímto jedním Ježíšem. Kde jsou ti všichni ostatní Ježíšové, co po Izraeli před dvěma tisíci lety běhali?
Abych byl korektní: V Novém zákoně se píše ještě o jednom Ježíši, konkrétně o Ježíši, zvaném Justus. V poslední kapitole Listu Koloským, v části, nazvané v Českém ekumenickém překladu Závěrečné pokyny a vzkazy, její autor v 11. verši píše:
Také vás zdraví Ježíš zvaný Justus. Jsou to jediní židé, kteří s námi pracují pro království Boží a jsou také mou útěchou.
Ko 4:11 (ČEP)
To už je ale o jiných Ježíších všechno. I když tedy ještě jedna zajímavost. Najdete-li si v Encyklopedickém biblickém slovníku jméno Barabáš, což byl onen zločinec, kterého Pilát osvobodil, aby nechal ukřižovat Ježíše, dočtete se zde zajímavou informaci:
V Mt 27,17 se v některých rukopisech mluví o Barabáši jako o Ježíši Barabáši a Pilátova otázka potom zní: „Koho vám mám propustit, Ježíše Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“ To je patrně druhotný doplněk, který má scénu s rozhodováním davu vyhrotit, aby bylo zřejmé, že jde o rozhodování mezi dvěma jozuovskými (Jozue = Ježíš) postavami (J. B. Souček).
Zdroj: Encyklopedický biblický slovník
Přiznám se, že „rozhodování mezi dvěma jozuovskými postavami“ moc nerozumím, ale zmínku o třetím Ježíši jsem ochoten přijmout. Dobře, ale pokud bylo jméno Ježíš skutečně běžné, pak se mi to zdá pořád málo. Tuto poznámku však prosím berte jenom jako moje hnidopišství, které se samotným jménem Ježíš nemá nic společného. Zároveň si totiž uvědomuji, že autoři evangelií a dalších knih Nového zákona mohli úplně klidně zcela záměrně jméno Ježíš ponechat takříkajíc exkluzivně pro Mesiáše, pro Ježíše Krista. Z literárního hlediska je to naprosto v pořádku a z duchovního pohledu, myslím, jakbysmet. Ježíš Kristus byl a je skutečně pouze jeden.
Jestliže jste poslouchali nedávnou epizodu tohoto podcastu 113 | Udělat si jméno, máte možná v paměti povídání o Božím „jménu/nejménu“. Kromě jiného zde zaznělo, že Bůh sám sebe označuje jako Jsem, který jsem, a také, že staří Izraelci v posvátné úctě ke Stvořiteli nesměli slovo Bůh vypustit z úst. Co to však má společného s Ježíšem?
Ježíš je přece také Bohem. Jak to, že Bůh Stvořitel jméno nemá a Boží syn Ježíš Kristus ano? Jde snad o nějaký generační posun nebo inovaci vnímání Božího jména? To asi ne… tak co za tím stojí? Jak můžeme číst v Bibli, Bůh je sice občas ochotný změnit své názory, avšak v zásadních věcech je nesmlouvavý. Boha nikdy nikdo neviděl, píše se v Janově evangeliu a já myslím, že to tak zůstane navždy. Nicméně tento verš má ještě pokračování: …jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl. (J 1:18 /ČEP/) Kdybych měl tuto větu parafrázovat, napsal bych: Jednorozený Syn, Ježíš Kristus, nám přinesl živého Boha na Zemi. Podobu Boha Otce neznáme a asi ani nepoznáme. Bůh se však v podobě Ježíše Krista inkarnoval do člověka. To je, lapidárně řečeno, „poněkud odlišná situace“. Jan Milíč Lochman píše, že v případě této konkrétní osoby podle svědectví evangelií toto všeobecně užívané jméno [myšleno tedy Ježíš] nabývá specifického obsahu. Lochman připomíná latinské úsloví nomen omen – jméno je znamení a dodává, že Ježíš své jméno dostal od samotného Boha. V první kapitole Matoušova evangelia říká anděl Páně Josefovi, nastávajícímu pozemskému pěstounovi Ježíše tato slova:
… „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
Mt 1:20–21 (ČEP)
Už jsem v tomto dílu uvedl, že hebrejský základ jména Ježíš – Jehošua – znamená „Hospodin (je) vysvobození“. Anděl Páně tedy úsloví nomen omen ctí: dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Lochmanovými slovy je Ježíšovo jméno zároveň obsahem jeho zvěsti. O kousek dál ve své knize navíc píše, že Ježíšovo jméno je jeho program. Tato slova podle mě výborně vysvětlují, proč je nesmyslné pídit se po zjištění, jestli Ježíš je více člověkem nebo spíše Bohem. Řekl bych, že Ježíš Kristus je ve svém jménu mnohem, abych tak řekl, naplněnější. Představuje nejen zvěst (tedy Lochmanovými slovy obsah), ale zároveň je i jejím šiřitelem (programem). Kromě toho je slovy evangelia neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů také počátkem, středem a naplnitelem dějin spásy.
Už chápete, proč Ježíšovo jméno neskrýváme, ale naopak si ho s radostí připomínáme, uctíváme a chválíme jej, zpíváme o něm?
V 19. verši poslední kapitoly Evangelia podle Matouše zaznívají slova, jejichž druhou část můžete znát z křestní formule: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. (Mt 28:19 /ČEP/) Většina českých překladů Bible říká křtěte je ve jméno – nikoliv ve jménu. Křtem se člověk začleňuje do církve jako těla Kristova, je tedy křtěný ve jméno, nebo chcete-li do jména Kristova, nikoliv ve jménu, pod nějakou záštitou Ježíše. Při křtu se stáváme součástí Ježíšova jména. Jsme Kristovci, křesťané.
Odpůrci křesťanství neradi slyší, že historicita Ježíše je mnoha – nejenom křesťanskými – prameny doložená. Ježíš Kristus, Mesiáš, Spasitel po tomto světě skutečně chodil, byl ukřižovaný a vstal z mrtvých. Jeden můj známý rád říká, že se jeho víra stala skutečností. Pokud se v Ježíši stala skutečnost vírou, pak se zdá, že o křesťanství není třeba mít žádné pochyby.
Mějte se moc pěkně, buďte požehnaní, a buďte s Bohem.