Docela často od různých lidí slýchám: „Musím se jít pomodlit do kostela.“ Cožpak o to, pokud najdete kostel, který je otevřený i mimo bohoslužby nebo jiné akce, může být modlitba nebo jen tiché usebrání v osamělém kostele velmi silným duchovním prožitkem. Poslední dobou si ale všímám jiného „fenoménu“. Někteří lidé chodí do kostela hledat Boha. Žijí zkrátka v tom, že Bůh bydlí v kostele.
Pokud se tedy chci potkat s Bohem, musím jít do kostela. Je to tak? Má Bůh své sídlo v kostele nebo v kostelích? Pojďme nad tím v tomto dílu podcastu Biblická jména a úsloví chvíli přemýšlet.
Od mikrofonu vás zdraví a příjemný poslech přeje Petr Lindner.
Pokud přece jenom z jakéhokoliv důvodu nechcete nebo nemůžete poslouchat moje vyprávění, je zde ještě druhá volba – přečtěte si textovou verzi tohoto dílu podcastu.
2 reakce na „112 | Vždy a všude na správné Boží adrese“
Dobré ráno, objevil jsem na stránkách Audiolibrixu Váš podcast. Poslechl jsem si několik kapitol, které mne zaujaly. Vaše závěry jsou zajímavé a s řadou z nich souhlasím. Ovšem, co mne velmi v poslechu rušilo, byl hudební doprovod, opakující stále dokola několik taktů…stejný v každé vyposlechnuté kapitole. Takže při poslechu poslední kapitoly jsem se více zaměřoval na hudbu, která mne popouzela než na samotné slovo. Určitě Vás poslouchá řada lidí, kterým doprovod nevadí. Kvůli nim Vám přeji Boží požehnání.
Dobrý den, Alexandře a děkuji za zpětnou vazbu. S hudbou, resp. s vyladěním její hlasitosti vůči mluvenému slovu je trochu potíž – to vám potvrdí asi každý, kdo něco podobného někdy dělal. Nahrávka totiž jinak zní v telefonu, jinak ve sluchátkách, v počítačových reporoduktorech, v autě, ve velkých reprobednách… a v každém zařízení je hudba patrná někdy méně (u mě v autě třeba skoro vůbec), někdy více. Bohužel je to v podstatě neřešitelný problém. Tedy byl by, kdybych hudební podkres vypustil. To však udělat nechci – myslím, že k pořadu tohoto typu to patří. Tak už se na mě nezlobte :-)